Norri komentáře u knih

Už osm let si k Corbenovi hledám cestu a pořád nevím, jestli mám jeho práci rád, anebo jestli ji nesnáším. Možná je na čase smířit se s tím, že tu cestu nikdy nenajdu. Když pominu jeho dobrou práci na Hellboyovi, tak jsem byl docela spokojený s Bohem krys. U Šerosvěta je můj dojem opět velmi rozpačitý. Napsat proč ale není vůbec jednoduché. Nejde to smáznout jednou větou, že je to škaredě nakreslené, anebo že je ten příběh nudný. U Corbena je všechno velmi specifické a svérázné. Pokusím se to rozvést.

První, co vás na Šerosvětu zaujme, je kresba. Corben umí velmi dobře kreslit ošklivost a rozklad. Také jeho anatomie obličejů a žen celkově je velmi svérázná. Ale na to se dá přistoupit v rámci jeho stylu a nadsázky. Větší problém mám s tím, že není konzistentní. Jednak nejsou obličeje pořád stejné a taky nejsou všechny panely stejně pečlivě prokreslené. Na jednom panelu se kocháte prokreslenými a skvěle vystínovanými svaly s vystouplými žílami, a na vedlejším panelu máte obrázek postrádající detaily, či je obličej deformovaný jinak než předtím. Navíc Corben zde často používá velmi extrémní úhly, divnou perspektivu a agresivní stíny, takže je někdy těžké na první pohled poznat, na co se díváte.

Co se týká příběhu, tak je to velmi jednoduché fantasy, které ale má, bohům žel, velmi nepravděpodobné zvraty. Navíc, když se zamyslíte nad detaily, ten příběh drží pohromadě jen velmi těžko. Nedá se říci, že v příběhu chybí humor. Neustále to pracuje s nadsázkou. Chybí tomu ale humor dost výrazný na to, aby vykompenzoval to, co se mi na ději nelíbí.

4 26.09.2024

Tahle kniha je pro mě tak trošku splněným snem. Fascinuje mě vizuální stránka pulpových sci-fi. Od typického tvaru kosmických lodí, až po přiléhavé kombinézy s obrovskými skleněnými koulemi na hlavách. Bizarní pistole střílející nejrůznější paprsky nevyjímaje. Líbí se mi, jak to kreslili Wally Wood a jeho kolegové v EC Comics. Silně jsem postrádal tento styl v komiksech, které vyšly u nás. Sem tam se něco našlo, jako třeba Plukovník Bizár v Černé Palici, ale celkově toho moc nebylo. Na takovýto vizuální styl mě nalákala kresba komiksu Black Science, se kterým jsem se poprvé dostal k Rickovi Remenderovi. Asi nepřekvapí, že jsem poté zatoužil i po nedostupném Fear Agentovi. Když Image oznámil dotisk, tak jsem se zaradoval. Když dva měsíce před dotiskem oznámili vydání i Mighty Boys, byl jsem nadšený. A to jsem ještě netušil, jak moc vymazlené toto vydání bude.

Nejsem znalec pulpových sci-fi komiksů. Je to spíše jen má představa, co by takové komiksy měly po příběhové a vizuální stránce obsahovat. Mají tu výhodu, že už dopředu víte, že u nich nemusíte, možná dokonce nesmíte, moc přemýšlet, jestli by to všechno po technické stránce fungovalo. Umožňuje to vyprávět dobrodružství, které by se v hard sci-fi vyprávět nedaly. V pulpových sci-fi je zřejmě možné úplně všechno. Agent Strachu naplňuje všechno, co jsem od něj očekával a v co jsem doufal. Moc dobře se to čte, má to spád, je to nahláškované, je to vtipné a emzáci jsou úžasní. A hlavní hrdina je takřka shakespearovská postava.

Kniha 1 - hlavní příběh

Heath Huston je správný chlap. Je to legenda a hrdina boje o planetu Zemi. Je to ale také ztroskotanec a alkáč. Hlavně je to ale nesobecký paličák, který udělá cokoliv, jen aby ochránil své milované a lidstvo celkově. Skoro ve všem, co dělá, je překvapivě úspěšný. I přes neustále vysokou hladinu alkoholu v krvi. Jenže to vypadá, že se každý jeho dobrý skutek dříve nebo později obrátí v obrovský průser. To zní jako námět na bláznivou komedii, ale opak je pravdou. Jeho život se zdá být nekonečnou řadou tragédií, které s ním, jako citově zaháčkovaný čtenář, nutně prožíváte. Tyhle věci Remender skutečně psát umí.

