memphisz komentáře u knih

No nevím, ale asi to bylo celé záměr. Nesympatická hlavní postava má ošklivé pocity ze sebe a své viny. Autor tyto pocity přenáší na čtenáře prostřednictvím stylu, ve kterém je kniha napsaná. Číst to je často utrpení, nuda a marnost. Opakují se slova, opakují se i celé věty a souvětí. Repetitivnost má možná ukázat stereotyp bytí... Ale přitom je v té knize všechno tak banální (také záměr?)... Příběhově kniha vyjde asi na 100 stran, trojnásobný rozsah má jen díky svému opakování. A to je únavné a někdy až otravné. Možná, že jako lidi jsme nezajímaví, trapní, otravní a zacyklení ve svém vnímání světa. Ale proto knihy nečtu.

1 06.02.2023

Ačkoliv je kniha nazvaná po hlavní dětské postavě, stejně tak je knihou o jeho matce Agnes. Ta trpí alkoholismem a spolu s ní jde o utrpení i pro její tři děti, včetně nejmladšího a tak trochu jiného Shuggieho. Na 500 stranách pozorujeme epizody z několika let vyrůstání v dysfunkční rodině ve vyloučené lokalitě ve Skotsku. Chudoba, alkoholismus, slabý až neexistující vztah ke vzdělání, nezaměstnanost a různé ne příliš legální nebo důstojné fígle, jak přijít aspoň k pár drobným na další plechovku piva. Velmi povedená sociální sonda.

5 28.01.2023

Nevím, jestli je to temným jazykem Lefebvra, neobratným překladem, nebo mnou, ale kniha je dost těžko uchopitelná a pochopitelná. Jestli to chápu správně, tak to šlo tedy říct i jednodušeji. Lefebvre si - po vzoru filosofů - tvoří vlastní jazyk, tak aby byly termíny co nejvíce precizní, čímž to samozřejmě většině čtenářů zbytečně komplikuje. Ve zkratce ale v marxistické tradici píše o radikální kritice města a urbanismu. Popisuje historický vývoj města k místu ovládanému a tvořenému směnou, místu, které vytváří napodobeniny (např. přírodu parkem) a manipuluje své uživatele (tradičně v kapitalismu umělou spotřebou, kterou si má člověk nahradit pocit svobody). Přičemž Lefebvre nabízí jako cestu ven z odcizení ve městě větší občanskou a sousedskou pospolitost a aktivismus. Prokousat se k tomu tou sémantikou a vlastním názvoslovím dá ale práci...

1 15.01.2023

Interdisciplinární sborník, který propojuje autory z několika zemí světa. Spojuje je kritický postoj vůči dějinám kolonialismu, segregace nebo utlačování menšin. Z historických událostí poté dovozují důsledky pro současnou společnost. Ačkoliv se může zdát, že rozsah témat je příliš široký a fragmentový, naopak dochází ke skládání střípků do celkového obrazu (komplexní výpovědi). Chvíli tak čteme o rasismu, nucených sterilizacích nebo dekolonizaci muzeí, načež se dostáváme k vizuálnímu vyjádření chudoby ve filipínských divadlech atd. A je to skvělé!

1 13.01.2023

Jedna noc v Neo-Tokyu. Po boji s Tecuem a použití ničivé zbraně Sol je vyhlášeno stanné právo a pro různé frakce to skýtá možnost převzetí vlády. Začíná tedy boj o moc, který se odehraje na potemnělých ulicích metropole. Na nich se děje ale ještě něco dalšího - zběsilý souboj několika skupin o malého chlapce s nepředstavitelnou silou - Akiru. Chvíli ho drží jedna skupina, pak další a poté zase jiná. Každá stránka přináší akci za akcí a děj plyne jako když tank projede domem. Drsná teta pobavila. A ten konec je luxusní! Kresba po celou dobu vynikající.

07.01.2023

Velmi zajímavá kniha představující koncept pop-filosofie, která zkoumá změnu narativů a diskurzů přes proměny formy a zaměření sci-fi knih, filmů a seriálů. Janoščík se soustředí na poutavý exkurz do minulosti, současnosti a budoucnosti kapitalismu (a jeho dopadů na jednotlivce i společnost), přičemž jeho příběh vypráví prostřednictvím alegorie dystopických uměleckých děl. Celkově je kniha velmi kvalitní a podnětnáa a ocení ji zejména znalci dystopického žánru nebo (hlavně levicoví či progresivní) kritici kapitalismu.

