Mona-Lisa komentáře u knih

O tom, jak jsou některé věci zbytečné, jiné nevyhnutelné a jediná jistota je a vždycky bude smrt - spravedlivá a hodně cynická. A v pravém slova smyslu těchto slov je tato paní dokonalým vypravěčem a průvodcem v tomto příběhu.
Liesel - ta zlodějka. Max - ten žid. A Rudy- takový ten nebojácný kluk, kterého si musíš zamilovat, bojíš se o něho do poslední stránky a je součástí každého správného románu. Tyto tři charaktery byly pilíři příběhu a svými dějovými linkami a mírou houževnatosti zasluhují vypíchnutí jako hlavní triumfy a zároveň skvosty této knihy.
Někdo může namítat, že Zusak navrstvil během stran až podezřele moc dobra, souher náhod a hodných Němců.
Že realita taková ve skutečnosti není. Ale sakra moc dobře se o tom čte a v téhle knize to platí ne dvojnásob ale tísícinásob.

18 10.05.2020

Čte se sama. Od první stránky mě pohltila, nenechala vydechnout a nedala jinou možnost, než se zamilovat do hlavní postavy. Tak zuřivě a v rychlém sledu jsem stránky neotáčela pěkně dlouho. Precizně propracovaný fantasy svět, postavy, které nejsou černobílé a především odkrývání všech tajemství tohoto úžasného vesmíru postupně spolu s putováním hlavní hrdinky. To jsou největší plusy tohoto mistrovského díla. A mínusy jsem na celých 369-stránkách nespatřila žádné.

18 05.09.2019

Pátý díl, který se mi líbil nejvíc ze všech. Absorbovala jsem ho ve formě audioknihy a při zjištění, že ten následující už NENÍ namluvený panem Rímským je mi ouzko. Pořádná bichle teda - 45 hodin poslechu.
Kapitoly jsem hltala v takovém sledu s rychlostí, která nebyla podmíněna plytkostí textu, nebo rychlostí vyšetřování. To určitě ne. Drobky nebo chcete-li indicie k vyřešení případu jsou stále sporadické, těžce získávané a čuchneš opět stejnou mírou k soukromí vyšetřovatelů.
Ale tak pojďme si říct, že se už pátým dílem z tebe stala regulérní drbna a chceš vědět, kdy už konečně ti dva tvrdohlavci budou spolu. Nebo aspoň proběhne pusa.
Co u Rowling u této série miluju je styl psaní a podrobná líčení, kterými zachycuje rozpoložení postav nebo povahu scény. Kolikrát při těchto pasážích jen v duchu tleskám, jak mi to pomůže k dokreslení situace. Specifické už mi to přijde pro tuto sérii.
Zarazila jsem se u komentářů lidí na DK, kteří touto knihou sérii teprve začali a jsem přesvědčena, že si ji nemohli užít jako my, kteří dýcháme pro chemii mezi R+C, pochechtáváme se u Cormoranova dojídání dortíků za každou cenu, protáčíme panenky u krávy Charlotty nebo přestáváme dýchat u pasáží s tetou….
Jo o co tu šlo, že? Vyšetřování 40 let starého případu bylo fascinující, pečlivé, překvapivé a konec mě teda vyděsil a nečekala jsem ho vůbec.
Miluju, že každý výslech měl smysl, nic nebylo balast a že v Londýně, s tady těma dvěma, už jsem jako doma a čekám, co spolu příště vyřešíme.

17 01.07.2024

Je to roztáhlé, děsivě dlouhé, ne pro každého čtenáře.
Je to v podobném nádechu, jako Temná věž- masterpiece Kinga. A jak jsem tuto skutečnost nasála a podvolila se tomu tempu a rozplzlosti knihy, málem mi to podlomilo kolena.
V mém okruhu málo lidí četlo sedmidílnou sérii mistra střídající žánry od westernu k fantasy a tvářící se spíš jako osobní zpověď, ve které k hororu moc nečichnete.

