nero 13 komentáře u knih
Zajímavá smrtící jízda, krev tu vlastně cáká od první až po poslední stránku, beru to jako takovou odpočinkovou brakovou literaturu, ale i tento druh literatury se dá napsat dobře nebo špatně, a pan Jakub Hoza to napsal dobře, asi díky jeho temnější fantazii.
Můj nejoblíbenější žánr je historie kde o násilí a krev není nouze, takže mám vytrénovaný žaludek, a tak mi popis násilí a trochu těch vypadlejch střev z břicha nevadí, bylo mi jemně nevolno jenom u popisu nekrofilie, jinak závěr mně nepřekvapil protože se mi můj tip ohledně děje i osob potvrdil.
Epopeje od pana Vondrušky mám rád a proto jsem se na tuhle novou Lucemburskou těšil, ale zatím bych ji řadil až na třetí místo, za Husitskou a Přemyslovskou, pár věcí mi tam vadilo, například popis Karla IV. jako malého a zavalitého i když podle výzkumu kosterních pozůstatků profesora Vlčka je známo že byl na svou dobu nadprůměrně vysoký. Také popis chování Elišky Rejčky mi přišel spíš jako popis kurtizány než jako královny.
Očekával jsem také podle anotace že část vyprávění bude podle měšťanského rodu Rotlevů, což mohlo být zajímavé, stejně jako v Husitské epopeji vyprávění z pohledu rodiny Prokopů, ale žádného Rotleva jsem v prvním díle nezaznamenal což je škoda protože vyprávění o této době z pozice šlechtických osob je docela notoricky známé.
Pana Františka Niedla považuji za takového českého Bernarda Cornwella, protože právě u těchto dvou autorů se mi stává, že při četbě přestanu vnímat realitu a čtu knihu tak dlouho dokud ji nezavřu na závěrečné stránce.
Pokud jde o obsah, tak Ondřej z Rohatce musí překonat ještě mnohá protivenství než bude hrad Jenčov definitivně jeho a podle závěru se můžeme těšit že příští děj se přesune i mimo České království, doufám že by se tam mohl Ondřej někde potkat s Wolframem z Olšové, rád bych věděl jak to s ním dopadlo.
Tak ve třetím díle jsme se přesunuli do starého Chorvatska, kudy v té době probíhala hranice mezi Osmanskou říší a Habsburským mocnářstvím a kde probíhali neustálé boje a šarvátky, do kterých se zapojí i Báthory se Stepanem Voroninem. Vzduchem lítají Turecké, Bosňácké, Janičářské a jiné muslimské hlavy a já z toho měl nekorektní radost a fandil Báthorymu a jeho společníkům v jejich bojích jak proti lidem, tak proti silám zla které proti křesťanům vyslali vládci z Istanbulu.
(SPOILER) Největší rozdíl mezi touto knihou a ostatními historickými knihami od pana Niedla je v tom že hlavní postava je reálná osobnost která opravdu existovala, a autor si asi nemohl vybrat lépe, protože Baron Franz von Trenck patřil mezi největší dobrodruhy kteří působili na území Habsburského mocnářství.
Tento první díl s podtitulem Až na hranici pekel, popisuje období od jeho útlého mládí, kdy byl svědkem vítězství jednoho z nejlepších Rakouských vojevůdců Evžena Savojského u Bělehradu nad Turky, přes jeho službu u různých jednotek, kde pro svoji povahu nesnášející nad sebou jakoukoli autoritu, v kombinaci se zalíbením pro manželky jiných důstojníků a následných duelů nikdy dlouho nevydržel, po chytání lupičů na svém panství ve Slavonii, až po jeho působení v páté Rusko - Turecké válce, které přes jeho projevenou odvahu a vojenské umění dopadlo stejně špatně jako v Rakousku, protože povahu holt nezměníš.
Následující díl s podtitulem Panduři, který by měl popisovat jeho účast ve válce o Rakouské dědictví už Moba připravuje, takže doufám v brzké vydání.
Desátý díl Aljašské detektivní série je dost jiný než předchozí díly, jednak kvůli událostem z předchozí části a jednak tím že tu Kate Shugaková není hlavní postava a minimálně se na její úroveň posunul Jim Vrtulník Chopin, kterého čtenáři samozřejmě z prvních devíti knih znají, ale zde se dozvíme i něco z jeho soukromí a minulosti. Je to logický vývoj, protože právě Jim se ujme toho zjistit kam se Kate po tragédii která ji potkala ztratila.
