Mišulenka | Komentáře u knih | Databáze knih

Mišulenka Mišulenka komentáře u knih

Čas opovržení Čas opovržení Andrzej Sapkowski

Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy)

... říct, že jsem se neskutečně bavila. Banket na Thaneddu mi připomínal klasické plesy ve městě, kdy se všechny ženy bez výjimky očumují a komentují všechno, co můžou i na co nemají absolutně nárok. Výborný! Poplatný! Vtipný!

Ve druhém díle ságy nechyběla akce, napětí a humor. A Ciri, chuděrka maličká, asi i díky Potkanům předčasně vyspělá Ciri, má stále nárok na svoje povrchní vnímání skutečnosti, že se ocitla sama.
Milion jmen, milion příběhů, politický background, konspirace a všemožná spiknutí i těch, do nichž by to člověk nejméně řekl - jo, to je přesně to, co se v Času opovržení děje.

Konversace Geralta a Vilgefortze.
... "Příroda nezná pojem filosofie, Geralte z Rivie. Tak jen lidé nazvali svoje ubohé a směšné pokusy o pochopení přírody. A výsledky těch pokusů označují za vědu. Je to jako kdyby tuřín hloubal nad příčinami a důsledky své existence. Výsledek by mohl nazvat odvěkou a tajemnou Rozepří bulvy a natě a déšť, dejme tomu, Nevysvětlitelnou mocí tvoření. My, čarodějové, neztrácíme čas hádáním, co je příroda. My to víme, neboť my sami jsme její součástí."...

... "Opustil jsem ji," navázal po chvíli, "ale nemohl jsem žít v prázdnotě, do níž jsem upadl. Pochopil jsem, že tu prázdnotu nezpůsobuje to, že mi schází ta žena, nýbrž to, že mi schází ten pocit. Paradox, že? Nemusím to doufám dále rozvádět, jistě se domýšlíš, kam to dospělo. Stal jsem se čarodějem. Z nenávisti. A teprve tehdy jsem pochopil, jak jsem byl hloupý. Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině."...

27.01.2015 5 z 5


Lux Perpetua Lux Perpetua Andrzej Sapkowski

Škoda, že nemůžu dát víc hvězdiček než pět. Včera jsem po Codeinu usnula jak Šípková Růženka a dneska od šesti od rána čtu. A právě jsem se dostala k poslední větě.
Upřímně lituju knihy, které přijdou po Hustiské trilogii, protože je to příběh tak impozantní a hluboký, že u mě nebude dlouho překonán. Inteligentní styl, s jakým je psán, mě naprosto uchvátil. Tleskám a smekám!

Pro mě je Lux Perpetua nejlepším dílem. Ve všech třech případech jsem si po dočtení řekla jen: "Ty vole, hustý" a chňapala po dalším díle. Lux Perpetua získal prvenství asi i proto, že celé rozmotané klubíčko příběhu, které vypadá jako stochapadlová chobotnice, úspěšně rozmotá a noblesně ukončí.
Jsem vážně ohromená, jaký frajer se z Reynevana stal. Začala jsem ho mít i ráda!

Dost plkání, šupnu sem pár citací. (obsahuje SPOILERY)

..."Vždycky je naděje. Naděje je věčné světlo. Lux Perpetua. La luce etterna."...

..."Mám toho dost," přerušil mlčení Reynevan. "Po krk. Víš, co mi řekl Samson tehdy v únoru pod chebskými hradbami? Když se rozhodl odejít od nás a vrátit se k Markétě? Použil slova proroka Izaiáše: Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. Celé dva měsíce myslím na ta jeho slova. A na to, že se mnou je to stejné. Že šmátrám po stěně jako slepec, tápu jako bez očí. Že v poledne klopýtám jako v noci. A že se cítím jako mrtvý....
... Dost mám bloudění ve tmě, jdu na světlem života. Zkrátka se zříkám světa, protože o svět bez Jutty nestojím. Odjedu daleko, co nejdále od Čech, Lužice, Slezka, kde mi ji všechno připomíná."...

..."Nenašel jsem zapomnění v kořalce," vyhrkl. "Nenašel v hampejzu. Nemohu spát, nemohu ani pořádně usnout. A když si na chvíli zdřímnu, probudím se na mokrém polštáři, ubrečený jako děcko. Když se holím, mýdlo mi schne na bradě a já s břitvou v ruce civím na žíly na zápěstí. Copak se dá takhle žít?"...