Toto je tak podobné v té ukecanosti a v potřebě naladit se na autora. 
Já si netroufám říct, jak se to bude líbit tobě, protože King je pro mě moc osobní a nedokážu se na jeho knížky dívat jinýma očima a ani nechci :-D

Je to o vztahu dospívajícího amerického kluka (Charles) se starým morousovým sousedem z ulice, jehož hlavním jmenovatelem je starý pes.
Je to knížka plná tajemtví, nelehkých začátků, lásky ke zvířatům a schopnosti lidské mysli otevřít se pohádkám a uvěřit na ně.
Jestli tě nalákalo něco z výše jmenovaných a nebojíš se 700 stran, tak doporučuju.

Mini výtka putuje k zbytečnému opakování některých informací a drsné mluvě ke konci. Ale to je vše.

Já si to dávám do poličky vedle Temné věže, zaslouží si navzájem dělat společnost. Krása!!!

Říkám díky, sai Kingu, říkám díky, Ka-tet

17 08.06.2023

Klasická detektivka ze staré školy bez vyšetřovatele s flaškou, popřípadě s vnitřními démony. Na ty teda narazíte, ale pečlivě ukryté uvnitř každého účastníka této partie.
Děj se točí okolo deseti lidí na ostrově, kteří se společně ocitnou odříznutí mimo civilizaci, navzájem se neznají a spojuje je jedno - škraloup z minulosti, za který mají nyní pykat.
Říkanka Deset malých černoušků s posledním veršem "až tam nezbyl žádný", visící v každém pokoji návštěvníků ostrova má svůj temný důvod.
Tuto skutečnost si všichni začnou uvědomovat, až postupně začnou mizet ze scény (čti umírat) a na tobě je odhalit vraha.
A během toho máš čas dumat nad hříchy každého 'černouška' z říkanky. Nad hloubkou jejich viny, absenci pokání a jak jejich arogance svádí k tomu - že jim jejich osud začínáš přát.
Mně hlavně běželo hlavou to, že vrah není jen osoba s nožem v ruce nebo s prstem na spoušti. Ale sprovodit ze světa druhé lze provést miliony způsoby, které můžeme vydávat za náhodu sami před sebou a hlavně před zákonem.
Ale neměl by snad za to být každý potrestán?
To, že jsem díky seriálu znala pachatele, mi vůbec nevzalo potěšení z příběhu, naštěstí. Dosyta jsem si především užívala jiskření mezi postavama, zkoumaní jejich svědomí a to, jak každý jinak zpracovával svůj hřích.
Některé kapitoly/scény budu mít dlouho v hlavě - rekapitulace jejich činů, jejich reakce, následná konfrontace s nimi a obhajoba. A poté smývání krve z vlastních rukou a omlouvání se před sebou samými v soukromí pokoje.
Dostala jsem se k audioverzi knihy namluvené Vladimírem Čechem.
Byla to radost poslouchat, těch 8 hodin uteklo strašně rychle.
Pointa je uspokojující a když zapojíte šedé buňky mozkové, myslím, že máte šanci uhodnout vraha.

17 26.04.2021

Trable obyčejného života podané pohledem malého kluka a jeho mámy.
První třetinu knihy máš naservírovanou očima Štěpána. Správňáckého kluka, co miluje oba své rodiče a je vržen do mašinérie rozvedené domácnosti.
Když už zabředáváš do jeho perspektivy stále víc a než si stihneš pomyslet - "tohle pitvání klučičího pohledu mě baví"...
BUM!
Následuje část z pohledu jeho mámy. A ta mě teda dostala. Bylo mi úzko a po pár řádcích jsem se od plic smála. A tak to šlo stále dokola až....
K poslední třetině, která byla v duchu názvu knihy a nutila se zamyslet, co to slovo na přebalu vlastně znamená a jak je nejsyrovější to, když přestane být pouhým slovem...
P.S. Pod pasáže z marketu, jako člověk, co tam pár let dělal, se podepisuji. Každé písmenko je pravda a takoví zákazníci, opravdu, OPRAVDU existují

