milary komentáře u knih

Myslím, že je to nejlepší knížka na téma Sudet, kterou jsem četla. Promítá se do ní celá první půlka 20. století, všechny převratné události a změny, které s ní souvisely. Podává úžasně zajímavý a živý obraz tehdejšího života v jedné česko-německé vesnici, tamních obyvatel, opírá se o historii jednoho rozvětveného rodu.

Nápadité členění do kratičkých kapitolek napomáhá orientaci, stupňuje dramatičnost dění a zároveň trochu napomáhá odstupu od vypjatých scén, aby se v nich člověk neutopil a neztratil kontinuitu s celkem.

Obdivuju Alici Horáčkovou za zevrubnost, se kterou vklínila kontroverzní historii, archivní záznamy i vzpomínky do románové kroniky.
Děkuju za nestrannost.
(A zajímaly by mě osudy protagonistů po válce).

O fotky jsem přišla. Audiokniha byla nádherná.

22 17.09.2023

1. díl série s inspektorem Leo Wechslerem vyšel autorce v němčině r. 2005, tedy o dva roky dřív, než Kutscherovi jeho první komisař Rath.
Goga jej situuje do Berlína ve dvaadvacátém, s Rathem se prvně setkáváme r. 1929. Politicky rozvrácené a inflací decimované Německo tvoří pozadí obou sérií a nadřízeným obou vyšetřovatelů je proslulý šéf berlínské kriminálky Ernst Gennat.
Tím ale podobnost končí.
Také Suzanne Goga umí dobře vyprávět a vylíčit postavy i prostředí, ale zajímavý případ připomíná zpracováním spíš detektivku na způsob Hříšných lidí a "galerku" staré Prahy.
(Nějak se mi tam vytratily počáteční okolnosti kolem jednoho podstatného usvědčujícího důkazu, ale třeba to byla jen moje nepozornost; je to asi to jediné, co bych momentálně vytkla).
Bavilo mě to a těším se na další díl. Uvidíme, kolik nám jich MOBA dopřeje. :)

15 10.09.2023

Povolenku mám a vyplouvám pokaždé celá nažhavená; někdy nevím, kde zaseknout dřív, jindy se o úlovku nedá mluvit.
Příhodný název.., i pro knihovnu. :)

Stabenow si proplout mezi prsty nenechávám. Dávno jsem si zvykla na hustou síť informací o Aljašce, nezbytně vetkaných do každé z detektivek. Některá z témat mě zajímají víc, - a také přirozeněji zapadají do linie jednotlivých případů, některá méně; ale kromě jediného dílu mě zatím bavily všechny části série.

Taky tentokrát napřed řádně přičichneme k problematice rybolovu i s celým nezbytným pozadím, než se děj neuspěchaně sveze ke zločinu. Jenže to nevadí. Člověk profituje ze setkání se starými známými (a že autorka figury vážně umí!), těší se z dialogů, vtipu, živosti, kontinuity. Stabenow očividně tak trochu kašle na to, aby za každou cenu šokovala, což neznamená, že schází napětí. Jen ho servíruje s nadhledem a neválcuje s ním všechno ostatní.

21 29.08.2023

Ze série s Tomášem Volfem jsem nečetla pouze Polednici; ostatní díly se ke mně dostaly netradičně napřeskáčku - a nevadilo to. Každý díl jsem zkusila nějak podrobněji komentovat; na rozloučenou to bude bez mých "odborných" analýz :), líbilo se mi to samé, jako u předchozích tří dílů.
Dobrá a zajímavě podaná zápletka, atmosférické prostředí, metoda šetření, aktéři. A přitažlivě civilní způsob vyprávění Jiřího Březiny. Četlo se mi to samo a bavilo mě to.
Pět hvězd, podobně jako JezinkaJ.

21 26.08.2023

Od Petry Klabouchové jsem zatím četla jen jednu knížku, Podvod zlatého faraona. Sedl mi autorčin styl, téma i to, jak dovedně propojila fikci s reáliemi.
Tentokrát jsem přesto váhala. Vlastně dost. Já už podobné moc nečtu...
I když chápu, proč U severní zdi P. K. napsala právě takto.

