Moška komentáře u knih

Jako když na hedvábnou šňůru navlékáte korálek po korálku a teprve na konci držíte v ruce překrásný náhrdelník.

28 11.11.2015

Nedávno jsem někde četla, že ze severského románu se vytrácí typický sociální kontext. Babička, a vlastně i Ove, jsou příkladem, že tomu tak zcela není.
Babička pozdravuje a omlouvá se je kniha něžná, veselá, smutná a provokující k zamyšlení. Je skvělá. Budete brečet. Smát se. Naštvete se. Zadumáte.
A já jsem v Backmanovi potkala svého dalšího oblíbeného autora. Tož vitaj!

12 10.08.2016

Pět dokonalých hvězdiček pro dokonalou knihu.
Namlsaná z loňské Noci literatury, kdy jsem úryvek slyšela při autorském čtení za výlohou knihovny a natěšená po přečtení Snaživek, jsem se na Charakter moc těšila; zklamaná jsem rozhodně nebyla. Myslím (doufám), že ovlivněna nerudností pana Brixe budu shovívavější ke starým nerudným mužům v mém okolí. Jeho náhled na budoucí zákaz kuřáckých restaurací mi mluví z duše, ač jsem nekuřačka. (Odkud vyženou kuřáky, tam vtrhnou matky s nevychovanými uřvanci...) Moc se mi líbí Šimáčkův cit pro rozdílnost postav. Nenachytáte ho, že by se jeho postavy nechovaly přesně v souladu se svým charakterem. Prudký konec mi málem vytrhl knihu z ruky. Přišel v okamžiku, kdy jsem se už delší dobu nechávala kolébat rytmem příběhu, který mi - opravdu - připomínal rytmus mého města... (ano, "su z Brna").
Těším se, až se potkám s další knihou pana Šimáčka.

10 07.07.2014

(SPOILER) Krásná literatura, jak si ji představuji:
Krásný jazyk přibližující se ruským velikánům - bez těch šílených popisů zapadajících sluncí.
Krásný příběh vystavěný rozmáchlým, téměř ruským, gestem.
Krásný překlad Martiny Šímové.
Až na konec příběhu hlavní postavy - to přece nemohl přežít? Nebo mohl? Krásně nejednoznačné.
Jen jedna nepřesnost: Bylo to Brno, nikoliv Praha, kterého konec obléhání vojsky Fridricha II. Velikého určilo "polední" vyzvánění zvonů. (str. 245)

9 27.02.2024

Bolavý příběh o bolavé době. Pohled na stejnou minci z druhé strany. O tom, že svět není zcela spravedlivý ani pro jednu stranu. O hořkosti, ponížení, zpackaném životě, o nenávisti. Také o pomoci nacházené nečekaně. O tom, že i tehdy existovali lidé zcela nepodléhající davovému šílenství.
Mrazilo mne, když jsem si představila tu hrůzu pochodu. Stejně jako hrůzy, kterým museli čelit příslušníci jiných národů, ať už před nebo po popisované době. Co všechno si umí a chtějí lidé navzájem udělat.
Opět děkuji za krásný autorčin jazyk. Občas jsem se ztrácela v popisu města, přesto, že jsem v té brněnské čtvrti vyrostla. Ale aspoň jsem to měla napínavé, když jsem si hledala na mapě...
Nevím, jestli to byl záměr autorky, ale z knihy si odnáším i naději, že i v nejhorších chvílích nám může někdo pomoci. Pokud cestou neumřeme...

9 07.03.2017

Ad Woodward: Lépe to snad ani nejde říct. Osobně jsem příběhům J.R.R. Tolkiena propadla a mám je přečtené několikrát. Čtu je v zimě jako lék proti depresi, v létě jako rozhovory s kámošem, na podzim pro krásnou melancholii a na jaře v souladu se znovuzrozením všeho. Když je mi smutno a když se raduji, pokaždé se stanou tím, koho zrovna potřebuji po svém boku.

8 10.07.2015

Tohle mne naprosto nadchlo. Všechno je to pod povrchem a je to úžasné.

7 11.12.2023

Právě teď jsem dočetla a přiznám, že právě teď moc nevím, co jsem to vlastně doopravdy četla a co si s těmi pocity počít. Poetická krása jazyka příběh určitě nepotlačovala, ale o čem přesně ten příběh byl... Je v něm všechno současně, zázrak, zemitá realita, láska, boj, hudba, víra... Všechno to víří kolem sebe a v sobě, právě tak jako ony popisované sněhové vločky. Nejspíš musím počkat, až se všechno ve mně usadí, abych to mohla uvidět.
Určitě doporučuji vám, kdo máte rádi poetické psaní.

7 25.02.2020

Druhá Faberova kniha, druhé okouzlení, druhé nadšení. Je úplně jiná, než Kvítek. Kvalita se ale nemění a tak tedy ochotně a s radostí doporučuji ke čtení všem. A ne, není to sci-fi.

