Mišan2024 komentáře u knih

Chcete-li prožívat dny i bezedné noci s mladou dívkou, která se živí sběrem hub v šumavských lesích, začtěte se do příběhu jako já. Pomalu budete společně rozkrývat důvody, proč takto skončila a co se odehrávalo v minulých 15 letech. Během vypravění se tak dozvíte mnoho o houbách a lesu, jako místu k životu.
Je to výpověd současné dívky, pro kterou se rodiče stali cizími lidmi, nechápe jejich jednání, je vyčleněna mimo "normální" společnost. Ty uvozovky jsou zde důležité. Je odkázána pouze sama na sebe, bez přátel. Její pravda je osamocená a naráží na "pravdy" ostatních blízkých, jimiž se pak řídí lékaři, policie, společnost. Vy však dostanete tu exkluzivitu nahlédnout do reality.
Z příběhu jsem si odnesl mnoho. Že v některých rodinách jsou skříně plné kostlivců (a jen doufám, že jich není mnoho), že když už se rozhodnu pro změnu (po dlouhých rozvahách), tak ji mám provést (a ne v poslední chvíli se vrátit do "jistoty"), že ne každý podobný člověk je spodina bez inteligence a může si za to sama, a hlavně, že v dětství se staví základy osobnosti a rodiče jsou hlavními staviteli.
A že není třeba žehrat na současnou mládež, ona je jen výsledek konání jejich stvořitelů.
{Kdyby si děti mohly vybírat rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů. Jiří Žáček 2001 Idioti mají přednost.}

12 28.10.2024

Na první knihu od H.M.Körnerové jsem se dlouho těšil. Nějak podvědomě. Sehnal jsem Hlas kukačky a byly to krásné hodiny večerního čtení. Podvědomí nelhalo.

První část je věnována mladičké Evě, která se staví na vlastní nohy a stává se Editou. Ale rok 1938 poblíž Sudet nebyl příznivý. Pro žádného Čecha. Je svědkem krutosti a beznaděje lidí jdoucích okolo ní vstříc svému osudu, sama také v situaci, která ji donutí jednat.

Druhá hlavní část se vrací o 36 let zpět, kdy se narodila její matka Irma. V ženu dozrávala už za války, svět se měnil, rozpadal, status rodičů také a s koncem světového utrpení se rodí začátek jejího dramatického osudu.

Mladinká, jemná, naivní, s hóch výchovou, se zamiluje do nesprávného muže a 11.11.1918 (přesně konec války) porodí dceru Evu. To je již pár měsíců v přinuceném manželství s nechtěným mužem. Oba její rodiče brzy umírají a na cestě vlastním životem ji doprovází jen věrná hospodyně Heda. Irma krom Evy vychovává i manželskou dceru Magdu. Vše v meziválečné době, silně kastované společnosti, kde rodině velí muž. Heda předává Irmě nutné zkušenosti a vyslovuje pravdy o životě, které platí dosnes. Irma je s vděčností přijímá a díky tomu se učí vybírat si z každé situace to pozitivní. Přesný opak manžela.
Zde navazuje konec první části knihy a osudy se začnou odehrávat souběžně. Z Irmy se stává odvážná, neoblomná, jistá máma v tom nejlepším slova smyslu, která chrání svými křídly děti, vnoučata a nakonec i Hedu a to jak proti zakyslému manželovi, tak proti nepřízni osudu, a to v době značně nejisté, v nastávající okupaci a za času druhé války.
Dokáže řešit na tehdejší dobu tak zapeklité situace, až se věřit nechce, ale tak moc jí držíte palce, že knihu nemůžete odložit ani dlouho po půlnoci.
Jde o hluboký ponor do života této silné ženy. Stejně skvěle jsou vykresleny i charaktery ostatních postav. Jejich příběhy jsou dotaženy do konce a čtenář najednou vidí, že ne vše se zdá býti tak jasné (a odsouzeníhodné), jak to na první pohled vypadá.
V tom je dle mě největší síla knihy, že lidské příběhy nejsou mělké, ale všechny mají svoje hluboké kořeny.
Platí to i pro kukačku, jejíž hlas všichni známe, ale málokdo ji viděl. Začtěte se do knihy, nebudete litovat.
Přeji hezké čtení.

