MollyCornelia komentáře u knih
4,5*/5*
Mix heavy contemporary a ya thrilleru mě velmi bavil. Oboje jsou mé oblíbené žánry a styl psaní mi sedl. Sice jsem se nedokázala až do konce orientovat v postavách, ale byly pěkně vykreslené a některé mi přirostly k srdci. Zajímal mě vývoj charakteru, obzvlášť mě nadchl Kryštof a Julián.
Autorovi tleskám za čtivost a přesto zajímavé jazykové obraty.
S klidným srdcem doporučuji náctiletým od 15 let.
3,5*/5*
Divnokniha, rozhodně.
Bylo to zajímavé čtení, o tom žádná. Fotografie krásně pomůžou představivosti a trochu usazují příběh na zem, pro mne byl díky nim uvěřitelnější. Lehce strašidelné, něco originálního a nového. Žádná hluchá místa.
Kniha je postavená na úžasně temné atmosféře (i to počasí je celou dobu pošmourné), což je částečně i kamenem úrazu - hodně popisů a málo dialogů a akce, a tím pádem ne moc dobrá čtivost. Až ke konci se poměr trochu vyrovnal, když se začalo víc mluvit a něco dít. Musím vytknout ještě relativně dlouhý začátek.
Doporučuji dětem cca od 13 let i dospělým.
4,5*/5*
Velmi povedená kniha.
Před čtením jsem o ní něco slyšela, takže než jsem začala číst, čekala jsem fakt divný thriller. A vlastně jsem ho dostala, ale daleko lepší, než vám kdo řekne.
Upozorňuji předem: Prokletý rok není pro každého. Řeší se v něm velká spousta těžkých témat, první polovina je velice drsná - chvílemi se mi udělalo i špatně.
Na druhou stranu najdete i romantiku a autorka vyzvedá sílu přátelství.
Pokud vás takový popis zaujal, jděte po hlavě do čtení a užijte si ho :).
Doporučuji všem, cca od 15 let.
4,5*/5*
Absolutně úžasný thriller z hereckého prostředí.
Už nápad mě velmi zaujal, a jakmile jsem přečetla první stranu, už jsem se nedokázala odtrhnout a za tři večery je po knize.
První polovina je plná napětí, strachu a předstírání. Pak nastane zvrat, je chvíli klid a ke konci příběh nabere otáčky až do rozuzlení.
S hrdinkou Claire Wrightovou jsem se sžila, přestože její mysl byla hodně šílená a neustále se musela rozhodovat, čemu a komu věřit. Ostatní postavy byly hezky vykreslené a jaksepatří šílené.
Ubírám hvězdu za konec, který by šlo lépe rozepsat.
Doporučuji milovníkům thrillerů.
4,5*/5*
Neskutečně skvělá série, vidím sice určitý vzorec podobnosti s Maasovou, ale Lynette Noni si vyvinula vlastní osobitý styl, který mě baví a táhne dál.
Změna prostředí příběhu prospěla. Věznice má své kouzlo, ale dychtím poznat svět Wenderall. Nápaditost i komplexnost příběhu mne ohromují, situace jsou zajímavé.
Autorka si často pohrává s bezmocí postav, bezvědomím nebo se (zdánlivě) nepřemožitelnou sílou nepřítele. V tom vidím aktuální témata a přesah do běžného života mimo stránky knih.
Překvapilo mě několik zvratů, postavy mi přirostly k srdci (obzvlášť cute romantika). Třetí díl už čeká :)
Jen dvě věci mě lehce vytáčely: první polovina by mohla být akčnější a postavy hodně lžou.
Doporučuji čtenářům young adult fantasy, fanouškům Sarah J. Maasové a... vlastně všem. Přečtěte si to a nebudete litovat :)
5*/5*
Moje čtvrtá kniha od Colleen, spolu s 9.listopadem nejlepší.
Na začátku to vypadá na miloučkou romantiku. V půlce se to zvrtne a pronikne tam spousta těžkých témat. A posledních 50 stran... vás donutí přehodnotit všechno, co jste si o postavách mysleli.
Colleen píše společenské romány, ve kterých stírá hranice dobra a zla. Slova jako 'správné' a 'morálka' nemají pevně daný význam, a postavy musí volit životní cesty ve stínu špatných rozhodnutí. Minulost ovlivňuje přítomnost a zdánlivá drobnost má dalekosáhlé následky.
Miluju styl psaní, příběh i postavy. Všechno mě zasáhlo do srdce a vzbudilo koláž emocí.
