milary komentáře u knih

Zdařilá - jak už jinak - úprava, na ČR Dvojce pod názvem Modře vytetovaná dýka.
Nahodile vyposlechnuto, ale velká spokojenost s příběhem i obsazením. Mělo to spád, mělo to napětí a zachovalo si to charisma spojené s 87. revírem. Příjemné "opáčko"...

17 12.02.2022

Třetím dílem Dublinské trilogie si McDonnell nechal pro pokračování pootevřená ne vrátka, ale pořádná vrata. A skoro ho to stálo hvězdičku.

Neoblibuju úplně otevřené konce, ale akceptuju je v případě, kdy poskytují postavám možnost svobodně vykročit z příběhu k čemukoliv čtenáři domýšlenému, bez autorovy zjevné ambice dál režírovat.
Těžce ale nesu, když je předchozí dění víceméně ukončeno, avšak v závěru je cosi nadhozeno tak, aby to bylo bez pokračování jaksi samoúčelné.
A včil mudruj... Může mít trilogie víc než tři díly? Výjde to u nás?
Co se týče otázky číslo jedna: překvapilo mě to, ale může :). Otázka číslo dvě? Pokud si tuzemský vydavatel správně zodpoví otázku jedna, proč ne? :))

Bylo to znovu skvěle vymyšlené. Od samého začátku si připadáte jako na kolotoči (ne že by ten začátek souvisel s jakoukoliv rozverností, spíš se cítíte v kůži někoho, kdo podobné atrakce důvodně nesnáší). Nemáte kdy se rozkoukat, děj na vás stroboskopicky pomrkává, bluf střídá bluf, postavy jsou originálně okořeněné a gagy stejně dobré, jako v předchozích dílech.
Chci další. Audioknihu, pokud možno. Filip Švarc forever... :))

18 04.02.2022

Nepamatuju si to asi přesně, protože následovala spousta dalších věcí, které mě zaujaly. Ale týkalo se to vítání Martina po příchodu do práce jedním z "jeho dětí", asi takhle nějak: Přišel Selner, miluju...

Jo, mám to taky tak. Martina Selnera miluju a obdivuju, protože přišel ne aby na mě vyhrnul spoustu srandovních a dojímavých historek o autistech, ale aby mi umožnil pobýt s autisty; prostřednictvím svých úvah, motivujících apelů, humoru,
zkušeností, vhledu. A daru nevídané empatie. A i když tohle obdarování má (či právě proto), není možné přehlédnout, že restart energie k dalším a dalším pracovním dnům není hračka. Přeju, aby se to pořád nějak vedlo, pane Selnere... A až už ne, tak vám dál do života jen to dobré.

Poslouchala jsem oba díly v jedné audioknize; Pozdní sběr na mě zapůsobil ještě o dost víc, než první část. Posun - jaksi ve všem - nelze přehlédnout.
Čte báječně David Novotný. A doprovodná muzika je bezva.

19 01.02.2022

Emilem Vachkem jsem si proložila poslech Dublinské trilogie (Caimh McDonnell). Kontrast řádný, co bych lhala. :) Ale já mám ráda jak počiny Radioservisu, tak retro detektivky, za chvíli se to srovnalo a já se oddala zcela odlišné atmosféře, jazyku i způsobu vyšetřování, tentokrát v dávno uplynulých vodách domácích.

Retro neznamená bezzubé; detektivka byla napínavá a hustá síť drobných detailů i důmyslné rozplétání nejednoznačného případu v mlze zvolna rozkrývaných charakterů mě bavily.
Vražda je vždycky vražda, ať už se oběť jeví po morální stránce jakkoliv. Nárok ospravedlnitelnosti je však ošidně klamavý. Nakonec bývá motivace nejen prosta jakéhokoliv zdání šlechetnosti, ale je jejím přímým opakem.

Slyšela jsem v podání Miloše Hlavici a Ilony Vaňkové. Líbilo se mi to. A ještě - nadchla mě perfektní prvorepubliková muzika...

16 30.01.2022

Novoroční předsevzetí? Znáte to... Ale s knihami jako je Dublinská trilogie plníte i ta, která jste si vůbec nepředsevzali. Kroky nepočítám. Chodím a chodím, i kdyby mi měly nohy upadnout. Poslouchám. :)

Druhým dílem komik McDonnell spíš jen prosvítá. Zato už nelze přehlédnout, že psaní mu jde vážně dobře. Když - ve svém zájmu - vynecháte anotaci, jejíž bodrý tón by vás mohl na chvíli zmást, zjistíte, že čtete promyšlenou kriminálku postihující dvě časová období, skvěle obsazenou, co do prostředí i dějů až filmově zpracovanou. Hodně, hodně dobré...
A znovu ta sympatická schopnost (řekněme nepředposr....t) autora, celé to ve finále lehce shodit. O to je výsledný dojem lepší.

