Mudry komentáře u knih
Po řadě temných témat jsem si chtěla dopřát nějakou oddechovku a rozhodla jsem dát po dlouhé době šanci Báře Nesvadbové. Nějak jsem doufala, že když jsme vrstevnice, i ona už vyrostla. Bohužel, osnova příběhu stejná, hrdinka je sice starší, stále ale připravená položit svou emancipovanost na oltář lásky. Palčivých témat dnešní společnosti mi na tak málo stránek přišlo taky moc. Na zvláštní slovosled autorce vlastní už jsem zapomněla a mohu k tomu zase jen dodat, že méně je někdy více.
Dlouho jsem byla přesvědčená,že tohle bude na pět hvězdiček. Moje nadšení ale vzalo za své současně s historickou linkou vyprávění. Samotný Juliin příběh hodící se spíš do kategorie románů pro ženy mě popravdě nebavil a nespravilo to už ani pátrání po Sáře. Škoda.
Četla jsem od autorky tři knihy . Poslední v pořadí bylo Veselí a já jsem věděla, že po další knize paní Třeštíkové už nesáhnu. Po letech se mi do rukou vlastně zcela náhodou dostala tato a musím přiznat , že jsem tentokrát byla mile překvapena.
Ačkoli nejsem zrovna fanda komiksů, musím hodnotit nejvyšší možnou známkou. Pravda ale je, že to "velké balení" mi dalo trochu zabrat.
Myslela jsem si, notoricky známý příběh na šest set stran, co mi může dát ? Styl psaní mě absolutně nadchl, jako bych to žila s nimi se všemi. Můj původní názor na "hrdinství" bratří Mašínů to sice nijak nezměnilo, ve světle všech okolností možná spíše utvrdilo, ale počtení to bylo prostě bezkonkurenční !!!
Nejsem fanouškem sci-fi asi v žádné podobě , takže seriálem nepolíbená jsem se do čtení pustila jen díky čtenářské výzvě. První polovina mě nenudila, ale ani nijak zvlášt´ nebavila a pak už to bylo s každou stránkou lepší a lepší. Vypadá to, že dám šanci i dalšímu dílu.
Skvělá kniha. Vzhledem k předchozím komentářům asi nemám co dodat. Možná mi trochu chyběl pohled z perspektivy Kurta a Mirky .
Měla jsem malinko obavy , aby to na můj vkus nebyla až moc velká "love story" , ale ve výsledku jsem byla mile překvapená. Nebýt chaotického a jen málo uvěřitelného konce, hodnotila bych asi výš.
Musím souhlasit, že první polovina knihy byla rozhodně slabší. Téma bezpochyby silné , už kvůli tomu bych knihu neodložila. Nečetlo se mi to ale dobře. Na můj vkus asi až moc "psychologický " román.
"Strhující poválečné drama" to za mne rozhodně nebylo. Soudě dle komentářů jsem byla připravená na zklamání , avšak nedostavilo se. Kdo se spokojí se čtivým poválečným románem, zklamaný být nemusí.
Co na to říct ? Místy jsem se trochu nudila, jindy jsem se zase nedovedla odtrhnout. Možná sama nevím co chci, ale v minulém díle jsem měla Martina málo a tentokrát zase až moc. Některé jeho reakce mi nešly na rozum a to ,že už šlape na paty Chuckovi a Semirovi mě nutí další hvězdičku nepřidat.
Mám ráda knihy na toto téma a to ze všech úhlů pohledu, ale mezi ty lepší jsem si Prozření nezařadila. Možná je to tím, že Marianna si mé sympatie zrovna nezískala, možná styl psaní, nevím... Níže v komentářích se někdo zmínil o programu " lebensborn" , já jsem ale na toto téma v knize nenarazila.
Za přečtení rozhodně stojí, ale .... Trošku mi trvalo, než jsem se začetla. Když mě příběh konečně pohltil, přišel konec, který zanechal několik nezodpovězených otázek.
Já musím téměř ve všem souhlasit s komentářem uživatele March až na to, že "rodinku" Blechy bych neoznačila za mínus. Jejich chování vrcholně rozdmýchalo mé emoce , ale právě to byl zřejmě záměr autorky. Hvězdičku dolů dávám hlavně za nedostatečné vysvětlení motivu vraha. Jestli je kniha čtivá ? Za mě rozhodně ANO.
Od Kláry Janečkové jsem četla již několik knih a tahle, bohužel, patřila mezi ty slabší kousky. Příběh samotný super, proto by si asi zasloužil více stránek nebo méně holých vět. Jakoby to autorka psala na čas. Zarazilo mě pár nelogických pasáží a neméně postava, jíž je v jedné části věnováno poměrně dost pozornosti, ačkoli pak z vyprávění úplně zmizí, aniž by nějak přispěla k vyvrcholení příběhu, i když by podle mého názoru mohla. Čtivost knihy se autorce ovšem upřít nedá.
Krátké, ale všeříkající mrazivé čtení o tom, jak lehce lze skočit z kaluže do bláta.
Musím přiznat , že jsem se nějak nemohla začíst. Vydržela jsem ale, a stálo to za to.