17 22.06.2020

Kultovní sci-fi o zaškobrtnutí lidstva mě neposlalo uchvácenou do kolen, jen se mi lehce podlomily. Nápad problému, co nás zničil, mi přijde dost realistický. Obsah knihy, převážně řešící tvoření společenství s různými hodnotami a principy, byl též famózní a sama jsem dlouho přemýšlela v jaké skupince bych skončila. Nikdy to nesklouzlo do nudy, zvraty krásně posouvaly příběh dál, hlavně s pomocí sympatických kytek z přebalu knihy, díky kterým pozorněji zkoumám rostliny v mém okolí. I s přihlédnutím, kdy kniha vyšla, mi bohužel nesedl jazyk (snad překlad) a tak s čistým srdcem nemůžu dát pět hvězd. Ale je to jen o fous a tak lidem, co neřeší moc formu, ale spíš obsah, samozřejmě doporučuji.

17 07.02.2020

“Musíš to zvládnout, každá to tu musíme zvládnout. Abychom mohly vyprávět. A jednou za to všechno zaplatí, uvidíš."

50. léta víme, že je černé místo dějin. Političtí vězni, nelidské podmínky, hrůzné zločiny a společnost, která neviděla, nebo nechtěla vidět.
Ale není nad knížky, které ti tyto různé škraloupy z minulosti hezky vypálí do mozku.
Tato dává těm hrůzám jasnější kontury, nejsou to už díky ní řádky z učebnice.
Ty části z Pankráce jsou hodně drsné, tělem mi projížděl stud, za to, že to Češi dopustili. Že někdo přežil koncentrák a potom skončil tady. Ponížení na nejhlubším dnu.
A hrůzy se stupňují, tím i tvoje znechucení, hněv a pak přijde zadostiučinění v podobě pomsty, kterou bere do svých ruk kat této knížky. Samozvaný soudce. Kéž by to tak bylo. Kéž by každý bachař a posluhovač režimu nestihl převléct kabát po revoluci a dočkal se spravedlnosti. Aspoň na těchto stránkách se o tom hezky čte.
Naplnila mě takovým, ale TAKOVÝM zadostiučiněním. Nasávala jsem tuto spravedlnost.
Mělo by se o padesátých letech učit důraznějc ve školách. Taková blízká minulost. TAKOVÁ hanba. A paní Klabouchové bych tu chtěla poděkovat.
Když má někdo dar a vládne umem popsat podstatu zla, používat češtinu tak úderně, že člověk chce u čtení odvracet oči, ale vlastně nemůže, jak jsou tady slova důležitá. Projevila tu umění dát těmto hrůzám formu, lidský tvar, ty pravé kontury, aby vás posadila na prdel.
Úžasná knížka, kterou přečteš hned, dá ti toho neuvěřitelně moc. Ať už informací o pankrácké věznici, důvody k vzteku, povědomí o začlenění propuštěných vězňů do společnosti.
Tleskám! Jak jinak do lidí narvat nebo připomenout jim tyto věci, než právě touto formou, aby si řekli -brilantní knížka, tady ji máš, přečti ji a pošli ji dál. Okamžitě!

16 31.12.2023

Pár stránek a už jsem se tetelila blahem.
Tak jako v Prasklinách od autorky i tady je to 100% můj šálek čaje. Ona taky píše o bolavých věcech, jako xy českých autorek, ale nějak jinak. Víc niterně, surově, vyzývavě.
Kniha o nepatřičnosti, která se pomalu vkrádá do života a požírá člověka. Nepatřičnost před lidmi. Nepatřičnost v konverzaci s dcerou. Nepatřičnost sama pred sebou.
Docela nepříjemné čtení, zvláštní. Bylo mi líto hlavní hrdinky. Šedesátileté Marie, která se plácá v životě a nestačí odsuzující dceři.
Je to stylistický skvost. Krásně pracuje s češtinou.

"Když Róza čte něco skutečně dobrého, snaží se na text přicucnout, vysát z něj jeho podstatu."

"Ticho mezi nimi není rozpačité ani intimní; je to ticho, které dávají jeden druhému jako dárek."

