Norri komentáře u knih

Přesně takhle! Takhle se to má psát! Hned první sešit mě vystřelil na měsíc a já jsem věděl, že tomu dám maximální hodnocení. Skvělá atmosféra a nápadité vyprávění s nečekaným zvratem na konci. Zvratem, který mě potěšil i rozesmutněl zároveň. Vím, zní to jako nonsens, ale až to přečtěte, tak pochopíte. K tomu úžasně atmosférická kresba, která mě bavila. Po předchozí knize je to hotový zázrak. To všechno už v prvním sešitu.

Později se kresba zhoršila. Už nebyla tak propracovaná a stala se to hrubší, jednodušší. Ale atmosféra v ní zůstala. A dobrý příběh naštěstí taky. Dobrý, krutý a smutný příběh, který je spíše odkazem Sapkowského knih, než her. Příběh, který se na konci pěkně uzavírá, ale nechává i prostor k úvahám.

3 25.11.2022

První, co mě překvapilo po otevření knihy, byl nový autorský team. A není to ledajaký team. Autory scénáře, kresby i barev jsou ženy. A jaký je Zaklínač od žen? Jako od Disneyho. Skoro pořád se usmívá a pobaveně kouká. Červená knihovna se "smyslným a vilným" zaklínačem. Kresba je docela pěkný mainstream, ale moc mě nebavila - taková disneyovka. Horší je to s příběhem a jeho vyprávěním. Sorry holky, ale stojí to za prd.

3 25.11.2022

Po Liščích dětech jsem k této knize přistupoval lehce nedůvěřivě. Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem byl trošku naštvaný kvůli Tobinově přístupu k autorství scénáře.

Ale zpátky k Prokletí vran. Nakonec jsem docela spokojený. Svět komiksového Zaklínače vychází z kombinace Sapkowského knih a her. Tento komiks se odehrává po konci hry Divoký hon, kdy spolu Geralt a Ciri putují už jako dva zaklínači. Dějově Paul Tobin šikovně navázal na úplně první Sapkowského povídku se strigou. Zpočátku jsem měl podezření, že mu to časově nesedí, ale podle internetových análů a jejich časových os je to v pořádku. Zkrátka Geralt s Ciri přijali zakázku na strigu a Geralt cesou vypráví, jak to tenkrát ve Wizimi bylo těžké a komplikované. Ale tentokrát se strigou udělají krátký proces a nebudou si to nijak komplikovat. A co myslíte?

Má to ale i své mouchy. Ne vždy se mi Geralt a jeho rozhodnutí zdály autentické. Říkal jsem si, že takhle by se knižní ani herní zaklínač nezachoval. Stejně tak mi chyběla i určitá melancholie, která je v Sapkowského knihách a cítil jsem ji i ve Skleněném domě. Docela spokojený jsem byl s kresbou. Není to úplná hitparáda a Geraltův obličej pořád vypadá jako vyžehlený v Photoshopu, ale celkově to není špatné.

3 24.11.2022

Liščí děti až na drobné změny a odbočky kopírují část děje Bouřkové sezóny od Sapkowského. Docela zamrzí, že to Paul Tobin ani Dark Horse nepřiznají. Převod do komiksu se docela povedl. Příběh vám ale nic navíc nenabídne. Kresba je stejná jako v předchozím díle. K příběhu se docela hodí, ale není to žádná hitparáda. Je potřeba si na to zvyknout. V první knize kresba měla mignolovský nádech, tady je to cítit už jenom ve scénách pod vodou.

3 23.11.2022

Na tento komiks jsem se těšil. Kuřimskou kauzu si pamatuju a je to rozhodně zajímavé téma, ale Svatou Barboru jsem koupil především kvůli kresbě. V knize se střídá několik stylů kresby, v závislosti na tom, co je zrovna vyprávěno, a jeden ze stylů se zdá být silně inspirovaný Chrisem Warem, na což jsem se těšil nejvíc. Po výtvarné stránce je kniha zkrátka povedená a nedivím se, že za ni dostala cenu Muriel.

