Momana komentáře u knih
Neuvěřitelně čtivá kniha, takový binge-read. Je plná emocí, neočekávaných zvratů, děj jede od počátku do konce, přibližujíc nepříliš literárně probádané téma partyzánů a s nimi spojených morálních dilemat. Velmi se mi líbilo "zapadnutí puzzlí" na konci.
Krásná kniha protkaná melancholií, ale takovou, která vám rozproudí city a myšlenky. Líbilo se mi retrospektivní vyprávění, evidentní zrání osobnosti hlavního hrdiny, propracovanost vedlejších postav, z nichž si každá prošla svým vlastním pádem. Konec je zvláštní, cítila jsem touhu číst dál, vědět víc..ale takhle je to vlastně nejlepší. Moc doporučuji hlavně k podzimnímu sychravu, dodá to tomu úmornu atmosféru:)
Opět neuvěřitelně čtivá kniha s napínavým příběhem, plná emocí - smutku, hněvu, frustrace.
Na druhou stranu, z literárního hlediska, si nemyslím, že si zaslouží více, než průměrné hodnocení. Sice se čte rychle, to ano. Zanechá silné emoce, určitě. Na druhou stranu věřím, že by se dalo z takového tématu vytěžit víc, že byla dosti prvoplánová, spousta pasáží se zdála tak nějak do počtu stran.
Znovu bych si ji nepřečetla, jsem ale ráda, že jsem po ní šáhla a zkrátila si dva letní večery.
Někdy mám pocit, že nejsem při čtení knížek dostatečně "tam", dostatečně soucitelná s postavami. U téhle knihy tomu bylo přesně naopak. Čtením jsem se stávala jednou z nich. Málokterá kniha tohle umí.
Příběh poukazuje na důležité poselství nejednoznačnosti světa a různých stran příběhu. Zejména postavy Teresy a Berna ve mě budou ještě dlouho doznívat. Děj je napínavý, velmi melancholický, přesto vás něčím nabije.
Mám ráda knihy, po jejichž přečtení jsem alespoň trošku jiná, než předtím, a tohle je jedna z nich.
Oblíbená knížka mojí mámy, kterou mi tisíckrát dokola omílala. Až po přečtení jsem jí dokázala pochopit. Je to krásná kniha, za mě jediná svého druhu, zapamatovatelná, výrazná, filozofická. Z minulých životů mi nejvíc utkvěl v hlavě ztroskotanec na opuštěném ostrově. Moc hezké, pestré povídání.
Za mě je to krásná, surová, upřímná kniha, která ve mně asi bude dlouho doznívat. Oba protagonisti mají temnou duši zasaženou osudovými ranami, a psát román z hlediska takových lidí není vůbec jednoduché, často to pak vede ke kýčovitému, težkopádnému výsledku. To naštěstí není tento případ, celá kniha byla přímo protkaná melancholií, kterou jsem jí ale naplno věřila a pohltila mě.
Moc hezky a čtivě psaná kniha přibližující život obyčejných lidí na přelomu 19 a 20 století. Moc se mi líbilo, že jsem mohla jako čtenář "růst s postavami" a sledovat jejich osudy. Každá postava je jedinečná a všechny dějové linky jsou zajímavé a bádají k dalšímu čtení.
Není to úplně literární skvost, ale velmi čtivá kniha, promyšlený děj. Doporučuji třeba na dovolenou, kde jsem ji četla já, a nechtěla se odtrhnout.
Pokud umíte o knihách trošku přemýšlet a neberete literaturu jen jako kopec zábavy, tuhle knihu si zamilujete. Brilantně napsané, zajímavé myšlenky, postavy, děj, a hlavně smysl za tím vším.
Nenechte se odradit lidmi, kteří nepochopili :)
Tohle je absolutně brilantní dílo. Je mi trochu smutno z některých komentářů lidí, kteří jej zkrátka vůbec nepochopili. Ne, nejde o obraz Ruska, ale o obraz lidské duše, který je naprosto geniálně pojat. Jako psycholožka se mám od pana Dostojevského i ohledně psychologie stále co učit a smekám klobouk. Určitě se k ní v životě vrátím ještě spoustukrát.
