NymphMaeve
komentáře u knih
Dva mlýny
Vlasta Javořická
Po chvíli s jiným žánrem jsem opět zatoužila po příběhu z pera paní Javořické. Výběr padl na tento titul a musím říct, že pro oddech to pravé. Příběh je trochu obsáhlejší než u většiny jiných knih Vlasty Javořické a byla jsem tomu ráda, krásně jsme mohli sledovat osudy několika generací na dvou mlýnech - Nouzov a Závist. Velice se mi to líbilo, bylo tam vše - láska, závist, popisy prostředí, smrt, zvraty, prostě vše, co od podobných románů očekávám a to vše jsem dostala. Četla jsem už i poutavější a čtivější romány od autorky, ale tento jsem si velmi užila.
Deníček moderního fotra 2 aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech
Dominik Landsman
Ačkoliv mám za sebou již několik knih od Dominika Landsmana, první díl Moderního fotra mezi nimi není. Přesto jsem se s chutí pustila do druhého dílu a vůbec to nevadilo. Moc jsem si užívala každou stránku a opravdu se kolikrát i v autobuse nebo v metru nahlas rozesmála. Musím říct, že autor neváhá zajít do krajností a hnát humor za hranice možného i nemožného a to je na tom to originální a neskutečně zábavné. Určitě si po druhém díle dám i první a až budu potřebovat v budoucnu zvednout náladu, pustím se i do Karantény. Děkuji za knihy jako je tahle, protože odpočinek od vážných témat či detektivek a hororů je prostě třeba.
Neviditelní
Vlastimil Vondruška
Pana spisovatele mám neskutečně ráda už mnoho let, jeho historické romány jsou úžasné a sérii s Oldřichem z Chlumu fakt miluju, ale tady mne velmi zklamal. Neviditelní má celkem dobré recenze a tak jsem se i já těšila, až si ji přečtu, ale od začátku mi to nesedělo k jeho stylu. Bohužel se v knize objevují pravopisné chyby a velmi nelogické věci spolu s až urputnou chutí ukázat určité myšlenky jako zvrácené a špatné. Chápu, že autor chtěl zareagovat na aktuální politické i světové dění (Covid, očkování, další pohlaví atd.), ale nepovedlo se. Chápu, že se děj odehrává v ne příliš vzdálené budoucnosti, ale pochybuji, že by se toho tolik změnilo například ohledně otěhotnění a příznaků prvního trimestru, které se objeví za dva/tři dny po styku ještě před vynechanou periodou. Nemluvě o tom, že se tam vyskytuje dost vzájemně si protiřečících situací. Celou knihou vládnou velmi prosté dialogy hodné young adult literatury, k tomu se autor neštítí všude cpát populismus a v důsledku je to celé nedomyšlené, zvláštně osekané a takové jako nedodělané. Rozhodně bych neřekla, že to psal zkušený spisovatel a k tomu ještě někdo s takovou fantazií, jako je pan Vondruška. Když se ale oprostím od politiky, nepřesností a tak, je to prostý příběh se silným a neomylným hlavním hrdinou a paličatou hrdinkou, co se zase rozhoduje prakticky furt blbě. Přijde mi to trochu klišé s přídavkem sci-fi prvků a hodilo by se mi to spíš pro naivní náctileté. Četlo se to rychle, ubíhalo to a bylo to docela i čtivé, ale..... Z knihy jsem možná až trochu znechucená, asi už napořád zůstanu u jeho historických románů a podobným autorovým počinům se zdaleka vyhnu.
