milary komentáře u knih

Asi bych nečekala, jak terapeuticky na mě tahle kniha zapůsobí. Ale stačilo, abych svou okolnostmi již mírně pokleslou mysl konfrontovala se dvěma poválečnými letopočty ve dvacetiletém odstupu končícími osmičkou, a připočetla k tomu dalších bezmála dvacet let ve stejném módu. A hned mě napadlo: bude líp, hůř už bylo...

Moc se mi líbila knížka Meyrovo sklo. A Kocovina se mi četla stejně dobře; taky proto, že určité věci třeba člověk nezažije na vlastní kůži, ale zažije-li dobu samotnou, jsou pro něj okolnosti většinou dokonale čitelné.

Hodnocení mi příjde podivně nízké, Martin Sichinger je skvělý vypravěč. Dobře vystavěný příběh má atmosféru i napětí, a kromě toho ani náhodou nepostrádá humor. Postavy jsou zajímavé, dobře rozlišitelné, jednají a mluví přirozeně, a jsou naprosto funkčně zakomponovány do celkem složitého děje na pozadí pověstného Setkání mládeže Šumavy ve Vimperku a nepřehlédnutelných (a zatím obtížně interpretovatelných) nastupujících společenských změn. To všechno v autenticky působivém kabátě sklonku osmdesátek.
Moc se mi to líbilo.

25 15.11.2021

S verši jsem to v dávném "tehdy" nevzdala (i když bylo bolestně zřejmé, že ze mne "mladá nadějná básnířka" opravdu nebude :)).
Poezii jsem zato čítávala hlava nehlava; dobrou, špatnou, tendenční, zakázanou, začátečnickou i mistrovskou. Je to podobné, jako s vínem; k jakémus takémus vhledu se člověk musí propracovat, a ani pak není jistota, že právě jemu obecně ceněné zachutná.

Mně ulpívají na jazyku jiné chutě, ze sbírky Děti deště mě oslovilo máloco (jistěže nemluvím o tématech).
Ale jako mám ráda některé z básní Ivana Martina Jirouse a některé míjím bez emocí, tak je určitě na místě otevřít ještě další ze sbírek autorky, třeba Procházku s andělem, a...

15 15.11.2021

Ráda se přidávám k oslnivému čtenářskému ohodnocení dalšími pěti hvězdičkami; tohle byla paráda. Ten případ znám, trochu mi ale v paměti zapadl, tak jsem byla nanejvýš příjemně zaskočená.

Krásně vymyšlená detektivka. Slečna Marplová, jak ji mám ráda; bystrá, korektní, s trochu potměšilou laskavostí, na hony vzdálená seniorce s poněkud obtížně uvěřitelnou jasnozřivostí, tak přehnaně staromódní, až to místy zavane naftalínem, jak bývá líčena v některých slabších kouscích. (Hééj, fandové, nekamenujte mě! Já je mám i tak ráda všechny!) :))

Poslouchala jsem. Mám ve velké oblibě interpretaci paní Merunkové, tady excelovali taky Jitka Ježková s panem Medunou. Nesmím zapomenout na úžasné kratičké hudební předěly. Celé to prostě nemělo chybu.

25 15.11.2021

Jen o kousek později, než jsem vloni komentovala Vetešníka, dočítám Živla.
Pro mě kniha roku, psala jsem tehdy. Mám úplně stejný pocit. Bezbřehé nadšení...

Zdánlivě mají obě knihy hodně podobného. Prvotina ovšem za Vetešníkem vůbec nezaostává. Naopak, vítaně vypointovanější, s nenápadně narůstajícím napětím, jež v závěru třeskutě eskaluje, vtipná způsobem, který mě naplno zasahuje, imaginativní bez hranic. Napsaná stejně nádherným, přepychovým, bujným jazykem, vrchovatá, jakoby vůbec nezáleželo na tom, která z úchvatných formulací, pro které by jiní autoři vraždili, přepadne přes okraj...

Překlad, s odlišným překladatelem, opět čistá radost :).

Vulgarismy? Nerušily mě, aspoň ne moc. Většinou případně umocňovaly sdělované, jinde splynuly. Jen mě trochu překvapilo, že je používá drtivá většina postav, aniž by představovaly charakteristický rys mluvy vybraných jedinců a u ostatních byly nahrazeny méně pregnantními výrazy :). Nevím, do jaké míry má zrovna v tomhle překladatel volnou ruku. A i kdyby měl, důležité je, jak výběr slov vnímá on.

Úžasná knížka. Očividně jsem nejcílovější skupina z cílových. :)))
A hezčí charakteristiku než trudoš, v posledním odstavci svého bezvadného komentáře, bych nenapsala.