07.01.2023

Takhle nějak by podle mě měla vypadat dokumentární kniha. Stručné, faktické, ale poutavé podání. Informacemi nabité, ale přitom přehledné a nerozvláčné. Davis se věnuje celému kontextu vězeňsko-průmyslového komplexu v USA. Kniha je sice z roku 2003, ale řada věcí pravděpodobně platí i dnes.

Ve své radikální kritice vězení popisuje jeho vznik coby pokrokového nástroje v porovnání s fyzickými tresty. Vězení ovšem již brzy po svém vzniku zastaralo. Dnes je z něj v USA výnosný byznys, který po privatizaci posledních 40 let na sebe navázal celou řadu velkých dodavatelů (stavařské firmy, producenti potravin a textilu, výrobci bezpečnostních systémů, prodejci výzbroje...) a taky řadu továren, do kterých věznice dodávají levnou pracovní sílu. V takovém systému se nejde divit, že řada vlivných firem lobbuje za přísné a dlouholeté tresty za kdejaký přečin. Moloch potřebuje svou potravu. A počet vězňů v USA dlouho rostl - až ke 2 milionům, čímž USA vytváří 20 % světové vězeňské populace, přičemž z celkové populace lidstva tvoří jen něco přes 4 %...

2 06.01.2023

Deník z měsíce ve vyloučené lokalitě Janov. Hezky ukazuje, že tamní problémy nejsou černobílé. Autorka skvěle, a přitom minimalisticky, popisuje fungování života v ghettu a současně se zamýšlí nad reálným přínosem modelů charity a práce "bílých" neziskových organizací. Velmi kriticky přistupuje k vlastní osobě a svému působení na místě. Jak pomoci tamní komunitě a neléčit si "bílou vinu"? Jak nekolonizovat vyloučené svými privilegii? Na druhou stranu ukazuje i vyčerpaní, které vychází z přetrvávajícího rasismu, umělosti cílů projektu, kterého se účastnila, ale i ze sociální práce samotné. Velmi podařená sonda.

2 03.01.2023

Zvláštní kniha s netradiční atmosférou a netradiční formou vyprávění, ve kterém je vypravečkou sama autorka-spisovatelka, která vypráví a současně komentuje svůj vymyšlený příběh. Díky tomu, že Didion volí vedle beletrie také reportážní styl, ale není na první pohled zřejmé, jestli si děj vymyslela, nebo jestli popisuje skutečné osoby a skutečný příběh.

Dějově se soustředí na několik privilegovaných Američanů působících v koloniích v Tichomoří v období od 50. do 70. let 20. století, kdy, jak popisuje, většina z nich se míchá do věcí, do kterých USA nemělo vůbec nic být. Představuje agenta CIA, senátora, jeho ženu a další postavy, které se v průběhu času náhodně potkávají na exotických ostrovech nebo třeba ve válkou sužovaném Vietnamu. Jedni ve stínu hýbou dějinami, druzí obchodují tam, kde vidí příležitost, jiní se jen nudí na maličkých atolech, kde probíhají zkoušky zbraní.

Dohromady jde - na ukázce obyčejných životů jednotlivců - o kritiku ve své době utajených zásahů USA do mezinárodního dění, obchodu se zbraněmi, kolonialistického přístupu a svrhávání režimů zemí třetího světa během studené války.

1 21.12.2022

Velmi čtivý příběh z postapo Ameriky se silnou dávkou navažské mytologie. Indiánský příběh je tu hlavní devizou a všichni ti bohové a netvoři mají obrovský potenciál. Ten ale bohužel není plně využit. Zajímavá linka s bojem s netvory a hledáním čaroděje, který je tvoří, je ve skutečnosti jen vějička a mnohem více se řeší vztahy v drobných kulisách několika málo lokalit, až tak, že to místy připomíná komiks/seriál Živí mrtví. Nicméně, pokud se příště rozpracuje mytologie, která tu zaznívala jen tak mimochodem, nasadí se více epický příběh a hlavně hrdinka dospěje a nebude se všemu divit s otevřenou pusou, tak máme zaděláno na super fantasy ságu. Na prvotinu výborné.

