mrkvivit komentáře u knih

Jméno růže je takové celoživotní dobrodružství. Před lety jsem ztroskotal na "první stovce (stránek)", teď se mi konečně podařilo aspoň částečně do díla proniknout. Věřím, že až si román přečtu příště, zase budu o něco chytřejší.
Tahle arcikniha má tolik vrstev a je napěchovaná takovým množstvím mikrodetailů (jejichž shromažďováním a tříděním Eco strávil neskutečné množství času), až se sama stává labyrintem a od čtenáře vyžaduje skutečné soustředění a oddání se. Pro průměrného čtenáře, jako jsem já je pochopitelně nemožné všechno vstřebat naráz. I přesto se dá kniha přečít s požitkem a napětím.
Rozhodně doporučuju přečíst rozsáhlý autorův komentář, kde zevrubně popisuje genezi románu, aniž by ale podával (bohužel nebo bohudík?) návod jak knihu číst. Určitě ale pomůže leccos pochopit.
Film mám hodně rád (pro mě Vilém = Connery), ale je jasné, že už ze své podstaty nemůže v žádném případě knihu vystihnout jako celek. Je to prostě "jen" dobře natočená středověká detektivka.

10 14.03.2017

Velmi silný čtenářský zážitek! Milostný příběh rozvíjející se v prostředí nacistického zajateckého tábora daleko na severu - horší výchozí pozici pro romantický vztah si lze představit jen těžko. Zcela na místě je tu známé klišé, že "láska je slepá". Je snadné nepřipouštět si okolní hrůzy v milostném poblouznění.
Autorka vynalézavě kombinuje koncept románu v dopisech (kontrastuje zde věcný, popisný styl Johanesův s vášnivým, naturalistickým jazykem Víločky) s narušenou časovou osou vyprávění. Od čtenáře se vyžaduje plné soustředění, jinak se může ztratit.
Příběh samotný je dobře promyšlený a poutavý, pomocí výše uvedených prostředků se postupně skládá do výsledné mozaiky, která zanechá silný dojem.

5 18.01.2017

Podlehl jsem "reklamnímu běsnění" kolem této knihy (upoutávka na mě vyskočila i z hlavní zpravodajské relace na ČT1, v metru, v knihkupectví...) a pořídil si ji taky. Od Fabera jsem dosud nic nepřečetl, tudíž šlo o krok do neznáma.
Nemůžu říct že bych byl zklamaný, ale nadšený taky nejsem. Kniha je napsaná velice čtivě, spořádal jsem ji rychle. Příběh je originální a velmi dobře promyšlený. Struktura vyprávění je taky docela zajímavě "nabouraná" pomocí dopisů a občasných flashbacků. Řemeslně, myslím, není autorovi co vytknout. Nicméně přestože mi kniha nechala v hlavě celkem barvitý otisk, jakoby mi tu něco chybělo. Hezky to níže vystihuje čtenářka "antuka". Na to jak nosné téma kniha obsahuje, je vytěžené docela povrchně.
Možná že taky hraje roli, že jsem bezprostředně před touto knihou dočetl Proroky z fjordu věčnosti, kde je hlavním hrdinou také misionář (byť čas, místo i okolnosti jsou pochopitelně různé), který také zažívá pochybnosti o své víře, ale jemu "to" víc věřím.

3 15.12.2016

Stejnojmenný film je jedním z mých nejoblíbenějších a tak jsem pochopitelně sáhnul i po knize. Jelikož je autorem románu i filmového scénáře Ladislav Pecháček, adaptace je téměř absolutně věrná knize. Podle mě jde o jeden z nejtrefnějších a nejvtipnějších přípěhů o krizi středního věku.
Oproti filmu, je už z podstaty věci (co je v knize jasně černé na bílém, může být ve filmu redukováno) v knize mnohem výraznější společensko-kritická linie. Ostatně leccos napoví i podtitul: administrativní román. Právě v knize tedy plně vynikne absurdita systému, kdy nebohý Boba proti své vůli stoupá v hierarchii podniku výš a výš.
Zároveň musí hlavní hrdina řešit problémy nastupující krize středního věku - pochybnosti o smysluplnosti vlastní existence, o výchově dospívajících dvojčat, o rodičích odložených do domova důchodců... a když už konečně objeví východisko, ke kterému se může upnout, je mu odepšeno i toto.
Ladislavu Pecháčkovi se podařilo autenticky a s hořkosladkým humorem vystihnout etapu života, která dřív nebo později "postihne" asi každého. Knížka je krásným příkladem, že v tom člověk není sám.