Zpočátku to vypadá, že Agent Strachu nemá jasné směřování. Jako čtenáři jste vrženi někam doprostřed celého příběhu a nemáte vůbec tušení, co se děje. Vypadá to jako sled náhodných krátkých eskapád. Heath Huston jde z akce do akce, masakruje emzáky a prokládá to vtipnými hláškami a flaškami chlastu. Vypadá to, že je neustále vláčen událostmi z místa na místo. Postupně se ale začnou přidávat souvislosti a vzpomínky, a celé se to rozroste do jednoho obrovského epického příběhu. Vyprávění nikdy nepřešlapuje na místě. Remender se toho nebojí a někdy přijde s takovým odhalením, nebo zvratem, že vám to vystřelí mozek a vyrazí dech. U Black Science jsem se závěrem příběhu moc spokojený nebyl. Tady mi to ale skoro všechno sedlo.

Kniha 2 - příběhy

Věděl jsem, že druhá kniha jsou příběhy. Nevěděl jsem ale, že to jsou jen velmi krátké příběhy, které byly původně jako bonusy na koncích jednotlivých sešitů Agenta Strachu. Nemám rád takové krátké příběhy. Je pravda, že zde není potřeba pokaždé znovu budovat atmosféru a seznamovat se s postavami. To všechno máme už z první knihy. Jenže potom už ty příběhy nemají moc co nabídnout a já většinu z nich do druhého dne zapomněl. Je tam ale pár výjimek, které mě bavily a které i na chvíli utkvěly v paměti. Stejně je to s kresbou. Něco je pěkné, něco je zajímavé a nečekané a něco je prostě jenom škaredé. Po příbězích je ale skutečně rozsáhlá bonusová část se skicářem a galeriemi obálek. Ty bonusy mě potěšily.

Zpracování

Samostatný odstavec si zaslouží celkové zpracování tohoto vydání, tj. obou knih a boxu. Vazba knih a použitý papír jsou jako vždy prvotřídní. Sice jsem narazil na dva listy s kazem, ale to se stává. Nic, co by kazilo celkový dojem a už vůbec ne čtení. Toto vydání je výjimečné tím, jak je vyšperkované a co všechno na něj bylo použité. Box působí velmi bytelně a má zakulacené rohy, takže obrázek přechází plynule zepředu, přes hřbet, až dozadu. Navíc je na něj použitý parciální pak, který ve tmě lehce svítí. Desky knih mají velmi detailní parciální lak. Osobně používání parciálního laku nemám moc rád, ale uznávám, že tady je to zajímavé. No a poslední ozdobou je použití měňavé stříbrné fólie na logo Agent Strachu. Vypadá to docela cool.

I přes slabší druhou knihu musím dát plný počet hvězdiček. Za první knihu a její příběh, za samotný žánr a za zpracování.

4 02.06.2024

Na tuto knihu jsem se velmi těšil. Vlastně jsem se na ni těšil více než rok, od Comic-Con 2023, kdy ji Ledecký se Suchánkem oznámili. A teď jsem ji konečně otevřel a hned v první kapitole, na prvních čtyřech stránkách, vidím nesmysly, které vyloženě bijí do očí. Původně jsem hned sepsal, co je tam všechno špatně. Ale pak jsem si řekl, že knihu dočtu do konce a pak první kapitolu posoudím v celkovém kontextu. Dobře jsem udělal, protože teď můžu napsat, že první kapitola je otužovací. Potom už všechno bylo v pohodě, anebo jsem už neměl potřebu řešit detaily.

Kniha je kratší, než byste čekali. Přečteno jsem měl dřív, než jsem vypil kafe. Všechny povídky jsou velmi krátké, některé dokonce jednostránkové. Některé mají úsměvnou pointu, jiné jsou naopak velmi syrové a šokující. Ve výsledku musím říct, že jsem spokojený. Má to správnou atmosféru a ty špatné konce mají něco do sebe. A ten jeden dobrý vlastně taky.

