Nell.Montenegro
komentáře u knih
Zemři, Kaine: Svatyně
Ludmila Svozilová
Musím se přiznat, že jsem už dlouho nečetla tak skvělý příběh. Autorka mě vtáhla do děje takřka od první strany a napínala mě až do samotného závěru. Ba dokonce veškeré mé odhady častokrát šmahem smetla.
Zemři, Kaine je pečlivě vystavěné a propracované vyprávění, a jestli mě během čtení přepadaly nějaké pocity více, pak jimi byly úzkost a paranoia. Taky křivda, co si budem, hlavní hrdinka Matylda si vyžrala úplně všechno…
Bláhově nastoupila do firmy, kde měla pracovat jako dokumentaristka. Zprvu fotila drahé čaje a orientální cetky z dovozu. Jakmile jí skončila zkušební doba, další zátiší představovalo mrtvé tělo malé holčičky někde uprostřed polí. A rozhodně nešlo o jedinou oběť.
Matylda tápala a marně se snažila sbírat střípky souvislostí. O to víc ji štvalo, že její šéfové evidentně přesně věděli, která bije. Na její dotazy však odpovídali neurčitě a pořád mlžili. A co policie? Proč ta nad tím vším přivírá oči? Bylo jasné, že se Matylda ocitla přesně uprostřed rozehrané a pěkně nekalé partie. Proč by si proboha měla dělat zbroják, a to i na pušku pro snajpry?
Jenomže Matylda nebyla jen tak někdo. Uměla číst myšlenky, mušku měla bravurní a k tomu byla sexy kočka. A proto se do ní, aby toho nebylo málo, její šéfové taky zakoukali, že jo. Rychlý sled událostí z Matyldina podvědomí brzy začal vytahovat nepěkné vzpomínky na jeden hrob… na jeden rituál… Měla být mrtvá, ale přežila.
Takže co tady vlastně máme? Tak trochu mysteriózní thriller plný napětí a akce. Vyšetřování zločinů. Zradu, kam se podíváš. Milostný trojúhelník, sex a pěkně jadrné dialogy. Plus tedy konec, který nemůžu prozradit, ale byl jak cumel. Za mě teda fakt jo!
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla za poslední tři roky.
Crota
Owl Goingback
Crota je příběh vyprávějící o prastarém monstru, které bylo po mnoha letech probuzeno zemětřesením a vysvobozeno z podzemních chodeb jeskyně. Byl pěkně naštvaný a za ta léta měl i pořádný hlad, a tak se vydal na lov. Kráva, nebo člověk? Zas takový rozdíl v tom není. Ale lidé jsou chytřejší a skolit je vyžaduje trochu umu, což se mu nesmírně líbilo. Šerif byl zoufalý. Stačila chvilka, aby padlo pár hlav a vypadlo ještě víc orgánů. Kdo to proboha dělal? Historce o monstru by nikdy nevěřil, aspoň ne do doby, než se stal sám obětí. Záhy mu bylo jasné, že na tohle stačit nebude, ale osud mu na pomoc přihrál parťáky.
Napínavé, akční, krvavé (tak akorát) a místy vám po zádech může běhat mráz (jsou tam duchařské scény z potní chýše). Hrdinové jsou velcí sympaťáci a některé dialogy vás jistě rozesmějí. Konec byl mile dojemný, citlivější jedinci mohou uronit slzičku. Velice čtivé a návykové. Na Crotu budu vzpomínat dlouho. Líbilo se mi to tak moc, že jsem rozečetla i další autorovu knihu Běsnění Kojota.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
Skvělá akční oddechovka, která nás spolu s velice sympatickou hrdinkou Klárou provede Mexikem. Michal Březina píše více než čtivě a přiznám se, že jsem se nejednou s chutí zasmála. Dialogy jsou moc povedené a některé příměry vypravěčky, včetně situací, v nichž se ocitla, mě opravdu nenechaly chladnou. Doporučuji všem, co mají chuť na chvilku vypnout a odehnat od sebe chmury. Nemůžu říct víc než anotace, protože jde o kratší text a nerada bych něco vyzradila. Ale je tam vše: napětí, zbraně, vzájemná přitažlivost a nechybí ani mrtvoly
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Vzácný druh je super – to musím říct hned na úvod, avšak má svá úskalí.
Na knihu jsem se těšila, protože když jsem si na stránkách nakladatelství Golden Dog přečetla Hofstatterův medailonek, zaujaly mě především dvě věci: brakový horor a béčkové náměty – obojí mám ráda!
