MichelleS komentáře u knih

První stránku jsem četla snad čtvrt hodiny, jazyk byl pro mne nečitelný - takhle přece nemůžu zdolávat celou knihu. A pak jsem si zvykla. Taky umím anglicky minimálně a moje pokusy o překlad vypadají ještě mnohem hůř. A navíc jsem se u těch zašmodrchaných vět královsky bavila. Při čtení anotace by mne ani nenapadlo, že se budu tolikrát od srdce smát.
A jinak je ta knížka stejná jako život, nelehký obsah, ale vždy se najde důvod k úsměvu, tajemství, která nemusí být vždy odhalena, něco nevysvětlitelného a nepochopitelného a přesto okouzlujícího, a to nebo ono už jsem někde slyšela...

4 08.03.2017

Rozhodně nezapomenutelná kniha. Anna je velmi neobvyklá hrdinka, dostala ze mne širokou škálu pocitů. Štvala mě svou umanutostí, pak jsem ji obdivovala pro píli a vytrvalost, byla mi blízká svým samotářstvím a zodpovědností, stále častěji mi jí bylo líto, ale zároveň ve mně vzbuzovala až strach, především tím, jak měla přeházený žebříček hodnot.
Moc se mi líbí i obálka, na monitoru je příliš zářivá, ale v reálu výrazně vystupují menší světlé květy (to je ta kouzelná vůně bylinek a zdraví a pomoc, kterou přinášejí) a pod nimi při pozorném zadívání velký temný květ (ten neklid a hrozba, velká ale ne zřejmá na první pohled).

20 02.03.2017

Obsáhlá kniha, která hodně dává. Jedna z těch, co se dají číst víckrát a pokaždé najdete něco nového, nový námět k přemýšlení, k hledání dalších informací, přečtení mnoha románů, básní, poslechu hudebních skladeb, je tu přesah i do výtvarného a dramatického umění, lékařství, psychologie, ...

5 26.02.2017

Postav hlídku se mi hodnotí velmi obtížně. Nedokážu nesrovnávat s "ptáčkem", jinak bych dala možná i 4 hvězdy. Některé části se mi líbily, třeba návrat domů, spory s tetičkou, Kávička; jiné méně - scéna v kostele, dialogy s Hankem. Dokonalé byly návraty do dětství - těhotenství, školní ples - to bylo to kouzelné, proč jsem si zamilovala Čiperu a ostatní. Teprve v polovině došlo k zásadní události a začalo jít o víc než o rodinnou návštěvu. Tak jak jsem v "ptáčkovi" Čiperu milovala, tady to bylo úplně jiné. Já vím, je dospělá, což se pořád zdůrazňovalo, ale to , co je okouzlující u dítěte, nad čím přimhouříme oči u náctileté, to u dospělé nefunguje. Působila spíš jako sobecká rozmazlená princeznička, ten strýčkův ruční argument jsem jí přála. Postrádala jsem neopakovatelnou atmosféru Maycombu, jak jsem si ji zamilovala. Nelituji, že jsem tento pokus četla, ale znovu už sáhnu jen po úžasném "ptáčkovi".

5 17.02.2017

Místo je to spíš studené a ponuré, ani lidé nepřekypují vřelostí, přesto jsem se zamilovala a chci se do Černé Vody znovu vrátit. Vyprávění plyne spíš poklidným tempem, měla jsem dost času vychutnat si mistrně popsanou atmosféru severního Švédska a sžít se s místními. Nevadilo mi střídání vypravěčů, míst a času ani chybějící označení přímé řeči. Je nutno číst pozorně a často mezi řádky, ale odměna stojí za to.

7 15.02.2017

Paní Meda Mládková je neuvěřitelné silná a cílevědomá, zůstává za ní veliký kus práce. V pokročilém věku má energie na rozdávání a stále plány na další potřebné úkoly. V podstatě je zosobněním slov: "Kdo chce, hledá způsob..." Druhá část není potřeba dodávat, protože to není Medin případ.

2 11.02.2017

Nevšední zážitek, magie přírody, magie hudby, monumentální síla přírody a tušení starých legend.