Co se týká výtvarné stránky, tak kresbu obou autorů mám rád. Michal Suchánek si mě získal už v Děsivých radostech a tady na to navázal. Ten styl je zcela rozeznatelný. Možná až moc. Kdyby třeba povídka Vzteklí psi byla součástí Děsivých radostí, tak by vám ani nepřišlo, že tam nepatří. Suchánkova kresba je zkrátka stále stejná. U Jonáše Ledeckého je to jinak. Ten stylově hodně vyrostl a jeho kresba působí dynamicky a zároveň tak nějak správně pulpově.

Potěšila mě závěrečná jednostránková povídka WHAAM!. V Tate Modern jsem před tím obrazem stál a říkal jsem ženě, že je to takový divný fake. Kdyby to byl zvětšený panel ze skutečného komiksu, tj. nakreslený autorem, který nakreslil celý komiks, tak by to byla pecka. Skutečný komiksový pulp vystavený v galerii. Ale tohle si na komiks jenom hraje. Umění, které komiksem nikdy nebylo. Nedokonalost staré tiskové technologie úmyslně napodobená ručně.

Bonusová část je zde skutečně obsáhlá.

4 09.05.2024

Ten komiks působí jako jedna velká pozitivní jízda. Ale… Tereza Drahoňovská na konci knihy říká, že je jí lehce mdlo, když vidí své úsměvy na prvních fotkách bez vlasů, protože ví, co všechno za těmi úsměvy skrývala. Já mám trošku obavu, že za posláním tohoto komiksu, tedy za osvětou a povzbuzením pro jiné pacienty, se toho také skrývá více. Je jasné, že náš největší nepřítel se většinou schovává v naší vlastní hlavě. A to ten komiks ukazuje. Jenom se mi nechce věřit absolutní absenci nepříjemných reakcí z okolí, i když třeba neúmyslných. Na druhou stranu, to, co si myslí ostatní, to nám může být ukradené, že. Celkově ten komiks vnímám pozitivně a navíc jsem se dozvěděl i něco nového. Gratuluji k úspěchu ve Francii!

4 24.04.2024

Stejní tvůrci, a přesto je druhá kniha jiná než ta první. A není to jen tím, že se to tentokrát neodehrává v Gothamu, ale v želváckém New Yorku. Kresbu jsem si užíval o více než v první knize. Bane je tady velkolepý. Jinak je to ale mnohem méně nahláškované a méně odlehčené. Nese se to na temnější a epičtější vlně. Zpočátku mi to připadalo jako chyba, že bylo humoru oproti první knize ubráno. Přece jenom, humor je silná zbraň a želvám velice svědčí. Bitky s Banem mě ale přesvědčily, že i temnější příběh může v tomto crossoveru dobře fungovat.

4 25.02.2024

Na třetí díl této archivní kolekce jsem se těšil. Kdysi jsem se četl Conana, který vyšel u Barlow Comics, a přestože to bylo příšerně vytištěné, tak bylo evidentní, že John Buscema Conana umí. V předchozí knize jsme dostali ochutnávku a tady jsme dostali Johna Buscemy pořádný nášup. Chvilku jsem přemýšlel, jestli mi přece jenom nechybí kresba Barryho Smitha. Říkal jsem si, jestli těch prázdných pozadí není nějak moc. Ale ne, nechybí a není. Buscema zkrátka umí a na jeho Conana se dobře dívá. Přesto si myslím, že byl v této knize překonaný, a to Nealem Adamsem v povídce Prokletí zlaté lebky, která dala jméno celému tomuto svazku. Adamsova kresba a práce s panely posunula tu povídku na úplně jinou úroveň. Ale k tomu se ještě vrátím.

I přes veškerou mou chválu výtvarné stránky musím zůstat s hodnocením této knihy poměrně nízko. Důvod je jednoduchý - příliš krátké a generické povídky. V předchozí knize jsem si chválil, jak na sebe téměř všechny povídky navazují a působí dojmem souvislého děje. Tak to mám rád. Tady je jenom jeden příběh delší, a to příběh z Kitaje tvořený povídkami Ohnivý vítr tajuplné Kitaje, Zkouška sedmi mečů a Svůdkyně z ohnivé věže. Ale to je všechno. Všechno ostatní jsou zcela izolované krátké povídky. Občas se v některé z nich objeví zajímavý moment, ale to nestačí. Většinou jsou tak krátké, že než začnou bavit, tak skončí, a jsou děsně generické. Jednou z mála povedených izolovaných povídek je již zmíněné Prokletí zlaté lebky. To mi připadalo poměrně dobře napsané a ve spojení se skvělou kresbou Neala Adamse to byla zábava.