Co se týká děje, tam je to trošku složitější. Nevím, jak to mám celé uchopit. To, co původně mohl být úžasný dokumentární komiks, bylo nakonec změněno na fikci, a to přináší jeden zásadní problém. Autoři se rozhodli z celého příběhu vynechat původní oběti této kauzy. Pro mě je to sporné rozhodnutí, protože dost pochybuji, že to někomu prospěje anebo že to někoho ochrání. Kvůli této změně musel být celý příběh přiohnut. A jakmile už je něco takto změněné, tak už potom nevíte, čemu ještě můžete věřit a čemu už ne. Ale možná že je v této kauze skutečně tolik neznámých, že to jinak než jako fikci vyprávět nešlo.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu fiktivní novinářky, která chce odhalit pozadí celé kauzy. To je chytrý přístup a celá tahle linka je zpracovaná poměrně zajímavě. Konec je pak hodně mysteriózní, což je, s odstupem hodnoceno, docela mazané zakončení celé knihy.

7 20.11.2022

Jsem nadšený! Dopis 44 je monumentální sci-fi epos. Skutečně velkolepý a epický po všech stránkách. Vím to, byl jsem jím po tři dny naprosto pohlcený. Nyní mám pocit, jako bych to všechno prožil. Že jsem byl s posádkou lodi Clark v pásu asteroidů i že jsem seděl s prezidentem Bladesem v oválné pracovně Bílého domu a dělal s ním všechna jeho těžká rozhodnutí. Nejsem schopen říct, který sci-fi komiks, z těch, co jsem četl, je nejlepší. Muselo by se hodnotit podle jednotlivých kritérií. Svou komplexností a čtenářským zážitkem však patří Dopis 44 rozhodně k těm nejlepším. V počtu stran jasně vede.

Předně je třeba říct, že je to neskutečně dobře napsané. Hrozně příjemně se to čte. Postavy jsou skvěle napsané a pomalu se vyvíjí. Dialogy fungují a pracují s napětím. Navíc Charles Soule umí pracovat s překvapeními. Často mi po otočení stránky spadla brada a občas jsem nadšením i vykřikoval slova jako “Ho ho ho!” anebo “No, do prdele!”. Prostě mě to pohltilo...

Dopis 44 je spíše technická sci-fi. Není to žádná space-opera anebo divoká vesmírná kovbojka. Je vidět, že Charles Soule má sci-fi rád a že nad tím přemýšlel. Moc se mi třeba líbilo logické rozebrání toho, jestli o nás mimozemšťané vědí a jestli od nás něco chtějí. Tohle mě zkrátka baví číst. Celý příběh má dvě hlavní dějové linky, které jsou spolu propojené. Jedna je spíše vědecko-dobrodružná ve vesmíru a druhá zase politicko-vojenská na Zemi. Celý příběh je dějově neuvěřitelně rozmáchlý a nemá smyl z něj nic přibližovat. Bylo by to jenom zrnko, které by vám stejně nic neřeklo o epické velikosti celku. Bylo by snadné napsat, že je to o povaze člověka a lidstva čelícího setkání s mimozemskou civilizací, ale nebyla by to tak úplně pravda. Je to o konkrétních jedincích a jejich rozhodnutích, které mohou mít a většinou i mají netušené a nedozírné následky. Je to také o nevyhnutelnosti a nesmiřitelnosti. Nikdo zde není jenom záporný anebo kladný hrdina. Každý se rozhoduje zodpovědně na základě vlastního přesvědčení a informací, které má.

Charles Soule a kreslíř Alberto Jiménez Alburquerque mají úžasnou fantazii co se mimozemské civilizace a technologie týká. Alburquerque byl pro tento komiks jednoznačně skvělá volba. Zvládá skvěle technické udělátka i lidi. Jeho kresbu jsem si rychle oblíbil a baví mě. Jednotlivé postavy jsou od sebe jasně rozeznatelné, a to i ve skafandrech.

Vyzdvihnout musím i papír a tisk. Papír je pevný a zároveň příjemný na omak. Neleskne se, nezůstávají na něm otisky prstů, ale tisk je i tak pořád ostrý a barvy syté. Moc příjemně se v tom listovalo. Vazba také naprosto skvěle drží. Když k tomu připočítám i povedený parciální lak na deskách, tak zbývá jen smeknout. Mighty Boys a tiskárna PBtisk odvedli moc dobrou práci.

