Pablo70 komentáře u knih

Kniha skvěle startuje, ještě v době mládí spisovateli věříte, příběh postupně slábne a slábne, jak se Hadžime nechává vláčet tajemnou Osudovou ženou (o které stále neví vůbec nic!), až se konečně blíží konec knihy a vy přeskakujete odstavce a říkáte si: jak tohle chce autor vyřešit? Vyřeší to jako kouzelník s bednou, do které schoval na jevišti ženu! Ano, citové havárie bývají vleklé, trochu laciný konec na tak dobrého spisovatele... Ale budete za něj rádi.

6 04.09.2020

Již 10 let cvičím tao-tchai-ti.

Zákon Taa zní: co vydáváte, to také dostanete zpět. Jsem-li otevřený, štědrý a milující, pak budu svět prožívat jako bezpečný a oplývající bohatstvím a láskou. Pokud jsem napjatý a ustrašený a vidím svět jako nebezpečný a krutý, bude takový i můj život. A jak by také ne? Sám jsem vymezil čas a prostor, ve kterém se pohybuji.

Kniha vám dá nahlédnout do principů starého cvičení a učení Taa. Když připojíte praxi cvičení, uděláte dobře svému tělu i duši. Najděte stránky Tao tai-či a zkuste to! Já začal, když mi bylo šedesát let.

01.09.2020

Dětství, mládí, láska a pak nekonečné narcistní bloudění světem v zajetí vlastních představ... Kniha je velmi podrobným líčením Rilkova života a pokud se nevyznáte v osobnostech a reáliích 19.století, budete také bloudit. Zbyly myšlenky, verše, avšak svět je už úplně jinde. Je tu odlesk fascinace Rilkem, pravda, já osobně nejsem přítelem tak podrobných biografií, které vás pomalu ale jistě umoří. Po Rilkovi zbyly hromady písemností (nedělal celý život nic jiného) a tak se můžete o něm dozvědět takřka všechno. Máte-li ho rádi, dejte se do toho!

29.08.2020

Časopis Playboy otiskl na svých stránkách stovky výborných povídek světových autorů. V této neprávem opomíjené antologii najdete 41 původních povídek vč. medailonů spisovatelů. Jen pár jmen: Irving, Heller, Kerouac, Dahl, Mailer, Updike, Roth, Nabokov, Bradbury, Borges, Singer, Murakami... Myslím, že takových antologií moc není, doporučuji všem milovníkům tohoto žánru!

3 29.08.2020

Důvěrný vzkaz básníkovi

Raymonde Carvere
Koupil jsem si tě
V pondělí 24/07/06
Na svou kreditku v Luxoru
Evi promovala
A já šel na vlak od Dvou koček
Kde seděla s kantory
Tak spokojený dítě
Už nikdy nezplodím
A zdálo se mi
Že tě budu rád číst
Doma pod Mléčnou dráhou
Hned vedle Nirvány
Však to znáš...
(Drž mi místo!)

- básně Rolanda a Tess čtu už 14 let a je to s nimi tak, jak píše Tess: Básně jsou s námi jako sousedé a příbuzní: považujeme je za samozřejmost a ani si nevšimneme, když přijdou a když odcházejí - tak moc jsme si na ně zvykli...
Mám je celou tu dobu na nočním stolku.

5 26.08.2020

Buddhistická moudrost praví: Když je žák připraven, učitel je nablízku. Jste připraveni? Užívejte knihu po lžičkách, třeba před spaním.

24.08.2020

Dovolte malé připomenutí: sbírka vyšla v r.1978 a stala se událostí a vy jste na ni stáli frontu před knihkupectvím, ať už jste byli v obraze a věděli, že Seifert podepsal Chartu 77 (zatímco např. Werich Antichartu!), nebo jste jen tušili, že je v nemilosti normalizátorů, protože v době Pražského jara stál v čele Svazu československých spisovatelů a následně odsoudil okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Následkem toho byl odsunut na okraj společenského a uměleckého života a jeho předešlá sbírka Morový sloup se šířila v samizdatu. Přesto si dál psal "to svoje", měl už za sebou skoro celý bohatý život a mohl si dát do motta svých básní verš ze Shakespearova sonetu: "Svět je mi tretou i s celým vesmírem". Následovala Nobelova cena za literaturu 1984. Bylo naprosto úžasné slyšet od starého básníka slova o lásce v době, kdy už mu zbývalo "věřit jen v něco, co se příliš podobá ničemu" (Věneček na zápěstí).
A ještě jedna věc nás bavila: v době, kdy jste nemohli vycestovat vůbec nikam, nás pan básník zval do Londýna za anglickou královnou, do Paříže, na Guadelupe... Asi tak jako Skoumal v písničce Starý pán (co si vyjel do Paříže bez doložky).
Pane básníku, byl jste nadmíru statečný, děkujeme!