13 07.09.2024

Kterak "pipka" úřednice magistrátu otloukaná manželem 'Dravcem' podnikatelem přišla nejdříve sama o sebe, pak o VIP byt a nakonec i o 10 letou dceru, aby 5 min po dvanácté štěstí našla u souseda pornoherce, posléze velký majetek získala a na závěr ztracenou dceru zpět dostala.
A je to venku, teď víte vše podstatné.
K tomu slizký právník, úplatná psycholožka, lékař, soc.úřednice i soudkyně, 'Božská' abatyše, 'dospělá' děcka v ústavu 'péče o dítě', milenka 'Barbie', otčím 'mlátička' fíra, a hlavně manžel 'Samec' naplňujicí všechny atributy tohoto slova vč. silného mrazu, který vše spálí.

Pozor však, když odstraníte veškerý Hollywoodský nános objeví se otázky k zamyšlení. Je frustrace chlapů tak vážná, je VIP bydlení a 'kvalitní' sex pro ženy tak lákavý, že nastaví tvář k ráně, je soudní a sociální systém opravdu tak prohnilý, jsou ústavy pro děti tak děsné,... a jsme my čtenáři tak lační po podobných příbězích? (ležíce na divanu, kávu a chipsy po ruce).
Četlo se však dobře, po úvodním delším představení protagonistů nastává zkracování kapitol, drama a napětí graduje a toužený happy end najdeme až v epilogu. Autor scénárista umí dobře vyvolat obrazy příběhu. Pokud se do příběhu pustíte, přeji hezké čtení.

27.08.2024

Nejtěžší čtení o době poválečné. V předchozím díle byl nepřítel jasný, pro všechny stejný. Někdo statečný, jiný radši při zdi. Přežít. Zde však lidé stejné mluvy, často ze stejné obce města, se postaví proti sobě. Pod vlajkou Nového lepšího života (pro chudé) se jedni derou ke korytu. V poválečné chudé době zajišťující opravdu lepší žití, výsostné postavení. Těm druhým zbývá jen povinně sdílet nadšení a vystát si frontu na chléb (máte-li potravinové lístky). Hornictví se stává výnosnou, ale nebezpečnou prací. Vyrubat pro republiku (?) co nejvíce, i kdyby se měly zavřít obě oči a zfalšovat měření metanu. Kdo nesouhlasí je nepřítel lidu, na šibenici s ním. Výbuchy a tragédie na sebe nenechaly čekat. Viníci jsou jasní, ti co plnili soudružské příkazy. Výběr neměli. Vzdělaní opouštějí republiku
dokud to jde.
Vláda lidu, chudého lidu, chudého hlavně vzděláním a charakterem.
Za války jste mohl říci Ne a zemřel jste aspoň jako hrdina. Zde? Řeknete Ne a skončíte jako nejhorší škůdce s vytetovaným štítkem Nepřítel lidu!
V tom byl tento díl smutným zakončením osudů mnoha rodin, likvidací Karviné, ze které zbyl pouze šikmý kostel. Jako memento.
A jelikož se to táhne po desetiletí dále jako slizká stopa po hnědém plzáku s červeným šátkem, neměl by žádaný 4.díl ságy smysl.

Karin Lednické děkuji za čtivě podanou historii jednoho zničeného města. Za nahlédnutí do rodin, vztahů a chování lidí po mnoho generací. Trilogie bude mít přední místo v mé knihovně.

