milary komentáře u knih

Anotace mě zaujala; mám ráda tenhle typ detektivek, obsahujících zároveň vhled do historie. To, jak ji ale například Vilém Křížek nebo Volker Kutscher dokáží jednolitě propojit s příběhem, se z mého pohledu stejně dobře nevede Andreasovi Pittlerovi.

Vypomáhá si nápadnými "oslími můstky"; tu obsáhle popisuje, co zrovna čte hrdina v novinách při konzumaci kávy (a ilustruje tak tehdejší inzerci letních bytů a lázní), tu jak mladá společnost v restauraci (nikoliv úplně v duchu předchozí konverzace) rozebírá vojenskou situaci na Balkáně, tu téma dramatického souboje o dobytí Jižního Pólu, stav policejního aparátu, armády, společenské hierarchie atd., - když předtím víceméně zcela opustí - beztak ne úplně zřetelnou - detektivní linku.

Dalo by se skoro říct, že líčení samotného případu a smolné kariérní anabáze notorického průšviháře komisaře Bronsteina (v tomhle, počtu cigaret a příjmení přítelkyně si je až dost! podobný s mým oblíbeným Kutscherovým Rathem :)) tvoří jen jakousi výplň působivého obrázku staré Vídně těsně před první světovou válkou.

Vůbec je to občas hodně popisné, někdy až úsměvně, jako když autor cítí potřebu nenechat čtenáře na pochybách ani v tom, jak si Bronstein počíná na toaletě:
...vešel tam, postavil se ke žlábku, rozepnul si poklopec a močil...potom pohlavní orgán opět schoval do kalhot...
Jo! a umyl si ruce, samozřejmě... :))

Navzdory výtkám se ráda pustím i do druhého dílu. Jak jsem psala, mám takové detektivky ráda a když je zrovna hlava trochu přeplněná a není ani úplně prostor sednout si v klidu ke knížce, tak poslouchat něco takového je přesně to pravé.
A ještě se člověk něco dozví :).

17 20.08.2022

Úžasná detektivka, objemově nepřešvihnutá, napínavá od začátku až do konce, se skvěle vymyšlenou a vystavěnou zápletkou - a hlavně s přesahem, který postrádám u populárních "kuchacích" thrillerů.

(Můj první Březina. Málokdy čtu série jinak, než od prvního dílu, i kvůli vedlejším linkám; a možná ke své škodě. Protože než se dopracuju k eventuálním pozdějším dobrým hodnocením, často ztratím zájem.
Tady jsem si poměrně jistá, že se vrátím i k předchozím, slaběji hodnoceným dílům s Tomášem Volfem, zorientuju se snadno a přečtu je ráda, byť třeba s drobnými výhradami).

Také v Mizení se dostává ke slovu, vedle sympaticky civilního líčení šetření náročného případu, soukromí zúčastněných osob, které ale rozhodně - ani pokud s případem přímo nesouvisí - nijak neruší a otravně neodvádí pozornost.
Za mě výborné.

22 16.08.2022

No nazdar! Co nadělám, tentokrát mi vážně není dáno zahnízdit se v zadostiučinění, které občas! (co si budem nalhávat), přinášívá názorové splynutí s většinou.
Ale určitě to není má poslední knížka od pana Rudiše, na to bylo moje potěšení z jeho Českého ráje příliš velké.

Ráda čtu knížky, do nichž se promítá čas mezi válkou a devětaosmdesátým. Ať je to jak chce, je to čas, jehož určité etapy jsem nějak žila, osmašedesátý, sedmdesátky, během nichž jsem se pokoušela.., co? Asi dospět, říká se tomu nejčastěji, ať už si pod tím kdokoliv představuje cokoliv.
Tahleta bezútěšná nakládačka ovšem, na krev vyhrocená Rudišovou enormní schopností popsat atmosféru, mě předčasně zavalila ani ne ve třetině; dál jsem pak už spíš lhostejně a netrpělivě dočítala stránky a stránky do konce, bez emocí a zvědavosti. Bez emocí - no, spíš jsem se cítila nepříjemně zahlcená něčím, co jsem měla dávno odložit.
Moje chyba.

Souzním s komentáři Juagustin, aralka, morienhithwen třeba... Tak to cítím i já.