Detektivní linka začínající v Ruském Petrohradu byla zajímavá a po přesunu na Aljašku se díky tomu podíváme na novou arktickou lokaci, konkrétně do rybářského městečka Bering v deltě řeky Kuskokwim, který je centrem Jupiků, neboli Aljašských Eskymáků.
V dalším díle s názvem Zpěv mrtvých, by se Kate už měla vrátit do plné formy.
(SPOILER) Druhý díl Lucemburské Epopeje se mi už líbil víc než díl první, hlavní roli zde po svém otci Janovi převzal Karel, a mapuje se zde období, kdy nabíral zkušenosti pro své pozdější úspěšné vládnutí.
Na konci jsem si přečetl už několikátou verzi bitvy u Kresčaku, a je zajímavé to porovnávat s popisem od jiných autorů. Ve vypravěčské lince se střídají Lucemburkové s rodinou pánů z Landštejna a konec naznačuje že v dalším díle by se mohla přidat linka z nově založeného Nového města Pražského.
Jinak jsem zvědavý jestli pan Vondruška ukončí Lucemburskou Epopej rokem 1400. kdy začíná jeho Husitská Epopej, nebo bude pokračovat i vylíčením té doby z pohledu Zikmunda Lucemburského, za což bych se přimlouval.
(SPOILER) O Kateřině z Komárova provdané za Jana Bechyně z Lažan se většinou mluví jako o české Čachtické paní, ale já dávám přednost výrazu Bestie z Karlštejna, protože své vražedné skutky páchala zhruba o osmdesát let před jistě mnohem známější Alžbětou Báthoryovou.
Při čtení této knihy jsem si uvědomil jak malou hodnotu měl život nevolníků v očích svých šlechtických pánů, vlastně neměli o moc víc práv než otroci na plantážích, vaz Karlštejnské bestii vlastně srazila nejdříve její arogance když žalovala Karlštejnského děkana, kterým byl Václav Hájek z Libočan, později známý svou Českou kronikou a ten na ní podal protižalobu, při které vyšly najevo její zločiny, a hlavně vražda Kateřiny Papežové sestry pražského měšťana Prokopa Papeže. Z vražd a mučení obyčejných podaných i když to dnes zní hrozně se mohla vykoupit, ale z vraždy osoby měšťanského stavu už to nešlo.
Dnes už nezjistíme kolik obětí za sebou Kateřina z Komárova nechala, ale ví se že ještě více než na samotném Karlštejně jich bylo v Pičíně a okolí kde mněli Bechyňové z Lažan své rodové sídlo, takže jich byly minimálně desítky.
(SPOILER) Třetí díl o vyšetřování Bratra Zdislava se mi líbil částečně proto že i když se tam vyskytuje i nějaké to násilí a pár soubojů na meče, tak to má vlastně takovou pohodovou atmosféru vyprávění a částečně proto že se to týká i dolování vzácných kovů, které mně zajímá už z toho důvodu že kousek od mého bydliště se nacházel středověký důl na stříbro.
Autorka mi i udělala radost zapojením pana Petra Ptáčka z Ledců do děje, protože kniha Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318, je moje první historická detektivka kterou jsem ještě ve školním období četl a patří k těm které nastartovaly můj zájem o Historii, takže paní Koubkové děkuji za její připomenutí.
(SPOILER) Ve čtvrtém díle posádka UTSS Salamis najde menšího bratříčka Rámy, Molocha. Moloch slouží jako velké pohřebiště Korzáry unesených vesmírných plavidel a posádka UTSS Salamis je vlastně skoro celou knihu v nepřežitém střetu s Korzárskými Sépianskými zombíky, až bych uvítal trochu více mezi děje.
Jinak jsem ale spokojen a jsem zvědavý jak se celý příběh v závěrečném díle nazvaném V jámě Lvové uzavře.
Stejně dobrý jako první díl, opravdu jsem nečekal že mně budou takhle bavit německé dějiny, ale Rebecca Gablé píše opravdu výborně, jako žena se nebojí ani bitevních scén což je vidět hlavně v popisu bitvy na Lešském poli kde Ota I. Veliký porazil Maďary kteří do té doby dlouhé roky sužovali svými nájezdy západní Evropu, této bitvy se na Otově straně zůčastnil velký oddíl Českých bojovníků které mu na pomoc poslal kníže Boleslav I. po té, co po 15 letech bojů s Otou uzavřel příměří a tím stvrdil vzestup Českého státu.