Stárnutí je tady hlavni prvek a všechno, co přináší. V některých věcech je kniha kontroverzní a to mě baví.
Aspoň se mi po týdnu nevykouří z hlavy.
V pár momentech mi to připomnělo Temnou dceru od Ferrante.
Moc dobrá věc, spíš taková kratší novela, která provokuje zpracováním, provokujícíma myšlenkama.
Já dávám 5 hvězdiček za vybočení.

16 18.06.2023

Mississippi v šedesátých letech, kde je rovnost mezi černými a bílými hudba budoucnosti. Kde jsou ženy v domácnosti a když ve dvaceti nemají manžela, už jim pomalu lepí nálepku staré panny.
Černé hospodyně dělají za pár šupu uklízečky a vychovávají cizí děti. A ty pak vyrostou ve zapšklé kopie svých matek.

Jedna bílá mladá začínající novinářka se chopí šťavnatého tématu a začne sepisovat historky místních černých žen.

Je zadostiučinění sledovat, jak se propast mezi černými a bílými pomaličku zmenšovala. Jak ty krůčky byly tak maličké, ale tak důležité.
Ale zároveň tě samozřejmě štve, že žijem ve světě, kde je toto možné.
Ponižovat někoho, aby chodil na jiný záchod než ty, jezdil v jiném autobuse, chodil do jiné školy
Hned putuje do poličky VIP knížek, na které nikdy nezapomenu. Já nespravedlnost nesnáším. Nesnáším povyšováni a ponižování.
A tady se slzy vzteku se střídaly s těma od smíchu.
Je tak krásně hořkosladká. Plna křivd ale i pevných přátelství.
Ale hlavně mě to opravdu fyzicky bolelo číst. Jak jsme lidi hloupí, nenávistní, slepí.
Ale zase víc si ceníš pasáží, když konečně někdo vidí, jaká je ta rasová segregace blbost a nesmysl a začne dělat změnu.

16 29.05.2023

"Zrovna tak uspí mě, až vám o tom všem povím. O nemocnici, o ní, o chlapech, a o McMurphym. Budete si myslet, že něco tak strašného se ani doopravdy nestalo, že je to příliš hrozný, aby to mohla být pravda."

Prostředí psychiatrické léčebny je pro mě ve filmu i knížce tak nějak nepatřičně, zvráceně lákavé. A ještě navíc, když je v centru vyprávění člověk, co tam nepatří. Co chce změnit zajeté pořádky. A v tobě jen trne, jak to celé dopadne.

Asi spousta z vás zná adaptaci tohoto slavného románu v hlavní roli s Nicholsenem pod taktovkou pana Formana - Přelet nad kukaččím hnízdem.
A možná i víte, že hlavní záporák Velká sestra je jakási analogie na komunismus.
O to víc si člověk užívá anarchii, kterou do ústavu McMurphy zavede a nakonec i prožívá závěr knížky, který je tak plíživě jasný.

Knížka je psaná z pohledu pacienta ústavu Indiána - (mimochodem spisovatel se soudil s producenty filmu, že to tak nedodrželi).
Tím, že předstírá hluchoněmost a je všemi ignorován- jeho očima jsme svědky úplně všeho, co se děje na oddělení.
Pomalý komorní rozjezd, ale postupně to nabírá rozměry antické tragédie.

Z poměřování sil McMurphyho a Velké sestry a hry kdo dřív ustoupí se postupně vylupuje čím dál jasnější scénář, který je podepřen dobou, ve které žijeme a četností šťastných konců.

Hrozně mě rušily halucinogenní části, jak z Mechanického pomeranče. Chápu smysl, ale bylo jich moc. Vadilo mi to přeskakování a tím tuplem v audio podobě to mátlo a člověk neměl berličku třeba v podobě odstavců.

Bylo toho moc a neviděla jsem v nich smysl, dusily me a nudily. Čekala jsem na pasáže s Velkou sestrou jako maják v tom šílenství.
A Velká sestra
Krutovláda maskovaná sladkými větami-ve stylu - je to pro vaše dobro.
Ty vyhrocené momenty, to napětí a tuhnutí v žilách a hlavně strach, který se v tobě hromadí se stejnou kadencí, jak McMurphy zvedá laťku své provokace a posouvá hranice.
Až je překročí a je konec
Konec, který je probíraný tak často ve škole v hodinách literatury, ale tomu osobnímu prožitku se nic nevyrovná.

