norrasun komentáře u knih
Moje první knížka od této spisovatelky, čtená kdysi před více než dvaceti lety a prostě - láska na první pohled.. přišlo mi to všechno tak čtivý a napínavý a hlavní hrdince jsem hrozně moc fandila..
Fieldingová je moje oblíbenkyně dlouhá léta..dvě dekády to budou.. to to letí..obvykle shledávám u jejích knih jedinou vadu (a tento román není výjimkou) - a to, že už je příběh u konce :) Přesvědčivě vylíčené osudy a peripetie několika rodin, žijících v jedné uličce, mě tentokrát zcela pohltily, a to i zásluhou výtečně odvedené práce paní překladatelky Havlové, jež je zmíněna i v závěrečném autorčině poděkování..
Stejně bravurní jako předcházející svazek. Zas tam řádil můj oblíbený Napoleon..a pak Londýn a podivný, ale fascinující příběh s Rozparovačem.. no, moc jsem litovala, že už je konec..četla bych dál a dál..
Ke knize jsem už zrovna dost unavená zasedla, že jen prolistuji a vrhnu se na čtení jindy..no a milá kniha se vrhla se svou úchvatnou kresbou a fantastickým příběhem na mě, vcucla a nepustila do posledního obrázku, posledního slova..
Nevím proč, ale Napoleon mě zvlášť fascinoval..
Obrázky jsou pastva pro oči.. příběh mě až tak nevzal, místy mi dialogy přišly až lehce trapné, ale přiznávám pět hvězd - protože si je prostě knížka zaslouží.
Autobiografie či biografie ve formě grafického románu mám ráda a toto je, myslím, velmi povedené dílo, zejména po výtvarné stránce. Ale i příběh mě zaujal. Není to, pravda, žádný thriller a srdcervoucí drama. Pocity a dojmy dospívající krasobruslařské naděje, introvertní Tilly, jsou zde popsány věrně a jsou mi blízké. To mi k radosti ze čtení bohatě stačilo.
Samotnou mě vždycky překvapí, jak mě Jodorowsky znova překvapí.. odporné postavy a charaktery, spravedlnost patří bohatým a ozbrojeným, vystřelená oka lítají vzduchem.
Tady pan Kverulant níže napsal parádní a výstižný komentář, se kterým se ztotožňuju do posledního otazníčku.
Pro mě (jako téměř všechny knihy pana Urbana) velký smyslový zážitek..
Vynikající. Knížka se mi vlila do krevního oběhu a zaryla pod kůži. Osoby a obsazení, příběh a celý divoký zlínský svět, vše mi skutečně způsobovalo stavy vytržení.
Do postavy obstarožního, zhrzeného herce jsem se, myslím, zamilovala.
Četla jsem a slova vtékala očima rovnou do duše, kde rozehrávala jemné, sladkobolné blues... lépe ten čtenářský zážitek popsat neumím.
No. Každému v životě se něco děje, jen ne všichni to umíme takhle pěkně knižně zúročit jako tuhle pan spisovatel. Já jsem se solidně pobavila, s hodnocením u mě panuje shoda s DominouCZ včetně těch mykóz. Třešničkou pro mě byly v knize zmíněné mé milované Hnusle, kde opilý Mistr porůznu vegetoval. Takže s klidem dávám pět vaginálních čípků..
Možná to není zrovna literární skvost, ale určité kvality to nese, nebo alespoň já je tam spatřuju. Sebeironie, humor, určitá hořkost, pocity marnosti jsou popsány věrně...Slabší se mi jeví dialogy a taky snaha vykreslit se jako playboy, jemuž ženy skáčou do postele, jen co jim ožrala naznačí lehký zájem, mi přijde mírně křečovitá.
Martina postupně propadá závislosti na vztahu s Tomášem, mužem, který soustavně navazuje a udržuje vztahy s jinými ženami. Chronický nevěrník se snaží partnerku přesvědčit, že je milující, věrný a ona že zbytečně paranoidní, Martina neúnavně vyslýchá, sleduje, pátrá a přitom duševně i tělesně chátrá..
Příběh fatální lásky je prokládán epizodami z Kunderova života, které mě bavily stejně tak.
Kniha je čtivá, má spád a jako celek pro mě bezvadně fungovala.
To bylo tak zvláštní čtení, musela jsem si dát u některých kapitol hodně na čas, abych vstřebala, o čem vlastně jsou - a spoustu jsem toho dost možná ani nepochopila a prostě se nechala unášet poetikou příběhů a jen tak si plula japonskou krajinou..
Inspektor Bergman řeší vraždy mladých žen a kulisou je vesnické společenství lidí, z nichž každý skrývá nějaké to tajemství z minulosti.
Čtivá a svižně ubíhající detektivka, pro mě jednoznačně důvod se těšit na další počiny paní Klevisové.
Výborný komiks, hodně otevřený, zajímavý a velmi čtivý. Já sama se v tématice nebinárních identit příliš neorientuji, tudíž měl pro mě edukativní rozměr..
Záhadné, ponuré, podivné a vtipné.
Hrdinové zase trochu jinak.
Mimochodem, lidí se super schopností Krakena bohužel pár znám...
Některé knihy jsou napohled tlusté, se spoustou slov, ovšem zápletkou a dějem jsou jaksi útlé. Tady mi to přišlo naopak, kniha nijak rozsáhlá, ale přímo bobtnala (jak houba nasáklá deštěm) podivnými, až hrozivými událostmi. Při čtení jsem měla hned od začátku pocit, jako bych se vydala na známou stezku lesem, ovšem namísto suchohřibů a holubinek postupně sbírala do košíku své čtenářské mysli všechny ty rány, které Sisi utržila. Ty jsem pak (podobně jako Sisi plodnice hub) jednu po druhé v myšlenkách třídila a zkoumala.
A pak už jsem jen zírala, kolik jedu lze nalézt kolem, aniž by člověk měl vůbec jen ponětí.
A Viktorie Hanišová má zjevně ohromný talent..o knihách se mi totiž málokdy zdá, a navíc houby (jídlo i sběr) dost nesnáším. A tento měsíc jsem už dvakrát v noci hopkala po lese, našla jen samé červivce, šlápla do louže a napršelo mi za límec. Přesto jsem vděčná, že se mi z knihy do snů vetřely tyto a nikoliv jiné, hrůznější motivy.
Velká kniha, velké nadšení! Díky kresbě a příběhu člověk snadno vpluje do dobrodružství a už se nechá unášet podmořskými proudy či se prosekává hustou pralesní vegetací ve společnosti té nejneohroženější sexy hrdinky..
Věřím, že mě nikdy nepřestane těšit listovat takovými super komiksy a přitom se tak moc bavit!
Pro mě je tato kniha jednoduše krásná (výpravou i obsahem).. každý z rozhovorů - lidských příběhů - se mě nějak v hloubi dotkl, zasáhl mě.. ostatně jako další knihy pana Palána, člověk je dlouho po přečtení nosí v hlavě (nebo aspoň já)