19.12.2022

Bane ovládl Gotham a zavedl diktaturu, ve které si podmanil ostatní padouchy i veřejné mínění. Druhé tím prvním. Kriminalita Gothamu je na historickém minimu, ale za jakou cenu? Zločinci jsou policisty, nový Temný rytíř šlape na odkaz původního a do Gothamu nesmí vkročit žádný superhrdina. Vše za zachování řádu a pořádku.

Gotham má poslední naději - návrat původního Batmana. Toho ale Bane zničil, když zaútočil na jeho nejslabší místo - osobu, kterou miloval. To zní jako vhodný setup pro další Kingův psychologický vztahový dialog! A taky ho dostaneme.

20.11.2022

Ben Lerner v Topecké škole velmi zajímavě zpracovává těžké téma "o stavu národa". Díky vypravěčům - svému alter-egu Adamovi a jeho rodičům - přináší několik pohledů na různé fáze moderních dějin USA. Nenápadně popisuje postavení žen, křehkost maskulinity, společenské role, zneužívání moci apod. Knihu zasadil do semi-biografických kulis, ale vypráví v ní mnohem více než jen svůj životopis. V doslovu je použit zajímavý termín "sociální autofikce", což přesně sedí. Další linkou příběhu je mapování užívání jazyka, a to hned v několika rovinách. Jazyk je zde chápán nejen jako dorozumívací nástroj, ale také jako manipulativní a mocenský. To vše se velmi originálně promítá v jazyku knihy i příběhu samotném.

4 11.11.2022

Už mě ani nebaví k tomu psát unikátní komentáře. Až na pár zářných výjimek jsou všechny díly na jedno brdo. Když se podíváte na 11 mých předchozích komentářů k této sérii a vezmete hůře hodnocenou polovinu, tak totéž lze říci i o tomto díle. A to vypovídá za vše.

04.11.2022

Ale jo, Strach určitě má mrazivou atmosféru a ukazuje již charakteristické prvky, které si s Karikou spojujeme (nesympatická hlavní postava, děsivá atmosféra místa v horách, propojování s reálnými lokacemi, pověrami a událostmi). Jestli to správně chápu, tak jde o jeho první počin v žánru mysteriózního thrilleru a tak se trochu ještě hledá. Inspiruje se u Stephena Kinga a trochu i u H. P. Lovecrafta. Výsledek je ale dobrý, čtivý a napínavý. Závěr trochu zklamal.

3 22.10.2022

Je to taková bezmyšlenková řežba do démonů. Začátek je dost zmatený a má nás zajímat osud postavy, kterou ani neznáme (asi z jiných zde nevydaných komiksů). Speciální sešit týkající se ochrany čtvrti před démony z řad developerů je na knize asi to nejlepší. Následující sešit opět zaujme s novou tajemnou postavou, ale jako vždy Waid po pár stranách strhne záhadě převlek a za ním je jen další známý démon, kterého v další řežbě Strange s kamarády porazí, a to je sakra málo.

2 18.10.2022

"Má představu, bezpochyby ovlivněná Proustem, ale i z potřeby opřít svůj počin o reálnou zkušenost, že bude tvořit úvod jejího literárního záměru, popisu života jedné ženy od čtyřicátých let až do současnosti, který ji čím dál víc trýzní, dokonce trpí pocitem viny za to, že ho ještě nezrealizovala."

Annie Ernaux chtěla celý život napsat knihu o svém životě a době. Nakonec ale nevznikla běžná biografie. Prostřednictvím vzpomínek vyvolaných prohlížením svých starých fotografií nahlíží na sebe samu i skrze větší dějiny - politiku, společenské a technologické změny. Zapojuje však také introspekci - objevování světa, vztahy, stárnutí, strachy.

"Jde jí naopak o to, jak uchopit dobu, jež tvoří podklad jejího pobytu na Zemi v určité epoše, čas, který procházel skrz ní, svět, o němž pořídila záznam tím, že žila."