Padesátky. Dětské oběti. Nepředstavitelné utrpení.
Nepředstavitelné utrpení je pro mě utrpení, které si prostě bezkontaktně, přes množství sebedetailnějších popisů, představit nelze; a já si u čtení kolikrát připadala jako šmírák.
Myslím tím, že jako každý jedinec, kterého knížky s podobnou tématikou nemohly minout (zvlášť ty s osobními výpověďmi, jako je třeba Byly jsme tam taky od Dagmar Šimkové, jejíž příběh byl autorce inspirací i v této knize), mám už, řekněme, jakési dostupné povědomí. Dostatečné na to, aby ve mně podrželo soucit, úctu, i nepohodlné rozpomenutí se, že taky já mám možnost k něčemu mlčet či nemlčet.

Nápad, jak to celé podat, je úžasný. A asi ano, dá se to sebezáchovně číst trochu jako detektivka. (Mezi audioknihami je ovšem titul zařazen mezi thrillery, tak to už je, myslím, dost za čárou).
Vyústění je nečernobílé; zlo, dobro, správné, nesprávné, právo na pomstu, spravedlnost, všechno, co už tu bylo; bez konce v lidských rukách deformované jako v zrcadlovém bludišti.
Snad nejpůsobivější a nejdepresivnější pro mě byly poslední stránky.
Děkuju za odvahu podstoupit všechno, co bylo k napsání knihy třeba.
A taky za doslov.

Je to úžasně informativní kniha; balík inspirace pro instituce, zdravotníky, pečovatele, NÁS.
A náruč podnětů, podpory, zkušeností a reálného pohledu na náročnost domácí péče.

Hltala jsem všechny rozhovory, hodně jsem ale ocenila právě ten s Janou, která pečovala doma. Jak to začalo, probíhalo, co zažila, jak to vnímala, nesla... A kam ji to posunulo. Totiž to, co od sebe odstrkujeme a nechcem na to ani pomyslet, může potkat každého z nás. V obou rolích. Popírání nepomůže.

A tak tahle knížka svítí, naléhá, burcuje a vnáší naději do temnoty témat, o kterých ze strachu ani nemluvíme. O tvářích smrti, (od)loučení, zmatenosti. Vytrácení se.
Obav nás nezbaví. Ale hlasem těch několika úžasných jedinců nám s láskyplnou herdou očkuje myšlenku, že panika pro nás není jediné řešení. A že slovo "nejde" můžeme mít až úplně na konci abecedy možností.

Moc se mi líbí komentář od Jana283.
Jak stručně se dá vystihnout podstata, pokud to člověk umí... :)

Krásně se poslouchá audiokniha, jejíž koupí lze přispět dobré věci.

17 21.08.2023

Kapsa plná žita je jedna z nejprokombinovanějších Agathiných detektivek. Úplná síť indicií, které do sebe ovšem - žel - jaksi nezapadají. Inspektor Neel má pro svou představivost opravdový převis podezřelých, - ehmm, z kdečeho, - ale s důkazním materiálem je to horší. Co víc! Nedaří se mu ani jednotlivé potenciální pachatele přiřadit k příslušným (zlo)činům. Pak se objeví slečna Marplová, se svými poněkud bizarními hypotézami. Neelovy naděje tají jako sníh. Navíc všechno komplikuje jakási dávná příhoda s kosy, kteří se, v protivné dětské říkance, nápadně vtírají do "naprostoracionálníhozločinupřece"! Herdekfix!!

Je to skvělý příběh. A navíc vtipný, hrozně moc, takovým tím poťouchlým, chytrým christieovským způsobem.
Kdo budete poslouchat audioknihu, užijete si osvědčenou dvojici Růžena Merunková a Otakar Brousek. A zejména díky panu Brouskovi vám určitě nic z výše zmíněného neunikne.

24 17.08.2023

O moc víc, než je v obsáhlé anotaci, se v komentáři říct nedá. Pojala jsem hluboké sympatie nejen k Terrymu Pratchettovi (z asi tisíce dalších důvodů, než že je ve mně vzbuzují jeho knihy), ale navíc jsem zcela propadla Terryho asistentovi jménem Rob Wilkins, který tuhle nádhernou věc napsal. Bez toho asistenta totiž, jehož role nabyla časem rozměrů, které ani jeden z dvojice nepředpokládal, nejbližšího přítele a člověka, se kterým "měl jeden společný mozek", jak Terry v důsledku okolností jednou poznamenal, by asi byl ten dlouhý (?) čas, který takto strávili spolu, úplně jiný. Chudší. A možná i ještě kratší.
Citovat nebudu. Jednak bych nevěděla, kdy skončit, a pak - vůbec se mi nechce porcovat tohle celistvé, nádherné, vtipné a obohacující (nejen informačně) vyprávění na fragmenty a připravovat ty, na které teprv čeká, o potěšení z objevování.