15 11.07.2024

Drsné, hodně drsné. Matka, babička, kamarádka, učitelky, psychložka, sociální pracovnice, samé ženy, vytvářejí příběh malé Cácorky. O mužích se jen mluví a na malém prostoru. Záměrně.
Připomnělo mi to dánský film Hon s Mads Mikkelsenem (2012), kde malá holčička svojí cílenou lží chce potrestat odmítnutí svých citů. Dospělí pak rozjedou peklo na zemi pro obviněného.
Zde však kniha podrobně popisuje pocity a vnitřní svět malé (nechtěné) holky vyrůstající jen s matkou, babi a ... dědou v domě u lesa. "Co se doma uvaří, to se doma i sní", káže babi. Od poloviny knihy se valí na čtenáře jedna událost za druhou, začínáte tušit, ale konec vám stejně vyrazí dech. Už jen tím, že si uvědomíte, že takové příběhy píše i život sám. Neveselé, ale potřebné čtení, kde nahlédneme do nejedné domácí kuchyně. Za to patří Aleně Mornštajnové velký dík. Začtěte se do příběhu Cácory, holky beze jména. Nebudete litovat.
Rozhovor s AM.
https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/mornstajnova-les-v-dome-spisovatelka-lez-rodina-zlo_2304221034_kac

25 06.07.2024

Oddechové čtení, bez nároků na uvěřitelnost všeho dění, krom hrdinky málo vykreslené ostatní postavy, ale příběh vystavěn tak, že když vyprávění začalo být fádní, přišla událost, která vystačila na dalších 50 stran, a tak dokola až do finále. Již je to kolikátá kniha, kde mám pocit, že měla skončit o 30-50 stran dřív, aby závěr nekazil dojem z přečteného. A tak předepsaný mustr, hollywoodský scénář, se opakuje v thrillerech, detektivkách, ale též u románů, kde happy end ani nečekáte, protože dosud jste příběhu věřili. Vyčnívá pak dost uměle a jaksi navíc. Platí to i zde. Chápu však nakladatele, že vědí, co čtenářky (-ři) požadují a co je tím pádem na trhu úspěšné.
Dobré knihy do našich knihoven !

20.03.2024

Po přečtení jsem si musel nechat týden odstup než jsem mohl napsat tyto řádky. Krásné čtení o lidských osudech na pozadí hrůzných časů holokaustu, o neštěstí. Kniha vás postupně připravuje na stěžejní část. Nejdříve doba 'po', poté doba 'před' a pak vlastní osudy Hany, mladé slečny, která svým ojedinělým (jindy bezvýznamným) činem zapříčiní následné domino všem nám známých hrůz.
Je to dívka čistá, dobře vychovaná, nepošpiněná neduhy dospělých, na prahu dospělosti, zamilovaná a tím i naivní.
Autorka pak ale Haně naložila do následných let na záda tak těžký kříž a dostala do tak zoufalých situací, že jiný by už dávno klesl. Hanu nechala toto vše prožít a přežít (i proti její vůli), aby na konci knihy toto vše dávalo nějaký smysl. Doufejme jen, že bude neteři v jejím dospívání oporou (z velké rodiny zbyly jen ony) a Smrtihlav, který ji celou dobu seděl na rameni, s poslední stránkou už odlétl.

Každý čtenář si z knihy odnese to své. Že nejsme pány svého osudu? Že máme v dospívání posluchat rodiče, protože oni už ví? Že zamilovanost není nejlepším rádcem do následných kroků směr realita? Že toto už je dávno za námi a už se to nemůže stát? ("Žijeme ve 20. století...I kdyby byla válka, ženám a dětem nikdo neublíží").
Nebo že toto je stále nutno si připomínat, protože lidé... jsou jen lidé? To jsem si odnesl já.