3 01.12.2016

Krásná připomínka dětství. Knížku nám táta čítával před spaním na pokračování a fakt jsme se těšili na každý další večer. Autorovi se podařilo sepsat poutavý, dobrodružný příběh se dvěma hlavními hrdiny z říše zvířat, jejichž oddanost je tu v kontrastu s krutostí (některých) lidských postav. Když se nám podařilo nahrát z Polské televize rychlodabovanou filmovou adaptaci Nikki, severský pes (Kanada, 1961), to bylo radosti, těžko říct, kolikrát jsme to s bráchou viděli... Doufám, že tu knížku doma ještě najdu, abych ji za čas mohl číst našim mrňousům.

30.11.2016

Tak jsem se neudržel a taky si první Millenium přečetl. Musím hned přiznat, že jsem ke knize přistupoval s podezíravostí až despektem, ale nakonec jsem byl velmi spokojen (a i přes celkem sestupnou kvalitu přelouskal i další díly). Stieg Larsson napsal poutavý, napínavý příběh velice čtivým stylem. I přes značný počet stránek se čte kniha sama, tempo vyprávění je leckdy přímo vražedné. Zápletku se autorovi podařilo dobře vypointovat a samotný děj taky není úplná fantasmagorie. Zároveň se Larssonovi podařilo do díla šikovně zakomponovat dost švédských reálií a historických faktů. Rozhodně taky nezpaře svou dlouholetou novinářskou praxi. Co mi vadilo je značná schematičnost postav. Zejména mě irituje Lisbeth Salanderová - psychotická fenomenální hackerka s fotografickou pamětí, anorektická přebornice v kickboxu a špičková čmuchalka, která na co sáhne, to se jí daří (asi jsem muž, který nenávidí superženy).

2 29.11.2016

Poutavá a poučná publikace sepsaná mně velmi sympatickým člověkem. Schválně nepíšu lékařem (psychiatrem), protože Karel Nešpor si přez všechnu odbornost a celoživotní pitvání se v temných stránkách lidské psýchy uchovává hlubokou lidskost, která se promítá i do jeho (populárně naučných) knih.
Knížka sebeovládání je čtivá, plná příkladů "ze života" a praktických rad pro krizové situace. Myslím, že časté opakování není mínusem publikace, ale naopak jejím kladem. Opakování je totiž jedním z hlavních principů úspěšné terapie - člověk si pak prostě určité procesy a mechanizmy zautomatizuje a o to jde. Určitě se k Sebeovládání budu vracet.

2 29.11.2016

Nesmrtelná klasika! Pamatuju si, jak nám Poklad na ostrově čítával táta před spaním na pokračování a už se těším, jak budu našim dětem, až trochu povyrostou číst to samé. Snad se nebudou bát hned zkraje knihy - úvod je pěkně strašidelný a dodnes mám v hlavě obrázky, jak silně na mě už tenkrát tahle pasáž zapůsobila.
Napínavá knížka, která má určitě šanci oslovit i dnešní omladinu - už jen proto, že piráti jsou pořád v kurzu. R.L.Stevenson prostě dobrodružné romány uměl.

6 28.11.2016

Kniha o marnosti či spíše promarněných příležitostech. Krásný důkaz toho, jak nic v životě není zadarmo. Na jedné straně bujaré večírky a okázalé užívání si "tady a teď", na druhé straně mince deprese, zoufání a (morální) kocovina. Hemingway tohle zachytil naprosto autenticky. Určitá bezdějovost a rozvláčnost je tu klíčová, právě proto, aby bylo vidět to bezvýchodné potácení v kruhu. To vše je postaveno do kontrastu k fiestě - oslavě života. Dokonalé! Myslím, že knihu nejlépe docení ten, kdo něco podobného sám prožil (třeba jako věčný student, který má na všechno času dost, hlavně že je večírek, a najednou kouká, že po něm někdo něco chce...).