Z technického hlediska se mi pár věcí zdálo lehce přitažené za vlasy, ale jinak hodnotím jako jednu z top knih roku.
Doporučuji lidem, kteří chtějí trochu přemýšlet, cca od 18 let.
3*/5*
Povinná četba na češtinu.
Gogol nemá zvlášť propracovaný styl jako třeba Shakespeare, ale čte se rychle a jde o přehledný text. S žádnou postavou jsem nesympatizovala, Chlestakov mi vyloženě nesedl.
Místy vtipné, hlavně Bobčinský a Dobčinský, a pár stran před koncem jistě stojí za přečtení.
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, ale znovu autorovo dílo vyhledávat nebudu.
Doporučuji milovníkům klasické literatury.
5*/5*
Tahle série byla bomba! Našla jsem si v ní všechno, co potřebuji: romantiku, napětí, pořádně zamotaný příběh a trochu toho fantastična. Propletené linie času byly logické a kolikrát nelehce pochopitelné. Někdy autorka přišla s geniálními nápady.
Vytkla bych lehce uspěchaný konec a žádný hlubší význam.
Doporučuji náctiletým od 14 let.
4,5*/5*
Projekt Kronos je pro mě jedna z top knih tohohle roku. Ze začátku jsem se ztrácela v ději a postavách, ale jakmile jsem si všechno ujasnila, příběh mě strhl.
Příběh je hodně spletitý a komplexní, má mnoho odboček, je vyprávěn z mnoha úhlů pohledu, a do toho se mění časové roviny - což mě naprosto pohltilo.
Postavy jsem si oblíbila, nejradši mám sociopata Luca. Kniha je plná akce, je čtivá a autor se s ničím nemazlí (trochu jako Jay Kristoff).
Těším se na další díly.
Doporučuji teenagerům cca od 15 let a dospělým, kteří mají rádi sci-fi.
5*/5*
Bomba, naprosto úžasné!
Ten konec byla emocionální masakr, brečela jsem jako malé dítě, a událo se několik zvratů. Celou knihu provází akce a bitvy (mám pocit, že každých 100 stran se bojovalo), děj mě stále táhl dál.
Zamilovala jsem si Manon, ale všechny postavy mi přirostly k srdci.
SJM nezklamala. Říše bouří se mi ohromně líbila.
Doporučuji všem čtenářům, ale pro milovníky fantasy povinná četba.
4*/5*
Krásné a zdravé zakončení série. Stejně jako u předchozích dílů originální, čtivé a lehce vtipné. Postavy mi byly sympatické, oproti minulým dílům se vystejnil můj zájem o svět snů a reálno. Líbila se mi propletenost a propojenost dějovou linek a dalších záležitostí, a romantika do toho všeho tak nějak hezky zapadala.
Nedávám plný počet hvězd kvůli naivitě Liv a protože některé části byly trochu klišé.
Celá série byla ovšem moc fajn, oddechová :).
Doporučuju hlavně holkám od 13 let.
4,5*/5*
Tak tohle byla bomba. Čekala jsem poměrně dobrou heavy contemporary a dostala jsem absolutně úžasnou knihu zabývající se více těžkými tématy, než se na začátku může zdát.
Prvních asi 70 stránek mi Mia byla celkem nesympatická, ale jakmile se začalo rozebírat, co se jí v životě stalo, začala jsem s ní soucítit.
Styl psaní mi vyhovoval, šlo o hodně čtivý příběh. Ani jedna kapitola navíc, bez významu v příběhu. Pomohlo mi to se dostat ze čtecí krize, kdy jsem nečetla kvůli problémům s rodinou.
Doporučuji všem. Ale asi od 15 let.
5*/5*
Tahle kniha je neskutečně zvláštní. Předkládá vám, jak jsou sociální sítě povrchní, ale zároveň je používá jako vedlejší zápletku s metaverzem. Je to sci-fi, ale vlastně také alternativní současnost. Ukazuje vám hrdiny a antihrdiny v úplně jiném světle, než vám předloží americké akční filmy.
Ohromným způsobem na mě kniha zapůsobila. Ani v jednu chvíli jsem se nenudila, přečetla jsem ji za 6 dní, což je pro mě vzhledem ke škole celkem málo času. Někdy jsem se ztrácela v časových rovinách, ale to mi ani nevadilo, protože jsem nakonec vždycky přišla na to, co jsem pochopila špatně.
Pavel Bareš má neskutečný talent. Sama píšu, a asi by mě nikdy nenapadlo dát do jednoho příběhu tolik témat najednou.
