mosem komentáře u knih

Jen málo knih ve mně vyvolává pocity tak rozpačité. A jen málo knih mne posunuje k názoru, že recenze a komentáře ke knize by člověk neměl číst ex ante, ale až ex post. Asi bych k ní nepřistupoval s tak velkým očekáváním, které pak nebylo zcela naplněno. Hodnotit knihy si dovolím ze dvou úhlů - forma a obsah. Forma pro mne jednoznačně za pět hvězd. Kvalitní tisková práce, kvalitní papír (knihu mám až z dotisku, a tam je prý papír ještě kvalitnější než na "normálním" vydání, kvalitní vazba - mám na mysli poctivou práci i materiál. Obsah z mého úhlu pohledu už tak velké hodnocení nedostal. Ano, Jan Šibík je PAN FOTOGRAF, ale v tomto případě mne jeho doprovodné fotografie úplně nenadchly. Podobně Aleš Palán představuje rozhovory či v některých případech "rozhovory" se šumavskými poustevníky. Možná pod vlivem literatury a romantických představ o poustevnících, možná pod vlivem vlastního vnímání z několikadenních oddálení se od civilizace. V tomto případě jsem však nespatřoval rozhovory s lidmi, kteří odcházejí do přírody z jakéhosi vnitřního pnutí, ale spíše s těmi, kteří nedokáží současný stav akceptovat ani respektovat. Podobný postoj tento svět zaujímá k nim. Odchod do šumavských zákoutí (někdy jen pár set metrů od civilizace) není úplným odloučením. Někteří (alespoň občas) pracují, občas chodí do města, je zde i spisovatel, bývalý disident.....alespoň občas jsou v kontaktu se světem přes internet, využívají auto. Těch jednotlivých drobností je u každého z nich několik. A tak se ptám sám sebe - jsou tohle lidé, které lze označit za poustevníky? Myslím že ne. Snad samotáři. Určitě podivíni. Hledám hranici mezi těmito kategoriemi a kategorií nepřizpůsobivý a bezdomovec. A ptám se také, do jaké míry je ještě obdivovat. Je mnohem snadnější být samotářem, když máte v případě potřeby civilizaci blízko. Podobně jako reality show, která ukazuje fyzické vypětí aktérů, kteří jsou si ale stále vědomi toho, že za kulisami je lékař..... Z mého pohledu tedy kniha je to určitě čtivá, Aleš Palán ji napsal tak, že člověk ji přečte se zaujetím, a i s chutí. Ale není to kniha o tom, co bychom měli obdivovat, co bychom měli mít jako příklad, co by nám mělo ukazovat směr k následování. Tedy, alespoň za mne.

7 04.11.2018

Tenhle díl mně přišel v prvních dvou třetinách poněkud rozvláčný, ale překvapivý závěr to trošku napravil. Nicméně mně připadal méně poutavý, než ostatní díly - ale možná to je už přesycenost Dupinem :-) Pokud jste měli možnost Sain-Malo nebo Cancale někdy navštívit, jistě se vám vybaví spousta vzpomínek. Pro mne to bylo především první setkání s čerstvými ústřicemi v Cancale a ostrůvek s hrobem spisovatele Chatteaubrianda nedaleko pobřeží v moři. Pokud jste zde dosud nebyli, možná Vás tahle detektivka naláká k návštěvě. A pokud ne, je zajímavé alespoň dešifrovat jednotlivé speciality, které jsou neodlučitelnou součástí této detektivní série. Vždycky přemýšlím, jestli je to víc detektivka, průvodce, reklama....asi od každého něco.

6 14.05.2023

Nepochybně čtivě a neobvykle otevřeně napsaná kniha. Přemýšlel jsem, co nového nad rámec toho co lze najít na internetu, v rozhlase, v televizi.... o působení Lékařů bez hranic se z ní lze dozvědět. Že je působení této organizace potřebné víme, víme i o zemích a místech konfliktů kde působí. Nepochybujeme o odvaze všech kteří se misí účastní, občas je i nechápeme. Tato kniha však neříká téměř nic nového, možná nám přibližuje drobné etnické momenty, drobné zákulisní informace z mise, osobní pocity lékaře. Je dobře že vyšla, přečetl jsem ji možná díky ní budu mise Lékařů vnímat jinak. Nicméně výše ji hodnotit nedokáži, svojí literární hodnotou i hodnotou dokumentární a výpovědní nebyla pro mne nijak nadprůměrná. To však moji úctu k lékařům v misích nijak nesnižuje.