21.10.2014 5 z 5


Lolita Lolita Vladimir Nabokov

Metal Messiah : Nezlobte se na mě, ale rozvíjet tady myšlenkové pochody nad "deviací zvanou homosexualita" mi nepřijde zcela vhodné... Pokud Vám to jako deviace připadá, pak se s tímto názorem můžete přeci chlubit na jiných fórech...

21.09.2012 5 z 5


Na zabití Na zabití John Lutz

Knihu jsem přečetla v rekordním čase a na konci jsem ji s otevřenou pusou zavřela. Styl krátkých kapitol, které nutí čtenáře číst ještě kousek a ještě trošičku a poslední dvě stránky, než půjde spát a nakonec stejně zjistí, že přečetl půl knížky, mám strašně ráda. Kromě toho příběh byl... pro mě (coby nadšence psycho-thrillerů) naprosto úžasným zážitkem.

03.05.2012 5 z 5


Hostitel Hostitel Stephenie Meyer

Velice mě zaujal způsob, jakým je v této knize vyjádřen pohled na smysl života. Četla jsem ji v době, kdy jsem nasávala emoce jak houba a věřte nebo ne, fakt jsem brečela :))

03.05.2012 5 z 5


Kruh Kruh Bernard Minier

Popravdě mě tento příběh chytil podstatně víc než předešlý díl. Potěšily mě návraty do minulosti, které ledacos vysvětlily, líbí se mi i fakt, že se postavy dál vyvíjejí a nezůstávají stát na místě jako Big Hero Všudybyl-všechnoznal-a-Odvšehomělklíče.
Za mě pět hvězdiček za pěkný čtivý příběh, nápaditost a nenáročnost. A taky za citát od A. Bretona, ten mi upřímně rozpíchal duši.

26.02.2019 5 z 5


Poslední přání Poslední přání Andrzej Sapkowski

Budu se opakovat, ale vrátila jsem se literárně k Zaklínači po dlouhých 13 letech a musím se přestat divit, že mě tehdá tak ohromil. Sapkowského povídky jsou velké a plné, Zaklínač je tím, za jakého bych ho ráda považovala, ještě nefňuká a nerozčiluje mě svým mentorováním. Za mě plný počet bodů.

21.06.2016 5 z 5


Dívka, která si hrála s ohněm Dívka, která si hrála s ohněm Stieg Larsson

Druhý díl byl ještě větší smršť informací a emocí než jeho předchůdce. Byla jsem celou tou komplexitou nadšená a začala jsem mít Lisbeth ráda. Zpočátku jsem se k jejímu charakteru stavěla skepticky, připomínala mi jednu asociální osobu i z mého okolí a byla mi kvůli tomu protivná. Ale fandím jí. Ve-L-L-L-mi!

... Mimmi se několik vteřin tvářila překvapeně a pak se na celé kolo rozesmála.
"Znám jenom jediného člověka na světě, kterého by napadlo u mě po roce a půl jen tak beze všeho zazvonit a zeptat se, jestli nemám chuť si zašoustat."

... "Nehledě na to, že ty vlastně ani nejsi lesba. Kdepak. Asi budeš bisexuální. To je nakonec nejlepší - máš ráda sex a na pohlaví kašleš. Jsi entropický chaotický faktor."...

... V Mikaelově případě manželství skončilo rozvodem. Eričin případ skončil konstatováním Gregera Beckmana, že tak dlouhá erotická vášeň je ztřejmě příliš silná na to, aby si člověk mohl myšlet, že je od ní odradí nějaké konvence nebo společenská morálka...

... Neexistují žádní nevinní. Existují jen různé stupně odpovědnosti...

22.02.2016 5 z 5


Pečovatel Pečovatel Mo Hayder

Takže, vážení, tohle je jeden z nejlepších thrillerů, který jsem kdy četla. Autorka se s brilantním vyjadřováním pustila mimo jiné do často odvrhovaných a přecházených detailů, které této knize dávají úplně jiný šmrnc. Je to takový nádech tajemna, odlupuje slupku, pod kterou nikdo nejde...
Poslední dobou se setkávám s problémem, že brutalita nahrazuje kvalitu příběhu; a bohužel jsem toho byla svědkem i u mého oblíbeného autora. Mo je profík. Sice brutální, ale priority má seřazené rozumně.