Netušila jsem, co od knihy vlastně čekat. Bylo to mé první setkání s autorem. Jeho styl je přímý. Tak přímý, že by zasloužil pár stránek navíc, což vůbec neříkám často. Jsou tam místa, která by rozhodně snesla doplnění, a to hlavně z toho důvodu, že některé zmínky pak působí jako umělé berličky, jimiž si autor zjednodušil příběh (např. scéna s lístkem jen tak vytaženým z kapsy u zástěry – kdo takový lístek běžně nosí po léta u sebe? Leda by o tom, co přijde, dotyčný věděl dopředu. Nic takového tam však řečeno nebylo. Takže jako čtenář jen hádám a příběh si musím přimyslet.). Taktéž dialogy a vnitřní promluvy mi častokrát připadaly šroubované a jaksi postrádaly živost. Nicméně když se s tím sžijete a připíšete to na vrub autorova stylu psaní… Udělal to, jak to udělal, a řekl přesně tolik, kolik chtěl.
Avšak pozor! Celý text má své kouzlo, které vás nutí číst dál a dál. A že se čte dobře! Kousek za polovinou zjistíte, jak to všechno vlastně je a – fujky :-D Příběh je to krásně perverzní. Strašidla tady nehledejte. Doporučuji všem, kteří mají rádi Blochovo Psycho, a nemůžu se ubránit srovnání se Saucyho knihou O holčičce, co si ráda hrála se sirkami. Takže pokud patříte mezi milovníky rozkošných úchyláren, rozhodně nesáhnete vedle!
Taktéž chválím skvělou obálku, měkoučký paperback a příjemně depresivní ilustrace Jacka Larsona. Věděli jste, že pracoval v americké armádě, kde se specializoval na balzamování těl, převozy zemřelých a čištění místa činu?
Řeka ztracených duší
Václav Votruba
Smutný a hluboký příběh, byť na pár stranách. Napsáno až neuvěřitelně přirozeně, tohle autorovi sedlo. Moc se mi to líbilo, mohu jen doporučit. A třebaže se vydání ujalo nakladatelství Golden Dog, nejedná se o horor ani o thriller.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabala mám moc ráda. Četla jsem ho před lety, ale Ostře sledované vlaky se ke mně dostaly až nyní. Za tu dobu jsem úplně zapomněla na Hrabalův humor, jeho práci s kontrasty i jistou melancholii a romantiku. Bavila jsem se, kniha se mi moc líbila. (Z filmu si pamatuji jen ten orazítkovaný zadek.)
V říši mrtvých
* antologie
Jak chcete hodnotit poklady české literatury 19. století jinak než na 100 %? Nádherný, starý jazyk se vší svou košatostí a jména velikánů, jakými jsou například Arbes, Mrštík nebo Erben.
Ano, pro některé to nebude lehké čtení. Je pravda, že se povídky nesou v mírnějším duchu, proto nemůžete čekat Chrise Cartera. Ale – páni – je to historie hororu u nás?! Jsem nadšená! A některé povídky byly opravdu skvělé i na dnešní poměry.
Pan Nikdo
Graham Masterton
Láska jednomu dokáže zatemnit mozek, a když je člověk neprůbojný, hodný a stále doufající v zázrak, může trvat trochu déle, než konečně prozře a začne jednat. Někdo si zkusí vytyčit hranice, jiný o to už ani nemá zájem. A pokud je partner násilník a ožrala upřímně pokoušet se něco napravit či změnit, to vážně nemá cenu. Ještěže Anna utekla za svou babičkou; vyplakat se, utřídit si myšlenky, nechat si poradit, jak dál A že se babička s ničím nepárala :-D Měla vskutku nevídané řešení a nečekané kamarádky, které mají, řekněme, zvláštní původ a zajímavé kratochvíle.
S knihou souzním! Jednak je mi blízká svým tématem slovanská mytologie a potrestání otřesného chlapa, jednak se text velice dobře četl. Dokonce ve vás postavy i na tak malém rozsahu dovedly vyvolat směs pocitů od rozčilení k potěšení. Na příběh musím myslet i nějaký čas po dočtení. A závěr, tak ten je fakt super opravdu mě nadchl a cítím zadostiučinění. Kromě toho od jisté doby miluju tyhle kratičké knížky, jsou parádní!
Sadistova bible
Nicole Cushing
Lori a Ellie, dvě ženy, co se seznámily na internetu. Obě mají své problémy, před nimiž se snaží prchnout. Obě se shodly, že sebevražda je nejlepší možný způsob osvobození. Ale ne jen tak ledajaká provedou to společně a smrti budou předcházet vzájemné milostné hrátky. Zadaří-li se, zemřou v opojení orgasmu.