Šedá jako popel
Ursula Poznanski
Autorka je jedna z mých nejoblíbenějších a byla jsem nadšená novou sérií Vanitas, která začala vycházet. Ani mrtvá, ani živá se mi docela líbila, ale nadšená do stropu jsem z ní nebyla. Z druhého dílu jsem však úplně na větvi a po dlouhé době jsem dočítala knihu doma (obvykle čtu jen v MHD) při zavařování rajčat. Pro mne velice neobvyklá situace. Děj měl neskutečný spád, Caru jsem obdivovala za její neskutečně rychlé mozkové závity, kdy dokázala vymyslet logické scénář a řešení. Navíc se nám poodkryjí i skryté části z minulosti, kdy byla součástí klanu Karpinovců a co ji tolik poznamenalo. Docela mne mrzí, že díly nejsou obsáhlejší, ale spíš takové jednohubky. Po velmi dlouhé době nemám vůbec žádné připomínky nebo kritiku, nemůžu se dočkat dalšího dílu a doufám, že si autorka udrží úroveň a bude to opět pecka.
Všechny za jednu
* antologie
Soubor povídek od známých i méně známých českých autorek a autorek a autorů. Některé byly velmi povedené, některé tolik ne, jak už tomu u povídkových knih bývá. Já jsem si knihu docela užila jako letní čtení. Některé příběhy nemají úplně odpočinkové téma, ale i tak to bylo hezké čtení. Nemyslím si, že bych měla chuť se do kknihy někdy pustit znovu, ale to neznamená, že se mi nelíbila. Nejvíce mne asi zaujaly příběhy s názvem Křidýlka od Petry Soukupové a Můj spolužák Daniel Gabriš od Anny Bolavé. Obě autorky mám ráda a povídky jsou skutečně povedené. Celkově je toto příjemná kniha s rozličnými tématy a určitě stojí za přečtení.
Z rodinné kroniky Lady Fuckingham
neznámý - neuveden
Občas dostanu náladu na knihu podobnou Lady Fuckingham, prostě něco ujetého a perverzního. Kdysi jsem v Levných knihách narazila na tuto knihu a prostě si jí vzala domů a po několika letech na ní došla řada. Lady Fuckingham se mi docela líbila, byla správně ujetá a perverzní. Myslela jsem, že tohle bude něco podobného - ouha omyl. Je to psáno úplně jiným stylem, je to sex oholený na úplně samou podstatu a nebavilo mě to tolik. Je to samá chyba a nemá to tu originální schopnost zaujmout. Nikdo v tom nehledejte hlubší děj ani smysluplné literární dílo. Je to prostě sex, orgasmy, různé sexuální praktiky, sex tam provozuje kdokoliv s kýmkoliv včetně rodinných příslušníků a mnoho zvrhlostí na pár stránkách. Jen pro toho, kdo něco takového chce číst, ostatní a slabší povahy - ruce pryč.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Další kniha "moderního fotra", která se mi dostala do ruky a moc jsem si tohle dovolenkové čtení užila. Vhled do počátků vztahu se mi moc líbilo, občas jsem se musela zasmát nahlas i v MHD, nešlo to zadržet. Tyhle fejetonové knihy jsou super, styl ad absurdum je mi velmi blízký a k tomu navíc ty běžné problémy s muži, perfektní. Některé věci se opakují, ale tomu se asi nedá vyhnout. Moc se mi líbilo střídání vyprávění z pohledu muže a ženy, úhel pohledu je tak důležitý. Děkuji za pobavení a už se těším, až se pustím do Moderního fotra.
Jako kus masa!
Josef Strauss
Tušila jsem do čeho jdu a očekávala skutečně silný příběh na velmi silné téma. Silného tématu se mi rozhodně dostalo, občas se mi ty hrůzy už nechtělo číst. Na druhou stranu silný příběh to až tak moc nebyl a to z důvodu, že autor všechny ty hrůzy vypráví stylem, jako by si šel koupit cigarety na roh ulice. Vše jede hrozně rychle, bez pauz se to na čtenáře hrne a občas jsem měla pocit, že dvě tři stránky byly psány jednou větou. Jsou tam popsané děsivé věci, o kterých většina z nás nezvládne ani uvažovat, ale styl popisu ubírá na té atmosféře i možnosti se vcítit do děje. I přesto je to velmi silná kniha a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Snad budou jiné knihy od autora trochu méně odosobněné.