6 26.03.2021

Závěr čínské série. Bohužel poněkud slabší, než ostatní díly. Poněkud předvídatelný okruh pachatelů, otevřená řada problémů které nejsou uzavřeny. Občas naskočení na protičínskou vlnu. Nicméně vcelku napínavá detektivka, kde musíte pokračovat ve čtení, i když tušíte, jak vše dopadne.

6 14.02.2021

Kniha, nebo spíše deník, zachycující období totální karantény ve Wu-Chanu je psána dokumentaristicky, ale přitom čtivě. Nicméně, kdyby se změnil název lokality, kdyby se změnila jména a u jednotlivých zápisů by se anonymizovala data, zachycovala by kniha to, co se aktuálně prožívá v mnoha místech, v mnoha rodinách. Snad s výjimkou filtrování aktivit na sociálních sítích (i když i to se v některých státech zřejmě děje). Takže i když je kniha čtivá, nemyslím si, že by čtenáři, který běžně sleduje zpravodajství, přinesla mnoho nových informací. Ale myslím, že její doba příjde za nějakou dobu. Protože je psána v reálném čase, bez toho aby upravovala dění podle toho, co se odehrává později a jinde, přikrášlovala nebo naopak ošklivila realitu.

6 25.12.2020

Tuto verzi, překlad Pavla Eisnera jsem četl souběžně s verzí (a překladem) "Pan Kaplan má stále třídu rád". I když jsem se dobře bavil i na této "eisnerovské" verzi, přece jen verze "přidalovská" zvítězila o 2 hvězdičky. Což je ale spíše dáno časovým odstupem od doby původního překladu, který působí archaicky a krkolomně. Když čtu obdobné pasáže, Eisnerova verze na mne působí dojmem dětského žvatlání a komolení, zatímco ve verzi Přidalově vidím geniálně zachycené vystoupení studenta jazykové školy. Ale za přečtení nesporně stojí obě knihy.

Tuhle knihu nelze přečíst. Tu je třeba číst po kouscích. Po kapitolách, oddílech, odstavcích, větách. Tak jako nelze poznat přírodu, ale je třeba ji poznávat. Stromy, zvířata, rostliny, kameny... Přemýšlel jsem, jestli je na této knize dominantní příběh nebo popis přírody. U mne zvítězila příroda - podobných příběhů lze najít víc, ale tento popis je jedinečný. Možná by někdo vzdělanější našel v próze kterou je napsána, básnický přístup, poezii. Je silná, ale současně jemná. Je relativně tenká, ale vydrží dlouho. Je vydána před mnoha léty, ale promlouvá i dnes. Několikrát jsem ji odložil, ale zvláštním způsobem "nutí" k návratu. Ale nemohu ji označit slovem krásná. Je zvláštní, poutavá, mystická, poetická....ale slovu krásná bych se asi vyhnut. Ale možná někdo jiný..........

6 19.05.2019

Tuhle knížku četly a měly rády moje děti. Já sám jsem se k ní dostal až nyní, ve věku pozdně dospělém. A zřejmě věkem poznamenaná racionalita myšlení v ní nedokáže odhalit to co v ní, podle komentářů, nacházejí další čtenáři. I když jsem přemýšlel,jestli do ní autor skutečně vložil všechno to, co čtenáři nacházejí. Byla to pro mne knížka milá, půvabná, která pohladila, a určitě stojí za přečtení. Některé myšlenky jsou úžasné, a jen kvůli větě "nakresli mi beránka" ta knížku určitě stojí za přečtení. Ale mezi svoje oblíbené ji zařadit nedokážu.