Příběh samotný drnkal na jednu z nejcitlivějších strun. Ačkoliv zatím maminka nejsem, byla místa, při jejichž čtení se mi fakt nedobře dýchalo, když jsem se jen na chvilku, momentově a bezhlavě vžila do rolí matek v knize. A nejhorší na tom všem je, že tohle se prostě může kdykoliv stát!

Byla to první kniha od Mo a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. A snad jí zůstane ten nebetyčný nadhled nad všemi těmi selfvykradači a bude pořád stejně dobrá!

09.09.2015 5 z 5


Bouřková sezóna Bouřková sezóna Andrzej Sapkowski

Na jedné straně se řadím ke skupině anticipačních stresařů, protože i já jsem se bála, že Sapkowski vykrade sám sebe (jako se to ostatně stává i jiným bestsellerovým autorům); ale na straně druhé jsem se těšila, protože jsem prostě baba zvědavá a Sapkowského styl miluju. Geralta už ne, z toho jsem vyrostla po druhém přečtení ságy; Bouřková sezóna mi jen potvrdila, že někdy není příjemné být naivní.

Takže krátké shrnutí - Jsem konzumenstký čtenář, který si spíš než detailů v příběhu všímá koncepce a stylu, jakým je kniha psána, takže za mě paráda. Příběh pěkně plynul, nehemžil se zbytečně "starými známými", svět je tak strašně osobnostně bohatý a i Zaklínačův čas si zasloužil nové postavy. Zpočátku jsem se usmívala nad nápadem ukradnutých mečů, říkala jsem si, že by byl z Geralta až takový blbous, nicméně zápletka byla nakonec pěkně zamotaná a kvalitně rozmotaná.
Ale klidně už bych nechala Geralta do děl budoucích odpočívat poklidným věčným spánkem udatného reka.

... "Smrt je jediný moudrý rádce, kterého máme. Kdykoliv máš pocit, že je něco špatně a že budeš sprovozen ze světa, a ty máš tenhle pocit pořád, obrať se ke své smrti a zeptej se jí, jestli je to tak. Smrt ti řekne, že se mýlíš. Protože doopravdy vlastně záleží jen a jen na jejím dotyku a na ničem jiném už ne. Smrt ti řekne: Ještě jsem na tebe nesáhla."...

22.07.2015 5 z 5


Zmizelá Zmizelá Gillian Flynn

Dobrý psycho. Fakt dobrý. Úžasná psychologická sonda v příběhu vyhnaného ad absurdum.

Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Komentáře a hodnocení tady na Databázi mě lákaly, názor jedné z nejlepších kamarádek, s níž máme dost podobné postoje jak ke knihám, tak k životu obecně, zase odrazoval.
Takže jsem si udělala názor svůj. :)

Kniha mě strašně bavila, a to jak na počátku, kde jsem se neustále chytala za pusu a říkala si, jak v těch lidech vidím sebe, manžela a hrstičku lidí ze svého bezprostředního okolí, tak i ke konci, kdy už to bylo prostě jasné.
Říkala jsem si, že tohle konkrétní vnímání partnera/ partnerky není žádný div, že to tak prostě bývá, že muži a ženy uvažují opravdu úplně jinak, že bych měla začít přemýšlet ne "férově pro nás oba", ale vážně jako žena a nepodsouvat svému muži svoje hypotetické předpoklady, které následně vedou k anticipačnímu stresu; a naprosto zbytečně.
Cha cha, pěkně mě první část posadila na zadek. Druhá část mi zase trošku otevřela oči, autorka mě slušně převezla. Ale to nevadí, mohla jsem si dovolit být naivní coby konzumentský čtenář.
No a závěr... závěr mě bolel. Ne kvůli faktu jako takovému, nýbrž pro tu psychologickou hodnotu. Že jeden z partnerů se dostal do tak nepěkně patové situace, že se prostě smířil s tím, jak to je, zatímco ten druhý je neskutečně šťastný, kam to všechno dotáhl. A je to v tomhle případě o dost horší varianta, než kdyby byla Amy jenom jednoduše blbá; její neléčená nemoc je zkrátka průser. To už není symbiosa, to je parasitismus. Ale co, každému, co jeho jest.

Citace tentokrát vynechám, byly by pro mě moc kompromitující. :)

19.04.2015 5 z 5


Boží bojovníci Boží bojovníci Andrzej Sapkowski

Heh, nenacházím slov. Druhý díl byl tak nabitý akcí, že jsem se z toho málem nemohla vzpamatovat. Ne, že bych to nečekala, já jsem nad tím dopředu moc nepřemýšlela a jen se nechávala překvapit dalšími a dalšími stránkami. A upřímně jsem si to moc užívala.

