Pafka643 komentáře u knih

Princ dvojí krve je pro mě osobně vrchol celé série. Je to především proto, že mám rád bradavické prostředí a baví mě sledovat "obyčejný" život studenta školy čar a kouzel.
A zde ho je požehnaně. Od milostných trampot (které chytnou za srdíčko, ale jsou i komické) až po zajímavou výuku. Trable puberťáků překvapivě skvěle zapadají do velice temného příběhu, který by malým dětem mohl přinést i nějakou tu noční můru.

Harrymu je 16 a už je téměř dospělým čarodějem. Kouzelnické společenství ho po událostech ve Fénixově řádu považuje za vyvoleného a v Bradavicích se žije o poznání snesitelněji. Všechno by mohlo být fajn. Tedy až na ten drobný detail, že se vrátil největší černokněžník všech dob, lord Voldemort.
Jeho stoupenců přibývá a atmosféra strachu houstne. Harry se bude muset ponořit do černokněžníkovi minulosti a pokusit se odhalit důvod jeho nesmrtelnosti. V kamenných chodbách hradu, ale i mimo ně se rozehrává podivná hra, která může mít pro všechny zůčastněné následky, které si ponesou po celý život.

3 03.09.2019

Tolkienův svět prostě stojí za to! Ne nadarmo je to jedno z nejlepších fantasy. Zároveň i historický milník tohoto žánru.

3 25.08.2017

Prvních pár kapitol jsem byl lehce zmatený. Chvíli mi trvalo se do knihy dostat. Postavy a interakce mezi nimi jsou vykresleny zajímavě, nicméně prvních cca 200 stránek mi přišlo, že se na něco čeká (rozestavování figurek na šachovnici). Když se ale děj konečně dal do pohybu, úplně mě to pohltilo. Nejzajímavější za mě byla pasáž zhruba v polovině knihy. Pak se trochu povolily šrouby, ale finální rozuzlení a pointa mě vehnaly slzy do očí.

Kniha nabrala dost překvapivý směr. A i přes krkolomnější začátek si mě získala. Hlavní pointa příběhu jde hlouběji než jsem zprvu očekával.

Občas dost psychologické (hlavně zpočátku). Vnitřní monology hlavního hrdiny. Místy nahazuje lehce filosofické otázky. Příběh se vydává dost nečekaným směrem, což může být bráno jako plus, ale zároveň hrozí, že čtenář dostane něco trochu jinačího než zprvu očekával.

Vzhledem k pointě vhodné spíš pro dospělejší čtenáře

2 27.11.2024

Čteno v angličtině.

Až doposud jsem znal pouze Staré Řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky.
Odysseus mě bavil už tam a jednoznačně patřil k mým nejoblíbenějším postavám. Dílo Odysseus tak pro měla byla tak trochu povinnost. Myslel jsem si, že znám příběh Itháckého krále dobře. Jkaé bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak malou část příběhu zaujímá zoufalá plavba na moři a boj s nepřízní bohů.

Ve skutečnosti je to daleko dospělejší a komplexnější příběh, než jsem si dříve myslel.
Styl sice kapku zestárl a dlouhé monology jsou zvláště v angličtině místy ubíjející. Obsah vyprávění však stále zraje, a už jen kvůli tomu tuhle exkurzi do Starověkého Řecka doporučuji.

2 12.06.2024

Mozaiku Duše by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o dušení zdraví. Mozaiku Duše by si měl přečíst i ten, kdo důležitost duševního zdraví bere la lehkou váhu.
Vlastně... právě pro tu druhou skupinu je kniha ještě přínosnější.
Desatero tady rozhodně není nadneseným pojmem. Je to čtivé, obsahuje to tak akorát praktických cvičení a navíc jsou v každé kapitole QR kódy s dodatečným video obsahem.
Autor ví o čem mluví a jeho hlas promlouvá skrze stránky knihy laskavě.

1. O důležitosti a metodách poznávání sama sebe.
2. Hledání svého laskavého hlasu
3. o důležitosti prožívání i těch nepříjemných emocí
4. o stresu (jen to čtení téhle kapitoly mě vystresovalo.. žeby symptom nějakého problému?)
5. O úzkosti
6. O depresi
7. Zdravé vztahy
8. Komunikace
9. o pravidelném dobíjení baterek
10. kdy si připustit odbornou pomoc


Líbilo se mi, jak se na sebe kapitoly postupně nabalovaly a jak byly dříve vysvětlené principy vysvětleny hlouběji do detailu. Délka knihy= tak akorát.
Praktická psychologie, která nesoudí a podá pomocnou ruku, když je potřeba (třeba i preventivně).
Dobrá práce!

2 01.05.2024

Čteno v anglickém originále.