24 11.11.2021

Popáté s Kate Shugakovou, a znovu velká spokojenost.

Hlavními tématy kolem vyšetřování jsou tentokrát požárem zničené lesy, specifické houby (kterým se na půdě požářiště mimořádně daří), a - náboženští fanatici. Docela nesourodá směska.

Obyvatelé se s gustem a kbelíky věnují sběru hub na výdělek, který slibuje být právě tento rok bohatý. Kdo by odolal. Ale nesměla by to být Kate, aby při kličkování mezi komáry a sbíráním neobjevila navíc mrtvolu.

A ostatní si můžete přečíst v anotaci, tak ji nečtěte, a užijte si knížku :)))

19 11.11.2021

Jojo, tohle jsou přesně ty knihy, kdy Oblíbení s Oblíbenými kříží meče. :))
Proč to tak je? Měly by o tom vypovídat komentáře. Preference. Bůhvíco. Vem to čert...

Pokračování Lúzrů mi na začátku znovu připomnělo Fred Vargas; taky jedna z "těch"... :)
A na konci? Viděli jste kultovní už film Láska nebeská? Tak ty titulky z letiště, kdy se obdélníčky obrázků objímajících, smějících, dojatých a v ústrety si běžících lidí rozpadají na další menší a menší plošky, až je celá obrazovka pokrytá. Láskou. Ale ne tou nebeskou, prostě lidskou. Tou - obyčejnou...

A stejně "obyčejně" laskavá mi příjde ta knížka. Lúzři. Neúspěšní, společensky vyloučení, prostě jiní. To často stačí.
Kreativní (i když někdy s ne úplně standardním zacílením :)), osobití, o to tolerantnější, ostýchaví, a o to empatičtější, bez vztahu k disciplíně, a přece v nouzi podvědomě hned bok po boku, druh vedle druha, jeden za všechny...

Ráda jsem se potkala v přehledném nenásilném výčtu hned na samém začátku knihy se starými známými. A s nadšením jsem přijala i nové přírůstky. Mají v příběhu nezaměnitelné role, hrají s ostatními, nejsou přidány jen tak.

A samotný příběh? Za mě hezky vymyšlená detektivka, dobře napsaná a originální. Fantazie popuštěná z uzdy, ukázněně, přišlo mi, s velkou dávkou vtipu, který mě hodně baví. Byla bych ráda za pokračování.

17 02.11.2021

Dostalo se mi do ruky (do ucha) vyprávění pana Preclíka Jak jsem portrétoval českou avantgardu. Moc se mi to líbilo; krátká a obsažná vyprávění příběhů vzniku jednotlivých "hlav" i obrovská nestrojená pokora autorova.

A objevila jsem díky tomu i další titul, knihu Smírčí kameny, ze které (aspoň se domnívám, že tomu tak je, protože na stejné téma jsou i Preclíkovy Kameny pokání) v audioverzi pod názvem Smírčí kříže čtou mistři slova: pánové Kemr, Hrušínský, Adamíra a Lukavský.
Čtyři příběhy z dávna, čtyři kříže jako pokání za zlý čin.

Hodinka deset charismatického čtení do ucha. Úplně mě to pohltilo; přiznávám, pana Preclíka jsem doposud znala pouze jako sochaře, netušila jsem, že "sochá" taky nádherné příběhy, a to jedinečným jazykem.

Kompletní knihy přečtu, na další se těším a vděčně doporučuju.

22 02.11.2021

Anotace je zcela výstižná.

Ale člověk stejně vůbec netuší, do čeho jde. A pokud se nechá odradit, popřípadě pomyslně rozdupe audioknihu na kosmický prášek ve chvílích, kdy už je to tak "na tělo", že to úplně fyzicky bolí a on má pocit, že prostě ne! nevydrží pokračovat už ani chvilku, tak se to ke své smůle nedozví. Ten celkový obrázek geniálně napsaných a seřazených příběhů se mu zkrátka neposkládá.

Nadřela jsem se. Navztekala a nasmála. A za tu husí kůži to tisíckrát stálo.

Interpretace je skvělá, a je to dobrá volba. Moc doporučuju.

19 02.11.2021

Marka Ebena jsem si vždycky považovala a považuju. Tak nějak obecně.
Ráda jsem koukala na Plovárnu, ráda ho vidím hrát, a když jsem ho dříve občas slýchala moderovat, nezarmoutil.
Oblast ve které ho vnímám jako naprostou špičku v oboru, je ale muzika, které se léta věnuje s bratry; zpěv, bezchybná technická a intonační jistota a - texty.
Ty jsou pro mě - jeden každý - něčím naprosto dokonalým po všech stránkách, které by takový text měl mít. A že jich je...