Ta hlavní myšlenka o bláznovství - kdo to vlastně určuje - jestli společnost nebo jednotlivec sám - ta je geniální a dlouho si ji ponesu.

16 24.04.2023

Během dvou dnů přečtené. Měla jsem tušení, že mi to sedne, ale stejně mám z toho radost jak malé dítě. Že jsem objevila další českou autorku, která píše kvalitně, úderně.
Je to sebevědomě napsané, jasně s cílem, bez obalu znázorněný vztah matka/dcera. Kdy nejbolavější je část, kdy dcera ví, že ji matka nemiluje. Ale ona ji ano. A ty otáčíš stránky a na každé je tento bolestivý vztah popsaný, už od Símčiného dětství. A tebe to bolí číst, ale stejně čteš dál. Jak si dcera ničí život, kvůli takové potvoře.

Vím, že někteří nemají rádi přirovnávání, ale čtenářský mi sedí jako Dvořáková nebo Bolavá. Takové to kostlivcové, nepříjemné čtení, které ti dělá dobře tím otevíráním křivd, strháváním strupů a ‘aha’ momenty, které poznáváš z vlastního dětství, vztahů, rodiny

16 28.12.2022

V kostce je to o zapadlém městě, kde je alfou a omegou hokej.
A taky o rodičích, pro které je nejdůležitější bít se za dítě....a hokej samozřejmě.

Můj první Backman a hned láska na první pohled. To moralizování mezi řádky, které vůbec nepůsobí násilně, ale spíš tvoří symbiózu s dějem, který míří ke konfliktu.
A hlavně to, že 389 stran vnímám sport, kterému absolutně nerozumím jako jednu z postav a chápu to haló okolo. Za to Fredriku klobouk dolů.

To jak popisuje hloubku ztráty, bezmocnost rodičů a fakt, jak je těžké překonat sám sebe a nejít s davem.

"Proč se lidi zajímají o sport? protože sport vypráví příběhy."

Medvědín je zapadlé město v lesích. Ale pozor, jak už víš, je tu hokejový klub = naděje a budoucnost.
" Je to víc, než jen klub, je to království, v němž se o moc perou nejsilnější chlapi z lesa."

Je tu široká škála charakterů, každý má jiné postavení a své místo v hierarchii města. Od prvních stránek pozoruješ cestu k nevyhnutelné události a jak semele vše okolo.
Některé postavy mě překvapily, jiné vůbec a jednu jsem si zamilovala tak, že se nemůžu dočkat, až šáhnu po pokračování nebo se dostanu k seriálu podle knihy od HBO.
Takže, jestli tě Backman taky do teď míjel, doporučuju začít tímto. Já Medvědín budu doporučovat všem, kdo hledají nekrvavou světovku sice bez milostné vele zápletky, ale s hezky ropitvanými lidskými osudy.
P.S. Tahle kniha je především o tom, že NE! znamená prostě NE! a tečka

16 23.10.2020

Víte, jak poznám moc dobrou knížku, u které vím od první stránky, že je na 5 hvězd?
Když jsou bezvadně napsané i epizodní postavy které se jen mihnou. Když si s někým už začneš utvářet pouto a puf - najednou je pryč.
Tahle holka to přesně měla. Miluju ji.
Kolik je v té knížce něhy a zároveň nemilosrdných zvratů. A úzkost, která se na mě přenášela při hledání pravdy vůbec nejde popsat.
Autor si dal práci jak s hloubkou postav, tak s propracovaností celého toho světa. A moc kvituju, že informace uvolňoval v té správně míře. Abych se nevztekala, jak mlží ale zároveň pořád zůstávalo tolik, co člověk neví!
Další věc, která musí být vyzdvižena je samotný děj a posloupnost knížky. Pohltí tě to ať chceš nebo ne. Ty události tu do sebe zapadají jako promazaný, promyšlený mechanismu. A jediný účel je, aby si čtenář řekl, že pro PRAVDU udělá všechno, stejně jako hlavní postava šerifa.