2 28.11.2016

Proroci byli pro mě neuvěřitelným čtenářským zážitkem. Autor vytvořil na poměrně jednoduchém příběhovém půdorysu velmi efektní a rafinovanou stavbu. Aby román zafungoval, je třeba být při čtení stále ve střehu, protože nepostupuje chronologicky. Navíc se v postupně mění i styl vyprávění. Většinou sledujeme příběh Mortena, ale v několika částech je nositelem příběhu Bertel, některé části představují deníkové zápisy. Někdy není hned zcela patrné, o kom se zrovna píše, čehož je originálně využito v závěru. Čtenářův komfort je navíc narušen absencí úvozovek, je tedy nutné pozorně sledovat i tuto skutečnost. Ve druhém plánu absence přímé řeči navozuje zajímavý zcizující efekt, který udržuje čtenáře v určitém odstupu od postav a děje.
Děj samotný je "klasickým" příběhem o sebeidentifikaci hlavního hrdiny a hledání "jeho místa na světě" zasazeným do kontextu a reálií kolonizace divokého Grónska. Základním konfliktem je pak kromě střetu odlišných kultur i vnitřní boj Mortena Falcka mezi (jeho vrozeným) liberalismem a (vnuceným) náboženským dogmatismem.
Je poměrně obtížné (alespoň zpočátku) najít k hrdinovi sympatie, protože jeho charakter není jednoznačný a prochází bouřlivými proměnami. Nicméně s přibývajícími stránkami se s ním čtenář sžije dokonale a dokáže už pochopit i předvídat jeho motivace a jednání.
Proroci jsou mnohovrstevným románem, na který je třeba se soustředit, aby vynikly jeho kvality naplno. Tuhle knihu nelze číst "jen tak". Pak vám bude odměnou hluboký zážitek.

7 27.11.2016

Kniha Pijan se mi dostala do ruky náhodným brouzdáním po knihovně rodičů. Začetl jsem se a nešlo přestat, dokud nebylo hotovo. Kniha je napsána poutavě a je vidět, že Fallada ví o čem píše - popisy duševních pochodů opilce v "opici", s kocovinou a post-alkoholovou depresí jsou velmi sugestivní. Hlavní hrdina je sám o sobě slaboch a v kombinaci se závislostí se dostává postupně až na samé dno. Pijan určitě není tak drastický jako třeba Zolův Zabiják, ale i tak je dostatečně varující.

1 24.11.2016

Parádní kniha! Scott Jurek (a Dan Orálek, díky knížce Můj dlouhý běh) je můj hrdina a vzor :-) Je to napínavé a čtivé i pro neběžce - člověk prostě musí žasnout a obdivovat Jurkovu nezlomnou vůli, když dokončuje závod na vyvrknuté noze nebo kolabuje vedrem během Badwateru. Pro člověka který běhá a jednou by rád vyzkoušel i něco "ultra" je Jez a běhej něco jako písmo svaté. Musím ocenit skutečnost, že se Jurek nesnaží čtenáři nic vnucovat jak v případě tréninkových metod, tak v případě veganství a v podstatě se snaží čtenáře nasměrovat tak, aby si našel svou cestu sám. Jako milý bonus tu máme několik Jurkových oblíbených receptů. Sám jsem některé vyzkoušel a třeba kuličky z nepražených kakaových bobů, kešu, datlí a chilli jsou fakt delikatesní.

1 23.11.2016

Nedávno jsem u našich objevil tenhle sešit v bedně svých starých krámů... Pamatuju si, že jako kluka mě bavil především napínavý děj, obrázky jsem nijak zvlášť nevnímal. Teď jen žasnu nad genialitou Káji Saudka. Ty kresby jsou famózní. Saudek opět zručně balancuje na hranici kýče a ryzího umění a jeho ilustrace ladí k brakovitému šestákovému příběhu. Kdybych tak ještě našel i sešit "3x Kája Saudek", který jsem jistojistě měl ve sbírce taky...

