moonell
komentáře u knih

Celá bodá někam hluboko pod hrudní kost a dotýká se něčeho, co jsem do té doby netušila, že tam je.


"Příběhová část" mě vyloženě rozčilovala. Možná přílišným pochopením ? .. Nicméně, skvělý filosofický kousek.


Proboha.. Je to porno. A sakra dobře napsaný. Jak někdo může řešit chabou dějovou linii !? Třeba rozlišovat druhy literatur, vážení.


Zakončení jinak výborného vykreslení pocitů ze situace mě lehce znechutilo, nevím ani proč. Laciný konec z dívčích románů pro tak slibný příběh.


Hádám, že pravidlo o přílišném očekávání funguje beze zbytku. Čekala jsem víc, mistře. Čekala jsem duši a nahmátla prázdno bez příběhu, který by stál za zmínku. Něco.. něco tam je. Ale není to ono.


Stejně jako u každé Oatesové jsem polovinu knihy jen čekala, až se skutečný příběh začne odvíjet. A nezklamala. První polovinou jsem se prokousávala skoro týden, druhou zhltla za jeden večer.


Takovej ten moment, kdy to dočtete a ještě tejden jste celý podělaný z vlastní kočky.


Bylo mi dvanáct, když jsem seděla na lavici ve třídě našeho skvostnýho gymnázia, houpala nohama, který nedosáhly na zem a nahlas četla pospávajícím spolužákům, kteří se mi tehdy jevili jako ignoranti, Tracyho tygra. Slova plynula z úst a já jsem měla pocit, že vycházejí ze mě samotné, že jsem našla to ono, s čím se spojíte a zůstane vám přišité v hrudi a hřeje poznáním, souzněním. To, co chápe a vy chápete.
Zdálo se správný to napsat, po těch osmi letech. Vzpomínka zakonzervovaná v čase, neměnná. Moje. Tygří.


Jeho verše bolí a hřejou zároveň. A sáhla jsem po nich v době, kdy jsem je potřebovala číst. Takže.. Jo.


Ač obdivuji v lecčems jazyk Shakespeara a Kateřina je na svou dobu opravdu neobyčejně drzá, jsem nucena ubrat v hodnocení za konečné opravdové zkrocení v podobě závěrečného monologu, který se v dnešní době jeví spíše ponižujícím pro ženu. Nejsem fanatická feministka a vpravdě se kloním spíš na druhou stranu extrému, i beru v potaz dobu, ve které byla hra napsána, leč mým myšlenkám se příčí.


Je vlastně úplně jedno, jestli vám děj už někdo odvyprávěl ve škole či jste se ho nazpaměť učili na písemku. Dialogy a myšlenky má tak silné, že vás vtáhnou, nehledě na to, pokolikáté příběh čtete či jak dalece ho předem znáte. Ultimátní pravda skryta ve státě, který sic fiktivní, přece existuje stále..


Nechápu, kde se bere tolik negativních komentářů, ale pro mě je to jednoznačně jedna z nejlepších knih, co byla napsána (zvlášť brato v potaz, že jde o Kinga, kterýžto je mou velkou slabinou.) A částečně právě proto, jak moc je dlouhá.
Co se týče "Všeználka Billa" a podobných komentářů, sama jsem knihu vnímala spíš jako dílo pro děti a o dětech, síle snů a fantazií, jež mají.. Tudíž tyhle "věci" a stylizace do konkrétních rolí nepovažuju za rušivej element. To už bych se spíš ráda pozastavila nad groupsexem v kanálech - wtf, o tom nikdo nepíše ?!
Nicméně i přes to zůstává pro mě hodně silným zážitkem i po druhém přečtení, takže na ní nejspíš něco bude .)


Brak pro pubertální slečinky hledající "věčnou lásku" alespoň v literatuře (ač jsem na pochybách, zda-li volím správný výraz). Upíři, kteří nad sebou mají kontrolu ? Ne, ne, ne. Fuj.

Nejspíš ji mám ráda právě kvůli odlišnosti od toho, co King normálně píše. No, a pochopitelně taky proto, že byla první, kterou jsem od něj četla .)


Dočetla jsem jí vyloženě jen kvůli tomu, že nesnáším nedočtený knížky .) Nápad to sice mělo (někde velmi pečlivě ukryto nějaké větvení té myšlenky), ale zpracování a tempo knížky mi nevyhovovalo.