18 22.01.2022

Skvělá ultrazábavná krimi, v závěru nadsazená ve skoro čistokrevnou rodokapsovou dobrodružku. Moc jsem se bavila, od začátku. Ne, to není úplně poctivé doznání. Podléhala jsem neovladatelnému veselí i v pasážích jindy a jinde jen s bídou akceptovaných, kde na mě Filip Švarc hrnul bezskrupulózně přímočarý anatomický slovník postihující různé zajímavé varianty úmyslů, pocitů i jednání zúčastněných osob. Mřela jsem smíchy při naprosto úžasně vymyšlených scénách, záviděla jsem sama sobě poslech jedinečných dialogů (viz citace kap66 níže :)).
Je to moc chytré. Mimořádně vtipné. Napínavé. A nejlepší je ten průběžný dojem, že to samo sebe vůbec nebere zas tak úplně vážně...

Komiky "na stojáka" nemusím. Spisovatele typu Caimh McDonnell (ten, jehož jméno neumí nikdo vyslovit :)) vyhledávám. Překlad je padnoucí. A Filip Švarc čte tak našlápnutě, že těch pár drobností o které ucho škobrtne (chybný výraz, tvar) nic nepokazí.

Doporučovat bych se neodvážila. Musí to prostě sednout, jinak je každé doporučení na nic (viz poměrně nízké hodnocení). Já se ovšem těším na další díl :).

18 15.01.2022

Skvělé čtení, můžu a chci doporučit.
Originální detektivka od které člověk odchází jen nerad (nemusí, u neukecaných stotřiceti stránek textu se moc nenalítáte), - je usazená v Brně, kde žiju. To se mi líbilo taky.

Detektiv sympaťák není superman a nesnaží se tak tvářit. Pravda, rád si naleje, ale co se depresí týká, nesahá hromadně decimovaným severským (nejen) kriminalistům ani po kotníky. :)

Ocenila jsem příjemně plynulou "neprvotinovou" úroveň psaní, která neškobrtá o potenciální past spousty vtipných slovních hříček, jež naopak přirozeně prolínají i - zejména ke konci - řádně dramatickými situacemi.
Zavděčily se mi zajímavé postavy, které autor bez rozdílu udržel v lajnách domácího hřiště.
A ohlídaná romantická linka, kvůli níž se knížka "nečervená".

Můj velký obdiv patří skvěle zpracovanému nápadu s kurzívou psanými vkládanými kapitolami o československých legionářích. Nejen, že jsou nedílnou součástí případu; přečtete-li si je na závěr samostatně, v kostce vypoví o tématu právě tolik, aby to člověka ponoukalo dozvídat se víc. To mám ráda.

(Protože... - svého dědy už se nezeptám. Umřel, když jsem byla ještě prcek. A když mě naši asi ve druhé třídě našli, jak se usilovně snažím luštit blechy zápisků na vetchém čtverečkovaném papíře jeho polorozpadlého ohmataného deníku a málem je trefil šlak, protože ani ten nejlaskavější člověk, kterým můj dědeček byl, jistě nepopisoval žádnou selanku, zaměnili legionářskou anabázi za věku úměrnější méně dramatické vzpomínky mé maminky na dětství v Užhorodě, kde dědeček po návratu "nikam" křísil trosky svého civilního života založením vytoužené rodiny s novou ženou, mou babičkou; sbírání malin do kýble za přítomnosti medvěda například :), a podobné.
Můj zájem o legionáře na čas zapadl, a když jsem pak za moc let pátrala v pozůstalosti po našich, už jsem deník, želbohu, nenašla...)

Moc se těším na avizované pokračování série; pohlídám si na Pointě předprodej.

25 11.01.2022

Africká zima v Súdánu (třetí z přečtených misí), se mi zatím líbila nejvíc, - jestli se to tak dá vůbec říct; šikovnější formulace mě momentálně nenapadá. Uši si opět užily dokonalého interpreta Lukáše Hlavicu. A vyhovoval mi posun v tom, jak byla knížka napsána, aniž by mi nevyhovoval styl těch předchozích... Jéžiši, to je teda komentář... :)

Chci říct :)), že pro mě bylo tohle reportážní "vyprávění" Tomáše Šebka opět dechberoucí (a ne, já se neztrácela), se vším všudy, co pro mě už dlouho Rytíři, - pardon, Lékaři bez hranic znamenají. Co si zlomkově dovedu představit pod povrchem toho lehkým perem "zapsaného", co se mi jakoby mimochodem odkrývá, co mi to bez mentorského podtónu nabízí. A co si potřebuju připomínat (a zřejmě nebudu sama), co nejčastěji. Pokud jste dočetli, asi už tušíte… Je dobré zkusit se odvážit -
UKÁZAT KOZY PTÁKŮM!!!