4 11.01.2024

Tohle se panu Vybíralovi opět povedlo. Naprostá pecka! Ta kniha je jiná, než jakou jsem si ji dopředu představoval. Vím, neměl bych to dělat, protože jsem potom často zklamaný. To ale není případ této knihy. Očekával jsem hlavně dobrodružství v “jiném fantasy světě. Prostě začátek v reálu a potom šup skříní někam jinam, kde budeme až do konce. Jenže tady se větší část knihy odehrává v reálném světě. V reálném světě, který pociťuje následky událostí, kterých jsme byli svědky v onom “jiném světě. Erwan a jeho přítelkyně jsou jediní, kdo tuší, co se děje, a kdo by snad mohl postupující katastrofu zastavit. Ale je to zábavné, napínavé, místy trošičku strašidelné, místy drsné, ale zároveň je to i romantické.

Kresba je úžasná a je plná detailů. V některých komiksech je skvěle nakreslená jenom příroda, nebo města. V jiných jsou pěkně nakreslení jenom lidé. Tady je úžasně nakreslené všechno. Přírodní scenérie jsou epické i tajemné, města jsou živá a plná detailů, a lidé jsou, i přes komiksovou stylizaci, takřka skuteční. A holky, ty jsou tady krásné

Kniha je opět skvěle udělaná a má bonusy s nádhernými celostránkovými a dvoustránkovými malbami. Mám standardní verzi, ale držel jsem v ruce i limitku, a musím říct, že jsem zaváhal. Desky standardní verze jsou pěkné, ale limitka je nádherná. Už aby vyšla druhá, závěrečná kniha.

4 01.01.2024

Tak tohle se vážně povedlo. Je to perfektní a řadí se to k nejlepším komiksům, jaké jsem četl. Je to chytré a zábavné od první stránky. Má to hloubku, ale zároveň tomu nechybí humor a hravost. Osm miliard lidí dostalo jedno přání a vypukl očekávaný chaos. Už jenom ten by stačil na fajnovou povídku. Ale Charles Soule zde jde mnohem, mnohem dále. Nechává čtenáře sledovat vývoj událostí daleko do budoucnosti. Je to takové postapo po velmi nepravděpodobné katastrofě. Budu se opakovat, ale je to perfektní a má to dokonce i povedený a uspokojivý konec.

Výtvarnou stránku měl opět na starosti Ryan Browne, který se Soulem dělal i Kletbu. S potěšením můžu říct, že tady odvedl daleko pěknější práci. Kresba je jemnější a preciznější. Více se mi líbí i barvy.

4 29.12.2023

Zajímavý způsob, jak profrčet historii divokého západu. Ale jakože hodně rychle. Komiks v krátkých a ještě kratších příbězích ukazuje nabytí a pozbytí hodinek různými lidmi. Ve většině příběhů je známa osoba, která hodinky do dalšího příběhu přenese, ale jinak jsou ty příběhy zcela izolované. Nevýhodou těch krátkých příběhů je, že během těch pár stran nemáte šanci si ke komukoliv udělat nějaký vztah a většina smrtí držitelů hodinek je vám vlastně zcela ukradená. Během čtení se ve mě jen sbíral pocit zmaru a pomíjivosti. Jako kdyby ty hodinky byly prokleté a přinášely svým majitelům smrt. Ale byla to drsná doba a ve westernech se v posteli moc často neumírá. Navíc komiks o několika obyčejných lidech, kteří by zemřeli stářím v posteli, by byl nejspíše poněkud nudným. Na konci knihy zůstává jediná otázka. Jak je možné, že ty hodinky zůstaly po těch staletích, po tolika majitelích a po tolika eskapádách stále krásné a stále funkční.

Každý příběh je kreslený jiným kreslířem a to z ní činí úžasný sborník evropských tvůrců. Přehled stylů je pestrý a je opravdu radost tím listovat. Často zamrzí, že jsou ty příběhy tak krátké a vy si tu kresbu nemůžete užívat déle. Zamrzela mě ještě jedna věc, a to že Marini, který je uvedený v seznamu autorů, je autorem jen dvou variant obálek ze tří a nenakreslil si žádný příběh.