Celkově tím přináší unikátní sondu do života ve Francii zejména druhé poloviny 20. století, a to z pozice nadšené intelektuálky revolučního roku 1968, zklamané pádem tehdejších ideálů a nástupem konzumní a současně apatické společnosti.

2 15.10.2022

Je to sice pořád stejně originální pojetí, jako první díl, ale už s více tuctovým dějem a hlavně padouchem. Azrael je badass s ohnivým mečem - válečný veterán s rakovinou a mečem namáčeným v napalmu. Z nějakého důvodu spolupracuje s Jokerem, který ho pošle na Batmana. Ve skutečnosti jde ale o víc. Zápletka sahá až k samotným kořenům založení Gothamu a původu rodu Wayneů a jejich bohatství. Nese se s nimi Gothamem prokletí? Je čas, aby Batman skončil? Nešly by Wayneovy miliardy použít lépe než na boj osamělého mstitele se zločinem? Samé otázky, samé otázky...

02.10.2022

Smutná, dojemná kniha psaná nádherným poetickým jazykem. Tvoří ji tři části, ve kterých se Ocean Vuong vypisuje ze svých traumat. První část věnuje své matce. Píše jí dopis, který si nikdy nepřečte, protože neumí číst. Vuongova matka je cizinkou v USA, kde se ztrácí kvůli neznalosti jazyka. Pracuje dlouhé hodiny v salonu krásy a domů se vrací unavená a zničená od chemikálií. Chudoba a odříkání a všudypřítomné násilí, znak nižší ekonomické třídy se odráží i v jeho rodině. Nakonec je vychováván jen matkou a stárnoucí - svým způsobem rozpustilou - babičkou.

Ve druhé části se Vuong vypisuje z objevení své homosexuality a první lásky, kterou potkal na poli s tabákem, kde pracoval spolu s ilegálně pobývajícími Mexičany jako nájemní síla. I zde ho ale dostihla společenská třída. Jeho přítel Trevor pocházel rovněž z nefunkční rodiny, kde dominoval otec - násilník a alkoholik. S Trevorem tak skončí na drogách a zatímco Vuong se zastaví u měkkých drog, Trevor skončí na heroinu a opiodech masivně propagovaných farmaceutický průmyslem.

Ve třetí části dojde ke smíření. Vuong se vyrovnává se smrtí svých blízkých i s údělem svým i své rodiny. Dojemná pasáž, kdy své matce přeje druhý, lepší život bez války, působí velmi silně. Stejně jako část poeticky prolínající alegorii se vzpomínkou na stůl. Na stůl, ke kterému nakonec všichni - celá rodina - společně usednou.

2 26.09.2022

V recenzích se objevují pozitivně myšlené výrazy jako "naivní" nebo "hutné a syrové", které popisují originální formu tohoto vyprávění o málo známých osudech Senegalců ve francouzské armádě během první světové války. Recenzenti především oceňují autentickou výpověď jakoby orální historie předáváné po generace slovně formou příběhu. Silné vyprávění ukazuje, jaká byla role Afričanů ve válce kolonizátorů - chtěli strašit své nepřátele údajným divošstvím černochů, ale i to muselo mít své meze. Ukazuje ale také, že Senegalci chápali mnohem víc, za co je Francouzi považují, než si sami Francouzi dokázali připustit. Na relativně krátkém prostoru a za pomoci malého počtu postav a lokalit Diop dokáže popsat opravdu mnoho.

1 04.09.2022

Krátká intimní zpověď o pocitech zármutku a truchlení po smrti milovaného otce. Koronavirus očividně řadu lidí seznámil se smrtí a smrtelností a dost je tak překvapil. Ačkoliv Adichieové otec zemřel na něco jiného, zemřel v době lockdowna, což na propojení s takto globálně zažívanou strastí stačí. Adichieovou jeho smrt opravdu hodně zasáhla a pravděpodobně jí lze věřit, že ji zásadně změnila. Co je už ale z mého pohledu trochu za hranou, je tvrzení, že tři úmrtí osmdesátníků v jejich rodině během Covidu navždy onu rodinu změní a už nikdy nebude stejná. Jakoby předtím nikdo neumíral... Chápu ale, že každý truchlí po svém.

1 28.08.2022