12 11.08.2022

Popravdě? Nějak se necítím "odborně" se vykecávat o Dürrenmattovi. Protože - něco jiného by to sotva bylo, a na to si ho příliš považuju.
Každopádně, taky tenhle příběh způsobí člověku v hlavě poprask. A určitě nehrozí, že ho kdy kdo zapomene. A navíc - i když hypoteticky urazí (třeba tím, že naruší bezpečné pohodlíčko zakonzervovaných myšlenkových území), rozhodně nadchne. :)

Nadchne i napětím, které trumfne ledasjaké čistokrevné detektivky.
A jestli budete poslouchat v rozhlasové úpravě jako já (a skoro všichni dřívější recenzenti :)), budete bohatší o hlasy pana Hrušínského, Postráneckého a dalších. A to vážně stojí zato.

16 05.08.2022

Kdysi jsem četla a ohodnotila čtyřmi. Tohle hodnocení zůstává kvůli trochu zvláštnímu kontrastu; bezvadně vymyšlený případ, nekonečné (nikoliv ve smyslu nadbytečné) slepé uličky, "agathovsky" dokonale charakterizované postavy, případné dialogy, často poťouchlé a vtipné... A pak trochu divně zjednodušeně podaný konec, jaksi uspěchaný, zdá se mi.
Každopádně - i dík mým milovaným audiointerpretům Agathiných knih - čtyři výrazné stálice v hodnotě 85%.

25 01.08.2022

Prvotřídní vražda pro mě byla prvotřídním prázdninovým čtením.
Londýn druhé poloviny 19. století, pochmurná atmosféra temných ulic a nábřeží, neproniknutelné mlžné příkrovy, zděšení budící záhadný přízrak, vyšetřování násilných úmrtí.
Sympatický inspektor a jeho bystrá manželka rozkrývají pomalu ale jistě rozvětvený případ, ve kterém hraje nepominutelnou roli rovněž společenství zapálené pro potírání alkoholismu. A jako obvykle, všechno je jinak...
Moc hezky se to četlo. Zkusím také další díly této série, třeba mi přivodí stejně příjemný pocit bezčasého odpočinku i mimo prázdniny. :)

19 01.08.2022

Četlo se mi to celkem příjemně, ale v průběhu čtení jsem si uvědomila, že bych raději sáhla po knížce, kde by salon paní Podolské a špičková krejčovina hrály autentičtější roli.
Někdo tu níže píše v tom smyslu, že zde byl znárodněný salon Podolská víceméně jen jednou z mnoha smutných kulis života v padesátkách. A na to téma jsem četla určitě knížky, které mě zaujaly víc. Tahle mi připadala trochu jako dějepisný výčet známých událostí, zejména od osmačtyřicátého do osmapadesátého roku, zvrat v šedesátém osmém a tvrdý dopad do let normalizace, to už spíš ve zkratce. Myslím, že je to dobrá knížka pro mladší ročníky, povšechný obrázek o době si lze udělat snadno.
Mně se líbily vložené úryvky "poezie"; člověk se na první dobrou zachechtá, jenže z nich mrazí víc než z celé knížky. Díky nim přidávám drobnou čtvrtou hvězdu.

23 22.07.2022

Žádný tupý thriller, kterých se směsná do tuctu dvacet...
Tahle kriminálka o útěku před pomstou i sebou samým je napsaná stejně napínavě jako poeticky, malá lestariánská komunita kdesi v severním Norsku vyzařuje stejnou drsnost jako nehostinná krajina kolem, nároky a rivalita se ohánějí "pravou" vírou, ale tak jak to většinou bývá, "pravidla" určují ti nejsilnější.
Stejně jako v prvním víceméně samostatném příběhu tu neexistují jiné než zajímavé postavy a jiné než dobré dialogy.
A - možná víc než v první části - je tu možné se občas nad něčím zamyslet, a zdaleka ne jen nad tím, jestli je vrah zahradník... :)

Četl Václav Neužil. Výborně.

18 22.07.2022

Knížku jsem četla pomalu, abych se vyvarovala dávat nabídnutému pozměněný význam; tu s obdivem, místy i se silnými výhradami. Každopádně nelituju času, inspirace k přemýšlení bylo víc než dost.
Určitě bych ráda slyšela čtení na Vltavě v režii a hlasem Hany Kofránkové, bohužel už vypršela práva...

15 22.07.2022

Autor mě zatím míjel. Ale Krev na sněhu mě chytla od začátku, strašně mě bavilo, že vypravěčem je chlápek v roli záporáka, takto nájemný vrah, jenže bez obvyklých jednoznačných nálepek. Celková nezaškatulkovatelnost mě ušetřila i obvyklého rozptylujícího dumání o tom, zda si kdo "zasluhuje" být zabit, a zda v tom opravdu není (či je) nic osobního. Nad čímž člověk nevyhnutelně bádá zejména (nejen) při četbě válečných románů, jenže u konzumování detektivky je to většinou lehce kontraproduktivní.