A co mě opravdu překvapilo: že ten mix velmi dobře fungoval.
Dojem po přečtení byl úžasný. Thrillery nečtu, ale napětí ve větší míře se mi zalíbilo. Silný emoční zážitek :).
Jen bych vytkla nespisovnou mluvu postav i styl psaní. Sama jsem pak mluvila hovorově v běžném životě.
Shrnutí: doporučuji. Strašně moc. Všichni si to, prosím, přečtěte. Těším se na to, až si udělám čas na sérii Projekt Kronos.
4*/5*
Velmi zajímavá kniha. Vzhledem k tomu, že mám v rodině 3 lékaře, mě příběh docela oslovil. Podobné tituly moc nejvyhledávám, čtu hlavně young adult fantasy, ale přečíst si jednou za čas starší klasiku z lékařského prostředí není na škodu.
Styl psaní je poměrně jednoduchý, což mě příjemně překvapilo. Kniha se četla v podstatě sama, za jedno odpoledne a hodinu dneška je pryč. Co se týče příběhu, mám díky rodině slušnou představu o vzhledu dnešního českého zdravotnictví, takže jsem koukala s očima dokořán, že doktor bez dohledu zkušenějších lékařů s minimální praxí rodí komplikované porody, provádí gynekologická vyšetření, zabývá se rakovinou, operuje se značnou dávkou improvizace a hlavně všem píchá injekce kafru. Jak koukám, v Rusku na vesnici to byla ještě před sto lety docela bída, a kdoví, jak to tam vypadá teď. Díky Bože za české doktory!
Tohle zklamaní docela bolelo.
Nejdřív ale vyzdvihnu ty plusy knihy. Příběh nebyl povrchní, s přidanou hodnotou ve formě úvah o lásce jako takové a otázkami co v životě člověk chce. Květnatý styl psaní byl netradiční a inspirující.
Bohužel tahle kniha byla víc špatná než dobrá. Styl psaní byl sice pěkný, ale nesedl mi a ztěžoval čtení. Dost částí bylo natahovaných, velká část knihy tam ani nemusela být, spouta zbytečných kapitol a scén. Některé věci, jako třeba konec, mi přišly nelogické a sama Adeline mi nebyla zvlášť sympatická, protože jsem někdy zcela nechápala její chování.
Už když jsem si poprvé četla anotaci mi došlo, jak to asi bude s Henrym (jako proč si tedy pamatuje Addie) a moje teorie se potvrdila. Za celou knihu nastaly asi tak tři zvraty a všechny jsem uhodla dlouho dopředu. To mě opravdu mrzí, protože já většinou neumím moc předvídat děj.
Další problém jsem měla s Lucem, čili naším temným. Když je to tedy bůh s malým b neboli ďábel, proč má tolik lidských citů, jak to, že je schopen něčeho podobného lásce a jak se mu může stýskat? To mi nedává moc smysl, a hlavně to podkopává mou představu o démonech.
Jako poslední bych vytkla podivnou obálku. Sice svými barvami dává najevo, že nepůjde o zrovna sluníčkový příběh, ale jinak její zpracování moc nechápu nelibí se mi. A taky jsou na ní vidět veškeré šmouhy a skvrny.
Shrnutí: Neviditelný život Addie LaRue je sice zajímavý příběh, ale nečte se zrovna snadno a hlavně to není YA fantasy, ale román o nesmrtelnosti. Moc od toho nečekejte a možná budete spokojení. S klidným srdcem bych to nikomu nedoporučila, takže se spíš téhle knížce vyvarujte.
Zvon bych označila jako důstojné zakončení série. Je to prostě Neal Shusterman, umí psát a jeho styl psaní mi dokonale sedne, má nekonečnou fantazii a ukazuje nám, kolik má lidstvo chyb a jak jsme nepoučitelní.
Jenže... Když jsem si zjišťovala před čtením nějaké recenze, trochu jsem se lekla. Podle určitých zdrojů to měl být nejslabší díl. Nimbus jsem zařadila jako druhou nejlepší knihu, co jsem minulý rok četla a říkala jsem si, že Zvon se mi přece NEMŮŽE nelíbit, když předešlý díl byl tak skvělý. Trochu jsem se spletla.