Hezké čtení přeji a nebojte se tématu ani doby. Autorka příběh píše velmi citlivě, zaměřuje se na hloubku postav a temná doba na pozadí jen vše dokresluje.
Dobré knihy pro dobré dny. SB

45 02.03.2024

Tiché roky jsem přečetl během pár dní. Příběh dcery a otce mě vtáhl do děje a v hlavě mi běžel barevný film (i když většina knihy se odehrává v šedivé minulosti).
Skvěle popsané postavy, zvláště otce, kterého sledujeme po celý jeho život. Nikdo zde není černobílý, každá postava má tvář příjemnou i tu druhou, odvrácenou. Všichni však mají svoje 'dobré' důvody, jakou tvář komu zrovna ukazují.
Příběh se dobře čte a dvě časové roviny vyprávění se v závěru sejdou do jedné.
Zajímavá je i vazba kapitol na sebe, kdy poslední slova z přečtené, začínají kapitolu novou.
Za mě bych story ukončil o 50 stran dříve. Ale toužebné světlo na konci tunelu bylo asi příliš lákavé.
Určitě doporučuji k přečtení zvláště mužům s šedinami. Mnohé si připomenou, v mnohém se možná poznají.

27 15.02.2024

Skvělé čtení. Podepisuji každou větu. Také jsem již něco zažil a pamatuji. Pohled očima dospívající dívky na vztahy v rodině a vhled do osobního života, proložené naopak pohledy obou rodičů na stejné situace, odhaluje syrovou skutečnost. Pravdivou. Nikoli takovou, co předhazují ostatním.

Zvláště oceňuji, že autorka jasně popisuje chování Aleny, která snad nemůže být nikomu sympatická a že když chlap začne chlastat, má to i svoje příčiny. V dnešní době ženského tažení proti chlapům tak ukazuje, že ne vždy vše je tak, jak na první pohled vypadá. Nevyzpytatelnost žen je mnohdy kořenem všeho dalšího dění.
Těžko však soudit (ani psychiatři si však nevěděli rady) a jsem rád, že Pavlína (i Jana) našly odvahu vzít osud do svých rukou. Ačkoli jsem se v epilogu 2020 nedozvěděl, jak se jí Doopravdy daří ( ano, splňila si svůj sen), dopis sestře však mnohé naznačuje.

Skládám hold autorce, že namířila lupu do vlastních řad a vykresluje myšlenkové pochody zralé ženy, která v mladí si vysnila budoucí život, ale její schopnosti, vitalita, nerozhodnost, okolní realita, jí znemozňují tyto sny naplnit (alespoň částecně).
Dobré knihy všem!

11 26.01.2024

Skvělé, skvělé, skvělé. Oba díly zařazeny do knihovny mezi top. Knihy mi přinesly nejen osudy lidí, rodin, vztahů, přání, tužeb, ale i podrobné poznání o historii tohoto kraje. Věta "Hitler lepší než Češi" se mi vryla do hlavy a vidím, že je v různých modifikacích aktuální i po 100 letech.
Velká poklona Karin Lednické.
Hezké večery všem s dobrou knihou .

21 26.01.2024

(SPOILER) Krásné čtení. Příběh je k zamyšlení nad námi samými, jak bychom se zachovali my, žijíce "civilizovaně". Vypadá to, že opravdového štěstí můžeme nalézt jen mimo toto společenství.
Proto s nadšením alespoň čteme tyto příběhy, které nás přenesou jinam,
jsme součastí jiných životů, a toužíme po spravedlnosti a šťastném konci.
Všeho se nám zde dostalo vrchovatě.
Poslední stránky pak potvrdily naše tušení.
A je jen na nás, jak to přijmeme.
Já s autorkou souhlasím, že jiné cesty pro Kyu nebylo. Kdyby Chase měl 'poslední slovo' , odsoudila by to tehdejší společnost?
To, že soud dopadl dobře, nebylo jen kvůli dramatičnosti příběhu. Skvělý obhájce, který všechna svědectví a tím i obvinění znevěrohodní, ukazuje na skutečnost, že svůj osud (život), nemáme ve vlastnich rukou. (Kde se najednou vzal? A kdyby nebyl?) Snad nám autorka toto vše chtěla sdělit a pak vůbec nevadí některá zašimrání v logice, která mě napadla, po přečtení poslední stránky.
Přidáno do knihovny.
Hezké dny všem s dobrou knihou .

21 26.01.2024