6 29.12.2018

Zvláštní, jednoduchý jazyk, který jsem vnímal na počátku doprovází poklidně, téměř snad až jednotvárně ubíhající příběh. Postupem času však příběh začíná gradovat a čtenáře vtahuje, každá věta vzbuzuje potřebu dalšího čtení. Příběh není doprovázen spoustou barvitých popisů, je formován jako drama, scénář.... a otvírá tak prostor čtenářově fantazii. A dává řadu otázek - může vznikat přátelství mezi lidmi, kteří o sobě nevědí vůbec nic? Je jiný způsob komunikace, jiný způsob předání informace, jiné vyjádření citů a pocitů, než slovy? Jaké jsou pocity těch, kteří vyhnáni válkou, hladem, smrtí....odcházejí ze své bídy k nám? A jak vnímají to, co jim naše civilizace nabízí jako pomoc? A jak se my dokážeme vnitřně vyrovnávat s tím, co jsme ve své naivitě, ve svém mládí, nebo z vlastních obav dokázali způsobit někomu jinému? Na to všechno dokáže tahle otázka odpovědět. V náznacích, bez nároku na univerzálnost Spíše jako pobídku k zamyšlení. A právě proto zcela jistě stojí za přečtení.

6 15.12.2018

Jsou knížky, které zrají jako víno. A tahle k nim podle mne patří. V dnešní záplavě "humoru", který je prvoplánový, musí být spíš černý a lehce krutý, který se řídí zásadou že nejvíce se smějeme cizímu neštěstí a nebo nás k tomu, kdy se máme smát vede publikum v pozadí svým smíchem, svým potleskem, i po desetiletích působí tyto povídky jako laskavé pohlazení. Humornost je spíše naznačena, a je ponecháno na nás zda ji objevíme. Můžeme se ztotožňovat s různými postavami jednotlivých příběhů a je jen na nás, zda jsme obětí humorné situace nebo jejím strůjcem. Povídky jsou nadčasové a vše co je v nich obsaženo se mohlo odehrát v době, kdy vznikaly, stejně jako dnes.

6 09.12.2018

Knížka, která se čte jedním dechem. A nemusí jí číst nikdo, kdo má židovské kořeny, kdo má blízko k judaismu. I když je pravdou, že znalost židovských reálií je výhodou. Je možné zvolit dvojí přístup - buď jednotlivé termíny dešifrovat, nebo se od této skutečnosti oprostit, přijmout ji jako kolorit, něco jako hudební doprovod ve filmu. Oba přístupy mají svoji přednost.
Postava hlavního hrdiny je podáne nesmírně barvitě, s vyjádřením vnitřních pocitů. Zajímavý je i pohled na jeho rodiče, na jejich boj lásky a víry, boj respektu k představenému obce a pozicí představeného ve vlastní rodině.

6 20.11.2018

Hodně autorů své knihy zařazuje do určitého období, děj se odehrává v totožné lokalitě, jejich hrdinové jsou si podobní, některé prvky děje se v různých knihách propojují. Tohle všechno však neplatí pro Ishigura. Co kniha, to originál - časově, prostorově, dějově..... Jediné, co je jeho románům společné je poklidně plynoucí děj. Poklidný, ale přesto vyvolávající emoce, neklid, etické otázky. V tomto případě jde autor zřejmě nejdál - otázku, která je dnes aktuální, tj. má člověk právě provádět eutanazii otáčí opačným způsobem ...kde je hranice, kterou by neměla věda překročit při záchraně lidského života? Kde jsou hranice klonování, pěstování kmenových buněk, transplantací? Tyto otázky je možno si po přečtení knihy klást, nebo ji brát jako mistrovskou práci s jazykem a tématem. V obou případech stojí za přečtení.

6 18.11.2018

V případě této knihy pro mne možná bylo problémem, že jsem dříve než tuto knížku četl další příběhy z čínské série. Takže vím, jak se vztahy mezi Margaret a Liem dále vyvíjejí, jak pokračuje i jeho profesní vývoj. Snad i proto mně konec knihy připadal poněkud neuzavřený, byť má konec. Nicméně je to nejen zajímavá detektivka, ale i zajímavý pohled do čínských reálií. Chcete vědět jaký je rozdíl mezi Zakázaným městem a Novým zakázaným městem? Co je to ztráta mien-c´? Kdo je to Jang-kuej-c´? Jak funguje kuan-si? Co se skrývá za zkratkou, že život v Číně vyžaduje TTT? Pak si musíte přečíst tuto detektivku.