4 24.11.2023

Tohle je úplně nový svět. Svět, který tak trošku paroduje svět Marvelu, se všemi jejich létajícími pevnostmi S.H.I.E.L.D.u a zločineckými organizacemi Hydra a A.I.M. Nový svět s brutálnější akcí. Tohle by v Marvelu neprošlo, říkal jsem si. To jsem se ale pletl, protože to u Marvelu původně vyšlo. Na rozdíl od klasického Marvelu tady ale nejsou superhrdinové. Jsou zde jen superpadouši a agenti S.O.S.
Je to také svět, který vzdává hold starým pulpovým příběhům se všemi jejich šílenými vědci, karnevalovými škraboškami a kosmickými plazmovými pistolemi. Je to velmi zvláštní kombinace, která mě bila do očí svou přepáleností a neuvěřitelností. Něco takového jsem po 'Criminalech' a 'Zabij, nebo budeš zabit' nečekal.

Co se týká příběhu, tak ten je parádní. Stejně jako nápad dát superpadoucha, zbaveného superschopností, do programu na ochranu svědků. Je zábavné sledovat, jak se ve světě běžných smrtelníků trápí. Je zábavné sledovat všechny jenom nemorální myšlenkové pochody a činy. Jenomže tato zápletka nevydrží dlouho. Hlavní hrdina nezůstane bez superschopností napořád a příběh se překlopí někam jinam. Ono to asi není překvapivé. Kdyby se to celé nezvrhlo, tak ta kniha nemá přes 360 stran. Důležité je, že to zůstává zábavné.

U kresby Seana Phillipse se často nechám zaskočit tím, jak na mě na prvních stránkách působí, když se k ní po delší době dostanu. Jako bych očekával něco lepšího. Je to tím, jak si jeho komiksy pamatuji. Ale výsledný dojem nezanechává jen kresba samotná, ale to, jak funguje společně s příběhem. A to si pište, že vždy funguje naprosto perfektně. Po dvaceti stránkách už vždycky nemůžu přijít na to, co se mi vlastně nezdálo. Ta kresba je perfektní. O Phillipsových obálkách nejde říct nic jiného, než že jsou geniální a dokonalé. Ještě že jich je plná bonusová část knihy.

4 13.08.2023

V této druhé knize jsem si k Elrikovi konečně našel cestu. Tady je konečně hrdinou, jehož příběhy chci sledovat. Nutno podotknout, že první kniha tomu položila nutné základy. Navíc zde Elrik získal parťáka, který jej správně doplňuje. Kresba je opět naprosto skvělá. Doufám, že se dočkáme nějakého pokračování.

Po předmluvě Neila Gaimana jsem došel k závěru, že Moorcock je asi opravdu zásadní autor. Až příště navštívím rodiče, tak musím pohledat na půdě. Jedna kniha s Elrikem by tam měla být z dob, kdy jsem chodil do Levných knih častěji než do školy na přednášky. Po těch letech si její děj už vůbec nepamatuji. Jenom její obálka uvízla v paměti.

4 03.08.2023

To jsou hodně zvláštní příběhy. Na jednu stranu jsou plné humoru a vtipných situací, ale na druhé straně mají docela temné twisty a pointy. Sám doktor Black Jack je často pěkně arogantní a krutý parchant. Doktor House je proti němu svatoušek. Možná je to ale jenom póza a způsob, jak si nepřipustit nikoho k tělu. Black Jack se s každou další povídku více odkopává a já jsem jej měl s každou další povídku radši. Všechny příběhy jsou úmyslně děsně přepálené a často se tam plácají hrozné kraviny. Někdy je to ale docela zajímavé a poučné. Některé nápady jsou hodně šílené a zběsilé, ale jiné jsou hodné zamyšlení.

Je to úplně jiné, než jsem po Dopisu pro Adolfa čekal. Počáteční zklamání však postupně nahradila spokojenost. Je to sice tlustá kniha, ale hrozně dobře se to čte a za tři večery jsem ji měl přečtenou. Navíc mě baví Tezukova kresba. Nemá jednotný styl a na jedné straně se často sejdou normální manga postavičky, karikatury i téměř medicínsky precizní nákresy. Zní to divoce, ale je to super.