Poslouchala jsem, četl David Novotný. A říkala jsem si: tak TOHLE je Nesbo? Proč jsem se mu tak dlouho vyhýbala?
Moc se mi líbil leitmotiv domýšlení či dvojího výkladu příběhů z knih i vzpomínek. Moc se mi líbil nápad, že laskavost by se mohla vyskytovat i v sakra netypické kombinaci.
Fandila jsem Olavovi ostošest. A odpouštěla mu jeho důvěřivost a knížce úlety do jiných žánrů. :)

Jenže, jak se přiblížil závěr na dosah, ztrácela jsem trochu půdu pod nohama. Hvězdičky tály a já se znovu ptala: tak TOHLE?? je TEN Nesbo? A šklíbila jsem se u toho jako Čenda Jirsák.
Jenže jsem pozapomněla na ten leitmotiv...
No, vydýchávala jsem konec nějakou chvíli. Ale došlo mi, že TOHLE! je TEN Nesbo.

22 19.07.2022

Trochu se to vleklo, zvlášť ze začátku.. Souhlasím s mgeisselreiter; o pár stran méně by příběhu asi neuškodilo. (A nemyslím tím zrovna ty stránky, kde je popisováno opatrování Maigretovy "rýmečky", či jeho rádoby pokorné telefonáty s veledůležitým nadřízeným :)).
A souhlasím taky tradičně s Jaruš 7, atmosféra znovu bezchybná, stejně jako interpretace Jana Vlasáka; to už pro mne patří neodmyslitelně k sobě.
Ale - ty čtyři hvězdičky jsou tentokrát hubenější, přece jenom jim pár procent schází...

14 19.07.2022

Drásavá a skvělá knížka z těch, kdy dávám pět jen neochotně; kdy se mi nijak zvlášť "nelíbí", co čtu, a přesto nadšeně vnímám mimořádnou kvalitu textu. Kdy se nořím do bolavé nostalgie po odžitém i marněných osudů žitých někým jiným. A kdy mi vše zprostředkovává jazyk tak bohatý, byť místy křehký, že rozumím - až příliš dobře - všemu popisovanému, jakkoliv ledacos v duchu odstrkuju ve zbytečné snaze, aby se mě to tolik ne(do)týkalo.

Celé vyznění díla umocňuje mimořádně zajímavý doslov upřesňující okolnosti vzniku knihy. Odůvodňuje nejen jazyk, ve kterém autor rukopis psal, ale objasňuje i další detaily a zodpovídá otázky, které by si čtenář mohl klást.
Překlad je naprosto úžasný.

19 19.07.2022

Alébrž jsem již důchodového věku (dřív se, herdek, říkalo ,požehnaného‘), snažím se čelit duševnímu úpadku mýcením stereotypů, což se doporučuje. Například si čistím (co pravák) zuby levačkou, maluju si levačkou řasy, - no, a ono to pak výjde tak ňák nastejno… :))

Stereotypům čelím i tím, že aspoň občas sáhnu po knize, která ve mně nejen nevzbuzuje pavlovův reflex, ale budí můj sotva vlažný zájem.
O panu Heclovi jsem doposud neslyšela, létám nerada a technické detaily čehokoliv nejsou rozhodně na čele žebříčku mých zájmů. Ale...

Na první dobrou jsem si říkala, tak tohle je pořádné šlápnutí vedle. Poslouchala jsem audioknihu a hlasový projev tazatele (autora) v kontrastu s příjemnou interpretací kapitána Hecla výborným Janem Šťastným ve mně budil zuřivost poklidně podřimujícího býka, náhle vystaveného jinošské hyperaktivitě nastupující toreadorské hvězdy.
Jak ale o překot naskakovaly body za skvěle řazená témata i otázky, přestalo mě to rušit (myslím, že pan Moravec i trochu ubral plyn :)), a už jsem jenom dychtivě chroustala vše nabídnuté, technické detaily nevyjímaje.

Pan Moravec sestavil celý rozhovor dokonale a pan Hecl stejně dokonale odpovídal. V čem ta dokonalost? Hlavně v tom, že se střídala témata; odborná (přesto podaná tak, aby je laik vstřebal se zaujetím a pozornost nekolísala) s těmi odlehčenými. Došlo na zvyklosti jednotlivých společností, nejrůznější souvislosti s pozemním provozem, vhled do náročného životního rytmu pilotů a ostatního palubního personálu, hromadu neuvěřitelných zajímavostí o letadlech i z jednotlivých letů...
A došlo taky na soukromí, zdraví a na to, jak se z kluka stane kapitán Airbusu A380, pilotující pro dvě světové letecké společnosti.