4 24.08.2020

Ano, vážení, i scifiny nám stárnou! Tenhle příběh zarámovaný do romantického hledání dveří do léta pro statečného kocourka, je z 90% líčením velmi amerického vydělávání peněz a vymýšlení fint, jak obejít (uplatit) doktory, úředníky, vlastníky firem, atd. Navíc i futuristické představy autora dnes už spíš vzbuzují úsměv. Ale je tu i dobré znát základní pravidlo, zřejmě platící stále: "V rámci daných pravidel smíte udělat cokoliv... vrátíte se ale zpátky k vlastním dveřím." Díky, pane Heinleine!

9 24.08.2020

Kniha o opětném vzestupu člověka. V knize "Já, Asimov" je vylíčeno, jak se slavný spisovatel jako předškolák sám naučil číst, tady to zvládá hrdina v dospělosti. Nevím, jestli W.Tevisovi někdo redigoval text knihy, rozhodně v něm nejsou zbytečná místa, tady nejde o to z tématu "vyždímat víc" (viz jirimatejka), líčení událostí plně odpovídá úrovni myšlení lidí - je primitivní a klade zdánlivě stupidní, avšak základní otázky. A my pookříváme, jak se hrdinové dostávají "k sobě", tedy tam, co my pokládáme za samozřejmost. Oblíbíte si Jeho, Ji, kočičku Biff (ve Dveřích do léta je zase kocourek Petronius Arbitr), ano i přátelský autobus a koneckonců i robota 9. generace. Uff, snad se až "tam" nikdy lidé nedostanou!

17 22.08.2020

Na světě je příliš mnoho intelektuálů
kteří vytrvale studovali a vědí prostě vše.
Svou prapůvodní podstatu však neznají
a daleko, daleko od Cesty se toulají...

Čchan/zen praví, že Buddhu můžeš najít jedině v sobě a pravé poznání nelze sdělit pomocí knih a slov, musíš je prožít! Pro Evropana hodně obtížné, což?
Čtěte s otevřenou myslí a pochopíte! :-)

3 21.08.2020

Je to tak: knihu napsal Švéd a asi proto je chladná jak ocel. I když se snažil obnažit citově své postavy, vždycky to je jen racionální líčení jejich stavů. I proto se kniha hůř čte někomu, kdo zná knihy o holocaustu od Lustiga, Fuchse... Dodnes se neodvažuji znovu číst Hořkou vůni mandlí, tak mě v mládí vyděsila. Bez ohledu na závažnost tématu se mi zdá, že se v posledních letech vyrojilo mnoho knih o koncentrácích ap. Možná poněkud tendenčních jako balada o lágru, kde rodily Židovky od komunistického básníka Luboše Zeleného, kterou sepsal za normalizace...
Vyvolení stojí za přečtení , je to umělecky dotvořené dokudrama a ukazuje na bezcitnost totalitních systémů: Vítejte v Mašinérii!

12.08.2020

Zručně a poutavě napsaný ženský román. Nečekejte žádné velké drama, spíš komentované vyprávění jednotlivých událostí s minimem dialogů. Čte se to jako po másle a autorka na nás působí přes city.

4 31.07.2020

Nejzábavnější z jeho autobiografie je čtení o dětství, dospívání a začátcích. Asimov byl technokrat, a tak i jeho životopis je pečlivě roztříděn do kapitol, popisů, fakt a hodnocení, žádná dojmologie a málo imaginace (jejím nedostatkem ostatně trpí celé jeho dílo). Byl ovšem neskutečně pracovitý. Vrhal se na rozličná témata a v této kvantitě se pak nutně ztrácela kvalita. Jinak klobouk dolů. Pro příznivce hesla: Myslím, tedy jsem.

1 16.07.2020

Cung Cchaj se zachránil útěkem do Hong Kongu. Bohužel, tento azyl již nebude dostupný. Kniha se tak stává ještě větším mementem...

16.07.2020

Blanca Varela patří k nejvýznamnějším latinskoamerickým básníkům XX. století. Psát začala v Paříži, kde si osvojila moderní básnické postupy. Mexický básník Octavio Paz (Nobel Price) ji ponoukl, aby začala publikovat: "Tehdy jsme všichni zpívali. A mezi těmi zpěvy zněl osamělý zpěv jedné peruánské dívky: Blanky Varely. Nejutajenější, nejostýchavější a nejpřirozenější ze všech."