Věřím, že kdybych knihu četla v době, kdy jsem v Praze ještě nebydlela, asi bych měla stejný pocit jako z Brownových Andělů a démonů; viděla bych jen sáhodlouhé popisy míst, kde jsem stejně nikdy nebyla a bůh ví, jestli bych se tam někdy vůbec podívala.
Takhle jsem byla okouzlená dvojnásob - Reynevan bydlel asi 100 m od místa, kde bydlím teď, procházel se po místech, po nichž se procházíme s manželem, protože tam chodil do školy (Uhelný trh), takže to byl i pro mě, osobu s antiGPS v hlavě, naprosto úžasný pocit, když jsem věděla, kde se jednotlivá místa nachází. :)

Putování po Čechách a Slezku mě neskutečně bavilo, bylo pro mě několikadenním vzrušujícím přeříkáním pár let ze života kališníků.
A závěrečná bitva? Před panem Sapkowskim smekám. Uchvacuje mě, kolik nitek dokáže z klubíčka příběhu vytahat a a rozvíjet. A hlavně - a to je dost důležité - neztratit se a nechat čtenáře užívat si naplno ducha celé story.

Boží bojovníci už nebyli rádoby Pratchettovským závojem před historií, byli peckou mnohem větší a tak nějak hodnotnější. A hlavně už z Reynevana není takový smrkáč jako v Narrenturm. Holt nerozvážné mládí, nu... :)

16.10.2014 5 z 5


Nabíječ Nabíječ Alice Clayton

Od Nabíječe nelze čekat duchaplný příběh o smyslu života. Nelze v něm hledat ani návod na úpravu žebříčku životních hodnot. Je to storka o ukradeném, personifikovaném Óčku s typickým koncem, který musí být každému jasný už od začátku. Žádnej div světa.

Na druhé straně šlo o - z mého hlediska - megavtipné vyprávění. Chvilkami jsem viděla sama sebe a svého muže, když jsme spolu začínali chodit, podobné vtípky, stejné odrzlosti, příjemný a přijatelný smysl pro humor. Neskutečně jsem se bavila a po dlouhé době se zase u knížky smála nahlas (což je u mě fakt velice řídký).
Místy jsem byla trošku vytočená nad donebevolající dokonalostí lidí okolo Caroline, ale vtipné popisné i dialogové části tento kaz na kráse vykompenzovaly.
No a Clive... Kdo by nechtěl mít doma tuhle číču? :-)

28.07.2014 4 z 5


Jménem mých blízkých Jménem mých blízkých Martin Gray

Před 5 minutami jsem knihu za poslední stránkou zavřela. Mám na srdci jen obrovské UFFF.

Martinův příběh je tak strašně jiný oproti ostatním, které jsem četla. Zpovědi bývalých vězňů koncentračních táborů, popisovaná bolest, všudypřítomná smrt ve všemožných podobách. Proč je odlišný? I jiní měli sílu a odhodlání žít. Odhodlání. Martinův příběh je pro mě zlomový především z důvodu toho odhodlání... jak to říct?! Defaultního? Říká se, že Styronova Sophiina volba není jen o tom klíčovém výběru, že Sophie musela volit celý svůj život před i po Osvětimi. A v tomhle je Martinův příběh stejný. On musel být odhodlaný žít každou vteřinu. Kde se v jednom klukovi (a později muži) bere tolik obdivuhodné síly?
Díky posledním dvěma částem knihy jsem se v duchu pokárala za své vnitřní úvahy nad svým životem. Musím to udělat jinak. Momentálně ale jen kroutím hlavou a jediné, na co se zmůžu, jsou expresivní výrazy nad celkovým dojmem z knihy.

Co se týče vyjadřovacích prostředků, před Maxem Gallo smekám, protože převést tak tristní příběh do takového naturalistického vyprávění, je vážně umění.

Knihu si budu hýčkat v knihovně na čestném místě, a to nejen z osobních důvodů kvůli nádhernému věnování...