8 19.11.2022

Tak tohle jsem vážně nečekal a Lemire mě překvapil. Věděl jsem, jak ten příběh začíná. Tu knihu jsem si plánoval koupit už v angličtině, tak jsem o tom už něco četl. Jelikož mám od Lemira už něco přečtené, tak jsem měl určité očekávání, jak se ten příběh bude vyvíjet. A ono ne. Je to úplně jiné a jsem za to rád. Událostmi naznačenými v anotaci je na začátku navozena určitá situace a následný děj pak pomalu nastavuje vztahy mezi čtenářem a hlavními postavami. Potom se příběh najednou zlomí a nabírá takové tempo, že jsem skoro nedýchal. Pecka! Kresba je trošku jiná, není to mainstream nejtěžšího kalibru, a o to více se mi líbila.

12 16.11.2022

To byla ale pitomost! Je to pro mě zklamání, protože jsem se na Nejtemnější noc vážně těšil. Green Lanterni, které jsem doposud četl, mě docela bavili, zejména Tajemství původu. Celý ten lanternovský svět s jeho prsteny a důrazem na Zemi a lidské Lanterny je hodně naivní a vlastně i směšný, ale v předchozích knihách to zachraňovala osobní rovina příběhu. Zkrátka se mi líbil Hal Jordan jako člověk, pilot i Lantern zároveň. Nejtemnější noc je ale úplně jiná.

Nejtemnější noc je jedna velká nepřetržitá rvačka o osud celého vesmíru. To hlavní se samozřejmě odehrává na Zemi. Jeden velký guláš, ve kterém jsou snad všichni známí i neznámí superhrdinové a superpadouši. Živí i mrtví. Prostě všichni. Jedno velké obludárium. A celé se to bere hrozně vážně a osudově. Přitom tam pořád řeší barevné prsteny a jejich podivné zákonitosti. A ty jejich rýmované přísahy k tomu. Drama jak ze zubní pasty Tuti Fruti. Ale pořád se to tváří vážně a děsivě. Hodně mi to připomnělo jiný event - Metal. Tam byli taky všichni, taky to mělo hororovou atmosféru a taky mě to nebavilo. Příště se budu muset třikrát rozmyslet než si nějaký další DC event koupím. Je to zlo!

Kresba je pěkná a barvy taky. Jen mě nebaví to občasné otáčení kvůli dvoustránkám na výšku.

2 14.11.2022

Tady už se to začíná zatraceně komplikovat. A to jako že hodně. Druhou půlku knihy jsem si musel přečíst dvakrát, abych si všechno pořádně srovnal. V jednom sešitě jsou dokonce čtyři dějové linky udělány tak, že je můžete číst všechny současně anebo jednu po druhé. Celá kniha je jako klubko barevných nití, ze kterého trčí spousta barevných konců, které Brian K. Vaughan začne postupně spojovat, a na konci mu, světe div se, nezůstane ani jeden konec volný. Vyústění, či řešení, některých situací je sice přinejlepším podivné, ale to ještě není důvod k reklamaci. Celek funguje výborně. A to včetně všech hlášek a referencí, které dnes už nemusí chápat každý. V tom je ta série skvělá. Často sice ty reference alespoň částečně vysvětluje (jako třeba Babylonskou rybičku), ale když třeba brácha hlavní hrdinky hledá v roce 1988 svůj walkman, s tím, že “bez Jamese a Larse neusne”, tak asi jen někteří čtenáři budou naprosto přesně vědět, jaké album je na té zatracené kazetě nahrané. Já ho mám puštěné při psaní těchto řádků :-). Zkrátka a dobře, i třetí závěrečná kniha je parádní sci-fi jízda, kterou jsem si opravdu užil.

4 10.11.2022

Skvělé pokračování první knihy. Přestože je tato kniha poměrně tlustá, tak jsem ji zhltnul na posezení. Cestování v čase bývá pro příběhy často smrtící, ale tady všechno pořád funguje. Děj a jeho časové smyčky jsou hodně komplikované, ale i tak nemám pocit, že jsem v tom ztracený. To je dost vzácné a Brian Vaughan za to rozhodně zaslouží pochvalu. Pořád mě to hrozně baví a neustále se něčemu pochechtávám, protože to má skvělé hlášky a dialogy. Stejně tak všechny ty časové paradoxy, překvapení a náhody jsou hodně zábavné. Těším se na třetí knihu a doufám, že Brian ten závěr neposere.