Je to krásně přeložené, díkybohu.

A kdo si nechá číst knížku Janem Vondráčkem, nebude litovat. Přišlo mi, že takhle nějak by to vyprávěl Wilkins sám.

24 14.08.2023

Kalmann je moc hezká knížka. Detektivka /dobrodružka, vzdálený /neznámý Island, jedinečný hrdina. Spousta podrobností o rybolovu v původně prosperující rybářské vesnici. Dlouhé prsty kšeftaření, které ji pomalu odsuzují k záhubě. A povahy, sympatie, animozity, - jako všude.

Knížka se skvěle čte (popř. skvěle poslouchá, načtená Janem Medunou). Napsaná je osobitě, dobře přeložená, paráda. Až na.., ech, zase jednou pořádně přešvihnuté finále... V něm jakoby autor najednou ztratil důvěru v existenci mozkových buněk svého doposud nadšeného čtenáře. Nebo se mu prima píše a nechce se mu skončit. Nebo si říká: "Páni, to se mi fakt povedlo! Řeknu jim to ještě podrobněji a pro jistotu to zopakuju, aby jim nic neuteklo; určitě budou rádi. A určitě uvítají, když na nikoho na samém konci nezapomenu a věci pořádně dopovím, abysme si to všichni do mrtě užili."

No, tak co s tím. Byla to dost výjimečná kniha. Takže přese všechno pět šerifských hvězd, jakkoliv ta jedna je jen ze střelnice v lunaparku.

26 14.08.2023

Jo, vzpomínám si... Na to pozérsky bohémské prostředí, kde zprvu zajímavé sedánky pravidelně válcovalo nabubřelé pseudointelektuální přetlačování a mladé básnířky, či povšechně mladé nadějné literátky, zmámeně padaly do "slavných" náručí jako vosy do lahví s přeslazeným pitím...
Ten sajrajt se z křídel dostává dost těžko. Což je celkem spravedlivá cena. Ale někdy - viz hrdinka - se člověk nedoplatí...

Hvězdičky nebudou. Protože ony by vlastně ani - nebyly. Nelíbilo se mi to. A popravdě nevím, k čemu je v dnešní rozviklané době tahle ozvěna plná mindráků dobrá.
Asi mě štvalo jen tak knížku odložit; Petra Hůlová je v české literatuře pojem, zkoušela jsem najít pro sebe klíč. Nešlo to. Avizovaný zápas? Nějak mi unikl. Oč?

SPOILER:
Definitivně mě znechutil tzv. "generační nelad", téma, které mě normálně zajímá.
"Děti", které se prohrabou máminou korespondencí a "svobodně a otevřeně" s ní vedou debatu o tom, kdo ji kdy "vojel" a jak, a ona se pak navíc poslušně účastní naprosto ujeté hry na popohnání viníka k zodpovědnosti... Ježíškovybrejle, to jako fakt?!?

Sága Norenová policie Malmö, zaznělo mi v uších nedlouho po začátku audioknihy, a byla jsem doma.
Pokojskou s aspergerem interpretovala geniálně Marie Štípková. Hlas znamenal tentokrát hodně; jitřil emoce (zdaleka ne vždycky sympatické), neposkytoval prostor variabilním reakcím, důsledně útočil na trpělivost a mařil jakékoliv naděje na "normální" komunikaci.
Námět je skvělý. Nechybí napětí, ani dojetí. A líbí se mi obálka.

Co se mi nelíbilo? Jak to shrnout? Absolutní dořečenost. Nadúroda ušlechtilosti. To, že křehké okamžiky, které jsou nejpůsobivější tehdy, když se jen tak mihnou, byly nemilosrdně rozpitvávány a recyklovány. Mužské hlasy, které - s výjimkou největšího prevíta - působily jeden jako druhý nesnesitelně svatouškovsky.

