monkal
komentáře u knih
Propast času
Roman Bureš
Tuhle knihu jsem si koupil ze zvědavosti, když jsem si přečetl anotaci na obálce. A byla to trefa do černého. Bureš se pustil do zpracování velmi zajímavého tématu, kde se prolínají minulost, současnost a budoucnost. Zejména Serenin popis budoucnosti má na pozadí určité varování, jak může lidská civilizace skončit, pokud nezmění své chování k přírodě. Takové post apo. Zajímavá je i myšlenka výstavby nové společnosti na základě antické civilizace, která je obohacena o moderní prvky. A vůbec mi nevadí, že hlavní hrdinkou je mladá dívka, která nevystupuje jako nějaká ušlápnutá feministka, ale vychází z reálií a zvyků dané společností a postupně se je snaží měnit ke svému obrazu.
Je dobře, že se na české literární scéně občas objeví nějaký autor, který přijde s neotřelým nápadem na knihu a dokáže ji i dobře zpracovat a přenést na papír.
Ztracené příběhy
John Flanagan
Knížka je oproti předchozím dílům rozdělena na kratší povídky. Odpustil bych si to "vědecké" pojetí stylizované do archeologických vykopávek. Povídky jsou z hlediska délky výrazně kratší a pokud čtenář narazí na nějakou, která ho nezaujme, může ji přeskočit, ale nepřijde o nic zásadního z děje.
Vzdáleně mi to připomíná Nedokončené příběhy z Tolkienova světa Pána prstenů. Takové doplnění hlavní dějové linie, která může dokreslit nebo vysvětlit některé události nebo detaily.
K přečtení mohu doporučit.
Království popela
Sarah J. Maas
Na knížku jsem se těšil hodně a měl jsem velk očekávání. Ale byla asi trochu přehnaná. Celkově se mi kniha hodně líbila a rozhodně to bylo velmi povodené a důstojné zakončení celé série (na rozdíl od seriálové adaptace Hry o trůny, ale to sem teď nepatří).
Přesto musím říct, že mě některé motivy a části vysloveně nudily a přeskakoval jsem části nebo dokonce celé kapitoly. Jednou z takových byly všechny části, kde Maeve a ten její psychopatický pohůnek mučili hlavní hrdinku a potom to kupodivu byly popisy bitev. Jak mám v beletrii i literatuře faktu tyto části rád, zde mě vysloveně nudily, až otravovaly.
Tolik kritika a teď povedené věci. Rozhodně se z toho nestala love story s happy endem pro všechny. Za tuhle odvahu autorce velký palec nahoru. Sice nepadla žádná z klíčových postav, ale smrt na ně měla zásadn dopad v rovině osobní i psychycké. Z postav mě tentokrát hlavní hrdinka ani moc nezaujala. Asi nejlepší dvojice a za mě tahoun celého příběhu Manon a Dorian. Ale i ta vílí tlupa byla dobrá.
Bubáci a hastrmani
Josef Lada
Brčál s Mulisákem, prostě klasika. Víc asi není třeba dodat. Vždycky dokáže zvednout náladu.
Poutník, čarodějnice a červ
Christopher Paolini
Kniha povídek různé kvality. Jednoznačně nejlepší je povídka Hostinec, která čtenáře zřejmě měla naladit na připravovaný román o Murtaghovi. Určitě navnadila, ale celkový výsledek sólové knihy pro mě byl značně rozpačitý, ale o tom jinde. Angela s Elvou takový průměr a poslední povídka pro mě nezajímavá a dočetl jsem ji jen ze setrvačnosti.
Dle mého kniha do značné míry trpí podobným nešvarem jako podobné knihy s jednotlivými příběhy, a sice jejich velmi proměnlivou kvalitou. Samozřejmě existují i knihy povídek, kde se sejdou skvělé příběhy (např. Rytíř sedmi království), ale to bohužel není tento případ. Každopádně bylo zajímavé si po dlouhých letech zavzpomínat na Odkaz dračích jezdců a přečíst si něco o dalších osudech některých hrdinů.
Černá píseň
Anthony Ryan
Tak druhou sérii s Vélinem mám dočtenou a bylo to zase něco úplně jiného než předchozí série Čepel krkavce. Vélin nám zastárnul a doléhá na něj tíha předchozích let. Pár postav je stejných jako v předchozí sérii, ale většina je nových. Bohužel nemohu říct, že by zde kromě Vélina byla jiná postava, kterou by si člověk oblíbil. Konečně se dostáváme blíže k vysvětlení, proč Vélina celým jeho životem provází vlk a jak je to vlastně s jeho dary. Objevuje se zde jeden Vélinův starý známý, který jej nemá zrovna v oblibě, ale nakonec nemůže zůstat stranou a přičiněním hlavního hrdiny je vtažen do víru dění.