26 07.01.2022

Věřte nevěřte, můj první Backman. Ještě ke všemu vánoční...
Knížky s třeskutě kladnými hodnoceními dost často dost dlouho odkládám; bojím se, že zrovna já budu kverulant, ztrémovaná beru už dopředu přísnější metr, naskakuju do děje naspídovaná, hůř se orientuju. I v knížkách, ve kterých se lze od samého začátku orientovat lépe než zrovna v téhle :)).
Úzkosti a jejich lidé, hmmm.., - že by se mě to nakonec nějak týkalo??

Nádherná knížka, bláznivá a láskyplná, knížka o rodičích a dětech, o tom, co bolí i hřeje duši, o snech, nadějných plánech i nezdarech, o domnělých selháních, o tom, co život obnáší a nám všem v různých obměnách servíruje, o tom, o čem neumíme mluvit...
O ubližování a odpouštění, o soucitu.

Vždycky, když mě napadlo, že to už je trochu moc, že snad nemusí být všechno řečeno a dořečeno, když už jsem měla tendenci vytahovat ten pitomý metr, zaznělo něco, co uvedlo věci do souvislosti, co je zaokrouhlilo, co mě dojalo, cosi mi připomnělo, a já zapomněla na své výhrady, vděčná za vnímavost, za moudrost, za přesah, za pohlazení.

Těžké, vybrat interpreta. Otakar Brousek ml. ale nepominul nic, co Backman nabídl. Včetně léčivé koňské dávky laskavě potrhlého humoru.

43 04.01.2022

Protože jsem poslouchala ve vánočním čase, protože mám ráda interprety a byly tam nádherné písničky a muzika vůbec, - a taky za originální nápad - dávám čtyři.
Trochu na rozpacích, co bych dovedla rozklíčovat a odnést si, být dítě. Orientovaný rodič či prarodič se ke společnému čtení rozhodně hodí, nejen
o vánocích. :)

18 04.01.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Agathy Christie. Zločin v luxusním vlaku, sněhovou závějí dočasně odříznutém od světa.
Vyposlechla jsem audioknihu načtenou Lukášem Hlavicou a dopřála i sobě luxus srovnání následným zhlédnutím filmové verze z r. 2010 s Davidem Suchetem a posledního zpracování z r. 2017 pod režijním vedením Kennetha Branagha v hlavní roli.
Bylo zajímavé porovnat odlišnosti všech tří zpracování. I v pohledu a důrazu na téma viny, podoby spravedlnosti, dosažitelnost zadostiučinění, svědomí...
Určitě si proto nenechám ujít ani film z r. 1974, kde v roli Poirota vystupuje Albert Finney.
Zajímalo by mě, která verze by byla (byla-li by vůbec některá) nejbližší madam Christie...

36 04.01.2022

Asi bych se nechtěla z komentáře "vyvlíct" pouze citací některé z mnoha vtipných hlášek. A mimochodem si uvědomuju, že je těžké vybavit si jinou sérii, kde by se prostě v jednom každém díle nabízela taková snůška uvedeného, aby bylo nejen možné, ale dokonce obtížné vybírat...
Jenže můj pocit z tohoto dílu popsal už přede mnou ve svém komentáři Česneksmedem. Přesně; jakoby na mě jaksi studeněji fouklo, než jsem u Velinského zvyklá.
Vtipná jako vždycky. Jen, řekněme, daleko míň hravá je tahle skvělá část...

20 04.01.2022

Poslouchala jsem v podání Pavla Soukupa a Vasila Fridricha. Četli způsobem perfektně odpovídajícím živému reportážnímu stylu celé téhle neuvěřitelně poutavé publicistické parády.

Úžasné jsou "dřevní" začátky Tour tak asi do třetiny knihy, nečekaně zajímavá je i druhá část, kde se příběhy účastníků prolínají jak s nevinnými počátky a pak obrovským rozmachem dopingu, tak strategiemi jednotlivých týmů (třeba týmová hierarchie a striktně dané role jednotlivců byly pro mě něčím naprosto nevídaným).
Třetí třetina nabere zběsilé tempo; nová a nová jména, závodníci z východního bloku, dopingové aféry vlekoucí se roky, pokročilá úroveň testování (i toho, jak je obejít), rivalita týmů, materiální vybavenost, angažmá jezdců i tréningová specifika na míru, kolotoč peněz i ambicí...