Co se dá o tomhle napsat? Překvapivě dost, ale není to tak okaté, otázky vyvstávají mezi řádky. Čtenář hloubá nejen nad důvody, které ženy vedou k tomu, aby ukončily svůj život. Někomu by jejich jednání mohlo připadat hloupé; na druhou stranu, kdo jsme, abychom si mohli dovolit soudit rozhodnutí druhých, když nejsme v jejich kůži? A kdy se lidé konečně přestanou bát mluvit o své orientaci otevřeně, bez toho, aby se zavírali o půlnoci ve sklepě a psali si o tom jen soukromě přes sítě?
* * *
Už jsem toho přečetla dost na to, aby mi některé věci v příběhu připadaly normální, takže mě trochu překvapilo, že to zas TAK brutální text není. Z mého pohledu se v tomhle ohledu není čeho bát.
Mnohem znepokojivější a nechutnější je obraz Boha a jeho budoucích plánů. A co je nejhorší, svým způsobem na tom něco je! Není moc knih, které by ho vykreslovaly v tak deformovaných rysech, že vás naprosto dokonale znechutí nejen on sám, ale i jeho dílo. Ano, sebevražda se pak skutečně jeví jako nejlepší možný hřích na cestě k úniku. Blbé, že ani to nevyjde, jak by jeden chtěl. O to je to celé obludnější.
"Jistě, oni si myslí, že se modlí ke Kristovi soucitnému. Ale ke komu se modlí doopravdy?"
Neuměla jsem se rozhodnout, jestli 4, nebo 5 hvězdiček. Ale nad textem zpětně přemýšlím a obraz Boha a jeho plánů mě znechutil a rozhodil natolik, že jich musím dát 5. Je to jistě netradiční počin a kniha se mi fakt líbila. (Kromě toho jde o krátký text a čte se moc dobře.)
Taxidermistova milenka
Polly Hall
ZA MĚ ROZHODNĚ ANO. Je to hodně atmosférické dílo – ponuré prostředí, ponuré počasí, anglická vřesoviště, staré domy a libůstka v podobě preparace zvířat.
Není tajemstvím, že se v knize začnou při vycpávání kombinovat jednotlivé druhy, což je označováno jako hybridní taxidermie. To mě přivedlo k myšlence, že i samotný text je svým způsobem trochu hybridní. Styl psaní, podpořen temnou atmosférou, na mě totiž křičí „19. století“, a při čtení jsem musela myslet na Větrnou hůrku či Janu Eyrovou (z novějších děl třeba na Boynovu mlsku V tomto domě straší), ale podle zmínek v textu (např. internet), se jedná o současnost. To mě, přiznám se, trochu vyvedlo z míry, avšak zvykla jsem si.
Dílo je plné vášně a touhy mezi dvěma lidmi, jež svedl dohromady snad sám osud a vzájemně si bezpodmínečně propadli. Vypravěčem je hlavní hrdinka Scarlett (moc sympatická). Řekla bych, že lásku a spoutání těch dvou podtrhuje i samotný způsob vyprávění, kdy Scarlett celou dobu mluví ke svému milovanému Henrymu. Osobně se mi to četlo moc dobře.
Děj nebudu prozrazovat, nastiňuje nám jej anotace. Snad bych jen upozornila na to, že se o žádnou výraznou akci nejedná – dejte si dobrý pozor na posledních cca 25 stranách! Text je pro fajnšmekry, kteří mají rádi citlivost, lyriku, vzdálené samoty, vše prodchnuté neustálým deštěm, mlhami a pochmurností Anglie. Taxidermistova milenka asi není pro všechny, ale kdo se v díle najde, určitě nebude litovat.
Byt ve městě Naga
Pancho Alvarez
Po stylistické stránce docela jednoduchý text, který však zanechá hluboký dojem; kdyby to bylo košatější, asi by to správně nefungovalo. Vše podtrženo znepokojivými ilustracemi. Tak trochu Šestý smysl, pro ty, co se vyznají v hororu. Mně se to líbilo velmi. Máte-li rádi nadpřirozeno a duchy, určitě si knihu přečtěte. Není moc podobných.
Vztek a další příběhy
Lucy Taylor
Jsou příběhy, které stojí za přečtení, a sbírka Vztek a další příběhy je ukázkovým příkladem toho, jak moc se lze vyřádit na malém hřišti. Nejenže navzdory svým specifikům (vulgarismy, humor, sex a násilí) všechno působí přirozeně, aniž by si autorka kladla za cíl šokovat, ale některé příběhy, v mém případě Vztek, Jak umírají praví muži a La Señora Blanca, ve vás zanechají otisk.