Je to dobrá kniha, ale že bych se k této celé sérii opakovaně vracel, to asi ne. Jedno přečtení bohatě stačilo, leda by se objevila další kniha z Vélinova světa a potřeboval bych si oživit nějaké dějové linky. A to mě přivádí k úvaze, co s postavou do budoucna. Pokud by takto celý příběh skončilo, má za mě dobré ukončení. Pokud by chtěl autor do budoucna ještě Vélinovu linku nějak rozvíjet, byl bych velice opatrný, aby ji nezkazil. Dokázal bych si představit jinou postavu (nevím sice kterou, ale ...), a Vélin by zde byl jen jako vedlejší postava.
Volání vlka
Anthony Ryan
Kniha rozhodně lepší začátek než Píseň krve. Docela by mě zajímalo, po kolika letech od konce děje Královny ohně se kniha odehrává. Je vidět, že se nejedná o klasickou soap operu "žily všichni šťastně až do smrti". Nejen Vélina, ale i další postavy postihly životní ztráty, se kterými mají problém se vyrovnat a nastávající události jim pomohou najít novou životní sílu. A také se vrací jedna postava, o které se asi většina čtenářů domnívala, že už o ni neuslyší.
Jinak se vyskytují Ryanovi obvyklé prvky v podobě zrady a naopak pomoci od těch, kde by to člověk nečekal. Poměrně dobře některé ze vzniklých spojenectví vystihuje rčení "nepřítel mého nepřítele je můj přítel". Je otázkou, do jaké míry budou tato nesourodá spojenectví trvalá nebo vznikla pouze ve snaze přežít. Také bude zajímavé, zda se v příběhu objeví i další postavy z předchozí trilogie.
Píseň krve
Anthony Ryan
Kniha na mě působí trochu rozporuplně. Začínal jsem s ní asi dvakrát, protože poprvé mě v určité části přestala naprosto bavit. Asi bych ji rozdělil na méně a více zábavné části, které se střídají. Na první díl docela nešťastné, ale bohužel u Ryanových knih asi obvyklé, protože podobný pocit mám i u jeho aktuálně nejnovějšího počinu Volání vlka.
Pro budoucí vývoj bych si doporučil sledovat jeho vztahy s některými bratry s řádu, princeznou a léčitelkou. Budou se hodit.
Celkově to není na první díl knihy špatné a dobře to uvede čtenáře do problematiky děje a představí postavy, které ovšem docením až v dalších knihách.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
První kniha, která se nevěnuje Aelin, ale rozděluje se na dvě linky, Aelininu a Chaolovu, který se vydal hledat posily a podporu na jižní kontinent. Je dobře, že ji autorka rozdělila na dva samostatné celky.
Začátek mi přišel poněkud zdlouhavější a ne příliš zajímavý, ale děj se postupně rozjede a graduje ve druhé polovině. Z Nesryn se stane poměrně důležitá postava, alespoň v tomto dílu a zároveň si otvírá cestu mezi hlavní postavy. Zároveň se zde dozvídáme některé důležité momenty a fakta z jejího života. Kniha je rozdělena na dvě části, přičemž to stěžejní se odehrává v té druhé.
Z počátku jsem na tuto knihu pohlížel trochu s despektem a považoval ji trochu za "výplň", ale opak je pravdou. Je nutné alespoň rámcově znát její hlavní postavy a základní dějové zvraty, aby se čtenář neztratil v závěrečném a poněkud složitějším díle celé série.
Císař Nihon-džinu
John Flanagan
Jedna z lepších knížek, zasazená do celkem zajímavého prostředí, které by mělo odpovídat japonskému císařství. Je tam poměrně dobře vidět, jak fungovala japonská společnost v době samurajů, pocit jejich nadřazenosti vůči ostatním poddaným a nedůvěra vůči cizincům. Je zde i postava císaře, který se snaží o zlepšení postavení svých poddaných a v nastalém konfliktu se musí opřít o jejich podporu, aby se udržel u moci.
Linka Horáce je v císařství je trochu nudná, mnohem zajímavější je cesta Willa a jeho přátel za ním, i díky skandijské posádce, se kterou jsme se již potkali v předchozích dílech. Bohužel trochu uměle zde působí souboj dvou hlavních ženských postav o hlavního hrdinu. Je to trochu až moc okaté a vynucené. Jinak poslední díl série, který má ještě nějaký celkový děj a nejedná se o povídky.
Svět ledu a ohně
George R. R. Martin
Výborně napsaný průvodce světě Ledu a ohně. Poutavě odvyprávěné dějiny a popisy míst, kam zavítají nebo by mohli zavítat všechny postavy z tohoto světa. Navíc doplněné nádhernými ilustracemi.