A tak není divu, že mi některá zamyšlení v knížce přišla, - no, - jaksi málo ebenovská, místy trochu plytká, unavená a jakoby z musu. A to i formulacemi.
Kvituju, co Marek Eben píše v anotaci, a ano, to už je zase on. Jenže, já bych stejně ty listy neškubala, málo platné...
A "neškubala" jsem ani jednotlivá vyprávění v audioknize, jen jsem si dávala čím dál delší pauzy, ale zase tam byl bonus autorova hlasu, a to se mi líbilo.

Tak jo, jdu si pustit muziku.

26 02.11.2021

To, že píšu už třetí komentář v řadě na Stabenow, jasně vypovídá o stupni mého zaujetí autorčinými knihami i nekompromisním úsilí, které jsem ochotná vynaložit, jen abych se mohla s co možná minimálním prodlením znovu přesunout za Kate na Aljašku.

Ropná pole... Izolovanost. Ponorková nemoc. Mechanismy, jak zvládat. Neběžné, často bizarní. Anebo nezvládat. To je pak horší. Někdy nejhorší... Temné hlubiny mysli, prostředky, na které by za jiných okolností, v jinak žitém životě, jinde, vůbec nedošlo.

Stabenow tu s naprostým přehledem otvírá pro čtenáře další exotické prostředí, tak lehce, plynule a zdánlivě bez námahy, přesto způsobem strhujícím.
Mám ráda, když skrze četbu vidím.

A na prahu listopadu vyšel pátý díl. Vivat, Mystery Press!

22 02.11.2021

Pevně doufám, že příběhy s Kate Shugakovou, jakkoliv se sem dostaly s bezmála dvacetiletým zpožděním, pro nás nezhynou na úbytě z důvodu, že se (jako nesčetné další dobré série) pojednou nevejdou do vydavatelských plánů. Prosíííííím!
Vždyť vychází takových... knih...

Trojka - s Kate na palubě Avildy, kam se v rámci vyšetřování nechala naverbovat (díky komu asi?) jako členka posádky lovící kraby v Beringově moři. Což zní laikovi jako něco, kde rozhodně nejde o život a v podstatě to může být i zábava. Jenže ani v nejmenším není. Thriller bez bázně a hany. Napínavé do morku kostí, s tak sugestivním popisy, že vám ten morek chvílemi zmrzle chrastí a mozek si ztěžka vybírá priority.
Posádka. Lov. Moře. Počasí. Případ. Historie...
Skvělé.

22 02.11.2021

Tipovala jsem, že první díl detektivek s Kate Shugakovou je trochu "zahřívací kolo". Aljaška a její dějiny asi nejsou až tak obecně známá témata; s potěšením jsem uvítala, že první vyšetřování bylo skoro fifty fifty s mimořádně nenásilným obeznámením čtenáře s obojím.

Ve druhém díle se s tím Stabenow ovšem nepárala :). Oběti hynou tempem, jež by mohlo uspokojit tu část knihomolů, kteří si na nějaké vedlejší dějové zdržovačky nepotrpí; až do chvíle ovšem, kdy se linka honu na vraha roztřepí...

27 02.11.2021

Paní Glaserovou jsem potkala prvně jako autorku pozoruhodné knížečky Kdopak by se šmejdů bál; což nebyla ani tak beletrie, jako literatura naučná (a to značně poučná :)).
Pak jsem si líčila na Rusandu, ale Trosečník se mi dostal do ruky dřív.

Bavilo mně to i jako dospěláka. Ale moc oceňuju, jak prostřednictvím celkem jednoduchého popisu putování (byť úctyhodné délky), skvělého zachycení atmosféry jednotlivých etap a vyspívání Slávka, coby vypravěče, vyvstávají přímočaré odpovědi na případné otázky mladší generace, které by jinak v celé té ohromné šíři souvislostí bylo nesmíně obtížné zargumentovat.
A ponechávám stranou své osobní sympatie :), protože jsem si vědoma, že - zkrátka a dobře - takovéhle dětství a dospívání člověka nerozmazlí a doba i okolnosti jsou mimo mou představivost.
Ale na Rusandu se těším taky, protože se možná dozvím odpovědi na své otázky.
Nesmím zapomenout - knížka je nádherně ilustrovaná!