6 17.11.2018

Poutavý příběh, v některých momentech hodně drsný. Příběh, který se odehrává v anonymní krajině, která je však poměrně přesně identifikovaná. Příběh, který se neodehrává v konkrétním čase, a právě proto se mohl odehrát kdekoliv. Příběh,který sice má konec ale přesto ponechává otázku, jestli ten konec není vlastně jiný. Kniha, která upoutá a přinutí zamyslet se nad tím, jaký je vlastně náš prostor, náš příběh ve srovnání s tímhle - neuvěřitelným, ale přesto realistickým. Tuhle knihu jsem si skutečně užil.

6 11.11.2018

Když jsem dostal doporučení na tuhle knihu, nejdřív jsem si myslel, že to bude ženský, romantický příběh, který chlap ani nebude číst.
Ano, láska tvoří kostru tohoto příběhu, ale na ní je připojena další, mnohem hlubší rovina příběhu. Holocaust, podaný jinak, než bývá zvykem. Bez zbytečné brutality...ale věty, popisující odevzdanost - naději až za selekci v Osvětimi, věty popisující rezignaci "v Terezíně se nepopravovalo, jen občas někoho oběsili..." jsou mnohem silnější než by bylo možno popsat barvitým líčením krutosti a násilí.
Jediným negativem pro mne byl závěr - sladký, růžový, románový. Vynechat jej a ponechat konec (a vlastně i začátek) knihy otevřený by bylo ku prospěchu příběhu.
Kniha, kterou ale přes tuto drobnost doporučím k přečtení.

6 03.11.2018

Popravdě řečeno, název knihy mne docela odrazoval. Přece jen na mne působil dojmem literatury na pomezí mezi thrillerem a hororem, někde mezi sci-fi a fantazy. A tohle nejsou žánry, které bych vyhledával...ostatně v mé věkové kategorii to ani není úplně běžné. Postupem času jsem narážel na recenze, hodnocení a komentáře, které nebyly příliš jednoznačné. Někteří hodnotitelé se rozplývali nadšením (z různých důvodů), jiní zaujímali postoj spíš rezervovaný (přece jen kritizovat knihu, která dostala hodnocení Magnesia Litera zavání obviněním z nekulturnosti), a poslední skupina zastávala postoj jednoznačně odmítavý.
Co v takovém případě? Nejlepší je knihu vzít, přečíst a udělat si vlastní názor. Podotýkám, vlastní - ne nutně objektivní, ne nutně jediný správný. Takže jsem knihu vzal a přečetl. A přiznávám, že jsem na rozpacích, jak ji hodnotit - stejně jako rozporuplně ji hodnotí jiní čtenáři.
Na jedné straně hodnotím kladně respektování základních historických skutečností, hodnotím kladně i humor a nadsázku. Nicméně, oproti tomu stojí otázka, zda fantazie není popuštěna až příliš - pak humor působí až křečovitě. Vadilo mně i popisování sexuálních scén, které nebylo podle mého názoru nezbytné, ale spíše jsem měl pocit nějaké účelovosti - ale ta mně osobně zůstala utajena. Dějová stránka se dostává do pozadí, v podstatě o ni už ani moc nejde. Tato stránka knihy mne příliš nenadchla a jen z tohoto důvodu bych knihu ani nedočetl, a zcela jistě ji zařadil mezi knihy "na jedno použití".
Druhou oblastí, která mne (a jistě nejen mne) upoutala, je jazyk autora. Je to ještě próza? Nebo je to už poezie? Nevím, tohle si netroufám hodnotit. Nicméně jazyk, který autor používá je úžasně barvitý. Dokonce si troufám tvrdit že natolik, že otázku obsahovou úplně opouštím a přestávám vnímat, pohlcen poetičností, krásnými obraty, novými výrazy. Žádné obraty na úrovni vyjadřování žáka druhého stupně základní školy. Holé věty a jednoduché výrazy. Naopak, krásná, barvitá řeč. A přiznávám, že ta u mne natolik převážila, že jsem dal 4 hvězdy - popravdě 3 za jazyk, 1 za děj. A jen kvůli té krásné češtině stojí za to po ní po čase opět sáhnout.