Nejsi to ty.
Vždycky já.
Dům, strom, bolest,
okno, chléb, tanec, strach.
Vždycky já.
Vždycky sobě v cestě.

Slova obehnaná tichem získávají na intenzitě a postatnosti smyslu, pronikají do končin, kam se odvažuje málokdo.
Vřele doporučuji.

2 16.07.2020

"Kvalita našich životů závisí do značné míry na povaze příběhů, které vyprávíme. Nešťastní lidé mají sklon vyprávět příběhy o žalu, radostní lidé vyprávějí příběhy o naději. Musíme si položit otázku: Odrážejí naše příběhy osobnost vypravěče, nebo ji vytvářejí? Zrcadlí se v příběhu vypravěč, nebo se vypravěč stává podobným příběhu?"
V mystickým příbězích starých chasidů najdete odpovědi na nejednu životní otázku. Tato kniha bude vaší stálou inspirací.

1 15.07.2020

Číst Hughesovu poesii znamená pochopit kořeny jazzu a blues. A nejen to, poznat autentickou předlohu, která inspirovala české autory - třeba Kainara nebo beatnika Hraběte, musíte se jen vyrovnat a dobovými komentáři k básním, vyšly u nás v roce 1957 jen díky tomu, že byly ideologicky tolerovány komunisty jako tvorba utlačovaných černochů, ovšem pro milovníky jazzu a blues měly samozřejmě i jinou hodnotu (nezapomeňme, že sovětští ideologové označili jazz za "hudbu duševní bídy" stejně jako pár let předtím Hitlerovi nohsledi). Bez zajímavosti také není, jak skvěle dokázal Hughesovu poesii přebásnit Jiří Valja, jinak polozapomenutá postava české literatury. Po přečtení této sbírky budete nazírat zcela jinak na české autory blues. Bez ní by nevznikly songy jako Černá Jessie (Hegerová), Blues železničního mostu (Olmerová) a na str. 146 najdete Hughesovo Sladké je žít, které zpívá V. Mišík. Výbor z Hughesových sbírek 1926 - 1951 je skutečně průkopnickým počinem a jeho síla přetrvává, stejně jako jazz a blues.

2 15.07.2020

8.5. 2020 slavil Snyder devadesátku ve svém domě Kitkitdizze a Nebezpečí... je zatím jeho poslední sbírka. Přečteme si od něj ještě něco? Dobře, tak vám alespoň on přečte Písničky pro Gaiu:

http://futureprimitives.info/2020/05/08/happy-rebirthday-gary-snyder-b-8-may-1930/

Long life, Mr. Snyder!

P.S. Sbírka začíná básněmi zpod Mount St. Helen´s, moc jsem se tam chtěl také vydat. Bydleli jsme u starého mountaineera z Moravy v bývalé indiánské vesnici Puyallup a dívali se na Mt. Rainier na obzoru, ale štěstí nám nepřálo, nahoře napadl sníh (byl říjen) a náš průvodce už byl na takovou cestu nemocný (altzheimer, stal se letos obětí covidu...). Čtu stále tyto krásné básně plné přírody a buddhismu. Snyder se v jedné z nich zmiňuje, jak na něj a na Nanaa pod svatou Helenou padal sníh... ach, být tam tak s nimi! Se Snyderem si vždycky dobře zacestujete, ať už v Kerouacových Dharmových tulácích nebo v dalších básních. Ostatně Snyder i Kerouac v mládí strážili hluboké lesy kolem Mt. Bakeru právě na vrcholcích, Kerouac to popsal v knize Andělé pustiny.

2 20.06.2020

"Myslím, že skutečná příčina neštěstí, vší dnešní komercionalizace a takzvaného rozvoje tkví ve ztrátě smyslu pro starobylé. Ztráta starobylého znamená ztrátu vědomí bezčasého v přítomnosti pokaždé, když je pokácen starý strom, když je srovnána se zemí nějaká pamětihodnost." R. Aitken
Tuto skvělou knihu jsem si s sebou vždycky brával k moři a zatímco mé děti při siestě spaly, čítal jsem Aitkenovy úvahy o haiku, Bašóovi a shlížel na starobylé moře. Dovede vás ke kořenům!

3 20.06.2020

Tato kniha není jen zajímavá, je především vášnivá, plná smyslnosti, autorka vede intimní pohovor se čtenářem a dodává své vlastní barvité příběhy. K životu má stejný přístup jako autorka knihy Ženy, které běhaly s vlky. Mít takovou ženu, je požehnáním! A k tomu ještě ty všechny dobroty, co umí uvařit! Jen si to přečtěte! :-)))

19.06.2020