SPOILER:
A nelíbilo se mi, že někdo, kdo si tolik považoval odkazu babičky, že nejlepší je říkat pravdu, vzal samozvanně do svých rukou spravedlnost a bez stínu na duši tu pravdu blaženě pominul.

Takže co? Vůbec nelituju, že jsem si titul koupila. Ale za víc než tři hvězdičky to tentokrát nebude.

20 28.07.2023

A znovu. To, co Agatha Christie tak skvěle umí. Jednoduchý zločin, čím dál složitější pozadí, psychologická studie zákrut lidské mysli. Napínavé od začátku do konce. Proč? Moc hezky to popisuje konicekbily. Protože to, co "snímají" oči, neposkytuje mozku vždycky zaručené informace...
Verzi s Poirotem neznám. Ale plukovníka mám ráda. A mám ráda, když při různých případech potkávám staré známé, kteří se setkali jindy a jinde.
Skvělý interpret Jan Šťastný.

22 28.07.2023

Poslouchala jsem příběh "Maigret a zločin na vsi" samostatně, jako obvykle v podání Jana Vlasáka a s neměnnou doprovodnou hudbou. Asi bych to už jinak nechtěla.

Znovu ta příznačná pomalost, zdánlivě ospalý tok komisařových myšlenek, zhmotnělé prostředí, stojatá atmosféra.
Magret je tu z náhlého popudu, kvůli jednomu muži obviněnému z vraždy, jenž se k němu uchýlil o pomoc. Nějak se to seběhlo a komisař pojednou neví, jestli tu být vůbec chce, proč se do něčeho, co vlastně vůbec není jeho věc, pouštět, - a navíc nejsou k mání ani ústřice, na které se tolik těšil. A bílé víno? Škoda mluvit...

Komunita. Drby, pošklebky, závist i nenávist. Lži. Bezvýhradná semknutost v jednom; i ten nejzparchantělejší starousedlík je tolerovanější, než "náplava". Je přece NÁŠ.
Cizáky tu taky neradi. Co můžou vědět... (A bůhví, co by našli). Ať si táhnou.

Maigret ale není kdekdo. Nesoupeří. Dívá se. Ukládá si zdánlivě nepodstatné. Doptává se mimoděk. Pije špatné víno a nepospíchá.
Ten nevzrušený klid, zdánlivé tápání a domnělá bezradnost okolí ukolébává. Až jednoho dne střípky zapadnou na svá místa...

15 17.07.2023

Líbilo se mi to.
Enzo stárne v kruhu svých milovaných a vypadá to na běžný "odchod na odpočinek".
No ano, zestárnul, ale ne tak, aby mu to přestalo myslet a ztratil zájem o nevyřešené případy, ani svůj pověstný instinkt.
Když je jako forenzní odborník přizván k ohledání náhodně objevené mrtvoly oficíra, zastřeleného někdy v době válečné okupace Francie, rád přijímá.
Jenže místní policejní stanice má zničehonic na krku další vraždu, tentokrát současnou, se kterou si nedovede poradit o nic líp. Nakonec, rád nerad, přijímá Enzo roli "poradce" i u tohoto případu. Netuší ovšem, že se z obou kauz vyklubou "siamská dvojčata" a zabrat nedostanou zdaleka jen malé šedé buňky...

Téma nacistického rabování uměleckých děl napříč Evropou mě zaujme vždycky.
K tomu skvěle vymyšlené propojení současnosti a minulosti.., - Noční brána mi zkrátka znovu připomněla Maye, jak ho mám ráda.

22 17.07.2023

Miluju knížky o archeologii, jakkoliv nemám iluze o mnohém, co s ní souviselo a souvisí.
(No, a taky jsem nikdy nemusela Staré řecké báje a pověsti). :)

Řecký poklad je nádherné čtení, barvité, napínavé a dobrodružné, čtení s úžasnou atmosférou a mnoha detaily, přibližujícími (nejen) tehdejší Řecko.
Možná mi přišly některé pasáže trochu zdlouhavé, ale nenudila jsem se nikdy.
(Taky díky interpretaci Mistra slova, Martina Preisse).

Když jsem začala na doporučení loudit informace z aktuálních zdrojů, podivila jsem se. O dost víc, než bych čekala. Ale srovnání mi přineslo jen další porci nadšení z překvapivých poznatků a nikterak neovlivnilo potěšení z četby téhle románově velkorysé odysey vizionáře Schliemanna.

