N.i.n.a komentáře u knih
Jak ve mně knihy nevzbuzují velké emoce, tak u této jsem měla asi 2x na krajíčku.
Příběh byl extrémně silný a úžasná čtivost knihy z toho udělala jednu z nejlepších knih, které jsem letos četla!
Za mě spíš ne. Připadalo mi, že se autor snaží, aby každá situace byla za každou cenu vtipná. Velmi často mi přišel humor příliš násilný a nepřirozený. Ale asi chápu, proč ji má tolik lidí rádo. Já jsem bohužel očekávala promyšlenější a přirozenější děj knihy.
Stejně jako u Dědiny oceňuji reálnost příběhu, i postav. Hynek je vlastně úplně obyčejný chlap, na jednu stranu darebák, na druhou stranu dobrý člověk.
Kniha je velmi čtivá, nepsaná nijak složitě, takže osloví mnoho čtenářů. Líbí se mi, že autorka netlačila na pilu a ne úplně dokončila dějovou linku osobního života, což dělá knihu ještě reálnější.
(SPOILER) Petru Dvořákovou mám moc ráda, píše velmi čtivě a přesně o tématech, která mám nejradši. O obyčejných životech, ve kterých se toho na první pohled nic moc neděje, ale při tom se řeší velmi vážná témata, se kterými mohou mít její čtenáři vlastní zkušenost.
A taková byly i Pláňata.
Všechny postavy mě svým způsobem trochu štvaly (Alena hlavně), ale všechny byly o to uvěřitelnější a o to rychleji mě zatáhly do svého příběhu.
Jediné, co mohla autorka oželet, je dle mého názoru poslední kapitola. Kdyby ji nechala v šuplíku, byla bych nadšená úplně. Chápu, co chtěla čtenáři poslední kapitolou sdělit, ale do konceptu celé knihy mi nezapadala.
(SPOILER) Za mě je to kniha s nejhezčí obálkou (alespoň co jsem letos četla). Ta dává knize půl hvězdy navíc. Obsah knihy je tak na 3,5*.
Všechny tři hlavní postavy, manžel, manželka i milenka, mi byli vlastně dost nesympatické. Což ale mělo tu výhodu, že jsem jako čtenář nikomu "nefandila" a mohla jsem tak příběh sledovat "nezaujatě". Hynek mi přišel jako ničím nezajímavý pozér, Lucie jako někdo, kdo sice tvrdí, jak má v životě vsechno srovnané, ale opak je pravdou, Anna jako nedospělá se sklonem k hysterii.
I přes to všechno hodnotím knihu spíše pozitivně. Délka knihy odpovídala obsahu, nastínila příběhy obou žen, ale delší už by byla jen na škodu (osobně bych to nechtěla rozebírat na dalších 100 stranách).
Jsem zvědavá, co nám autorka ukáže příště. Protože i přes určité výhrady jí dám určitě ještě šanci
(SPOILER) Vzhledem k délce knihy jsem zvolila audioverzi. Přišlo mi, že J.K. Rowling počítá s tím, že s ohledem na počet stran, tento díl čtenář nepřelouská během týdne a z toho důvodu spousta informací, byla v knize mnohokrát (až to vícekrát, než by bylo třeba). Chápu, že některé drobnosti, je dobré čtenáři připomenout, ale dle mého názoru, kdyby odstranila zbytečné opakování informací, kniha by byla o dobrých 50 stran kratší.
Trochu jsem se bála ukončení osobní linky Robin a Strika (obávala jsem se happyendu), ale myslím, že ho autorka zvládla a nezavřela si v této dějové lince dveře. Ale trochu se obávám, že tato dějová linka je už tak jen na jeden díl, a tedy že další případ by mohl být poslední. Což by mě velmi mrzelo, protože mám autorčiny detektivky velmi ráda i přes jejich občasnou vleklost.