3 22.11.2016

Jelikož jsem bývalým studentem UP, potažmo přímo posluchačem přednášek a seminářů páně Sýkory, zvědavost mi nedala a knihu jsem si zakoupil už pro připomenutí důvěrně známého prostředí olomoucka. Musím říct, že se detektivka panu učiteli povedla, přečetl jsem ji jedním dechem (možná dvěma dechy) a dobře se bavil. Docela mě bavilo hledat charakteristické autorovy vtípky a odbočky. Je to řemeslně velmi dobře odvedená práce a vcelku se nelze divit, že záhy došlo i televiznímu zpracování, protože i téma je neobvyklé, dalo by se říci šokantní.

4 21.11.2016

K Preacherovi jsem se dostal ještě před jeho přeložením do češtiny, když si právě tenhle kousek přivezl kamarád z Británie. I se svou chatrnou angličtinou jsem se ale do příběhu ponořil a nechal okouzlit. Jako komiksový analfabet nemám srovnání, ale dovedu si představit, proč je tohle dílo považováno za jeden z milníků žánru. Je to rouhačské, je to ultra-násilné, je to sprosté a je to velmi zábavné. Hrdinové jsou banda okouzlujících špinavců, antihrdinové jsou skuteční "zlouni". Krása!
Jak jsem byl rád, když konečně začal Preacher vycházet i v ČR, to se ani nedá popsat...

2 21.11.2016

Musím souhlasit s ostatními čtenáři, kteří zde tuto knihu komentovali. Tahle biografie je spíše výběrem pikanterií ze života pověstného bonvivána, ale ty k jeho životu prostě patřily, ať se to komu líbí nebo ne. Relevantních informací o hudbě Queen či Freddieho sólokariéře se čtenář příliš nedozví. Ovšem jako zpestření do sbírky "queenofilií" se kniha rozhodně hodí a jsem rád, že ji ve své kolekci mám.

19.11.2016

Vynikající kolekce povídek a bajek. Povídky mají sice v mých očích celkem kolísavou kvalitu, ale většinou jsem se bavil dobře, někdy přímo královsky. Leckdy se mi stane, že si takhle někam vykračuju a vzpomenu si na "zadržování dechu", "fidlíci vlése" nebo "oko zaplácnutý mejdlem" a musím se začít smát. Thurber má cit pro vymýšlení vtipných historek na zdánlivě obyčejná témata a dokáže je dobře vypointovat (většinou). Rád se ke knížce čas od času na chvíli vracím.

1 19.11.2016

Dokonalá učebnice pro začínajícího cinefila. Jarek Kupsc píše stručně, k věci, navíc vtipně a krom toho jsou tu jeho povedené drobné ilustrace/karikatury tvůrců nebo emblematických filmových záběrů. Vzhledem k tomu, jak velký časový úsek autor popisuje, jde spíše o rozšířenou encyklopedii, ale pro utvoření rámcové představy o dějinách filmu jsou Malé dějiny filmu ideální volbou.

19.11.2016

Zde už není mnoho co dodávat. Snad jen otřepané klišé: toto je nadčasová klasika. I přes značný počet stran jsem knihu přelouskal za život už několikrát a je nadmíru zajímavé sledovat sám na sobě, jak se vnímání stejné knihy mění. Jako kluk jsem si užíval Švejka jako humoristické dílo (ovlivněn znalostí filmu), později už člověk vidí, že ta řachanda je jen zástěrka. Ve skutečnosti jde o vrcholně antimilitaristické, v mnohém anarchistické dílo (viz výklady Haškova alter ega jednoročního dobrovolníka Marka). Hrůzy války Hašek popisuje velmi naturalisticky a přitom jen tak jakoby mimochodem. Znepokojující je taky brilantní analýza lidské (nikoli jen "typicky české" jak bývá někdy interpretováno) malosti. O Josefa Švejka vlastně nakonec ani tak moc nejde.

4 16.11.2016

Můj úplně první Čtyřlístek. Jak já tu knížku hltal! Dodnes doma používáme některé hlášky. Nejvíc asi: "Co mám dělat, když mi chutná?" (Boj o zlato, když se řeší Bobíkova žravost). Příběhy jsou vtipné, vypointované a baví mě i po těch letech i coby dospělce. Když teď občas Čtyřlístek koupím dětem, připadají mi ty příběhy už poněkud slabé (ono taky vymyslet přes 600 příběhů, aby měly hlavu a patu ani nejde). Tohle je prostě klasika.

2 15.11.2016