Murtagh
Christopher Paolini
(SPOILER) Na knihu mě naladila povídka Hostinec, která knize předcházela a docela jsem se těšil. První polovina byla zajímavá a měla dynamiku, ale druhá mě nudila, tedy kromě závěru, který je dobře udělaný. Bude zajímavé dále sledovat Murtagha v jeho dalším vývoji. V předchozích dílech to vypadalo, že Murtagh je minimálně stejně schopný kouzelník jako Eragon, ale teď vyšla pravda najevo. Má se chlapec ještě co učit. Určitě bude zajímavé sledovat jeho linku s Nasuadou, protože se určitě najde dost těch, kterým se stav vykreslený na konci nebude vůbec líbit.
Húrinovy děti
J. R. R. Tolkien
Za mě asi nejméně oblíbená kniha, kterou jsem od Tolkiena četl. V některých chvílích jsem se musel dost přemáhat, abych ji neodložil. Na rozdíl od Pána prstenů a Hobita velice temné, až depresivní čtení. A nemohl jsem se nějak podvědomě zbavit dojmu, že to není klasický Tolkien jako u výše jmenovaných děl. Možná je to dáno i tím, že se jedná o knihu, která nevznikla jako jednolité dílo, ale byla složena z různých fragmentů. Přečetl jsem si jednou a už nemám chuť se k titulu nikdy vracet. Asi jediná Tolkienova kniha, kterou nemám ve své knihovně.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Za mě asi nejlepší kniha z celé série. Velmi svižný děj, takže jsem měl knihu přečtenou za chvíli. Aelin mě hodně bavila, protože navenek se občas chovala trochu jako psychopat, ale její vnitřní motivace se naplno projeví až na konci knihy, která má hodně překvapivé rozuzlení a autorce se podařilo vytvořit hodně dobrou a nečekanou zápletku, která čtenáře namotivovala do posledního dílu.
Obecně bych tu chtěl vyzdvihnout autorčinu vyváženost postav. V dnešní době se občas stane, že v rámci emancipace je jedno pohlaví preferováno a naopak druhé postaveno do role statistů. Aelin je alfa jak vyšitá, ale Jeřáb je alfa na druhou. Ani žádná z dalších hlavních postav se nechová jako puťka, která čeká, až jí alfa řekne, co má dělat. Mají své vlastní názory a jsou schopni se i pohádat.
Útěk z Falaise
John Flanagan
Dokončení předchozího dílu - předchozí dvě knihy ohledně povstání proti koruně byly dějově mnohem zajímavější i díky účasti Skandijců, především Volavek. Dějově to bylo ploché, neurazilo, ani nenadchlo. Takový průměr.
Star Wars: Ahsoka
E. K. Johnston
Ahsoka je moje nejoblíbenější postava ze světa Hvězdných válek, hned za ní je kapitán Rex a Trawn. Kniha zachycuje život Ahsoky po Rozkazu 66. Vzhledem k tomu, že mám Ahsoku tak rád, byl jsem ochoten odpustit nějaká menší dějová zaváhání. Jsem rád, že se děj v seriálech celkem shoduje s knihou, na rozdíl od jiných postav. Důležitá je zde i postava Baila Organy, který stál u počátků povstání. Kniha je hodně čtivá a přečetl jsem ji jedním dechem.
Pronásledování
John Flanagan
První dvě kapitoly a poslední dvě. Víc jsem nemusel číst, abych pochopil obsah knihy. Bohužel za mě nejslabší kniha z celé série Bratrstvo. Děj bez šťávy, žádný zajímavý darebák.
Pohádky o mašinkách
Pavel Nauman
Naprosto geniální pohádková knížka, která je určena zejména mužské části populace bez ohledu na věk. Večerníček není špatný, ale v tomto případě je knížka ještě o 100 % lepší. Rád po ni sáhnu i po 30. roku věku.
Duna
Frank Herbert
Na základě posledního filmového zpracování jsem se rozhodl přečíst si i první díl literární verze. První část na mě působila celkem zajímavě a poutavě, ale směrem ke konci mě kniha začala čím dál víc nudit a musel jsem se trochu přemáhat, abych ji vůbec dočetl. Čtení dalších dílů mě vůbec neláká a asi nejsem cílovou skupinou pro tuto sérii. Ovšem rozhodně se nejedná o žádný brak, ale velice kvalitně napsanou sci-fi.
Star Wars omnibus: Stíny Impéria
Michael A. Stackpole
Za mě asi nejlepší komiks ze série Omnibus, ale nečetl jsem všechny. Nejlepší mi přišel příběh Mary Jade krátce po smrti císaře. Bezvadně to vyplňuje dějovou mezeru mezi knihami Ruka odplaty a Dědicem Impéria. A musím se přiznat, že Mara je moje oblíbená postava.