3 08.11.2022

Závěr delšího příběhu, který se začal odehrávat už před několika díly. Závěr dramatický, ale ne ohromující, natož šokující. Bohužel, děj byl lehce předvídatelný, protože jedna z indicií je hned na obálce a druhé si pozorný čtenář všimne během čtení. Přesto je to dobré pokračování s tradičně skvělou kresbou.

3 05.11.2022

Série Čtyřka z Baker Street mě hodně baví. Všechny hlavní i vedlejší postavy se mi dostávají pod kůži a já s nimi všechno hrozně prožívám. Napětí, hněv, bezmoc, smutek, naději i radost. Navíc je to celé úžasně nakreslené. Šestý díl, stejně jako několik předchozích, jsou součástí jednoho delšího příběhu. Takže se tímto dílem určitě nedá začít a ani skončit.

3 05.11.2022

Pokud bych si tuto knihu koupil jen kvůli komiksům, pak bych byl možná zklamaný. Zklamaný ze zkratkovitosti scénářů, z pouhých fragmentů Amazony a místy i z málo přehledné kresby. Jenomže já jsem knihu koupil jako chybějící střípek z historie československého komiksu. Koupil jsem to kvůli textové části. Po dočtení a opětovném prolistování můžu říct, že jsem spokojený. Myslím, že restaurátoři i autoři textů odvedli fantastickou práci. I když nějaké připomínky bych měl.

Při prvním čtení je těžké mít neustále na paměti, kdy ty komiksy vznikly, aby styl scénářů a kresby měl patřičný kontext, a z jakých zdrojů byly ty komiksy restaurovány. Věčná škoda, že originály Amazony skončily tak, jak skončily. Amazona je nakreslená fantasticky. Není tak přeplněná čarami a černými plochami, jako jiné Bimbovy komiksy. Přesto mají některé panely horší kvalitu, což přičítám právě špatným zdrojům než autorově kresbě. A aby nedošlo k mýlce, když jsem zmiňoval nepřehlednost kresby a přeplněnost čarami - Bimbovo umění ani v nejmenším nezpochybňuji. Myslím, že rychlou a úspornou kresbou dokázal velmi pěkně zachytit obličeje, postavy, zvířata i techniku. A to vůbec nezmiňuji jeho úžasné malby. Jen mi ty komiksy přišly často až příliš tmavé. Za vůbec nejzdařilejší komiks v knize považuji ‘Boj o vrak’. Tam se spojil poměrně kvalitní scénář s vyváženou kresbou. Potápěčské scény jsou tam famózní. Možná tomu prospělo i velké množství malých panelů na každé stránce.

Zmínit musím i humor. U ‘Pokladu’ a hlavně pak u ‘Pohádky’ jsem se hodně bavil. Smál jsem se hlavně všem těm průpovídkám trpaslíků a dobrodružstvím s Pionýrem. Hodně spokojený jsem pak s texty o Bimbovi a hlavně o historii i současnosti Amazony aka Octobriany. Postesknout si naopak musím nad chybějícími texty, které by uváděly jednotlivé komiksy. Mohl tam být uveden rok vzniku, mohly zmínit případný kontext a u Amazony například mohly vysvětlit, jak ty panely správně číst.

5 01.11.2022

Původně jsem chtěl napsat jeden společný komentář pro obě knihy této parádní jízdy. Jenže to nejde. Druhá kniha je totiž jiná než ta první. Jasně, pořád je to o zabíjení zlých lidí, ale motor, který to celé žene kupředu je už jiný. Na konci první knihy si Dylan uvědomil, že démon, který ho ke všemu nutil, byl jen v jeho hlavě. Produkt špatné mediace. Nyní už bere správné prášky a démon zmizel. Dylan si tak mohl dát život zase dohromady a budoucnost zase vypadala růžově. Jenomže, jak se zdá, naši démoni ani ruská mafie nezapomínají.

S halucinacemi démona zmizelo i určité kouzlo ve vyprávění. Předtím byl Dylan jenom pošuk, který byl pod vlivem svého démona. Amatér, který sotva věděl jak na to. V této knize zbyl už jenom metodický sériový vrah, amatérský Punisher. Ale oproti první knize, kde se vše vyvíjelo a gradovalo víceméně plynule, tak tady si Ed Brubaker připravil několik zvratů, které znenadání úplně mění směr vyprávění. A je to vážně překvapivé. Snad jen to poslední překvápko, v podobě celého posledního sešitu, si mohl odpustit.

