misssicccka komentáře u knih
Nadherny pribeh, propracovany, skvele popsane postavy.Skvele vyuziti vlastnosti, zlozvyku i principu.
Kniha o lasce, pratelstvi i smrti.
S osmiletou dcerkou jsme plakaly a povidaly si o tom.
Za me urcite nejlepsi pocin od autorky. Jen tak dale.
Kdyby to nebyl Kundera, ani ty tri nedam.
Mam z toho smisene pocity.
A nejvic me stve 85 stranek romanu vs. 18 stranek doslovu, kde mi dilo tak ocenovaneho autora rozebere slovo od slova, kdybych nahodou nepochopila, co tim autor chtel rict. To je snad pod uroven vsech, ne?
Silne, zajimave tema.
Nadchlo mne prolinani myslenek ve dne, v noci, minulost, soucasnost.
A ten fakt, jak clovek lpi na lasce. Dokud toto je, da se asi prezit vse.
Akorat par kapitol z "hotelu" me neuveritelne stvalo, ale asi proto, ze me zacala stvat sama vypravecka tou snahou to snaset.
Za me zatim uplne nejlepsi Hanišová.
Kniha s tajemsvim a prekvapenim v podobe dobreho konce.
Je to presne tak: kazdy to videl uplne jinak.
Oddechove cteni plne vztahovych linek. Cte se to samo, idealni na volny vikend. Byt to vypada jako cervena knihovna, je to i zajimava sonda do lekarskeho prostredi minuleho stoleti, do ktereho jsem se narodila.
Naprosta nadhera.
Je to jako prohlizet si obri obraz a cist si v nem.
Skvela prace.
A nejvetsi blazen ze vsech tam je doktor a doktor, ale jsou vleceni tihou systemu.
Chtela bych rict: "Pane Boze, to byla nadhera"
Ale: Boha uz neoslovuji a vlastne se divim, ze mu nekdo z lidi, kteri timto peklem prosli, venuji jeste myslenku. Ty obdivuji - vskutku.
Ale2: muzu mluvit v souvislosti s peklem o nadhere? NE
TAKZE: Nadherna je (E)Dita, je to nadherna bytost, je to silna bytost.
Nadherne na teto knize je to, s jakym odporem a strachem jsem ji brala do ruky po pauze ve cteni,jako matka musim pauzirovat. Nechtela jsem prijit o ty nadherne bytosti, clovek doufa v stastne konce, jenze...
Autor zvladl tuto knihu skvele, nemela jsem pocit, ze postav bylo hodne, nemela jsem pocit zmatku.
Naopak. A co se mi libilo nejvic, bylo Ditino prohlizeni fotek ze sveho zivota pouze v hlave a citace z knih.
A diky autorovi vim, ze Disneyho Snehurka je tak strasne stara.
Ja bych dala i vice nez 5☆
ackoliv jsem v prubehu cteni knihy pocitovala urcite zklamani, ktere ale neumim vysvetlit, nakonec musim s klidnym pocitem a cistym svedomim rict, ze kniha je proste skvela.
mam jen obcas problem se stylem psani podobajicim se jakemusi skolnimu referatu ci co, neumim to blize vysvetlit. autorka opet neuveritelne presne vykreslila charaktery postav, tak presne, ze z nenavisti, kterou jsem citila k hlavni muzske postave, se na konci stal obdiv, pochopeni a litost. umeni chapat a nesoudit je dle meho nazoru hlavnim poslanim autorciny tvorby.
ale je take pravda, ze bych chtela od autorky cist knihu, ve ktere nebude tolik postav a osudu, nekdy je mene vice, i kdyz jak jinak vysvetlit lidska pocinani a konani nez na vztazich a kooperaci s vice postavami.
Po pravdě řečeno jsem trošičku na rozpacích, jak knihu hodnotit. Čím více knih s touto tématikou přečtu (a že jich je a stále se objevují nové a nové příběhy a osudy), tím více mám pocit, že bude-li autor psát smyšlený příběh (ovšem na základě skutečných událostí), dopadne to vždy lépe, než když autor sáhne po skutečném příběhu a sepíše vlastně paměti jednoho (více lidí), ale ne formou biografie, formou románu. Vícekrát se mi stalo, že byl v tu chvíli příběh znehodocen a osud člověka zjednodušen. A to se mi nelíbí. Toto téma je tak velké a silné jak silní a obrovští jsou lidé, kterým se podařilo přežít a nejen náhodou. Strhující a děsivé jsou pouze pasáže, které jsou strhující a děsivé v jakékoliv knize z prostředí koncentračního tábora. Nechci tímto snižovat hodnotu osudu (nesympatická je mi u něj pouze změna jména po válce na Sokolov, není to skutečně trošku "kam vítr, tam plášť"?, nechci tímto snižovat hodnotu života nikoho, koho takový osud potkal, pouze si myslím, že autorka mohla z příběhu vytěžit na papír více a jinak.