15 28.09.2023

Tak tady u mě převažuje jen nadšení. Z lokace (malé městečko na Islandu) příběhu (pátrání po zmizelé zvláštní postavičce) a hlavně z vypravěče.
Tím, že je vyprávění v rukách kluka z názvu knížky-Kalmanna, kterému nebylo dáno moc rozumu, musíš počítat, že se to projeví na textu.
Ten je prostý stylistikou, ale vůbec ne skoupí na hluboké myšlenky a moudra. Zkrátka jako ve stylu Forresta Gumpa, takže neuvěřitelně vtipné, milé, ale i smutné.
Protože, ať už je mentalita a styl života lidí na Islandu odlišné. Škodolibou radost a tendenci ke shazování prostých lidí v sobě mají taky.
Kalmann zbyl ve vesničce na severu Islandu sám. A jestli tak i skončí se dozvíš na konci knížky. Stejně jako co stojí za zmizením, proč vesnička chřadne a jak to vlastně ostatní s místním šerifem a lovcem žraloků v jednom mají.
Na mě neuvěřitelně zapůsobila. Vykreslením světa osamělého člověka, trefně popsané mentality Islanďanů, sondou do života ostrovanů a jak to všechno dohromady fungovalo.

15 23.04.2023

Detektivka severské autorky se skvělými vyšetřovateli i zápletkou k tomu.
Bavilo mě prostředí, tempo i pomalé vyšetřování.
Krásně zapojíš mozek při řešení případu a ještě jsi svědkem domácího násilí.
Za to, jak jsem si zanadávala aspoň dvě hvězdy přirážím :-D
Je tu odlehlá severská vesnička a autorka pracuje s prostředím i postavami ve stylu Petera Maye. A toho ja mám neskutečně ráda. Jeho sérii Skála jsem zatím četla a miluju ji!
Každopádně přemýšlím, co bych vytkla a nic mě nenapadá. Hlavně oceňuji, že vyústění bylo za mě logické a hlavně na to člověk mohl přijít sám v průběhu.
Pět hvězd a doporučuji.

15 15.12.2022

Budu se opakovat, vím. Ale King a dětští hrdinové? To je vražedná kombinace. Vždy mi zaručeně sedne a i kdyby zápletka, rozuzlení nebo cokoliv jiného pokulhávalo, dětská psychika a nitro z pera Kinga mně bohatě stačí ke štěstí.
Hlavní postava James, který vypráví o dětství jen s matkou a danajským darem vidět mrtvé, krásně zapadá do party s Jakem z Temné věže nebo děckám z It.
Ta prosakující přílišná korektnost v jeho předchozích novějších kouscích mě tu tak nebila do očí. Právě naopak, body nahoru za poznámky na strýčka v pečováku apod.
.
Až do cca. str. 100 je tu často mezi řádky skloňováno slovo 'později', když už se k něčemu má schylovat nebo James rozvádí myšlenku utne to právě slovem z názvu. Tzn. zatím zahřívací předehra. Ale s krásně volenými slovy, kdy se děsíš, co přijde. Takže si člověk lebedí a čeká trpělivě na zlo.
Jakmile slovíčko později začne ustupovat ze scény a ZLO je tady, je to jízda.
Živočišný strach byl i husí kůže, takže já udílím 5 hvězd a jdu mazat představu tekutých mozků z mé hlavy :-D

15 07.11.2021

Tak předně, pokud jsi fanoušek mistra, je to povinnost a nezklame tě to.
‌King umí psát dětské hrdiny ( to víme) a jejich interakce s dospěláckým vesmírem. A tady se dosytosti vyřádil .
‌Gradace děje je vynikající, zkracující se kapitoly blíže konci a i častější skoky mezi lokacemi/hlavními postavami mě hnaly dopředu, ale zase nevytvořily napětí k hlodání nehtů.
‌Na to se s Kingem známe dlouho a tušila jsem směřování příběhu i samotný konec.
‌Napříč knihou se táhne jeho rukopis, oblíbené lokace, odkazy na jeho díla, černý humor, krásně napsaní nenávistihodní záporáci a naopak klaďasové, u kterých lituješ, že existují jen na papíře.
‌Mrzí mě ale prosakující korektnost ze stránek u jeho posledních výtvorů, jakoby moc často zařazoval zbytečně zpátečku, když mu nejvíc sluší jízda na plný plyn .