6 22.10.2022

První stránka a hned takový masakr. Žádný pomalý rozjezd. Žádné pomalé budování napětí. Tahle kniha začíná skokem do ledové vody. První panel říká "Počkej - Počkej" a na třetím už je mozek rozprsknutý na zdi. Začátek jak se patří! Zároveň při pohledu na první stránku víte, že si nad kresbou zase budete chrochtat blahem.

Poloha celého následujícího vyprávění je pak velmi zajímavá. V prvé řadě je asi třeba říci, že “Zabij, nebo budeš zabit” není fantasy, jako bylo třeba “Fatale”. Je to kriminálka, nebo spíše existenciální drama. Moje původní přesvědčení, že to je o kladném hrdinovi, vzalo poměrně rychle za své. Jaký je tedy hlavní hrdina, Dylan? Věří, že uzavřel smlouvu s démonem… Teď si připadám, jako kdybych napsal, že vrahem je zahradník. Nemám rád spoilery, ale věřím, že tohle není spoiler. Zkrátka Dylan věří, že uzavřel smlouvu s démonem, podle které musí každý měsíc zabít jednoho zlého člověka, jinak zemře. Jenže čtenář vidí, že to tak úplně nesedí a Ed Brubaker na něj šibalsky pomrkává. Čtenář vidí, jak Dylan neustále lže sám sobě. Čtenář ví, že nesleduje maskovaného hrdinu, ale sériového vraha. Jako čtenář najednou zjistíte, že vás Ed Brubaker rafinovaně zatáhnul do něčeho hnusného a napínavého zároveň.

Celý příběh je moc dobře napsaný. Působí naprosto přirozeně a Dylana si i přes jeho “poslání” poměrně rychle oblíbíte. Sledujeme plynulý přechod od deprimovaného studenta k vraždícímu mstiteli s posláním. Dylanovo myšlení se neustále vyvíjí. Neustále své jednání zpochybňuje, aby je zase následně obhajoval. Je to děsivé a fascinující zároveň. Kolik lidí v hlavě schovává podobné démony? Ed Brubaker postupně přidává do děje další postavy. Ať to jsou Dylanovy přítelkyně, policistka, která po něm jde, anebo kumpáni jeho obětí. Každý z nich má nějaké pozadí a tím celý příběh získává úžasnou komplexnost a hloubku.

O výtvarné stránce nejde říct vůbec nic negativního. Je to živé, barevné a zároveň velmi realistické. Nechybí tomu dynamika a když dojde na jatka, tak to stojí za to. Je to dokonalá kresba pro tento styl vyprávění. Však jde taky o autorskou dvojku, která je už dlouho sázkou na jistotu.

5 21.10.2022

Průměrný evropský dobrodružný komiks. To není odsouzení, ale vysoký standart. Znamená to pěknou kresbu a exotické historické prostředí. K tomu přiměřenou dávku násilí, krve, tajemna a nadpřirozena. Nejsem z toho odvařený, ale dobře mě to pobavilo. Některé stránky jsou po výtvarné stránce skutečně ohromující a není jich málo. Džungle je pro evropské kreslíře vděčné téma, protože na ní mohou ukázat, co umí. Conquistador byl můj první výlet do světa Aztéků a já doufám, že ne poslední. Dostal jsem chuť podívat se konečně na Apocalypto. Toto hodnocení je společné pro obě knihy. Po jejich dočtení mám dobrý pocit z dobře odvyprávěného a uzavřeného příběhu.

1 18.10.2022

Průměrný evropský dobrodružný komiks. To není odsouzení, ale vysoký standart. Znamená to pěknou kresbu a exotické historické prostředí. K tomu přiměřenou dávku násilí, krve, tajemna a nadpřirozena. Nejsem z toho odvařený, ale dobře mě to pobavilo. Některé stránky jsou po výtvarné stránce skutečně ohromující a není jich málo. Džungle je pro evropské kreslíře vděčné téma, protože na ní mohou ukázat, co umí. Conquistador byl můj první výlet do světa Aztéků a já doufám, že ne poslední. Dostal jsem chuť podívat se konečně na Apocalypto. Toto hodnocení je společné pro obě knihy. Po jejich dočtení mám dobrý pocit z dobře odvyprávěného a uzavřeného příběhu.