Byla jsem ráda za závěrečná vyprávění československých a českých cyklistů i našeho vynikajícího paralympionika Jiřího Ježka.
A také - a to byl perfektní nápad, za zajímavosti ze světa, které ten či onen rok přinesl a jimiž kapitoly končily.

Původně jsem si vypisovala jména, která jsem chtěla zmínit pro nějaký (jak jsem myslela), výjimečný příběh. Ale nejde to. Těch jmen by byla spousta. A dramat - překážek, proher, vítězství, zázraků, zklamání, vášně, odvahy, odolnosti, vůle, zbabělosti, podvodů i obětavosti a fair play - nepřeberně.

Vřele doporučuju. Poslech je úžasný. A kvůli fotkám si určitě knížku seženu i na papíře.

22 09.12.2021

V dětství jsem tuhle knížku četla docela často. Později už ani ne, naposledy jsem viděla celkem zdařilý seriál a i to už je nějaký ten pátek.
A jak jsem jako dítě milovala Edudanta a Francimora, u rovněž oblíbeného kousku Bylo nás pět jsem se vždycky zasekla na místě, kdy Péťa Bajza onemocněl a nastala část blouznění o výpravě do Indie. Nevím proč, fantazie mi asi úplně nechyběla, jestli to byla přílišná exotika, jestli jsem jen chtěla pokračování obyčejných příběhů v obyčejném bezpečném světě, - nevím...

Zvědavá, jak se bude na knížku tvářit moje víc než dospělé já, jsem si ji nechala číst skvělým Janem Zadražilem.
Jistěže je báječná. Legrační. Plná fantazie. Laskavá a lidská.
Teskná. Nevím...

Měla bych dát pět. Ale ta malá holka ve mně mě nenechá. O tom obyčejném "bezpečném" světě (nejen) Poláčkově víme dávno každá své.

28 08.12.2021

Líbilo. Je to přesně taková knížka pro teď; nedá se číst na jeden zátah, tu si člověk přečte kousek, tu se vrátí ke dvěma třem kapitolkám při večeru na dobrou noc...

Jak píše tittanie; spousta profesí i mě pobavila, rozesmála. Kostelní budič, Tovární předčítač, Zahřívač postelí, Odháněč psů, Výrobce kleteb...
Většinu jsem propátrala se zájmem a údivem, avšak o některých výdělečných (i když, - to je možná dost nadsazený výraz) činnostech jsem četla vyloženě s nadšením. Kolikrát jsem se už v životě setkala s pojmem - uhlíř třeba... A teď? konečně vím, co dělal, proč to dělal a hlavně jak! to dělal. Za jakých podmínek a pro kolikerý užitek.
Zajímavé čtení.

16 08.12.2021

Příběh mi přišel skvělý. Ota, tentokrát nezastřeně angažován majorem Moldánkem, přitvrdil a konspiroval ostošest.
Vyšetřování příčiny úmrtí podezřele poznamenané mrtvoly, nalezené na naprosto absurdním místě, se - jak jinak - komplikuje. Přes nevinné přátelské styky dvou žen, navštěvujících se svými pejsky stejné psí cvičiště, se přesouvá do zaprášené noblesy hotelu pro "střední třídy" a za pomoci pozorovatelky v přestrojení, takto Otovy neohrožené kamarádky Marie, přibývá podezřelých, avšak sama podstata zločinu dlouho uniká. U jedné mrtvoly nezůstane, jenže tvrdošíjná "loajalita" personálu dlouho zametá stopy…

Bylo to napínavé a veskrze báječné, při finální scéně v baru jsem se nejen královsky bavila, ale znovu tonula v obdivu (a nejen při ní) k autorovu nevyčerpatelnému arzenálu originálních jazykových prostředků.