7 08.02.2017

Pohádky jsem četla synovi před spaním, z celé knížky se mu nejvíc líbily obrázky a k nim připsané krátké vtipné věty z každé pohádky. Asi to vnímal úplně jinak než já, protože slovní hříčky nechápal, vždy jsem mu musela vysvětlit, proč se usmívám, ale chtěl číst dál, takže popletené hračky mu byly milé. Neseděla mi dlouhá souvětí (malé dítě neudrží pozornost při předčítání, větší malý čtenář taky na druhém řádku ztratí nit a dospělý rodič dech, pokud tedy není sklář) a občas takové ty plané rozhovory odnikud nikam, než přišlo něco vtipného. Autorovy básničky Šli červotoči do houslí se mi líbily mnohem víc.

06.02.2017

Rozhodně nejde říct, že je tahle knížka předvídatelná. A může se stokrát zdát, že pohádku o Sněhurce znáte, tady je všechno jinak, i když zrcadlo hraje důležitou roli. Ale dost dlouho jsem tápala, skoro celou první půlku jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Ale jakmile vstoupila na scénu Snow a hlavně Bird, už jsem stránky hltala jednu za druhou.

2 03.02.2017

Nějak nemůžu uvěřit, že autorka, která mě tak okouzlila Alhambrou, mě dokáže tak zdeptat. Po dočtení mám dojem, že lidi nestojí za nic, znají jen zábavu, prožitek za jakoukoliv cenu, láska že neexistuje. Jestli tohle bylo cílem knihy, pak je geniální. Určitě si ji budu pamatovat jako varování, kdyby mě náhodou pálilo dobré bydlo, ale už ji nikdy nechci číst.

30.01.2017

Za tímto čtivým a citlivým příběhem je ohromný kopec práce, obdivuji jak autorka dokázala vsadit příběh do doložených faktů, zůstat jim věrná, je výborná vypravěčka, z některých scén čtenáře až mrazí. Ale byly i věci, které mi vadily. Některé dějové zápletky trochu přitažené za vlasy, právě k vytvoření nějaké té efektní situace, dětské uvažování stejné jako dospělé, mužské postavy nepropracované. 3 hvězdy je málo, ale 4 moc.

1 29.01.2017

Nezapomenutelná. Ze začátku jsem se s příběhem docela prala, pasáže z Manuelovy dospělosti, sexuální pokusy, některé až nechutné podrobnosti, to všechno mě štvalo, ale jakmile se vyprávění dotklo Aracoeli, byla jsem jako očarovaná. Ta směs vzpomínek, představ, snů, dohadů, pozdějších zaručených informací, nikdy nevíte, co je pravda a co ne. A ze všeho zůstává pochopení a prožití ne rozumem ale srdcem.

2 24.01.2017

Jak už to u povídek bývá, některé mi sedly víc, některé méně. Mnohde platí - pýcha předchází pád. Celkově ale velmi příjemné překvapení, nečekala jsem tak drsný a nekompromisní přístup k lidským slabostem.

4 20.01.2017

Nečte se právě snadno, vyprávění je roztříštěné do mnoha okamžiků, postav, nikdo není ústřední postavou, nikde jasná dějová linka. Ta hrůza, která je na stránkách všudypřítomná, přesto čtenáře zavalí a nedá vydechnout. Teprve ke konci si dovolíte zamilovat si několik postav; z těch, co se nevzdali.
" Nedat po sobě šlapat, nedat se zabít, nedat se vším a hladu."
-
"Ježíši Kriste! Kdo vládne tomuto světu?"
"Střílení."
-
"Hned jsem zahnul do ghetta. Teď už tu není nic. Několik zčernalých komínů trčí sice k obloze, ale dvory, ploty, zdi nejsou. Nic se tu nehýbe, všechno je mrtvé, zkamenělé, zasypané sněhem, tu a tam se černá sklep.
Pěšiny se kříží, ale žádná nevede domů, do zahrádky, k dívce, do školy ani k oknu, z něhož by zavál srdečný pozdrav. Dál stojí jen několik prázdných domků a rozvalených stájí drožkářských koní.
Ne, tudy ne. Zabloudil jsem. Roztřásla mě zima. Jdu pomalu, poslouchám, rozhlížím se. Hledám svůj domov, třeba to není pravda, že náš dům zbořili. Bílý dům s červenými okny. Moje myšlenky se nesly klidně, bez hořkosti. Už nikdy a nikde nebude hezčí domek, nikde nepokvete krásnější sad ani květiny za oknem, ani nebude šumět kvetoucí pole hned vedle zahrádky. ...
... Náhle se v ulicích Šabasové rozlehl podivný zvuk, dosud neslýchaný křik zabíjeného dítěte. Tady, kde byla škola, stojí jenom široká klenutá síň, je vidět celý dvůr, prázdný a tmavý, s hromadou ostnatého drátu, vysoká zeď s dírkami od kulek. Všechny dveře dokořán, slepá, černá okna. Lidé, děti - všechno zapadlo do země, po mnohých nikdo neteskní."