Krásné komentáře od bookworm a Rilian.

18 16.07.2023

Četlo se to zase dobře, od Kutschera nelze nic jiného čekat. (A taky prozatím nešlo jen tak pominout další díl série, která se mi průběžně hodně líbila).
U jednoho z dřívějších dílů jsem připojila přání, ať pan Kutscher neumdlí, ale ať ví, kdy přestat. U Transatlantiku jsem pochopila, že umdlím já, protože on přestat patrně ještě dlouho neplánuje.

To, že se knížka dobře čte, nestačí.
Vůbec by mi nevadil další díl, aťsi by měl otravně předimenzovaných 600 a víc stránek.
Prominula bych i nepřeložené cizojazyčné špalky, jakkoliv mi to připadá nemístné a vůči mnoha čtenářům bez jazykové výbavy nesympaticky přezíravé.
Kdyby...

Poslední knížka už postrádala informativnost, sevřenost i atmosféru většiny předchozích dílů.
Rozmělňovaná podrobným itinerářem jednotlivců je linka samotného Ratha jen v pozadí a nezajímavá (přestože udržet jej v ději stálo autora dost krkolomné úsilí).
Vůbec ta úporná snaha šetřit si pro další díl(y) všechny kdy zmíněné postavy (s jedinou výjimkou), dohromady nic neukončit, nevygradovat, mi přišla na tolik stran zkrátka trochu moc jako prostý kalkul. Škoda.

20 16.07.2023

Medvědín? Ne.
Úzkosti a jejich lidé? Ano!!
Muž jménem Ove? Babička pozdravuje a..? Sbírám odvahu.

Tady byla Britt-Marie? Jedno velké a nadšené ano!!
(Nerada to dělám, ale pokud se nechci dopustit plagiátorství, nebudu se pokoušet konkurovat komentáři tygřík2. Nedokázala bych dojem z téhle knížky stručně vystihnout líp).

Autor je pro mě jedna velká záhada. Jeden - bezpochyby výborný - spisovatel, a moje zaujetí? Koukám na ostatní knížky a komentáře k nim, a očividně nejsem sama, čí škála hodnocení se dá shrnout pod sofistikovaný pojem "kam kerý" :))
Co zbývá? Zkoušet číst dál.

30 14.07.2023

Přečetla jsem si o Carstenu Hennovi. Přečetla jsem si (výjimečně) pár komentářů. Pak už jaksi nešlo nepustit se do knížky.
Začínala jsem opatrně. Nerada se překotně dojímám a nemiluju knížky, které se citů příliš nezakrytě domáhají. Tahle taková nakonec vůbec nebyla.
Obsahovala hezky vymyšlený příběh, spoustu neopotřebovaných vět a půvabných nápadů, nabízela laskavost, brzdila sentiment vtipem, neodříkala se pohádkovosti. Byla "jen" něžná, neutápěla se v bezbranné křehkosti. Líbila se mi.

28 13.07.2023

Smrt v oblacích... Jeden z nejdůmyslněji zosnovaných příběhů paní Agathy. A také jeden z nejznámějších.
Smrt v letadle. Včela. Střela. A Poirot? Indisponován. A vedle něj se vraždí! Mon Dieu!

Samozřejmě, jen co se vzpamatuje ze zažívacích potíží, kterými trpívá na lodi i v letadle, okamžitě aktivuje činnost malých šedých.., no - víte o čem mluvím. A neprodleně začne v tomto francouzsko-anglickém vyšetřování fušovat do řemesla jak Jappovi, tak francouzským kolegům. Klade nástrahy, otázky, spřádá hypotézy, spolčuje se tu s tím, tu s oním. Je to fuška, motá se v kruhu, vaří z vody. Japp jeho mravenčí práci klasicky znevažuje. Jestlipak to velký Poirot i tentokrát rozlouskne? To sou nervy, co? :))

21 13.07.2023

Méně známá komedie? Tak to jsem moc ráda, že jsme se seznámily. Půvabná drobnost o jednom lakomci, jeho zamilované dceři a nápadníkovi, který neoplývá penězi, ale zato má "za ušima". Chytrá a vtipná hříčka o léčce, která chytne do pasti prohnaného šejdíře.
Moc jsem se bavila. I díky skvostnému obsazení rozhlasové podoby v čele s Josefem Somrem.

13 13.07.2023