Droboulince (no, vlastně dost :)) mi vadilo nepochopitelné autorovo vstupování do děje poznámkami ke "spanilým čtenářkám". Třeba v obavě o narušení jejich křehké rovnováhy při líčení něčeho, přes co by se nemusely snadno přenést, nabádáním k přeskočení příslušné pasáže. Přišlo mi to stejné, jako by v kině zlosyn pronesl cosi pro dámská ouška nevhodného, či provedl obzvlášť děsný mord, a na plátně naskočil titulek s omluvou velectěnému publiku. To nechceš...
Nicméně penalizovat svého milovaného autora stržením hvězd nebudu... :))

22 02.12.2021

Nesedělo mi to nějak.
Zprvu, jak jsem myslela, kvůli tomu, že jsem se musela nezvykle často vracet, abych si připomněla situaci, za které padlo to nebo ono tvrzení, místo, či identitu osoby. Moje nepozornost, říkám si. Ale ztrácela jsem nit i v Poirotově konání, přesunech a úvahách.
Uměle na mě působila míra jeho zaujetí pro "parťáctví" s Katherine. Jakkoliv to byla žena sympatická; zejména v závěru už pro mne jisté okamžiky jejich totožného vlnového naladění (občas neupřesněného verbálně) postrádaly logiku. A na tu já jsem u Poirota pes. A tady ten pes neskákal přes oves, ale - ztrativ pachovou stopu, proskákal se spletitou dějovou intrikou ku konci a...

Bezradně jsem nakoukla na komentáře a hned u marlowa našla odpověď.
Psychická autorčina nepohoda... Nikdy ten román (dle vlastních slov) neměla ráda...
Nechci si hrát na médium, já ale přesně tohle z textu cítila. Chlad, pres, mus, nelad...
Čímž vůbec nechci tvrdit, že by ten titul byl špatný (to bych si nedovolila).
Já mám ale ráda jinou Agathu - a asi i Poirota.

20 28.11.2021

Skvostně podaná historie, ze které nepadá prach.
Člověk tolik zapomněl, a beztak často z bůhvíjak zprostředkovaného podání, - je to přes padesát let. Tolik věcí nevěděl, nedozvěděl se. Tolik útržků chybívá do celistvého obrazu dění, ke kterému se vracíme - když už vůbec - připomínkou těch nejdrásavějších událostí oněch dní.
A jakkoliv právě ony vzbuzují největší emoce, bez návaznosti a souvislostí, které nabízí tohle naprosto dechberoucí kompaktní svědectví o Pražském jaru formou té nej novinařiny, vytržené z kontextu vypovídají málo a nedostatečně.

Je úžasné přečíst si se zatajeným dechem jednu jedinou knížku a dozvědět se o něčem dějinně tak mezním tolik, aby to stačilo.
A že... Takoví jsme byli (taky)...
To je mé doporučení.

19 26.11.2021

Knížky Františka Niedla si ujít nenechávám; jen zcela výjimečně, podobně jako u Petera Maye, ojedinělé tituly vědomě pominu.
U Františka Niedla se ale určitě nejedná o historické série. Ty mám moc ráda, třebaže úroveň částí občas drobně zakolísá (třeba u Hynka Tase z Boru ta závěrečná).
Dlužím si ještě poslední dva díly Rytířů z Vřesova - těším se na ně.

Ano, můj pane, - úvodní část série o Ondřejovi z Rohatce mě zaujala spíš svou druhou polovinou, i když už v té první mě potěšilo propojení právě s jednou z postav vřesovských rytířů. Zpočátku jsem se nemohla nějak přenést přes místy jaksi soudobě působící slovník obou hrdinů, pak ale děj nabral spád a četlo se mi dobře.

Moc se mi zamlouvá zvolené historické období, - a postavy? No, to bude možná chvilku trvat, než k nim člověk přilne. Taky - jak už řečeno níže: ...tvořte nového hrdinu po Wolframovi..! :))
Já mám prozatím trochu problém spíš s tou "něžnější" polovinou. :)

Takže: protentokrát tři a půl, plus půlka hvězdy pro autora z nejoblíbenějších. Těším se na pokračování.

28 21.11.2021

Pátá hvězda tak trochu napůl, říkám si, - z vděčnosti za poklidné a pohodové čtení a přece s vědomím, že některé díly série byly... Co? Lepší? A v jakém smyslu vlastně?

Pavel Hrdlička není nikdy laciný. Přes zdánlivou jednoduchost "případů" v knížce, která je jakoby předskokanem celé nesmírně vydařené historické série, prostě jen nepřekombinovává. Vypráví jednoduše jednoduché, ale... Reálie, atmosféra, jazyk, mapka, vysvětlivky, souvislosti - nic v tom hluboce zasvěceném a přesto tak nevyumělkovaném vyprávění nedrhne. Nechybí. Nepřebývá. To umí jen ti opravdu dobří.
Obrázky? Miluju!

Moc bych si přála pokračování. Ale teď zaskočeně koukám na letopočet za pomlčkou.., už to asi nepůjde. Díky, pane Hrdličko.

28 21.11.2021