Není to špatná kniha, to rozhodně ne. Ale Za mě byl Nimbus asi 1000x lepší a Smrtka asi 100x. Zaprvé se mi Zvon tolik nelíbil proto, že jsem ho četla 15 dní, což na mě sice není zas tak dlouho vzhledem k tloušťce, ale neměla jsem na čtení tolik času. Mám to s knihami tak, tě čím déle je čtu, tím menší mám motivaci je dočíst, a proto jsem čtení odkládala. Zadruhé tady bylo na mě až moc dějových linek. Citra ala Anastázie a Rowan byli upozaděni a jediné kapitoly, které mě bavily stejně jako Smrtka a Nimbus, byly ty s Faradayem a Lorianou. Jerico Sobranis / Jeri Soberanisová mě někdy štvala, LGBT+ v knihách obecně nemusím, a nějak jsem si nezvykla na tak velké množství hlavních postav.
Zatřetí konec - žádné velké zvraty, které by mě prekvapily stejně jako Smrtka a Nimbus se neudály, konec byl obstojný, ale nic bombového. Nekonalo se nic úplně wow. Osobně jsem trochu předvídala, co se stane. A bylo to slabé, Neal umí i líp.
Jinak je to ale čtivá a dobrá kniha. Sice ji umísťuji v sérii takto: 1. místo Nimbus, 2. místo Smrtka, 3. místo Zvon, ale určitě stojí za to se do Zvonu pouštět.
(SPOILER) 5*/5*
Sérii Skleněný trůn jsem dočetla po necelých 4 letech. Došla jsem na komec a přemýšlím, jakou fantasy ságu budu číst po dovolených v příštích časech.
Na Maasovou jsem poprvé narazila úplnou náhodou (neměla jsem tušení, že je velmi známá a oblíbená, ale Dvory jsem si okamžitě zamilovala a pak jsem sáhla po Skleněném trůnu). Aelin spolu se mnou urazila za ty roky dlouhou pouť, změnila se z arogantní vražedkyně na ušlechtilou královnu a já se mezitím radovala z jejích úspěchů a zuřila nad pády. Prožila jsem s ní radost, lásku, utrpení, strach, zoufalství i naději na lepší svět.
Království popela je plné každé emoce, kterou vám jen kniha může poskytnout a předat. Ovšem celou knihou se táhne hluboké a mučivé zoufalství. Mám pocit, že je to nejchmurnější kniha z pera Maasové. Ovšem na druhou stranu nás postavy učí, jak je důležitá naděje, a také vytrvalost hledět na světlo v konci tunelu.
Upřímně jsem to četla 12 dní, protože tisíc stran mě hodně odrazovalo. Taky jsem nebyla vždy připravená cítit ty temné emoce, které mi boje proti zlu a nezdařené snahy postav dávaly.
Událo se několik zvratů, velká bitva zasahovala na 250 stran a akce, překvapivě romantiky i intrik jsem si užila dostatek. Jsem spokojená a série Skleněný trůn se bude řadit k mým nejoblíbenějším. Možná je stejně dobrá, jako pro mě byly Dvory :)
Z celého srdce doporučuji opravdu všem, nebudete litovat!
4*/5*
Jak si poradí otec na "mateřské" dovolené s nezbedným synem?
Už jsem četla Karanténu s moderním fotrem a Deníček mi ve srovnání přijde slabší, ale stále moc fajn kniha.
Určitě se nasmějete, protože některé situace jsou vyloženě postavené na hlavu a velmi originálně pojaté. Viz např. scéna ke konci s dědou v koši na prádlo :)
Autor má velký dar psát čtivě a mile, a pokud máte rádi trochu ujetý humor, neváhejte po knize sáhnout.
Ubírám hvězdičku za některé scény, které byly přitažené za vlasy.
Doporučuji novopečeným rodičům a všem, kdo se chtějí smát :)
4,5*/5*
Krásná romantická historická fikce. Jsem bývalá fanynka Jane Austenové, a tohle mi její knihy hodně připomínalo, jen v modernějším pojetí a s přijatelnější jazykem.
První třetina nebyla nic moc, ale pak mě příběh chytil a dočetla jsem knihu velmi rychle.
Napříč knihou se odehrává bezpočet vtipných, romantických i na tehdejší dobu skandálních scén. Hrdinka je veselá a důvtipná, hrdina mne okouzlil svou galantností a povahou. Konec je úžasně sladký a zahřál mi srdíčko.
Vřele doporučuji teenagerkám cca od 14 let a milovnicím Austenové.
4*/5*
Kniha mě zaujala a pomohla mi se odreagovat. Má dokomce u hloubku, postavy se někam posouvají, procházejí vývojem. Kolikrát mi lezla na nervy hrdinka, ale jinak jde o fajn počtení plné peprných scén.