Quentin Tarantino je kultovním režisérem. O tom žádná. Je však také kultovním spisovatelem?
Přiznám, že bych si totožnou knihu od jiného autora k přečtení pravděpodobně nevybral. Už to vpovídá něco o tom, jaký má jeho jméno přesah. Musím ale vzápětí fodat, že své volby nelituji.

Nejde o to, že by měla kniha nějaký super převratný příběh. To nemá. Tématicky je mi taky dost vzdálená. Vždy, když se Quentin rozpovídal o filmech z té doby, tak jsem se vůbec nechytal. Každopádně i tak mne čtení bavilo. Zajímali mě myšlenkové pochody postav (které ve filmu ze zjevných důvodů nebylo možné vykreslit), a dokonce jsem se přistihl, že mě zajímal i westernový příběh, ve kterém hrály postavy z knihy.
Velkou Přidanou hodnotu mělo i čtení v anglickém originále. Nevím, zda bych knihu vnímal stejně v českém překladu.

Jako zábavná forma učení se angličtiny: DOPORUČUJI.
Doporučuji i všem, kterým se film líbil a chtěli by si trošku rozšířit povědomí o postavách v něm.
UPOZORNĚNÍ: Novela se v některých významných scénách dost liší od filmu, tak abyste nebyli zklamaní :)

2 14.01.2023

Zajímavý pohled na věc. Neříkám, že se mnou rezonuje všechno, co autor napsal. Asi na to nemám dost otevřenou hlavu. Každopádně čtení ve mně budilo takovej zvláštní uklidňující pocit.

Stres. Fakt, že na nás mnohdy doktoři zírají jen přes odraz na obrazovce svýho laptopu. A je pravda, že je až děsivě jednoduchý promrhat svůj život pro cizí sny a vize.

2 13.03.2022

Jestli hledáte knihu, která vám pootevře vrátka to světa podprůměrných garážových kapel se srdcem na pravém místě, tak jste jednu takovou našli.

Nebudu tady rozebírat strukturu díla, ani kde přesně mě vtáhla jak ďáblovo osidlo, a kde přesně mi tolik nevoněla. Čím míň o ni víte, tím líp!
Při čtení jsem dostal chuť všechno opustit, sbalit se a vyrazit na nějaký hudební festival. Ještě, že je leden...
Kniha má duši, je vtipná a pěkně odsýpá.

1 10.01.2025

Stručný, faktický přehled Českých dějin aneb pohled z rychlíku na časovou osu naší historie.

DOPORUČUJI všem, kdo by si rádi osvěžili posloupnost událostí, které formovaly náš národ, ale tak trochu zapomněli "základy" ze školy.
Dobré jkao rozcestník, až se budete rozhodovat, do které etapy naší historie se ponořit.
Správnost letopočtů jsem nekontroloval. Je jich tam požehnaně.
Pro mě bude brožura sloužit jako takový pamatovák, kdybych náhodou zapomněl, jaké události a osobnosti se vážou k jednotlivým stoletím.

1 29.08.2024

Temná pohádka s prvky hororu. Zajímavá jednohubka. Líbilo se mi, jak popis prostředí korespondoval s aktuálním děním v příběhu. Ilustrace jsou famózní, a i když jsem na začátku očekával trochu něco jiného (popravdě sám nevím, co jsem očekával), tak jsem byl mile překvapen. Nemusí sednout každému, ale mně to teda sedlo.

1 01.02.2023

Zvláštní čtení. Chvílemi mi to připomínalo situaci, kdy se střízlivý člověk pokouší přebrat a porozumět myšlenkám někoho na tripu. Často jsem si kladl otázku: "Co se to tady vlastně děje?"
Na druhou stranu se mnou posledních dejme tomu 40 stránek z nějakého nevysvětlitelného důvodu rezonovalo (Asi dobře volený slova). A samotnej závěr mě překvapil. Jen tak dál!
Já jdu dál filosofovat nad tím, co se mi to vlastně dostalo do rukou.

1 13.03.2022

Nerad bych tady zabředl do nějakého lezení do zadku. A ani nechci opakovat, co už bylo řečeno tisíckrát a lépe. Takže jen ve zkratce.
Buk je špica.
Inspirativní myšlenkový pochody
Upřímnost a vytrvalost.
Víc takových spisovatelů.
Klobouček
Hoj

1 10.05.2021

První půlka knihy celkem zdařile buduje atmosféru tajemna. Druhá část už je trochu slabší. Překvapivě mi nevadilo rozuzlení, se kterým autor přišel. Co mi však do příběhu nepasovalo, byl epilog. Nedokážu přesně vysvětlit proč, ale prostě mi to tam nesedělo.