Nebylo nic, co by mě nezajímalo.
A úplně nejvíc mě zaujala osobnost pana Hecla, vysvítající z každé odpovědi, ať mluvil o čemkoliv. Jeho skromnost, inteligence, profesionalita, respekt ke kolegům, loajalita, uměřenost, zjevná slušnost. Sebereflexe i sebedůvěra. Přirozená autorita. Mluvil ke mně Kapitán...

33 09.07.2022

(SPOILER) Anotace shrnula příběh velkoryse a patrně jen s obtížemi dobrzdila před vyzrazením pointy, - kampak my se kolikrát hrabeme se svými spoilery, že? :)

Hrdina se mi zpočátku nezdál ani tak neodolatelný jako spíš pedantsky otravný (já vím, já vím!! diagnóza!) a přiznám se, že důsledně odpovídající interpretace Jana Zadražila paradoxně přispívala k jisté otupělosti, kterou ve mně stereotypy úvodní části vzdor originálnímu nápadu vzbuzovaly. Jakmile se ale objevila hlavní ženská postava (všimněte si, že nejmenuji!), hned nabral děj uspokojivý spád a dostavil se humor i ostatní výše slibované.
Nakonec skoro čtyři hvězdičky. A nebýt trochu (pro mě) násilně nastavovaného konce a mít příběh o pár stránek míň, dala bych hvězdné kvarteto s klidem. I tak se mi to dost líbilo. Prostě odpočinek.

14 08.07.2022

(SPOILER) Ze sedmatřiceti let si čtrnáct odseděla, ta třiadvacetiletá zatčená…
Odseděla není úplně výstižné slovo.
Představuju si ledasjaké třiadvacetileté, současné i bývalé vč. sebe, v té samé situaci. Hloupost, nepředstavuju. Představit si ani omylem nedovedu, jakkoliv je ta tenká knížka sebelíp napsaná. A napsaná je výjimečně. Ke všemu…
Psaním to ale nekončí. Po čtyřicítce vystudovala v Austrálii dvě vysoké školy. Rozmáchlé studijní obory si obohatila o kurzy s víc než atypickým zaměřením. Uplatnila se jako výtvarnice, vystavovala, pracovala jako terapeutka ve věznici, byla zapojena do činnosti Amnesty International. Žila.
Ve svobodě strávila těch čtrnáct ukradených let dvakrát. A kousek. Mně se toho času zdá žalostně málo. Ale ona to tak podle všeho neviděla...

20 08.07.2022

Martin C. Putna se mi nečte úplně lehce. Jakkoliv mám k tématu blízko, nejsem teolog. A taky Karel Čapek tu klade laťku vysoko nad mé po léta oblíbené kousky a prověřuje mě nejen jazykově; nutí mě spolu s M. C. Putnou nahlížet věci jinak, držet na uzdě netrpělivost s textem, objevovat.
Nedařilo se mi to úplně se vším, a taky soulad nezavládl stoprocentně. Přesto je pět hvězd málo; za ta místa, která si člověk čte dvakrát, třikrát, desetkrát, a ukládá si je do paměti jako mosty schopné přemostit neporozumění, věroučná či jiná.

(…) A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Neboť není nic sladšího než pokoj; a proto dejte nám pokoj vy všichni, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati a napravovati svět.(…)

(…) A pokoj lidem dobré vůle. Snad jsou onačejší ctnosti; jmenujte mně hrdinství, šlechetnost obětavost nebo co chcete, ale nic není tak dobrého jako dobrá vůle. Dobrá vůle, to je jako dobrá cesta nebo dobrá střecha nebo jiné tiché, dobré a spolehlivé věci, o kterých ani nevíme; teprve když nejsou dobré, začneme strašně láteřit, a když potkáme zlou vůli, je nám, jako by se bortila všechna jistota na světě. A proto je dobrá vůle to nejlepší na světě, že na ní stojí všechna spolehlivost a důvěra. Dobrá vůle je horizontální základ všeho dobrého na světě. (...)

(…) A na zemi pokoj. Na celé zemi. Já to cítím, vy to cítíte; nemáme pod sebou pevné půdy, když se to hroutí někde u souseda. Je jen jedna země, jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakžtakž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není ani nám dobře a bezpečně na zemi. I posloucháme do dáli, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud ne; sláva na výsostech Bohu. (...)