Postaba Razumichina a Soni budou už navždy jedny z mých oblíbených literárních hrdinů. Přináší do temného světa světlo a naději, kontrast.
Všechno je dokonale promyšlené, zajímavé, a i přes náročnost také velmi čtivé. Navždy díky za taková díla!
Možná je to tím, že přečtení této knihy předcházelo čtení brilantního Zločinu a trestu od Dostojevského, a tudíž doslo k nevědomému porovnávání literární zdatnosti autorů, ale zkrátka mi tato kniha přišla dost oddychová, zmatená, příliš prvoplánová. Do poloviny knihy se vlastně jen seznamuje s postavami, a i když je to čtení zajímavé, přijde mi tak nějak narychlo splácané a přeplněmé událostmi, aby si čtenář oné prvoplánovosti díla nevšiml.
Tahle kniha mi pomohla cítit se nekonečně.
Vnímat to, co se okolo mě děje, a brát to prostě tak, jak je.
Hlavní postava Charlie je neskutečně inspirativní, obdivuju to, jak jej autor vykreslil a ukazuje svět jeho očima.
Těším se, až si ji jednou přečtu znovu.
Tato kniha mi dodala chuť žít naplno, nebát se hlubokých, existenciálních otázek a hledat se uprostřed toho chaosu, který zažíváme. Obdobuji vztah Dr. Yaloma a jeho manželky, a jejich vyprávění o smíření se se smrtí svou i svého milovaného partnera mi bude zaryto do srdce ještě dlouho.
Velmi překvapivá kniha. Úvahy i příběh jsou nevšední, jakoby ani nevznikly v období Tolstého. Kromě poutavého příběhu především prostor k zamyšlení se nad postatou partnerských vztahů.
Ač jsem se snažila tuto knihu číst tak, abych si něco odnesla z přemýšlení a technik významného psychiatra, nemohla jsem si nepokládat otázku, kolik otázek a kolik problémů, s nimiž se potýkají Yalomovi pacienti, si v sobě nesu já sama. Kniha se mi tak stala skvělým prostředkem nejen ke vzdělání, ale i k sebepoznání, které je pro výkon jakékoli pomáhající profese klíčové. Knihu moc doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o psychoterapii - lidské příběhy a niterný svět postav jsou krásně popsány, věřím, že si v tom každý najde to své.
Nepřekonala sice mou oblíbenou Nesnesitelnou lehkost bytí, svým příběhem, motivy i nevšedními myšlenkami, které jsou důvěryhodné už jen díky Kunderově životě, který se v mnohém tak podobá tématu románu, také nabízí jedinečný čtenářský zážitek. Nevědění - co všechno se pod pojmem skrývá?
Neobyčejný vnitřní svět na pohled obyčejných postav. Vrátila mi zpátky chuť přemýšlet, ptát se a číst.
Kiha přináší jakési až "probuzení", je jedndou z těch, které po přečtení nepřestanou ovlivňovat každodenní život a přemýšlení čtenáře. Měla jsem pocit teleportování se do myšlenkového světa autora, místy jsem z toho cítila až určitou bázeň.
První část knihy se mi moc líbila. Zběsile jsem si myšlenky zapisovala, aby mi z ní něco v hlavě zůstalo. Jediné, co bych vytkla, je závěrečná kapitola. Bohužel, ačkoli se mi líbilo ponoření autora do celé problematiky "mití či bytí", nemůžu souhlasit s většinou praktických implikací.
První díl neřadím do mých oblíbených knih, zaujal mě ale natolik, že jsem si ten druhý přece jen koupila. Toho určitě nelituji, naopak mě příjemně překvapil a v několika ohledech byl dokonce lepší, než ten první. Pokud po přečtení prvního dílu váháte, myslím, že neuděláte chybu, dáte-li jí šanci :)