Dovolená s moderním fotrem
Dominik Landsman
Ke knize "moderního fotra" jsem přišla jako slepý k houslím - dostala jsem ji jako pozornost v práci a i když se mi příčilo nezačít prvním dílem, pustila jsem se do toho. A jsem moc ráda. Kniha je oddechová až dovolenková, plná sarkasmu a ironie, tak jak to mám ráda. Pobavila jsem se a občas se skutečně nahlas smála. Je to přesně ten žánr, který nemá sice hluboké myšlenky, ale je plný vtipu a nadsázky. Užila jsem si dovolenou s Jindřichem, Natašou i Čendou. Vyprávění z pohledu Nataši bylo taky příjemné překvapení. Určitě na dovolenou plánuju i další díly a doufám, že se u nich pobavím stejně.
Přežít svou smrt
Radka Zadinová
Knihu jsem velmi dlouho odkládala, tušila jsem, že to bude jednohubka, ale že bude po okraj plná velmi silných emocí, to jsem nečekala. Příběh Lucie se mne opravdu dotkl až úplně uvnitř a i když byl krátký, dokázal to, co jiné knihy nezvládnou ani s trojnásobným rozsahem. Moc se mi líbilo střídání vyprávění minulosti i přítomnosti, kdy se ke konci obě linky vlastně spojí. V tu chvíli mi spadla brada a já si vlastně říkala, jak jsme mohla být tak hloupá, že mne to nenapadlo. Byl to velmi silný příběh, moc pěkně napsaný a jsem ráda, že jsem měla tu možnost si ho prožít spolu s hlavní hrdinkou. Autorka má pěkné vyjadřování, občas jsem měla pocit, že je to takové nezkušené. A škoda, že nebyl úplně dotažený do konce a nepokračoval ještě kousek dál.
Pozvaní
Jennifer McMahon
Dlouho mi tato kniha jen ležela doma, Zimní lidé byla úžasná kniha, avšak po přečtení Vermontského psycha jsem neměla nejmenší chuť číst další knihy od autorky. Slečna v knihkupectví mne však přesvědčila, ať to zkusím a nelituji. Není to tak strhující jako Zimní lidé, ale od začátku je příběh velmi čtivý a celkem i napínavý. Vyprávění z více pohledů postav, stejně jako jejich prolínání, se mi moc líbilo. Navíc téma je velmi zaujímavé - domnělá čarodějka Hattie a její potomci, stejně jako jejich osudy. Přiznám se, že jsem asi od poloviny přesně věděla, jak to skončí a občas to byl pěkný galimatyáš, přesto mne závěr bavil a užila jsem si ho. Vyprávění je moc pěkné a i vysvětlení je celkem dostačující. Prvky hororu nepřekvapí, ale zde jsem se tedy nebála ani chviličku. Nelituji času věnovaného přečtení, ale znovu se do knihy nepustím.
Anonymita
Arno Strobel
Ursula Poznanski je moje srdcová autorka, dostala mne knihou Saeculum a pak i každou další. Bohužel první spolupočin autorky a Arno Strobela nedopadl úplně dobře - Cizinec mě sice docela bavil, ale nebyl to žádný úplný odvaz. Jejich styl je nádherný, čtivý a zaujímavý, zde se povedl i námět. Měla jsem chvilkama pocit, že dojde ke klišé, kdy bude Nina unesena a statečný Daniel se jí bude snažit zachránit - k tomu díkybohu nedošlo. Vývoj byl úžasný a samozřejmě jsem byla se svými tipy na viníka úplně mimo. Je to moc pěkná oddechovka, napínavá k prasknutí a velmi pěkně zpracovaná. Rozhodně doporučuji a doufám, že vyjdou i další díly ze série s vyšetřovateli Ninou a Danielem.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Na romány moc nejsem a k tomuhle jsem se dostala kvůli čtenářské výzvě - kniha, jejíž autor je novinář. Byla jsem zvědavá, zda bude zpracování, téma i příběh alespoň stejně povedený jako Poslední dopis od tvé lásky. A bohužel od začátku mi bylo jasné, že to tak nebude. Příběh chudé pracovité Jess a jejích dvou dětí - Nicka a Tanze. Oproti tomu bohatý Ed, který moc nezvládá jednat s ženami. Od začátku to bylo přeslazené a prakticky ve chvíli, kdy Jess vezla opilého Eda domů mi bylo jasné, jak to dopadne a o co půjde. Takže překvapení žádné a přesto, že autorka umí hezky vyprávět i občas podat něco, co nečekáte, je děj silně předvídatelný, opravdu moc přeslazený a charaktery se chovají místy nepochopitelně až nereálně. Kniha se mi skoro vůbec nelíbila a dočetla jsem jí rychle jen proto, abych jí měla za sebou. Další knihy autorky už vyhledávat nebudu, není to můj šálek kávy, ale jako oddechovka to může někoho potěšit.