18 08.07.2022

Našlápnutá dobrodružka s potenciálem zaujmout je hustě protkaná upatlaně popisnou erotikou a béčkově "vzrušujícími" scénami, a díky tomu obydlená i zcela přebytečnými nesympatickými postavami a množstvím otravných pasáží nelítostně devalvujícími působivou akční linku. Jako by se autor až do konce nemohl rozhodnout, který žánr upřednostnit.
Hlavní linie je fajn a znalost devadesátkových reálií spolu se skvěle čtivou retro exkurzí po hudebních klubech a /nebo všechno, co se týká horolezení a hor vůbec, mě od knížky nepustily. Další díly ale neplánuju.

15 26.06.2022

(SPOILER) Nic proti, já se díky knížkám ráda něčemu přiučím. A k detektivkám od Dany Stabenow to patří. Na druhou stranu - dosavadní díly s Kate, obklopenou dalším svérázným ansámblem vč. Obludy, mi přinesly takovou porci skvělého odpočinkového čtení, že jsem nijak neváhala uškudlit si poslední doposud vyšlý díl pro pár volných dní. Jenže...
Z mého pohledu byly tři čtvrtiny téhle knížky věnovány encyklopedickému přehledu, zahrnujícímu problematiku všemožného aljašského uspořádání. Hodně témat, hodně jmen, žádný děj. Vůbec nepopírám důležitost souvislostí, ale jako podkres pro žánr (nenáročné) kriminálky mi to přišlo pro svou složitost nešikovné.

SPOILER!!! SPOILER!!! SPOILER!!!
Zklamala mě i trochu laciná úlitba „ději“ v podobě četných popisů společenských outfitů vč. předlouhého líčení nákupu v prvotřídním butiku, kde Jack nasadil tvář přitroublého seladona a Kate vzdorovitého fracka. Protentokrát jen nejiskřící vata.

A rádoby rozuzlení? Po vší té námaze (čtenářově)? Nebudu rozmazávat.
I když, je to přece jen komentář a spoilerové varování tu je...
Vážně by stačilo, aby na trestně nepolapitelného chlápka s vazbami na organizovaný zločin a obklopeného prvotřídními právníky udělala Kate s Obludou bububu, a on by zrušil všechny své projekty?
A umělohmotná barbie s kvérem? To jako vážně?

Jediné, co mi připomínalo mou milovanou Stabenow byla roztomilá ekvilibristika Kate se zcizenými platebními prostředky. Tak za to dvě malé usmáté hvězdy. A - ať nejsem nespravedlivá, za nepřeslechnutelný „hlas krve“ autorky ta třetí, nejzářivější.

18 16.06.2022

Také píšu pouze o Noci na křižovatce, jakkoliv anotace na společně vydané duo zmiňuje naopak jen "mýlícího se Maigreta".

Myslím, že Noc na křižovatce je výborný příběh. A pan Vlasák je výborný interpret. Přesto se mi tentokrát autor úplně nezavděčil.
Přitom tradičně nechybí mistrné vykreslení postav, a jak už jsem zmínila, případ krystalizuje sice zvolna, zápletka na sebe nechává čekat, jenže Simenon zkrátka vyprávět umí a udržel si mou pozornost bez problémů. Tak proč?
Celé je to tentokrát bez oddechu tak temné a ponuré, že vzdor barvitosti charakterů a dokonalé atmosféře mě to nějak spíš unavovalo, než bavilo. Chybělo mi tam drobné oživení, které znám z jiných příběhů, třeba lehce hubatý parťák, který by chvílemi trochu odlehčil nezvykle naspídovanému Maigretovi a tím měl příběh lepší dynamiku.

Tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami...

15 06.06.2022

Agatha... Divím se, že dosud nemám čichový orgán přinejmenším dvojnásobné délky. Jak ta dovede člověka "tahat za nos"!
A jak já to miluju... :)

Vražda Rogera Ackroyda patří určitě k jejím nejlepším detektivkám...
Průběh vyšetřování je opět založen (jak je u Poirota zvykem) na trpělivém shromažďování titěrných kousků skládačky - skutečně mi to vždycky připomíná stavbu lodě v láhvi -, až jsou odkryty všechny detaily a zloduch je odhalen.
Klamná pomalost děje ukolébává, člověk se ochotně utvrzuje v nabízených verzích (jasně, je to ten a ten, jinak to být nemůže, proč se to tak vleče?!), ale zdánlivě seriózní až trochu nudné značení cesty je prostě jen návnada, na kterou netrpělivý čtenář zpravidla skočí, aby byl důmyslnými rozuzleními znovu a znovu ohromován a coby amatérský detektiv na hlavu porážen malými šedými buňkami. :)

Tentokrát je můj obdiv zcela mimořádný.
Poslouchala jsem jako audioknihu; nevzrušené, poklidné podání Ladislava Lakomého se hodilo výborně.

29 04.06.2022