Mám ráda hrdiny, jimž můžu věřit, a díky autorčině vypravěčskému nadání, prostředí a nevybíravému slovníku jim všechno sežeru i s navijákem. Nenechte se ale zmást velice sympatickou těžkotonážní mluvou v prvních dvou povídkách, dále následují cudnější kousky. Styl je podmanivý a text lehce plyne. Nejde zde o nadpřirozeno, horor zpracovává téma našich vnitřních démonů a zabývá se tím, co se může stát, pokud je necháme zvítězit.
Jsem nadšená, že jsem se s tvorbou Lucy mohla seznámit, a doufám, že se k nám brzy dostanou i její další díla. Takže ve zkratce si dovolím použít slova dobrého přítele Chytroliniho: „Asi jsem se zamiloval(a).“
Pozdravy záhrobí
Veronika Fiedlerová
Pokud hledáte odpočinkovou knihu s mimořádně čtivým textem a extra sympatickými postavami, jsou jí Pozdravy záhrobí od zkušené autorky Veroniky Fiedlerové. Duchařská detektivka vypráví příběh Benedikta Klausnera, NEobyčejného pojišťováka a nekromanta, který při řešení pojistných událostí používá své mrazivé nadání komunikovat se záhrobím (a že jeho zaříkání umí zvednout chloupky!). Kniha mě neskutečně nadchla a velice mile mi zpříjemnila nejeden večer. Proto jsem také ráda, že se příběh dočkal pokračování v podobě Ozvěn záhrobí, které mimochodem také brzy vyjdou v nakladatelství Golden Dog!
Krom čtivého textu musím vyzdvihnout i spisovatelčin smysl pro humor radostně prýštící zejména z dialogů mezi hlavním hrdinou a jeho společníky (nabručeným kapitánem Jelenem a vilným duchem Rudym). Benediktova nevděčná fretka, pekelné stvoření, které bylo sesláno na zem jen proto, aby mu znepříjemnila život, byla už jen vrcholkem mého čtenářského blaha.
Autorčin zájmový záběr je obdivuhodný. Fantazie, umění fabulace i bohatá slovní zásoba zaslouží klobouk dolů. Za chvilky radosti, časté chichotání i výše zmíněné plusové body dávám Pozdravům záhrobí 5/5.
Steny záhrobí
Veronika Fiedlerová
Veronika Fiedlerová psát umí! Nevím, co víc říct. To musí být jasné každému, kdo se pročetl až na konec třetího dílu. Jak už řekli ti přede mnou, důstojné završení trilogie, obstojí i v rámci žánru ve světovce. Akorát je mi trochu líto, že se změnila atmosféra knihy. Nyní je příběh vážnější. A ta zlá Veronika mi k tomu ještě zabila fretku a umravnila Rudyho. Pláču. Ale… Veronika Fiedlerová psát umí. Už jste četli Pomiluj smrt?
Očista
Libor Ondřich
Za mě fakt super, bavila jsem se. Dokonce na knihu myslím i tak různě během dne, kdy mi ji připomene nějaká situace nebo když se pro sebe uchechtnu, protože mi na mysl přišel nějaký její vtípek.
Postavy byly fajn, v určitém místě se to tak trochu překlopilo v detektivku a závěr mě velice mile potěšil. Nešlo jen o srandičky, příběh je hlubší, a to je dobře.
Také vřele doporučuji – 5/5.
Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Při prvním čtení zhruba před dvaceti lety jsem si užila příběh. Nyní při druhém čtení mi přišlo stejně zajímavé sledovat, jak se v průběhu let mění dobový obraz romantických hrdinů a osudové lásky. Obdobně pozoruhodné bylo sledovat poměry v tehdejší společnosti. Na jedné straně chudoba, na straně druhé přepych. Rozmazlení synáčci, kteří se stejně jako opovrhované kurtizány nechají vydržovat svými bohatými papínky a na jejichž skandály se nahlíží jako na samozřejmé hříchy mládí, protože doba, kdy se stanou ctihodnými muži dělajícími čest rodovému jménu, se teprve blíží.