Výkřiky v temnotě
Darcy Coates
První díl jsem zhltla a v tu chvíli netušila, že je to první díl série. Kniha byla úžasná a já zažila velké nadšení, když jsem zjistila, že bude i pokračování. Tento druhý díl mne rozhodně nezklamal, ba právě naopak. Od začátku jsem se do příběhu zažrala a nemohla přestat číst. Ano, nemá to žádný hlubokomyslný děj, který nutí k zamyšlení, ale to se od Darcy Coates moc čekat ani nedalo. Je to krásný milý příběh plný nestvůr, který vykouzlí na tváři úsměv, strach i překvapení. Rozhodně bych to nehodnotila jako horor, ale je to super oddechovka, kde se hlavní hrdinové / pár Dorran a Clare snaží přežít ve světě plném Vyzáblých. Navíc se v tomto díle konečně dozvíme, co vlastně celou situaci zapříčinilo. Závěr je opět překvapivý a otevřený k dalšímu dílu, kterého se nemůžu dočkat. Souhlasím částečně i z názory, že celé je to vlastně o tom, že jednomu z dvojice se něco děje a druhý ho zachraňuje. S tím ale v podobném stylu i námětu prostě počítám, musí to být nějak napínavé a překvapivé, jinak by to byla nuda. Proto knihu hodnotím plným počtem.
Ticho po pěšině
Vlasta Javořická
Krátký, i když výstižný a moc hezký příběh jedné nešťastné lásky a pokazeného charakteru. Upřímně se mi ve světě a v době Vlasty Javořické moc líbí. Ta úcta člověka k člověku a pevnost charakteru, různorodost projevu emocí a všechno to, jak lidé žili. Okouzluje mě to a moc se mi v jejím světě líbí. Je to velmi krásná proložka mezi klasickými knihami jiných žánrů - ať už horory, detektivky, thrillery, tady vždy vím, co očekávat a nikdy mne kniha nezklame. Šťastné konce k románům o lásce prostě patří, to je tady jistota.
Host do domu / Hra s ohněm
Vlasta Javořická
Dvoupovídková kniha z pera Vlasty Javořické. Jsem spokojená s oběma příběhy, i když ten první se mi líbil o malinko víc, asi i proto, že je mnohem delší. Prostředí i chování lidí k sobě vzájemně mne nepřestane těšit číst. Nejsem z knihy úplně nadšená, ani na větvi, ale mám po přečtení vždy takový krásný klidný a příjemný pocit.
Fantom z Blackwoodu
Darcy Coates
Série Strašidelné domy je prostě boží, první díl mne dostal a pak se to tak nějak střídalo (jeden lepší, druhý horší). Na Fantoma z Blackwoodu jsem se těšila dvojnásob už jen proto, že má o dost větší rozsah a já se nemohla dočkat, až si knihu užiju. Do děje a do Mařina života jsem skočila přímo a nemohla se odtrhnout. Charakteristika její i Neila byla jako vždy super. Čím dále vyniká víceméně celá série je malé množství postav a větší důraz na domy a duchy. Od začátku jsem se ponořila do příběhu a nechtělo se mi ven, dokonce jsem několikrát vytáhla knihu na tajňačku i v práci. Příběh je strhující, naprosto úžasný a nepolevuje, napětí vzrůstá a místy graduje. Knihu jsem si fantasticky užila a nebojím se jí dát na stejnou úroveň jako první díl. Je úžasná.
