moonell komentáře u knih
Já nevím. Mně ten Hemingway pořád ne a ne chtít sednout. Třeba ten další.
Kniha, která mi pomohla nezešílet ze státnic z české literatury. A smějte se dle libosti.
Z nenápadné satiry se vyklube český Pratchett. Víc k tomu dodat nemůžu.
Konec knihy mě poněkud otrávil a zkazil mi dojem. Ze všech směrů, kterými se autor mohl ubrat si vybral stvořit jen další love story (byť pouze mírně nevkusné). A přitom si tak pěkně našlápl na něco víc.
Moje hlava už v půlce vypovídala poslušnost a odmítala spolupracovat v chápání těch neskutečných protimluvů, které se v záplavě myšlenek opakovaně objevují v celém spisu. Je nekonzistentní, arogantní a sebepopírající. Ne má neochota myslet, ne můj nedostatek intelektu, špatné zpracování autora a jeho vlastní nedůslednost a alogičnost v alogičnosti je problém. K zešílení.
Místy příliš matoucí, místy málo blízké mému vlastnímu vnitřnímu pojetí poezie. Ale něco tam je, něco nepochytitelného slovy.
"Dopis se nikdy adresátovi do rukou nedostal."
Touché.
Příliš dlouho jsem se bála Krchovského. A zbytečně.
Ten konec mi to nějak celé rozhodil, nevím ani přesně proč. Byl takový.. nevianovský.
Es muss sein mě bude pronásledovat ještě dlouho. Tahle kniha je ztělesněním úsloví "škoda každé rány, která padne vedle". Bolely mě všechny.
Velice nepříjemný konec v místě, kde jsem ještě čekala tak dalších patnáct stran. Takové ty knihomolské mini infarkty..
Já na ty dojáky moc nejsem. Ale kruci, když se mi místo nauzey chce u knížky brečet, tak tam těch pět blbejch hvězd dám. (Hah, hvězd, jak originální narážka. Nic o nekonečnech psát nebudu. Nejvíc mě zabolelo to moje vlastní.)
Milá sbírka, akorát s léty něco ztratila. Trvalo mi se do ní "vžít".
Celá bodá někam hluboko pod hrudní kost a dotýká se něčeho, co jsem do té doby netušila, že tam je.
"Příběhová část" mě vyloženě rozčilovala. Možná přílišným pochopením ? .. Nicméně, skvělý filosofický kousek.