Zpočátku jsem tomu chtěl dát jenom tři hvězdičky. Později se to překlopilo na čtyři. Teď uvažuji spíše o plném hodnocení.

4 14.06.2023

Bryan Talbot našel ve svém multivesmíru nový příběh. A kupodivu je opět v ohrožení lidstvo ve všech paralelách. Tentokrát to ale není až tak originální nápad. Na podobném nápadu stojí například X-Meni. Příběh "Legendy o Lutheru Arkwrightovi" je o nevyhnutelném střetu dvou evolucí jednoho druhu. Je to o střetu evolučního souboje s morálkou. Kdo je v právu? Čí morálka je ta správná? Na to máme jednoduchou odpověď jen do té doby, dokud jsme na vrcholu evoluce my.

"Každý příběh je jako zrcadlo. Když do něj prohlédne hlupák, nemůže spatřit tvář mudrce."

Talbot opět vymyslel zajímavý příběh, který je tentokrát vyprávěn vypravěčem. Ten kromě vyprávění legendy o Arkwrightovi také bilancuje, zda je lidstvo, tedy Homo sapiens, dobré anebo zlé. Toto bilancování však nakonec vyzní do ztracena. Příběh opět skáče mezi paralelami a čtenář musí být pozorný, aby si v každé udržoval kontext a neztratil se. Už to ale není tak náročné jako v Dobrodružství. Nechybí ani dějová linka, ve které je shrnutí děje z předchozích knih. Oproti podání Arkwrightova originu v Dobrodružství je tohle doslova polopatické.

Je škoda, že se Talbot věnoval filozofování o evolučním boji a morálce jen na začátku příběhu. Zbytek knihy je už jen o taktizování a přemýšlení o tom, jak porazit protivníka. Je to zábavné, je to pohlcující, ale trošku tomu chybí hloubka, kterou jsem vnímal v Dobrodružství.

"Diktátorům se daří v uzavřených zemích, tam, kde se lidé bojí svých sousedů. Z občanů jsou zajatci a nemají naději na svobodnou existenci. Naše země se stala rukojmí majetných elit."
PARA 00-52-23, LONDÝN

Tato kniha mi jen potvrzuje, že kresba se má posuzovat, až když držíte komiks v ruce, ne na základě ukázek na internetu. Obával jsem se, že Talbot nedokázal kresebně navázat na "Dobrodružství Luthera Arkwrighta". Zvláště po barevném "Srdci Impéria". Mýlil jsem se. Vizuálně je to zase pecka. K pár obrázkům bych mohl mít nějaké připomínky, ale jiné jsou zase hotové vizuální orgie. Také s kompozicemi stránek umí Talbot stále čarovat.

4 12.06.2023

Na tento komiks jsem se hodně těšil. Vždyť ho dělal Mark Millar, Terry Dodson a Frank Cho! To nemůže být špatné! Při čtení však mé nadšení zchladlo. Ukázalo se, že je obyčejná superhrdinská mlátička. Příběh není špatný a dobře odsýpá. Peter Parker se dostává do stále větších sraček a hledá pomoc kde se dá. Jenomže situace je stále horší a horší a Peter Parker nemá nejmenší tušení co se děje a jak z toho ven. Celé je to docela drsné a krvavé. Vystřídají se tam snad všichni Spider-manovi nepřátelé, což je docela otravné. Nejvíce mi ale chyběl nějaký přesah ze superhrdinského žánru. Něco navíc, jako měl třeba Kevin Smith ve Zlu v lidských srdcích (oba příběhy spojuje Terry Dodson jako kreslíř).

Co se týče kresby, tak je pěkná. Vím, strohé konstatování vzhledem k tomu, že mám kresbu Terryho Dodsona i Franka Choa rád. Tady odvedli standardně dobrou práci, ale nějak se to v tom superhrdinském ději ztrácí. Vlastně ani nevím, co kreslil Dodson a co kreslil Cho. Poznal jsem jenom Frankova jezevčíka a Komiksáka že Simpsonových.