Jako nejpůsobivější mi dnes přišlo zhruba posledních patnáct stran, kde se čtou dopisy, jež napsala Markéta a její přítelkyně, v nichž vidíme bolestný skon slečny Gautierové, reálné vědomí umírajícího, že smrt už klepe na dveře, umírání v samotě a bídě, kdy vám u dveří číhají věřitelé, kteří jen co natáhnete bačkory, rozprodají váš majetek, aby uspokojili své zájmy. Vážně smutný příběh (s jistými autobiografickými rysy).
A upřímně, některé věci zůstávají ve své podstatě stejné i po uplynutí téměř dvou set let od napsání textu, například zajímat se o druhého jen po tu dobu, po kterou vám z něj kyne prospěch, a spousta dalšího.
Virální životy
Felix I. D. Dimaro
Všechno, co potřebujete vědět k ději, je v anotaci. Nemůžu a ani nechci prozradit víc. Ale ráda bych vám řekla, že se jedná fajnový duchařský příběh, který přečtete na jeden zátah. Místy mě zamrazilo a došlo i na překvapující zvrat. A třebaže bych v závěrečné části některé věci osobně nepsala, dávám plný počet. Hlavní hrdina byl podán dobře a pořád mě překvapuje, čeho všeho jsou lidé schopní, protože si dovedu představit, že samotný základ knihy už se určitě někdy stal. A to je opravdu zoufale smutné.
Omen: Ďáblovo znamení
David Seltzer
Skvělá hororová klasika. Jedna z těch, co položila základy. Prověřená dlouhými léty. Takové knihy bych mohla číst pořád. Jsem spokojená.
Architekt temna
Marko Hautala
Příběhem nás provází Joni, zdánlivě zhýčkaný a neschopný syn, který se i ve svém věku nechá vydržovat papínkem. Jenomže Joni má problém. Joniho od dětství sužuje nejen nezvladatelné denní snění, ale i krutovláda jeho otce. A ten se na svého syna mimo jiné dívá jako na zmetek, který nemůže vrátit ani reklamovat. Na chybu, co má místo duše hovno. Není se čemu divit, že Joni je takový, jaký je. A přesto se stále snaží, i když by to mohl dávno zabalit.
Architekt temna je skvělý atmosférický horor, při jehož čtení mě častokrát příjemně mrazilo. Děj se odehrává v ošklivém prostředí zatuchlého panelového domu, který kromě podezřelých sousedů à la Roman Castevet obývá i něco jiného. Miluju horory s nadpřirozenými prvky a tohle bylo do určité chvíle i solidní duchařinou, než se děj přehoupl ještě o level výš.
Čtvrtá děvka
EV Knight
Kenzi Brooks má prostě smůlu, a to od doby, kdy se setkala s Počmáraným mužem. Právě v tu chvíli jí zemřel bratr, brzy nato od rodiny odešel její otec, z matky se postupem času stala feťačka a Kenzi se musela naučit, jak přežít v drsných podmínkách amerických chudinských čtvrtí. Lehké to věru nebylo, vzdělání měla z ulice, prodávala drogy a nájem platila sexem. Jako většina lidí i ona měla svůj malý sen. Chtěla sepsat paměti, vydělat na nich balík a konečně zmizet.
Jenomže tak jednoduché to není. Štěstí si musí každý zasloužit, a tak jí do života opět vstoupil Počmáraný muž. Kenzi si není jistá, jestli je vůbec skutečný. No, ať je to, jak chce, pravdou je, že na co sáhne, to zkazí, a dokonce i jako muž je pěkné jelito, ale buďme shovívaví, se svým lidstvím se teprve učí zacházet nějakých milion let.
Úzká a trnitá je cesta do Ráje a pokud vás z něj vyženou, dostává se zpět ještě hůř, zvlášť když je Bůh tak trochu mičurin. Ne všichni ale stojí o návrat. Například Lilith. Zrovna ona se v Ráji moc dlouho neohřála a vyhoštěna byla jen pár dní po svém stvoření. A proč vlastně? Protože nechtěla dělat služku Adamovi? Protože si s ostatními chtěla být rovna? Jakmile vypadla, ani pes po ní neštěkl. Postupem času se stal z první dámy démon, ale pomsta se má jíst za studena a Lilith rozhodně nezapomíná
Čtvrtá děvka je jedna z knih, jejíž čtení vám bude působit čirou radost. Je ironická, je vtipná, místy drsná a taky je sakra čtivá! Za mě si postavy zamilujete a věřte, že i s démony byste zašli na pivo (nebo do bordelu). Příběh je živý a dost svůj, mně stylem částečně připomíná Gaimana, i když je pravda, že v tomto případě je děj poněkud drsnější. Ev umí psát, o čemž svědčí i cena Brama Stokera. Já teda nadšená byla.