Zaujalo mne že dcera Císařovny Adelheid z prvního manželství Emma Italská, kterou provdali na Francouzský trůn a která byla matkou posledního francouzského krále z rodu Karlovců, se po předčasném skonu svého syna znovu provdala za Českého knížete Boleslava II. a byla nejspíš i matkou Oldřicha, známého z legendy o Oldřichovi a Boženě, tím se Přemyslovci spříznili s opravdu nejvýznamnějšími panovnickými rody tehdejší Evropy.
Tak jsem si poněkolikáté přečetl tuto Sci-fi klasiku a znovu si vychutnal objevování úžasného mimozemského světa. Jenom se divím že toto dílo ještě nebylo zfilmováno a že po něm Hollywood ještě nešáhl.
Právě jsem dokoukal třetí řadu skvělého seriálu The Expanse natočenou podle knih Daniela Abrahama a vůbec bych se nezlobil kdyby tímto způsobem byla převedena na filmová plátna i Ráma.
Tuhle antologii jsem měl rozečtenou hodně dlouho, vždycky jsem si dal jednu povídku a pak ji zase strčil do knihovny, asi proto že jejich kvalita byla hodně různorodá, nebudu hanět ty co se mi moc nelíbili, a zmíním jenom ty na opačné straně spektra a to jsou Nemesis od Romana Bureše, Kód Zeta od Kotlety, Sliby se mají plnit od Kristýny Sněgoňové a Po Velké bouři od Jana Kotouče, kterou jsem vlastně četl dvakrát, ještě v jeho antologii Hrdinové českých zemí.
Celkem bych to hodnotil tak na 70. procent, takže zaokrouhluji na čtyři hvězdy.
(SPOILER) Vydání Probuzené šelmy snad nemohlo být lépe naplánováno, popis Dabertova terror tripu po Evropě kdy likviduje po desítkách palestinské teroristy i s pomocí Izraelského Mosadu, v době vypuknutí války Izraele s Palestinským teroristickým Hamásem teda vyšlo.
Doufám že mezi Izraelci se takových reálných Michaelů Dabertů vyskytuje hodně a fandím jim stejně jako jsem v této knize fandil tomu fiktivnímu.
Richenza nebo také Eliška Rejčka je asi spolu se svou protivnicí Eliškou Přemyslovnou literárně nejvíce zužitkovanou ženskou postavou našich dějin. Není se co divit obě žily v bouřlivém období které nastalo po vymření Přemyslovců, k nimž obě patřily, a obě se dění té doby aktivně účastnily.
Byl jsem zvědavý jak se tohoto tématu chopí Antonín Polách, neboť tuto dobu mám docela načtenou a jsem celkem spokojený, bylo znát že Polách byl při psaní hodně ovlivněn paní Ludmilou Vaňkovou ale to mi nevadilo protože tvorbu paní Vaňkové mám rád, váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami a musím dát čtyři, protože jsem ke konci knihy při vyprávění o Závišovi z Falkenštejna opět narazil na ten nesmysl že byl popraven naostřeným prknem, popravovalo se Plknem, což byl popravčí meč nebo sekera.
Také já mám radost z nové série volně navazující na Rytíře z Vřesova a doufám že v dalším pokračování se dovíme i to, co se stalo s Wolframem.
Zajímavé je také zvolené historické období nové série, tedy období kdy Karel IV. ještě nebyl Český král nebo Říšský Císař, ale pouze zástupce svého otce a Moravský Markrabě, to slibuje zajímavé vypravěčské zápletky.
Taky mně trklo že autor musí mít nějaké vazby na Itálii, protože je to už několikátý jeho hrdina který je nějak s Itálií osudově spojen.
(SPOILER) Záhada královraždy je kniha o vraždě, která asi nejvíce ovlivnila směřování historie naší země, srovnatelná událost je nejspíše až vražda následníka Habsburského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu, která rozpoutala První světovou válku, rozpad Rakouského mocnářství a následně vznik Československé republiky.
Vyšetřovat vraždu nechal pan Dobrylovský čtenářům této série už známe postavy z předešlých dílů bratra Kryštofa a jeho rytířského přítele Blahotu. A jak vyšetřování smrti Václava III. dopadlo? Asi jako vyšetřování vraždy Kennedyho v Dallasu v roce 1963, údajný vrah Konrád z Botenštejna dopadl stejně jako Lee Harvey Oswald, který byl po vraždě také rychle zabit. Kdo opravdu posledního Přemyslovce královské krve zabil a hlavně kdo byl takzvaně zadavatelem, to už se dnes nedozvíme, prospěch z jeho smrti mohl mít Vladislav I. Lokýtek proti kterému Václav III. táhl, Habsburkové kteří na naši zem měli zálusk, někdo z vysoké šlechty kterým král šlápl na kuří oko, nebo i někdo další.