Na závěr si sem dovolím vložit část, která mi - pateticky řečeno - rozechvěla srdíčko:
... Byla to řeka, široká, pokojná, silná a vlídná. Učila mě žít, byla život sám. Díval jsem se na ni, bez ustání, aniž by mě to omrzelo, čítala Rilkeovy nebo Rimbaudovy verše, pouštěla desky a brávala mě za ruce, šeptala mi: "Poslouchej, zavři oči, poslouchej hudbu."...
... Bral jsem ji do náručí, schovávala se tam, byl jsem její otec, ona má matka, byli jsme bratr se sestrou, její hlava pro mé rameno jako stvořená. Když jsem se jí dotýkal, když jsem ležel vedle ní, měl jsem chuť hlasitě volat: "Konečně, konečně!" Přinesla mi klid a život. Přicházel jsem na svět. Všechno se dalo do pořádku, život měl smysl, bylo proč se bít, věřit, že jednoho dne nastane pro mne čas míru. Přišel pozdě. Už jsem tomu přestal věřit, když už se babička nemohla usmívat nad mým štěstím. Ale Dina byla tady. Viděl jsem ji, poslouchal jsem ji, dotýkal se jí, miloval jsem ji. Byl to můj mír, sladký a radostný, a já se vedle ní smál, v pohodě, uvolněný.
Vedla mě, učila mě zkoumat nový svět. ...

15.06.2014 5 z 5


Musela jsem zemřít Musela jsem zemřít Anita Moorjani

Očekávala jsem krapet něco jiného, ale ve finále mě kniha velice mile překvapila. Paní Anita popisuje zajímavé úvahy a nenásilně nutí čtenáře se zastavit ve svém vlastním životě a přemýšlet nad smyslem toho, co dělá, co by chtěla dokázat a za čím jde. Nejednou jsem se přistihla, že knihu držím v ruce, koukám do blba a opakuju si ty rádoby zázračné formulky, které, jak pevně věřím, umí minimálně pozměnit pohled na svět a sebe sama.

22.01.2014 4 z 5


Deset malých černoušků Deset malých černoušků Agatha Christie

Deset malých černoušků je jedna z nejlepších detektivek, kterou jsem četla. Napětí, spád, překvapivé rozuzlení poté, co člověk podezřívá na střídačku úplně všechny.
Dávám pět hvězdiček nejen za to, jak moc mě kniha bavila, ale i za to, že jsem se včera při dočítání strašně bála :)

06.08.2013 5 z 5


Anatomie lži Anatomie lži Dan Brown

Geniální román, úžasný příběh, spousta faktů. Zpočátku jsem si myslela, že mě tahle tématika nemůžu zaujmout, ale typická Brownovská koncepce celého příběhu mě dostala téměř až do kolen. Vřele doporučuji všem, kdo má rád akci a důvtip :)

04.11.2012 5 z 5


Lovec draků Lovec draků Khaled Hosseini

Na obalu knihy se píše: ... Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova...Lépe bych to nenapsala. Příběh mě naprosto pohltil a nenechal ani vteřinu bez přemýšlení, až na konci s poslední stránkou ukápla i ta pověstná slzička dojetí, a to u věty: "Pro Tebe třeba tisíckrát." Ještě teď mi běhá po zádech mráz.

16.10.2012 5 z 5


13. komnata milenek 13. komnata milenek Tomáš Kristl

Nevím, co bych si myslela, kdybych si podobným (a o dost mírnějším, totiž bezdětným a bezsňatkovým) trojúhelníkem neprošla na straně milenek. Kniha pro mě po přečtení počáteční atraktivitu rozhodně neztratila, spíš naopak. Během čtení první části jsem měla pocit, že každá věta je přesným a výstižným úderem přímo do mozku.
Příběh jako takový není nikterak výjimečný - zadaný chlap ne a ne opustit rodinu, zatímco milenka na něj každý den a každou vteřinu čeká. Bylo však zajímavé číst o obou úhlech pohledu, o jedné situaci ze dvou stran a o to větší bylo pak to pomyslné plácnutí do čela se slovy: "No ty vole!"
Podle mě nejde tuto knihu brát jako příručku Jak zabránit nevěře partnera, ačkoliv pár rad autoři dávají, ale pokud se někdo v podobné situaci ocitl, je rozhodně zajímavé vědět, jak pochodují myšlenky na jednotlivých stranách fronty...

14.08.2012 5 z 5


Tma Tma Bernard Minier

Na Minierových knihách je dobré to, že lze s úsměvem na rtech jen prostě pozorovat nejen vývoj fiktivních postav, ale i jeho vlastní styl koncepce, vyjadřování a nástinů reality.
Baví mě, fakt!

27.03.2019 5 z 5