SPOILER
Dědeček Klička, který strávil 4 roky v ruském vězení kvůli podezření, že je německý špion, byl jednačtyřicátém propuštěn za rodinou (do konce války pracoval jako redaktor několika časopisů), aby byl v pětačtyřicátém odsouzen za "psaní na zakázku" gestapa, a tedy sympatizování s nacisty. Obhajoba, že napsal jen to, co viděl (Žil jsem v SSSR a Neznámé Sověty) a s nacisty nesympatizoval už proto, že mu zatkli a umučili staršího syny Evžena za tajné nošení jídla ruským zajatcům, neprošla. Byl odsouzen na 15 let a propuštěn na amnestii v r. 1953. S těžce podlomeným zdravím podlehl r. 1957 tuberkulóze.

Václav, jeho horkokrevný inteligentní syn s uměleckými ambicemi studuje Ruské gymnázium, píše básně, bere hodiny klavíru, v klubu ruských emigrantů objevuje poklady ruské literatury.
V roce 1945 se žení, po válce léta doplácí na otcovo uvěznění a důvody k němu; končí - vzdor schopnostem a vzdělání - v dolech na Kladně, kde fárá až do úrazu v pětapadesátém.

A teď, ty otazníky... Nechápu, jak to, že najednou bylo možné, aby:
...Během rekonvalescence začíná psát, později i romány v ruském jazyce a publikuje je v SSSR pod pseudonymem Alexandr Lomm...
A taky nerozumím, jak to, že muž, který zažil všechno popisované předchozí, emigroval, právě v osmašedesátém, právě do SSSR.
A není mi zatím jasné, proč tomuto "navrátilci" neprodloužily sovětské úřady povolení k pobytu a musel - tentokrát definitivně - SSSR opustit a nalézt na dlouhých (skoro dvacet let) konečné útočiště zpátky v Praze.
Snad se mi v knížce Rusanda na větvi aspoň něco z toho osvětlí...

17 17.10.2021

Tentokrát jsem vyloženě netrefila jamku, takže bez hvězdiček.
První díl, Noční motýl, byl pro mě spíš experimentem, který se povedl, tak jsem po druhém díle s Mojmírem Mrázem sáhla už celkem bez zaváhání. Anotaci jsem četla. Trochu mi to skříplo Danem Brownem, ale podobných témat je, a pan Nečas je dobrý spisovatel, tak...

Znovu ten bohatý jazyk, znovu inspirace k pátrání - tentokrát v dávné historii Brna, kde bydlím. Znovu spousta podrobností o běžném životě na jeho území v daném období.
Ale... Netrefila jsem se tématicky. I když, ani to není tak úplně výstižné, přestože dávná "proroctví" a rituály všeho druhu, zejména ty dravé a odehrávající se na oblíbeném hřišti církve, už mě úplně neberou.
Co mi tentokrát opravdu vadilo, bylo - ani ne tak téma, ale jakási
předramatizovanost děje a posléze i slovní přehuštěnost, kterými jsem se ke konci spíš prodírala, než se nechala unášet na vlnách fantazie a napětí. Narazila jsem na podobné i v prvním díle, ale tam se mi to asi nakonec nějak efektivněji rozmotalo :).
Mně zatím stačilo, a dobré čtení ostatním.

Severská krimi z opravdového severu? Aljaška? Sem s ní! (Jak se valem v paneláku ochlazuje, chci číst něco z oblasti, kde je lidem větší zima než mně!)

Edgar - hmm, tak to mě asi neodrazuje, že první kniha ze série o Kate Shugakové zatím :) nedosáhla na červený čtvereček. Taky Connellymu dost věřím, takže pokud zrovna on měl Stabenow za "originální hlas v šedi současné krimi", nijak nepátrám, jak hustá ona šeď v roce 1992 byla. (A Connelly to navíc četl v originále, tudíž ho nijak nerušily nesrovnalosti související s překladem :)).
A? To mi přišlo obzvlášť sympatické - autorka se narodila v místě, o kterém píše. Je to znát.

Bravurně vylíčené prostředí, divoká příroda, historie osídlení, pnutí mezi komunitami komplikované voláním po (problematickém) rádoby ekologickém rozvoji panenské oblasti na jedné straně a tvrdošíjným a nesmiřitelným lpěním na zachování tradičního způsobu života a jeho utkvělým vymáháním na generaci mladších na straně druhé. Vměšování vlády, finanční "vyrovnání" za zcizená území zakrývající potenciální možnost vytěžování bohatství rezervace. A - jako všude, osobní zájmy; od pytlačení a distribuce načerno pálené kořalky až po ty daleko sofistikovanější...