15 24.09.2020

Odjakživa mě přitahují knihy s tématikou druhé světové a holokaustu. A vždy mi během i po čtení běží hlavou - 'Kam se poděla lidskost těchto bytostí?' A pro neuchopitelnost té otázky jsem si vždy odpověděla, že tu lidskost v sobě nejspíš neměli nikdy a byli takoví odjakživa.
Těchto 689 stran mi ukázalo, že to tak být nemusí, že zlo se může zasadit, být systematicky zaléváno a když se tomu dotyčný přestane bránit, definitivně vzklíčí a převezme kontrolu nad jeho já.
Je to příběh dvou přátel na jehož pozadí sleduješ, jak se hýbou dějiny.
Vyčerpávajícím, podrobným způsobem ti Karika přiblíží předválečný NY a Slovensko a poté druhou světovou v celé kráse a ty se nestíháš nudit.
Po ověření jakékoliv události či jména - zde uvedených, a potvrzení pravdivosti ti dojde důkladnost Karikovy práce na knize a přípravy, co musely předcházet.
Část v Americe mě kapku nudila. Já moc na mafiány nejsem.
Ale zato Evropská část vedla prim a před podrobným popisem nabývání moci Hitlera a poté celé mašinérie smekám až na zem a klaním se.
Je tady hodně explicitně popisováno násilí, ale je to na místě jednoduše proto, že se to tak dělo a dějiny jsou holt lemovány krví.
Nebudu psát, že je to kniha pro každého, protože to tak není. Je něco jiného mít povědomí o věcech, co se děly a něco jiného číst o tom dost detailní popis. Hodně podrobný, nekompromisní, neodvracející zrak.
Tak si to taky přečti, dívej se pravdě do očí, nestyď se, že ti ukápne slza a pošli to dál.
Protože, co udělat víc, aby se to neopakovalo?

15 18.09.2020

Začala bych tím, ze číst knížky, díky kterým vykoukneš z bubliny - to je oč tu běží.
Utéct do světa, kde vítězi dobro a draci nebo švarní šéfové vždy skončí v náruči šédé myši sekretářky- je fajn.
Ale uvědomit si, kam směřujeme a hlavně, co máme za sebou, nebo co nám bezprostředně hrozí? To jako civilizace potřebujeme.
Ano, tato kniha je ten spouštěč. Uvědomit si, že máš moc otevřít oči. A vidět.
A Timothy podává současný obraz světa (novodobé dějiny) tak stravitelnou formou, že se to opravdu nebojím doporučit nikomu.
Stačí ti základní fakta, která ti uvízly vzadu v hlavě po skole. Vždyť víš- 2.sv. válka, kdo byl na jaké straně, v čem spočívá kapitalismus, diktatura
Toto se mi obtisklo do hlavy nejvíc:
Válka uz se nevede jen na poli v bitevním. Ale i v informacích. Taková míra propagandy a nepravdivých výroku, které bylo schopné Rusko vytvořit ohledně napadání Ukrajiny 2014 a kolik západních médií uvěřilo je děsivé. Kybernetická válka. Informační válka.
Mrazivé je i uvědomění, jakou mírou stojí Rusko za vítězstvím Trumpa a co svedou technologie. Jak jsou schopny zmanipulovat lidi.

Asi to bylo tou audioknihou. Ale celý poslech jsem absolvovala s pocitem, že autor sedí vedle mě a vykládá to u kafe. Lidsky, objektivně, polopaticky, věcně, kriticky. MILUJU!
Jaký je rozdíl mezi pamětí a historií?
Lidi zapomínají, propadají manipulaci a propagandě. Ale lidi taky myslí kriticky, otevírají oči a poučí se? Strašně bych tomu chtěla věřit. Až to bolí.

14 14.03.2024