Reakce na komentář níže: "tu hrůzu si nedokážeme představit" - určitě ne, každý, kdo něco nezažije, si "to nedokáže představit". Vždycky mi více vyvolávaly emoce obrazy lidí, skutečné obrazy lidí, takže více filmové dokumenty než knihy, obrazové publikace než romány, jedna i krátká návštěva Osvětimi předčí všechny romány o ni napsané. A stejně naše představy budou zkreslené, ale pokud se budou na toto téma psát nekvalitní knihy, budeme si to představovat ještě méně a méně.
Jsem vzdy tak stastna, kdyz mam tu cest drzet a cist takhle dobrou knihu. Je to neuveritelne silny pribeh, ktery stoji za precteni. Plny zla, zloby, predsudku a omezenosti, na druhe strane plny cti, hrdosti, neutuchajici nadeje a uprimne vdecnosti. Ja jsem vdecna autorce.
A jak to bylo dal?
Takoveho konce jsem se bala, ke konci jsem zpomalila s tim, ze to nesmi dopadnout blbe. Tolik mi ta holka prirostla k srdci, tak moc bych ji prala dostat se na nulku a s Vojtou jeste vyse!
Pro matku desive cteni. Pro tehotnou zenu jeste desivejsi. Jak lehke je promenit sen v nocni muru, jak lehke je znicit osobnost a originalitu a individualitu. Je tezke byt rodicem. Je neuveritelne tezke byt dobrym rodicem. Stacilo asi mene ambici a vice intuice a vice napnout usi, ale kdo vi.
Když knihu přečtete za pár hodin, nemusí se stát u vás TOP knihou. Když Vás autor vtáhne do děje, o5 to nemusí být TOP. Ale co se stane, když první dvě platí a k tomu: sdílíte autorovu zkušenost (nemůže to být nic jiného než bezprostředně osobní zkušenost), když víte, o čem je řeč, když vás to přímo sežere, když je vám chvíli "ouzko" z toho, jak víte, o čem to je. Co se stane, když po dočtení zůstanete sedět, civíte na polštář nebo na zeď před sebou a přemýšlíte. Když možná řeknete: tak takhle to je, tak tohle je fakt hustý. Stejně jako Emmi: "Tak takhle ten týpek mluví". Co se stane? zalogujete se sem, kliknete na 5 hvězdiček, pak na "přidat do přečtených" a pak tuhle knížku všem doporučíte a navíc: prvnímu člověku, se kterým budete ten den mluvit o ní řeknete. Stane se přesně tohle. Takže dnešek je pro mě ve znamení "Dobrý proti severáku", i když severák nefouká. Užijte si to, opravdu to stojí za to. Ten chlap sakra ví, o čem tyhle vztahy jsou.
Pro mě je to skvělá útlá knížečka, kterou můžete mít na nočním stolku a číst ji pořád dokolečka. Jako děti chtějí pořád číst to samé dokola dokolečka a ještě jednou dokolečka.
Neni treba nic rikat.
Otresne kruta nadhera.
Ale snesla bych to bez vsuvek ze soucasností
Jak ja jsem se bala, ze nekdo zabije toho, kdo nebyl na leve strane.
Jak ja jsem se bala, ze nekdo nekoho zabije.
Vyborna kniha. Me prvni setkani s autorem, urcite ne posledni, ale nevim, jestli pujdu do pokracovani Medvedina. Z pozice rodice je to silene utrpeni a vycerpavajici.
A mně se to libilo. Dost kratke na to, aby se clovek zasmal, bal a nestacil se divit ;)
Je to jak hokejove utkani - tri tretiny, prvni dost utahana, ale dum ma navrch, v dalsi maji navrch postavy, ta je nejctivejsi a obsahuje historicky nejzajimavejsi cast. Pak je posledni tretina, jiz soucasnost, nastava zmatek a miseni postav. Moc nahod, vsichni jsou vlastne pribuzni, nebo neci znami, lec o tom ani nevi.
Je to takove podobne stylu pani Mornstajnove, bohuzel zrychlene a je toho tam zbytecne moc.
Ale i tak se mi to líbilo, asi proto, ze k Brambora Cíty mam zvlastni vztah.
Je to bohuzel uz standardni Petra Soukupová. Uz to neni sokujici a skvele, uz to neprinasi radost z toho, ze nejen moje rodina je "nenormalni". Uz je to jen porad stejne. Nevidim moc rozdil od predchozi knihy. A protoze jsem se na knihu tesila, nemam vazne radost, ze tohle pisu. Snad me autorka zase nekdy prekvapí