(SPOILER) K této knize toho mám tolik. . Za prvé je v příběhu tolik postav, že ani po dočtení knihy nevím, kdo ke komu patřil, který z mužů poučoval ostatní o přírodě, kdo měl dluhy nebo kdo kradl léky ze skladu (proč bylo toto v knize uvedeno jsem také nepochopila). Zmatek v tom měli očividně i editoři, protože v jeden moment byla Dita Zita.
Za druhé mi vůbec hlava nebere, proč se taková parta lidí roky schází na jedné chatě, když nemají nic společného a působí na mě, že se vlastně nemají rádi.
Za třetí mi přijde, že se dějová linka s horolezci do knihy dostala nějakým omylem a autorka se urputně snažila tvářit, že tam patří, když spojila Natálii s Anežkou (snad to byla Anežka, kdo ví).
Za čtvrté se opět projevila autorčina neschopnost psát konce. Po 500 stranách čtenář trochu očekává, že alespoň 1 dějová linka (z asi 30) bude nějak ukončena. Třeba i špatně. Ale dočká se jen zklamání...
(SPOILER) "To si přečti, je to vtipné!", takhle jsem se dostala k této knížce.
Musím říct, že mi to až tak vtipné nepřišlo. Každopádně se knížka moc hezky četla, krátké kapitoly jsou super i pro méně zběhlé čtenáře, je to fajn oddychovka.
Za mě je to tak na 3,5 *, jedna hvězda dolů za ten 100% happyend a 0,5 * dolů za tu až nesnesitelnou toleranci a pozitivitu.
Na rozdíl od knih Edouarda Louise (tohle srovnání se nabízí, protože oba píšou o podobném tématu - dospívání homosexuálního kluka v nefunkční rodině nižší třídy), které jsou dost šokující a syrové, je kniha Rozložíš paměť velmi citlivý a psychologický román. I když mi chvíli trvalo, než jsem se sžila s formou vyprávění, od poloviny jsem to doslova hltala. Jediné co nevím je, jestli byl pro mě silnější příběh samotného Marka, nebo jeho matky, který je v knize trochu "navíc", ale dělá z vyprávění komplexní příběh, kterému nic neschází.
Btw ta obálka je dokonalá!
(SPOILER) Na tuto knihu jsem narazila náhodou a vlastně netušila, co mám čekat.
Musím říct, že o co v knize půjde a jak dopadne mi bylo jasné už po dvou, třech kapitolách. A i když byl příběh podle mě velmi předvídatelný (a i přestože nesnáším 100% happy endy), musím pro její čtivost hodnotit kladně.
K téhle knize jsem se dostala náhodou v knihovně a musím říct ze už teď v dubnu je to horký adept na nejlepší knihu roku.
Pro někoho by to mohlo být příliš syrové a depresivní nebo beznadějné, ale myslím, že to krásně odráží dobu, ve které se příběh odehrává.
Autorka dokázala na poměrně malém množství stran dokonale popsat postavy a vtáhnout do děje, její styl psaní je výborný.
Jen mě mrzí, že má kniha zatím tak málo hodnocení a o autorce jen tak někdo neví. Víc takových knih!
I když nejsem povídková, tak tahle kniha se mi dost líbila. Některé povídky jsem četla z povinnosti (Baladička s absencí odstavců se mi například četla extrémně špatně), ale většinu jsem si velmi užila. Líbí se mi propojení příběhů v jednotlivých částech knihy, které umožní čtenáři seznámit se s postavami více a navíc z různých úhlů pohledu.
(SPOILER) Je to přesně to, co název říká. Pohodová oddechovka s jasným tématem, která se navíc výborně čte.
Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že proměna Karolíny z fajn holky na psychopatku byla až příliš nucená. Na začátku byly obě postavy přijatelně sympatické (přece jen jde o milenku a nevěrného manžela), ale na konci mě autorka donutila dívat se na Marka, jako na chudáka, který je v tom nevinně, a to mi trochu nesedělo.
Každopádně tuto autorku si nechám v hledáčku, protože její styl psaní se mi náramně líbil.