3 18.10.2022

Už několik posledních knih bylo jasné, k jakému konci to směřuje. Zatroubení a šlus. Jenže Mike Carey si na konec schoval ještě jedno kouzlo a jsem si jistý, že tím všechny čtenáře dokonale zaskočil. Dokonalé kouzlo, které je tak moc "meta", že to nemá obdoby. Ukázkový mindfuck. Zvrat, který celé vyprávění postaví na hlavu.

Po prvním přečtení se mi ten konec nelíbil. Měl jsem vymyšlený jiný konec, který dával dokonalý smysl. Ale v porovnání s koncem Mika Careyho byl konvenční a fádní. Dal jsem té knize několik dní na uzrání a pak jsem si ji přečetl znova a změnil jsem názor. Takhle má vypadat geniální vybruslení z příběhu, který se dostal do fatální slepé uličky. Ať už záměrně anebo náhodou. Ale u Mika Careyho na náhody nevěřím.

Série "Mezi řádky" je výjimečná. Je to fenoménem. O tom není pochyb. Mike Carey přišel s něčím naprosto novým a chytrým. Při tom ho podržel skvělý Peter Gross se svou kresbou. Není to žádné lehké čtení, u kterého vypnete po práci půlku mozku a druhou půlku necháte volně proplouvat příběhem (i takové příběhy jsou ale potřeba). Tahle série chce vaší mysl celou. Má ale i své mouchy. Přišla mi občas zbytečně natahovaná. Hlavní hrdina se příliš často nechává událostmi i okolím přesvědčovat o stále tom samém, aby to následně mohl zase popřít. Několik posledních knih už pro mě postrádalo tu správnou šťávu, přestože i ony měly svou nespornou kvalitu. O to více jsem rád, že poslední kniha je opět skvělá.

2 14.10.2022

Nevím, jaký měl tento díl smysl. Snad jenom aby rozdal karty a rozmístil figurky před poslední knihou. Jako celek mě to nebavilo. Během crossoveru s Mýty, jak se zde ukázalo, se nic důležitého nestalo. Jenom se skutečný svět změnil v příběhové postapo. Prostě další sračky, přes které musí naši hrdinové přejít. No a troška toho rozdávání karet. Něco podstatného se zde možná stalo, ale to se dozvíme až v poslední knize. Zajímavého zde nebylo nic. Doufám, že alespoň poslední díl bude nabušený a bude stát za to. Ale trošku se obávám, že když už bude všechno v háji a všem nadějím bude konec, tak Tom zatroubí na trubku a my zase budeme na conu v první knize… Ještě víc se obávám toho, že se už nikdo nebude obtěžovat s nějakým vysvětlováním čehokoliv.

1 10.10.2022

Mýty jsem kdysi jenom ochutnal v prvních dvou dílech, takže jsem si tuto knihu nemohl užít do všech detailů a plných emocí. Nejsem ani odborník na crossovery, ale myslím si, že tento se povedl. Nevím teda, jak moc velký dopad měla tato kniha na svět Mýtů, ale pravděpodobně se v dalším díle ukázalo, že se to někomu jenom zdálo. Myslím si ale, že děj oba světy docela úspěšně propojil a dostala se tam atmosféra obou. Navíc kniha končí pro svět Mezi Řádky možná zásadní událostí. A možná taky ne.

Co se týká Mýtů, tak jim patří hlavní dějová linka. Musím říct, že mě toto naskočení do velmi pokročilého příběhu moc nebralo. Sérii Mezi Řádky zase patří obvyklý motiv - někdo Tomovi Taylorovi dokazuje, že je něco, co on si nepřipouští a tvrdí, že s Tommym nemá nic společného. Za mě je to krok zpátky. Měl jsem za to, že si to už srovnal. Celkově z tohoto dílu moc nadšený nejsem. Jedna věc mě na této knize ale opravdu bavila. Je to kresba Deana Ormstona. Bylo to jenom pár stránek, ale i to mě potěšilo.

2 09.10.2022