moonell komentáře u knih

Záměrně jsem si nečetla žádné recenze ani popisy knihy a sáhla naslepo. Netušila jsem, do čeho jdu, a knihu jsem vstřebala jako už dlouho žádný jiný příběh. Myslím, že pro spoustu lidí může být první bránou do světa české mytologie (pro nedostatek lepších slov). Pro mě určitě bude.

25 13.12.2022

Jirotka, no :) Kniha po druhé třetině trochu ztrácí tempo a vtip, autor decentně přepálil start a pak už nestihl doběhnout sám sebe. Ale i tak zábavné a oddechové čtení.

1 24.11.2022

"To není žádná spravedlnost!"
JSEM JEN JÁ.

Trocha té utopie pro lepší den. Kéž by se tak skutečnost dokázala postavit na podobně šťastné konce. Ale možná je to jen šance milion ku jedné.

7 13.11.2022

Ještě nedovyvinutý, syrovější, ale přesto nepopiratelně Fowles. Smyčky v příběhu se střídají tak rychle, že si člověk ani nestihne všimnout, že se mu jedna stahuje kolem krku. Postmodernismus je formou masochismu. Život bolí, ale někdo to má rád.

2 23.10.2022

Klasický hemingwayovský minimalismus, který mně osobně nesedí, okořeněný trochou sexismu a vtipů na účet imigrantů, které nestárnou dobře. Vždycky čekám víc, než dostanu. Neurazí, nijak neobrátí život naruby. Zkrátka Hemingway, no.

18.09.2022

(SPOILER) Příběh by byl pro mě nejspíš silnější, kdybych ustavičně nevnímala fakt, že je vyprávěn bílým mužem (byť s velkou snahou o reflexi bělošské privilegovanosti). Silná kniha, komplexně vykreslené postavy, místy možná trochu zbrklé skoky v ději a předvídatelný konec, za který jsem byla vděčná. Trocha reality do světa slušných děvčat ze Surrey.

17.09.2022

Příliš omšelo, odfláknuto, tak nějak. Nevím. Nesedlo mi na žaludek.

20.08.2022

(SPOILER) Velice syrová a necenzurovaná dokumentace frustrujícího života s depresí. Autorka/protagonistka nejspíš papírově nevychází ze spousty situací jako snesitelný člověk, ale osobně obdivuju, že jí to nepřimělo ve snaze ospravedlnit své jednání ke zkreslování a vypověděla svůj příběh ve vší hnusotě, s jakou všechna chronická onemocnění zasahují do každodenního fungování postižených. Kniha ve mně místy vyvolávala pocit, že už si přeju, aby všechen ten smutek, zoufalství a bezvýchodnost konečně přestaly; není to moje snaha nějak dehonestovat hlavní postavu a její přístup k vlastní diagnóze, ale naopak smeknout klobouk před spisovatelkou, která ve mně jakožto čtenáři jen samotným způsobem vyprávění dokázala vyvolat záchvěv ubíjející vleklosti deprese.

21.06.2022

Jakkoliv se s některými tvrzeními v dnešní době rozhodně nedá souhlasit (jmenovitě třeba s konceptem ženské hysterie a neurotičnosti vyvolané dělohou, který vychází z dost pochybných pseudovědeckých poznatků mužů viktoriánské Anglie a doby lehce pozdější), je až zarážející, kolik konceptů popsaných v těchto esejích je dodnes aktuálních a poplatných. Vhled do mytologie a náboženství spjatých s "ženstvím" byl rozhodně hloubkový, velice podnětný a přiměl mě k zamyšlení se nad spoustou okamžiků, kdy jsem se cítila zoufalá ze stereotypů, které se váží s feminitou, ale nedokázala úplně popsat svůj primární zdroj frustrace. Dostalo se mi popsání mnoha archetypů, se kterými se běžně potkávám, ale nikdo mi k nim nedal verbální aparát. Rozhodně kniha, kterou budu ráda doporučovat dál.
Osobně mě velice pobavilo, že Patočka a spol. se na základě svého vlastního uvážení rozhodli pokrátit původní počet esejů z originálu. Velmi zábavné rozhodnutí u feministické práce, zasmála jsem se nad tou vesmírnou absurditou poměrně dost.

9 16.06.2022

(SPOILER) Nějak jsem se do ní ne a ne dostat, možná překlad v této knize kulhal více než v jiných? Čekala jsem lepší, čekala jsem víc, ale pouze se to vrstvilo a nedostálo to očekáváním (jakkoliv Bábi na konci byla jako vždy epická).

2 26.11.2021

(SPOILER) První díl přinesl spousty otázek a místy mě nedokázal udržet zainteresovanou v ději, nejasností bylo příliš a občas jsem měla pocit, že autor čeká, že mu čtenář bude číst myšlenky. Pán věže měl oproti tomu pomalý rozjezd a díky změně způsobu vyprávění chvíli trvalo, než jsem se adaptovala, ale v pozdějších pasážích nabral tempo, děj byl řádně našlapaný, bojové scény jaksepatří akční, popisné, budící zdání realističnosti, a mnohé odpovědi byly poskytnuty (nicméně ne natolik, aby člověk ztratil zájem o poslední díl trilogie). Cliffhanger na konci mě donutil dát plný počet hvězd, dobrá práce s textem. Anthony Ryan je příjemným překvapením v bludišti průměrného fantasy současné doby.

2 10.05.2021

(SPOILER) Tak zvláštně bolí a přitom hřeje. Ambivalentní jako sám koncept posledního jednorožce, na kterého nikdo nevěří.

2 17.03.2021

Uff. Fowles psal tak dobře, až je mi jako čtenáři špatně.
Přitom to nejspíš začalo jen jako takový nápad.

6 31.01.2021

Ach, postmoderno, jak mě týráš a probouzíš masochismus. Epitom autora, který skrze vypravěče vyjebává se čtenářem jako málokdo. A já se ráda nechám.

4 02.01.2021

Místy až příliš zkrácená a obecná, snaží se nezatěžovat detaily do bodu, že je místy reduktivní a nepřesná, ale i tak velice solidně zpracovaná příručka.

14.12.2020

Pokus o přístupnost látky, která je jinak neuvěřitelně nudná. Není o moc zábavnější ani tak, ale cením snahu.

25.11.2020

Doufala jsem v probuzení do úsvitu a dostala (v)rány za soumraku. Konec mě přišlápl jako bota.
Nemůžu se rozhodnout, jestli je celková schematičnost záměrem, nebo projevem netrpělivosti při psaní, ale ve výsledku to vlastně závěr podtrhlo.

9 15.11.2020

Achich ouvej, konec jako kdyby někdo odsekl. Škoda toho.

2 30.08.2020

Zatím asi nejslabší Pratchettova kniha, kterou jsem četla. Hlody jsou pořád a uchechtla jsem se hodněkrát, ale příběh vázl a místy jsem se ztrácela v překladu (doslova, hádám).

1 14.08.2020

(SPOILER) Vyplatí se přečíst, byť jsou některé pasáže vzhledem ke stáří textu už neaktuální, místy je člověku až špatně od žaludku z toho, jak velká část stále aktuální je. Plus tedy pro mě osobně bylo velice zajímavé konfrontovat se s tím, jak koncept "střední Evropy" vnímá člověk, který z ní nepochází.

3 12.05.2020