(SPOILER) Brány Athén je příběh o tom jak se několik malých městských státečků v čele s Aténami a Spartou vzepřelo první supervelmoci která existovala na naší planetě, Perské říši, která v té době ovládala území od dnešní Libye na západě až k řece Indus na východě. Je to jako by dnes vyhlásilo válku USA, Panama s Kostarikou, určitě by si na tyto dva středoamerické státečky nikdo nevsadil ani korunu, ale přesto se to Řekům podařilo.
Tato kniha je první ze čtyř kterou Conn Iggulden napsal o tomto období antického Řecka a popisuje dobu od legendární bitvy u Marathónu až k o deset let pozdější snad ještě legendárnější bitvu u Thermopyl, obě jsou známé hlavně okolnostmi s nimi související, zatímco ta u Marathónu se proslavila mimo vítězstvím nad Peršany, hlavně běžcem Feidippidésem, kterému po oznámení Athenským že vyhráli, puklo srdce, tak ta u Thermopyl je slavná tím jak 300 Sparťanů zadržovalo celou Perskou armádu, to je samozřejmě dost nadsazené, těch Sparťanů tam sice bylo opravdu jenom 300, ale mimo nich tam byly i bojovníci z jiných Řeckých států, a také každý Sparťan měl svého Heilóta, něco jako že každý rytíř měl svého panoše, ale i tak tam asi sedm tisíc Řeků zadržovalo čtvrt až půl milionu Peršanů, zároveň s bitvou u Thermopyl probíhal střet Perské flotily s tou Řeckou tvořenou převážně Athénskými triérami u Artemísia, který dopadl zhruba nerozhodně, ale nezabránil tomu že Atény byly Peršany zcela vypáleny.
Velké nosné téma knihy je také popis jak probíhala demokracie v její kolíbce v Aténách, měli by si to povinně přečíst všichni dnešní politici, aby viděli jak moc se odchýlili od jejich základů.
(SPOILER) Já, Lulia je historický román podle mého gusta, děj se celkem drží zmapovaných událostí a to co je autorova licence je vkusně včleněno do děje, to vše je doplněno mapkami a historickým komentářem Santiaga Posteguilla, mám rád když autor nakonec vysvětlí kde bral inspiraci ke své knize.
Pokud jde o obsah tohoto prvního dílu o spoluzakladatelce čtvrté Císařské dynastie Severovců, Lulii Domně, tak vše začíná v posledním roce panování nehodného syna velkého Marcuse Aurelia, Commoduse, kterého asi většina lidí zná z filmu Gladiátor v podání Joaquina Phoenixe, kdy po jeho zavraždění se za Císaře prohlásí postupně hned pět adeptů na Římský trůn, a vypukne občanská válka z které vyjde vítězně manžel Lulie, Septimius Severus.
Pokud jde o film Gladiátor tak vizuálně to byla pěkná podívaná, ale s historickou přesností je na tom stejně asi jako Statečné srdce s Melem Gibsonem.
Templáři jsou asi nejznámější křesťanský řád, i přesto že už od jejich zániku uplynulo již přes 700 let, nebo možná právě proto. Právě ten jejich zánik láká autory při popisu proč je vlastně francouzský král s papežem zničili, nejen pro jejich bohatství, ale hlavně pro tajemství které si přivezli ze svaté země, a nalákalo to i paní Horákovou, jejímž prostřednictvím jsem se účastnil už několikátého stěhování tajemné truhlice z poslední bašty křižáků města Akkonu do Evropy, tentokrát díky umně vymyšlenému příběhu paní Naďi do centra Templářů v Čechách, na Moravě a Rakouska, do Čejkovic, co bylo obsahem té truhlice ponechávám autorčině licenci.
I mně Templáři vždy zajímali, a dodnes mám pro ně slabost, celá jejich existence je fascinující, od toho co vlastně objevili v Šalamounově chrámu, až po tu kletbu na hranici, vyřčenou posledním velmistrem Jacquesem de Molay, kterou si odnesl nejen papež Klement V. a král Filip IV. a jeho mužští potomci, ale i jeho strašný rádce a organizátor zániku jejich řádu, kancléř Guillaume de Nogaret.