Nestrojené dialogy s dávkou humoru, živě vykreslené osoby (a psi :)), osobitá hlavní hrdinka. Zajímavé a smysl dávající vyšetřování, zcela odpovídající netypickému prostředí, ve kterém se odehrává. Skvěle vymyšlené situace (bagr, například :)). Rozřešení, vycházející přirozeně ze všeho uvedeného.

Mně se to líbilo moc. Těším se na další díly a klidně tohle bezmála dvacet let staré retro doporučuju k vyzkoušení.

24 11.10.2021

Kniha o totalitní moci. Tématicky nijak zvlášť originální, ale to ony bývají málokdy; rysy totalitních systémů jsou v základu shodné a literární podoba se většinou liší hlavně nápaditostí příběhu a kvalitou zpracování.

Asi se mi ještě nestalo, abych byla u knihy, která má poměrně dobré hodnocení, tak zaskočená toporností, která snad měla být snahou o originální stylizaci (?) a celkovou jednoduchostí (což nemyslím tentokrát jako kompliment). Idea je určitě skvělá, ale domnívám se (i když se snažím zohlednit autorův věk), že talentovaný člověk, který má za sebou další tři knihy, by už mohl tušit jedno: černobílé a polopatické předestření jakkoliv ušlechtilých a moudrých postojů a myšlenek oboje spolehlivě zabije.

A ano, o víkendu jsou volby, tak mi přeběhl mráz po zádech. Ale tahle souvislost na lepší hodnocení nestačí.

13 06.10.2021

Byl to můj milovanej Fink, a přece tak úplně nebyl. Dokladem toho rozporu je, že jsem úplně zapomněla na komentář. No, o nic jste nepřišli... Četlo se to hezky (u Velinského to asi ani jinak nejde). Ale ten příběh byl jaksi roztrhaný, roztržitý, kapku jakoby z palce vycucaný - nevím. Tak příště, Oto, jo?

12 05.10.2021

Vidím-li Maigreta, tedy jako Jeana Gabina. V poslední době jsem si obdivně užívala hlas vynikajícího Rudolfa Hrušínského, a to hned v několika nahrávkách Radioservisu. A čtyři z Maigretových případů jsem viděla jako TV filmy, titulní role připadla, pro někoho možná trochu překvapivě, Rowanu Atkinsonovi; zase úplně jiné, po Mr. Beanovi ovšem ani stopy...
Na interpretaci komisaře M. Janem Vlasákem jsem byla hodně zvědavá, zejména proto, že - jak se dívám na Audiolibrix - , čte většinu nabízených titulů. Je výborný. Prostě Maigret.

Příběh sám, pomalý, simenonovsky trochu rozvláčný, graduje až do tragického vyústění. Atmosféra je stísněná jakoby rozměry místa samotného, každodenními stereotypy vynucenými situací a omezenými možnostmi téhle prazvláštní "dovolené". Maigret je, zprvu neochotně a nedobrovolně, vtahován do náhle vyvstalého vyšetřování, záhy však opouští pracně (a marně) budovanou pozici nezúčastněného pozorovatele a pudově shromažďuje zdánlivé nepodstatnosti s navyklou urputností, která jej nakonec dovede k pachateli, přiměje ho k přiznání a posléze k jakémus takémus odevzdání se spravdlnosti.

Líbilo se mi to. Ale asi jsem zmlsaná (trochu) těmi výbornými dramatizacemi, nebo je tenhle příběh opravdu "nejtragičtější v Maigretově kariéře"... Trochu mi tam chybělo jiskření mezi komisařem a jeho obvyklými kolegy z pařížské prefektury na Zlatnickém nábřeží. Další knihy si ale od pana Vlasáka určitě přečíst dám.

18 01.10.2021

Mně to přišlo zrovna vhod; správná knížka ve správný čas. Vlastně mě až docela překvapilo, jak dobře je to napsané. Hodně zajímavé (jak by ne, ve sportovních kulisách příběhu byla autorka léta "doma"), ale ani děj nijak nezaostával, napětí bylo víc než dost a atmosféra by se dala místy krájet. :) Konec byl, jaký byl; adekvátní, řekla bych, obsahu, celé to ale pěkně drželo pohromadě, a já jsem spokojená.

21 26.09.2021

Trochu jsem se bála "číst", nemusela jsem. Já ten film miluju, ale četba z knížky pod hlavičkou Radioservisu byla stejně báječná, úplně jsem viděla jednotlivé scény. A řádným bonusem tu byla velká spousta skvělých dobových informací, podrobností a zajímavostí, které film samozřejmě pojmout nemohl.
No ale.., zase Connery, že... Jeho charisma jsem přece jen chvílemi maličko postrádala. :))

Skvěle četli Martin Preiss a Lukáš Příkazský.

25 21.09.2021