6 03.11.2018

Jako detektivka opět excellentní. Nicméně dávám o 1 hvězdičku míň než u předchozích dvou dílů. Možná by jí nicméně slušelo, kdyby byla o něco málo kratší, některé scény byly natolik rozvláčné, že jsem měl nutkání zalistovat a několik stránek přeskočit. A druhým momentem bylo, že popis jednotlivých církevních společenství je podáván tak, že jsem se nemohl ubránit pocitu jisté zaujatosti ze strany autora - v podstatě tam nenajdete žádného normálního věřícího. Každé společenství je charakterizováno jako sekta (aniž bych si troufal tvrdit, že filozofii Jehovistů..... znám natolik dobře, abych mohl soudit. Je to jen pocit), každý muž je ve své podstatě násilník, každá žena ušlápnutá chudinka, děti manipulovaná stvoření bez vlastní vůle a názoru. Snad by to hle bylo možné ještě někde mimo civilizaci, ale v tomto případě to vše dostává určitý nádech nereálnosti. Přesto je to však jedna z nejlepších detektivek poslední doby, které nemá potřebu děj vyplňovat naturalistickým popisem brutality a násilí, k vyvolání pocitů si vystačí s náznaky.

5 07.07.2024

May opět jiný, a opět skvělý. Možná bych knihu označil za jeho nejlepší. Příběh nemá jen napětí ze samotného děje, ale je i historickým exkurzem do dějin Pol Potovského režimu v Kambodži, a současně je nahlédnutím do mentality obyvatel Asie. Ale současně je o otázkách etiky a morálky, jak ji vnímáme my. Ukazuje, že za zdánlivě jednoduchým závěrem nemusí být stejně jednoduché příčiny, že je snadné soudit ale složité pochopit. Prostě kniha která možná nebude literárním skvostem z hlediska jazykového, ale nepochybně zasluhuje plný počet hvězd z hlediska obsahového.

5 17.04.2023

Kniha, kterou jsem otevřel znovu po mnoha letech. Texty, napsané téměř před stoletím, jsou natolik nadčasové, že dokáží zaujmout jistě ještě i za dalších sto let. Texty, které svojí hloubkou vedou k zamyšlení, současně mohou evokovat reflexi k současnosti. Mají vynikající jazyk, ale přitom jsou zábavné a vtipné. Pro mne ukázka Čapkovy geniality v plném rozsahu. A od plného počtu hvězdiček mně neodradilo ani to, že ilustrace Mariana Pally nebyly zcela mým šálkem čaje - jakkoliv jsou vtipné, a samotné by mne zaujaly mnohem víc. Zde mne však přišly pouze jako ne zcela vhodný doplněk - takový "popcorn na koncertu vážné hudby".

5 24.03.2023

Nepochybně velmi zajímavý pohled na Mandžuskou/Čínskou historii velké části dvacátého století. Nejen z hlediska politického - historie vztahů mezi Kuomintangem a komunisty, kulturní revoluce, komunistické reformy na venkově..... Ale také z hlediska sociologického - jen těžko si lze představit rodinná a společenská pravidla ještě před 100 lety (a tady jsem začal chápat, proč i přes dnešní, pro nás těžko akceptovatelný režim v Číně připadá mnoha tamním obyvatelům jako pohodový), Také psychologicky - jen těžko jsem chápal fanatismus tehdejších revolucionářů - na rozdíl od našich komunistů a aktivistů bez osobního prospěchu, naopak na jeho úkor. Velmi silná kniha, která by však byla ještě silnější, kdyby se autorce podařilo příběh stěsnat do 2/3 rozsahu. Takhle mnohé informace působí příliš podrobně, únavně, a téměř nudně. Na druhou stranu byla kniha další, která vedla k dohledávání informací o událostech, místech a lidech o nichž hovoří. Nemám totiž rád, když jsou tyhle údaje jen anonymními pojmy.

5 13.01.2021