3 18.01.2017

Podle anotace jsem měla dojem, že půjde o psychologický společenský román a ani letmé prolistování v knihovně nenasvědčovalo něco jiného. Začetla jsem se vcelku rychle, ale stejně rychle jsem zjistila, že příběh je úplně o něčem jiném. Absurdní tragikomedie, kde boj proti křivdě zapříčiněné politikou jednoho dítěte je jen výchozím bodem k zobrazení byrokratické mašinerie a zkorumpovaných představitelů státu a strany. Lotosin houževnatý boj za pravdu je obdivuhodný, ale paradoxně založený na lži. Užitečné informace se nacházejí v doslovu překladatelky a plně potvrzují dojem, který jsem při čtení získala, a to, že některé prvky vyprávění, historické, umělecké a společenské souvislosti mi jako čtenáři ze zcela jiného kulturního prostředí unikají.

3 13.01.2017

Neskutečně smutný příběh, tolik naděje a plánů, jen aby další pád byl ještě hlubší než ten předchozí. Karneval a Velký pátek - svátky pro všechny, i ty chudé - pro Noris vždy spojené s velkým štěstím nebo s tragédií.

09.01.2017

Možná jsem v hodnocení trochu přísná, ale nejdřív jsem četla Promlčení, které bylo lepší průměr, a tohle je ten horší. Vlastní detektivní zápletka docela šla, líbil se mi vložený příběh z pohledu Marty a pocity vraha. Ale víc je toho, co se mi nelíbilo. Absolutně žádná atmosféra, necítila jsem ze stránek to opravdové červencové vedro, nebušilo mi srdce napětím, nějak jsem byla vždy krůček napřed. Vše jde strašně rychle a přitom je tam spousta vaty, která neposouvá příběh, nevytváří atmosféru, nepřibližuje osoby vyšetřovatelů, příběh proběhne tak rychle, že než se rozhodnu jestli je mi sympatický Tomáš nebo Eva nebo kdo, tak je konec. Nevěřila jsem změnám vztahu mezi vyšetřovateli, na těch pár dní, co byli spolu se toho vystřídalo moc. Nevěřila jsem jejich přístupu k úkolu - SPOILER: Nejdřív zdánlivý úkol pro nezkušené nováčky, který se ukáže být větším soustem, neví kudy kam, ale když nastoupí tým profíků, jsou uražená velmoc a hrají si na osamělé bojovníky za spravedlnost.

3 02.01.2017

Přestože nemám osobní zkušenost, v mnoha otázkách mám stejný názor jako autor. Tahle upřímná, láskyplná knížečka nabídne mnoho všem rodičům a vlastně všem lidem, učebnice respektu k ostatním.

01.01.2017

Začátek jsem měla hodně roztříštěný, díky předvánočnímu chaosu a svátečním návštěvám. Když jsem měla konečně klid do knihy se ponořit, začetla jsem se a příběh Teddyho se mi líbil víc než ten Uršulin z Života za životem. Zase tu bylo to, co se mi líbilo, mistrovská práce s detaily, užívala jsem si především scény z válečného období, vzpomínky na Liščí zátiší, vztah Teddyho a Nancy. Bohužel v poslední čtvrtině mě čekalo veliké zklamání díky částem z roku 2012 a celkovému závěru.

31.12.2016

Chvíli jsem měla dojem, že čtu Márqueze, pak pohádku o hloupém Honzovi, culila jsem se jako v divadle Járy Cimrmana, sem tam jako bych slyšela hlaholit historky strýčka Pepina. Asi to zní bláznivě, ale na mě tahle hořkosladká pohádka fungovala. Jestli chcete vědět, jak se dojí velryby, směle do toho.

4 18.12.2016