niknikita komentáře u knih
zkusila jsem nevyzkoušenou autorku...bez nadšení knihu odkládám
Ach, milý Kite, jsi úžasný!
Tohle je nevšední příběh a je tak nabitý emocemi, že jsem chvílemi až trpěla.
Krásný zážitek, nic jiného mne nenapadá.
Jednou za čas musím dát své duši trochu poezie...třeba trochu neučasané, jako Rimbaud sám.
Ano, ten překlad je děsný, ale s tím nic nenadělám.
UF...tak nevím, jestli za to může způsob psaní v první osobě , ale Jeanne se celou dobu jen vychloubá jak je skvělá - nezbavím se pocitu, že čím větší kurtizána, tím má větší štěstí. K tomu záplava často nic neříkajících jmen a samotný příběh se z toho seznamu musí skoro dolovat.Pařížská smetánka určitě není moje krevní skupina.
Neopustil mne smích a dobrá nálada, dostala jsem spoustu nových informací a nenašla nic, co bych posuzovala a odsuzovala / promiň Slávko 1970/.
Autorce patří můj dík za Briťata a tak vůbec...chci poznat Londýn a jednoho nejmenovaného rodáka .
Parádní výšlap, děkuji, Ladislave.
Krásně jsem se prosmála až k posledním puchýřům a dostalo se mi k tomu taky trochu moudrosti a tu si balím do své krosny na příště.Protože mnoho pravdy tady stojí a tato je naprosto zásadní: "Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou".
Picasso a jeho osudová Eva Gouelová - možná si opravdu přál, aby její tvář byla tím posledním, co uvidí, až bude umírat...není důležité, co v této knize je skutečné a co jenom fikce. Každopádně je to pocta Madame Picasso a je to strhující a krásné.
Dlouho se mi nestalo, abych měla tak rozporuplné pocity, jako u této nelehké knihy. Mlelo se to se mnou jako bych vypila šamanův odvar a občas jsem byla v naprostém rauši ze slov a zážitků, které autorka poskládala na papír. Byly chvíle, kdy jsem měla obavu, jestli dočtu do konce, ale nakonec jsem vždycky přece jen odhodila svoji zbabělost a začetla se do dalších strhujících stránek. Mohla bych to napsat stručně pár slovy: BOLELO TO ČÍST...
Těšila jsem se a očekávala krásný čtenářský zážitek. Skutečnost za očekáváním sice lehce pokulhává, ale pár pěkných myšlenek jsem si poznamenala, tak se o ně podělím:
"Vzpomínky jsou jako vlci. Nemůžeš je někde zavřít a myslet si, že ti dají pokoj."
"Svého manžela poznáš až v okamžiku, kdy tě opustí."
"Milován je ten, kdo miluje".
Nechci odradit trpělivé čtenáře, kteří si libují v záplavě slov a děje, kde se neděje mnoho. Francie tady na každého dýchne svojí krásou a to jsem si užívala, jenomže v tom příběhu rozpolceného a ubrečeného Jeana Perdu jsem nenašla smysl.
Ze začátku jsem četla docela se zaujetím, potom jsem knihu dala stranou a vracela se k ní jenom jako k doplňkové záležitosti, když jsem potřebovala trochu odskočit od vážnějších témat. Každopádně je to zábavný pohled do zákulisí herercké profese, svěží a vtipné vyprávění.
Je to lepší průměr, tak bych možná dala tři a půl - kdyby to šlo. Ano, občas se hodí erotika, ale trochu ubrat na tvrdé vulgárnosti by neškodilo a potom bych líp ocenila nápaditý děj celého příběhu.
Už dvakrát jsem dala šanci této knize, už dvakrát zbytečně, jako bych nevěděla, že nemám ráda rady a kecy. Potřebovala jsem odreagovat, tak dobře mi tak.
P.S.
Sáhla jsem po osvědčené terapii a začetla se do Stmívání - opět a s láskou...
Nemůžu uvěřit tomu, že tuto nádhernou knihu čtu už po čtvrté a určitě ne naposledy. Nemůžu uvěřit tomu, že tento příběh oslovil tak málo čtenářů.
Nemůžu uvěřit tomu, že doposud neexistuje filmová verze, protože Šamanka si to přinejmenším zaslouží...
Pochopila jsem, proč všichni milují Harryho Pottera a pochopila jsem, proč ty příběhy čte můj vnuk pořád dokola.
Krásně jsem si dobila baterky a četla s lehkostí a bez ohledu na svůj věk.
Tohle byla volba k vůli čtenářské výzvě.Z počátku jsem se těšila, že budu číst příběh podobný tomu z filmu Prázdniny...těšila jsem se na Londýn i anglický venkov.
Jako letní oddechovka bez zapojení mozku docela dobrý a jako trochu nuda před usnutím taky tak.
Nedočteno. Asi jsem se nedokázela soustředit v letošním tropickém létě. Zpočátku měl příběh opravdu spád ale v poslední třetině začínal nudit a já se neumím nutit.
Moc jsem se těšila a našla něco na způsob "etiketa", aneb jak to chodí v Paříži. Zajímavé ale těžko posoudit o jaký žánr se jedná. Poučné, cestopisné, životopisné ? Nijaké, přestože plné informací .
Nevím, proč je kolem této knihy takový humbuk? Pro mne je to spousta slov, někdy až zbytečných a literární zážitek nula na druhou.
Snad ještě příběh Jáchyma se dal číst, ale Veronika byla na pár facek
Nekomplikovaný a přímočarý, ale strhující je způsob, jakým Harlan Coben píše svoje příběhy.Toto je styl, který mám ráda.Možná po polovině knihy začnete tak trochu tušit o co jde, ale v žádném případě autor svého čtenáře nezklame.Výborná kniha - a možná i varující skutečnost...
Oprášila jsem kolibří knížku jednoduchých, nekomplikovaných veršů a důvodem byla hlavně čtenářská výzva.
Tady je malá ochutnávka od málo známého básníka:
...
Poslední mé jaro - snění,
nahořklý med okouzlení,
víno omamné!
Opět slyším čísi slova,
ruka dotkla se mne znova
jak už dlouho ne.
...