Péra a perutě
Iva Pekárková
Stejně jako u předchozí knihy autorky (Levhartice) jsem měla malinko problém pobrat její přímočarost, s jakou vypráví. Až na konci jsem se dozvěděla, že je to její úplně první kniha a zpětně to leccos vysvětluje. Nicméně Fialka pro mě byla velkou neznámou, nezvládla jsem se s ní ztotožnit, jen jsem sledovala její osud a občas mne její myšlenkové pochody opravdu vyrazili dech. Nicméně nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, i když hlavní hrdinka mi byla věkově velmi blíž (oproti Mille z Levhartice), přesto se mi líbila méně. Autorka je velmi svérázná ve vyprávění, nemá problém vystihnout květnatě slovy sex i ejakulaci. Občas skáče sem a tam, odstavce lítají a prakticky nic se člověk nedozví, je tam hodně protichůdných myšlenek, ale to k tomu asi vše patří. Obraz komunistického Zahradního města mne však velmi potěšil, vyrůstal tam můj tatínek a já sama tam pár let bydlela. Stejně tak byla zajímavé číst to, jak to v zemi fungovalo, jak lidé přemýšleli a jak se cítili. Nejnepochopitelnější pro mě bylo, když se Fialka rozhodovala ohledně vycestování do Švédska a nakonec to zavrhla. Chtělo se mi křičet ať uteče, ať jde za svobodou a nechápala její argumenty, proč nemůže. Ale věřím, že to tak mohlo mít dost lidí, což my dnes nemůžeme pochopit. Byl to zajímavý zážitek, ale dám si na nějakou dobu od Ivy Pekárkové pauzu a někdy v budoucnu se snad pustím i do dalších knih.
Nejtemnější část lesa
Holly Black
Nechala jsem se nalákat na další knihu autorky, od které jsem četla Nejchladnější dívka ve Městě chladu a rozhodně nejsem zklamaná. Tentokrát mne Holly Black vzala na výpravu do města Fairford, které leží obklopeno vílami a podobnými bytostmi. Upřímně jsem měla zpočátku problém se vymezit vůči těmto bytostem a v hlavě si upravit nějaký svůj obrázek, přeci jen to nejsou často zobrazované či znázorňované bytosti. Hazel mi celkem přirostla i když její jméno mi v paměti vyvolávalo spíš jinou pohádku :D Charaktery byly malinko plošší a ne tolik rozvinuté, jak v předchozí knize a byly celkem přímočaré, ale proto fantazy úplně nečtu. Svět víl prolnutý s naším reálným světem byl nádherně vystavený a popsaný, občas až moc dopodrobna a to odvádělo mou pozornost od hlavní dějové linky. Pár menších zvratů se tam našlo, jinak celkem předvídatelné, ale velmi milé a krásně čtivé. Rozhodně doporučuji, opravdu mi kolikrát kniha vykouzlila úsměv na rtech a není to žádná náročná četba, spíš takové fantazy oddechovka. Ale krásná, stojí za přečtení.
Levhartice
Iva Pekárková
Kniha se mi dostala do ruky úplnou náhodou a sama od sebe bych po ní určitě nesáhla. Ale celkem mě překvapila i přesto, že mi spousta věcí vadila. Nejvíce asi to, že je v každé druhé větě závorka s vsuvkou nebo dovysvětlením. Chvíli mi trvalo na to, si zvyknout na styl spisovatelky, ale pak to šlo samo. Popisy sexuálních zkušeností ani jejich množství mne nijak nepohoršovalo a přišlo mi to zajímavé. Avšak to pozadí děje je takové mizerné. Důležité věci se odbydou pár větami, ale popisy zbytečností, sexu a nepodstatných detailů je naopak obsáhlý. Není to vyloženě můj šálek kávy a určitě se do knihy nepustím znovu, za čas však zkusím nějakou jinou knihu od Ivy Pekárkové. Každopádně neurazí nenadchne, doporučit nemohu.