7 05.11.2017

Zprvu jsem nechápala, jak někdo v souvislosti s touto knihou může používat slova jako "komické či "humorné". Mně bralo za srdce, jak moc je smutná. Jak hlubokou lásku a bolest Ove cítil. Jak odhodlaně se pral s údělem. Teprve v druhé polovině vyprávění jsem se začala usmívat. Z mého pohledu napsal autor příběh hluboce lidský. Příběh, stejně jako život sám, dojemný i úsměvný, hořký i nádherný.
Nemyslím, že připodobňování k filmu "Lepší to už nebude" je podařené. Na rozdíl od Melvina není Ove zlomyslný. Natož aby zlomyslný byl z pouhé moci takový být. Ove pouze dodržuje pravidla a totéž chce po ostatních. Přirovnání ke "Staříkovi" je už úplně scestné, krom národnosti autora nemají nic společného.

7 04.08.2014

Jako malá jsem ji milovala a přečetla snad desetkrát. A tak mi na ni padl zrak nyní, mírně po padesátce. A pořád je to parádní čtení, které si moc užívám.
Hledáte-li skvělou knihu pro děti, ať už pro samostatné čtení nebo předčítání - zde je!

6 27.02.2024

Moje druhá kniha od Murakamiho. Zase tak snově smutné, velmi něžné. Spíš než milostným románem (jak říkala jedna z recenzí) bych příběh zařadila mezi ty, kde hlavní postavy hledají samy sebe. Velmi doporučuji!

6 23.04.2019

Těžké čtení. Zpočátku se ne a ne začíst. Pak mne to strhlo, znechutilo, vyděsilo, otrávilo... Místy zdlouhavé, místy šokující, občas jiskřivé. Přesto, že se jedná o dobrou knihu, mám z ní ohavný pocit v žaludku a smutek v srdci.

6 31.07.2017

Toto není pro každého, respektive pro každou. Opravdu jsem to četla veeeeelmi dlouho. Na konci se mi začaly zdát sny, které mají kořeny evidentně v této knize a já se po probuzení cítím zvláštně milovaná, obdařená. Doporučuji, pokud se chcete dozvědět něco o sobě, jste ochotné o tom hluboce přemýšlet a přiznat si, že špatná rozhodnutí děláte i Vy.

6 12.10.2016

Jak já tu knihu jako malá holka milovala! Už dlouho jsem ji nečetla, ale možná je zase na čase :-)

6 21.07.2015

Z počátku jsem k ní přistupovala jako ke knize pro ne úplně dospělé čtenáře, trošku s nadhledem "sečtělého". A pak mne vtáhl způsob vyprávění posmutnělé Smrti a její vidění lidského konání. Mnohokrát jsem se otřásla nad popsaným utrpením. Mnohokrát mne rozbrečela. Ke konci to bylo mé srdce, které zemřelo.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu koupila a budu se k ní ráda vracet.

P.S. Ta obálka s motivem z filmového zpracování je strašná...

6 28.04.2014

Příběh stejně hravý jako název knihy :-) Některé pasáže mne rozesmály nahlas, což pro mne není docela obvyklé. Přes určitou podobnost s Forrestem Gumpem jsem si do posledního písmenka užila inteligentní příběh a jeho nepředpokládatelný vývoj, včetně toho, že doopravdy nevíte, jak to celé skončí, dokud to neskončí :-) A jeho "Je tak, jak je, a bude, jak bude..." mne nadchlo skoro stejně, jako Adamsovo "Nepropadejte panice!"
Veřejné kladné hodnocení si zaslouží i parádní překlad, který má jistě také zásluhu na tom, že jsem se výborně bavila od první do čtyřsté stránky...

6 03.07.2013

Osobnost Gaia Tita mám ráda pro jeho schopnost balancovat na ostří nože i dobách vypjaté dvorní situace. Jeho Satirikon se mi proto dobře četl. Moc se mi líbí přesně vyvážená dávka ironie, nenásilná vzletnost jazyka a čistota vyjadřování. I sprostoty nezní tak sprostě, přestože rozhodně sprosté jsou... Škoda ztracených částí, příběh tím hodně přichází o myšlenkový spád.

Připojený Senekův pamflet je tak plný jedu, až jsem se otřásla. Autorsky to právě takhle zřejmě chtěl, povedlo se mu ale otrávit i mně.

5 07.01.2015

O vylézání z ulit, nacházení vztahů, schovávání za maskami... Vyprávění bohaté myšlenkami až filozofickými a četnými odkazy na klasickou literaturu. Je znát autorčina obliba ruských autorů. Příběh neakčně (což je v tomto případě jednoznačné plus), ale neustále plynoucí, s nenadálým krátkým vzepětím ke konci knihy. Rytmem vyprávění mi evokuje podzimní pomalou širokou řeku. Přesto, nebo možná právě proto, Vás vtáhne do sebe, Renée, Paloma i Kakuro se stanou Vašimi přáteli a jejich snobské okolí Vás bude popouzet, stejně jako je. Doporučuji velmi.

5 21.11.2013

Prostě nádhera. Možná smutná, někdy moc smutná, ale tak jaksi něžně... U Knoflíku jsem brečela...

5 24.10.2013