4 07.06.2023

Kromě kresby jsou hlavními devizami této série časté dějové zlomy a změny směru vyprávění. Nikdy nevíte, kdy se to zvrtne někam, kam nečekáte, a kdy někdo z hlavních hrdinů zemře. Tady se takové věci nestávají jen na konci alb. V této knize se příběh překlopil do sci-fi postapo dystoptie a je to pořád zábavné. Jen jsem měl v posledním albu pocit, že je to už trošku moc překombinované. Příběh skončil tam, kam od začátku směřoval, což rozhodně chválím. Jenom byla na konci přidaná ještě jedna oklika, která tam už podle mě být nemusela. Ale je pravda, že ta oklika obaluje celý příběh do kompaktního balíku. Uvidím, jak se mi to bude líbit za pár let při dalším čtení. Už teď to nebylo špatné.

4 15.05.2023

Skvělý hellboyovský příběh s parádní atmosférou. Má to všechno, co k Hellboyovi patří. Je to jeden z těch příběhů, který drží sám o sobě. Tuhle knihu můžete dát k přečtení i někomu, kdo o Hellboyovi ještě neslyšel. Celá kniha mi utekla velmi rychle, skoro jako krátká povídka. Velmi jsem se těšil i na kresbu Alexe Maleeva a jsem trošku zklamaný. Což o to, kresba je skvělá, mám Maleevovu kresbu rád, jenže jsem naivně očekával i Maleevovy barvy. Dave Stewart odvedl standardně dobrou práci, ale Maleevovy barvy jsou někde jinde. No ale nevadí, i tak dávám všechny hvězdičky.

4 20.04.2023

Tak tohle bylo příjemné překvapení. Zábavná jednohubka jako luxusní dárek od Mighty Boys. Cyberpunková detektivka v lehce dystopické budoucnosti. Policejní příběh z Nové Amazonie plný robotů, umělých končetin, drog, zášti a pomsty. Moc dobře se to čte. Při vyvrcholení děje jsem sice trošku nadzdvihl obočí, ale neurazilo mě to. Ke krátkým příběhům takové rozuzlení asi patří. Hlavní postavy, organického i křemíkovou, jsem si rychle oblíbil a s radostí bych si toho přečetl víc. Navíc se na to pěkně kouká. Kresba je pěkná a živé barvy k tomu sedí. Komiks dvakrát doplňují novinové stránky, které přibližují politickou situaci Nové Amazonie, ve které těžbu dřeva nahradila těžba nového vzácného kovu - vitria, a hlavní slovo mají jeho producenti.

4 15.03.2023

První půlka příběhu, tedy první kniha, budovala zápletku a atmosféru. Obojí zde, ve druhé knize, poměrně rychle vyeskaluje. Rychle, ošklivě a zároveň úžasně. Celosvětová politická situace kolem superhrdinů se zvrhne do fatálních rozměrů, za osobní účasti toho cypa Putina. Následující hromadná superhrdinská bitka může vzbudit zdání, že Geoffu Johnsovi došel dech a nápady, ale chyba lávky. Je to začátek složitého a zmateného vysvětlování základní otázky života, vesmíru a vůbec. Mám na mysli DC vesmír, samozřejmě. Musím připustit, že když jsem pochopil, k čemu celý tenhle celý crossover se Strážci slouží, tak mě to ohromilo. Vážně! Tohle všechno museli mít vymyšlené už tehdy, když začali vymýšlet celý Rebirth (Znovuzrození hrdinů DC). Vysvětluje to, jak se do DC vesmíru vrátili staří hrdinové a proč se věci změnily. Jasně, bylo to naznačeno už v úvodním sešitu Znovuzrození, ale tady to jde do hloubky. To, jak Dr. Manhattan postupně odhaluje princip fungování multivesmíru DC a princip všech jeho restartů, je kouzelné. Jako by dával nakouknout pod pokličku těm, kdo v DC vymýšlejí dlouhodobé plány. Škoda jen té složitosti a zmatenosti. Johns zkrátka není Moore a když dva dělají totéž, tak to není totéž. Tím mám na mysli například Manhattanovo neustálé mentální skákání v čase s popisem toho, co se děje. U Moora to bylo přehledné a čtenář se v tom zvládal orientovat. Tady by snad nepomohlo ani kreslení časové osy. Chápu, historie vesmíru DC je velmi složitá, ale číst a chápat to bylo občas náročné. Kresba a devíti panelové stránkování je pořád úžasné.

4 10.03.2023

Jsem příjemně překvapený. Po Odznaku jsem nevěřil, že se propojení vesmírů DC a Strážců povede. Jasně, bylo by naivní si myslet, že to může dosáhnout kvalit Moorových Strážců, ale přesto jsem doufal, že to bude aspoň trošku důstojně navazovat. A ono se to povedlo. Má to signatury obou světů a je to i dobře vymyšlené. Stejně jako Strážci to má několik dějových linek, ale přesto je to srozumitelné a pěkně komplexní.

Od Strážců to má vypůjčený i trik s trafikantem a vložený příběhem Černé lodi. Tady se důchodci v domově hádají o dálkové ovládání a přepínají mezi noirovou detektivkou a zprávami informujícími o dění ohledně celosvětové superhrdinské paranoie. Pokračuje to i s novinovými články a různými jinými dokumenty na konci každého sešitu. Chybí tomu ten všudypřítomný strach z atomové války, který byl jednou z hlavních přísad původních Strážců. Ne že by se o to Geoff Johns vůbec nesnažil, ale jeho příběh se zde ubírá jinam a tak je to pochopitelné. Příběh se totiž přesune do DC světa, kde prozměnu vzrůstá ona paranoia vůči superlidem a vůbec všem maskovaným. Taková marvelovská X-Maní klasika. Samotný střet superhrdinů a superpadouchů z obou světů je dokonalý. Celkově musím říct, že jsem Hodinami posledního soudu nadšený.

Potěšilo mě i dodržení devíti-panelového rozložení na každé stránce. To stále funguje skvěle. Kresba samotná je naprosto dokonalá. Možná je to mainstream, ale já tento typ mainstreamu můžu.

4 06.03.2023

Sůva

Příběh Sůvy je přesně to, co jsem od této série čekal. Je příznačné, že to volně a samozřejmě i nevyhnutelně navazuje na povedené Minutemany, kteří byli také hodně povedení. J. Michael Straczynski napsal origin, v jaký jsem u Sůvy doufal. Zároveň v něm vytvořil i origin Rorschacha jako pošuka s cedulí, v jaký jsem doufal už v jeho příběhu od Azzarella. Straczynského vyprávění má silné momenty, ale nejvíc asi miluji Sůvův milostný románek se Soumračnou Dámou, který Alan Moore v původních Strážcích jen naznačil. Hodně mě bavila výtvarná stránka - kresba, inking i barvy. Když poprvé nastoupil do akce nový Sůva se svým vznášedlem, tak mi spadla brada. Tohle se vážně hodně povedlo.

Dr. Manhattan

Dr. Manhattan je jediný, u kterého jsem neměl tušení, o čem by jeho příběh mohl být. Moore se mu ve Strážcích věnoval dostatečně. Ani náhodou by mě nenapadlo to, co napadlo J. Michaela Straczynského. Vrátil se k událostem ze Strážců, kdy Jon stojí na Marsu a prožívá najednou všechny klíčové okamžiky svého života. Straczynski ho nechá prožívat je znova, ale nechává ho nad nimi jinak přemýšlet a dívat se na ně z jiné, kvantové perspektivy. To spustí řetězec událostí, které ve výsledku vyústí v takový konec Strážců, jaký ho napsal Moore. Je to zajímavé, je odvážné vytvořit takový fyzikální konstrukt, ale není to nijak extra zábavné. Nemůžu se zbavit dojmu, že to v logice tak trošku drhne. Ale možná jsem to jenom úplně nepochopil.
Na tento komiks jsem se těšil hlavně kvůli výtvarné stránce, protože je to jediný komiks Adama Hughese, který u nás vyšel. Jeho kresbu mám rád.

Moloch

Posledním příběhem knihy je dvousešitové shrnutí Molochova života. S největší nemesis světa Strážců jsme se u Moora setkali až na sklonku jejího života. Potkali jsme ji jako nemocného a zlomeného muže. Straczynski nám ho naservíroval komplet od kolébky do hrobu. Je to zajímavé vyplnění bílého místa, ale je dobře, že to není delší.

Je evidentní, že J. Michael Straczynski hodně vychází ze stylu Alana Moora. Ve svých příbězích se vrací ke stejným momentům, k jakým se stále vracel i Alan Moore. Je otázka, jestli tím na něj jen navazuje, skládá mu poctu, anebo jen kopíruje. Osobně tipuji to první. Je také zajímavé, že má všechny své příběhy propojené v detailech. To dělá jeho rozšíření světa Strážců komplexnější.

4 15.02.2023