1 24.08.2020

Řekněme, že nepatřím k typickým čtenářům obdobné literatury ( i když vlastně nemám nejmenší ponětí, jak by takový typický čtenář měl vypadat a vlastně ani netuším, co myslím tou "obdobnou literaturou"). Každopádně i přes očividné mezery mne kniha oslovila. Zejména její první polovina. Povídky na konci mi přišli slabší, i když i ty mi dokázaly vykouzlit úsměv na rtech (v dobrém slova smyslu). Guillaume Apollinaire psát nepochybně uměl. A hádám, že jeho hlavní disciplínou byla poezie. Taky byl, co se týče literární vědy asi dost v obraze. Tady bych chtěl dát kredit poznámkám, kde jsou vypíchnuté a dovysvětlené pojmy a reference, které Guillaume použil, a které by nám prostým mudlům zůstaly navždy skryty (nebo by byly ignorovány).
Pro čtenáře: Ten opravdový děj povídek se často skrývá hluboko pod povrchem. Příběh jako takový se na povrchu často zdá být banální a mnohdy absurdní. Král luna mi zpočátku atmosférou připomněl Hobita (než se to celé trošku zvrhne..). V pár povídkách Guillaume vytváří lehce znepokojivou atmosféru, která mi nevím proč připomíná Kafku.
V budoucnu se určitě plánuji k tomuto autorovi vrátit (všimněte si, že ho nenazývám jménem, protože se bojím, že bych to špatně vyskloňoval). Hlavně bych se rád podíval na zoubek jeho básnickému střevu. Už skrze prózu na mě zapůsobilo, jak pracuje se slovy a s čtenářovou fantazií.
Knihám zdar!

10.02.2025

(SPOILER) Zajímavé a velice přínosné pasáže se prolínají s pasážemi ne tak záživnými a nepříliš říkajícími. Některé metafory se zbytečně opakují. Autor se v různých přirovnáních dost vyžíval. Některé závěry mi přišli vycucané z prstu. Argumentace mi občas přišli jako když pejsek a kočička pekli dort. Tu si dopomůžu matematikou, támhle fyzikou. Autor je jistě sečtělý a chytrý.
Za nejzásadnější považuji myšlenku, že existuje dobrá vina, a že nehledě na to, co děláme, celý život vinu prožíváme. Dále je zajímavý model duše já (ego, vědomí) a Já (vědomí +nevědomí či stín). A zajímavé, že v první polovině života věříme, že já (ego) obsahuje celou osobnost, a že se podvolujeme společnosti a rodičům a neodvažujeme se hledět do stínu Krize středního věku je pak jakýmsi bodem, kdy se ucho pomyslného džbánu utrhne. Je to bod zlomu, kdy nelze předstírat že nevědomí neexistuje. Přínosná mi přijde i druhá část knihy, kde je popsáno, jak lze vině čelit. V první (obsáhlejší) části je vysvětleno, že vině musíme čelit, abychom se stali úplnými. Pro úplnost je nutné nořit se do nevědomí jako lovci perel vynášet do vědomí poklady v něm ukryté. Vina je překážka (změna tlaku), které musíme čelit.

31.12.2024

Zajímavý mix povídek. Doporučuji.

Jednoznačně nejlepší povídky:
Balada o Minervě a Františkovi
Bedna
Devět bojovnic Elbereth
Doupě řvoucí smrti
Havranice
Jen tančí, nemluví, nespí
Osobní strážce
Poslední z vymírajícího národa
Sbohem jezero...
Vyzvánění
Zahrada duchů

31.10.2024

Garth Nix vytvořil velmi zajímavý a atmosférický svět. Koncept duší, které se pokoušejí vrátit do života a nekromantů, kteří je posílají zpět do smrti je super. Podivná šerá říše mezi životem a smrtí i lokace ve Starém království jsou zpracované luxusně. Připadal jsem si trochu jako ve světě Dark souls.

Bohužel kniha v závěrečné části ztrácí dech. Je moc rozlítaná a vlastně jsem si finální konfrontaci neužily tak jak by se slušelo. Jako kdyby měla mít kniha původně 500 stránek, ale autorovi někdo zhruba v polovině řekl, že to má skrouhnout na 300.
Ani záporák na mě vlastně moc nefungoval. Připomínal mi spíš otravnou mouchu, která má ale neúměrně velké sebevědomí.

Nicméně jako fantasy pro děti či teenagery dobrý. Mohlo by to být výrazněji lepší, ale dobrý!

11.10.2023

Na tuhle zajímavou knížečku jsem narazil před lety. Bukowski byl pro mě velkou neznámou a neznal jsem tehdy ani beatníky. Po přečtení jsem si Bukůw syrový a upřímný styl psaní zamiloval. Dokonce jsem se vrhnul i ony slavné beatníky (ty mě ale spíš nudili).
Teď po letech jsem si dal NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKOU VE MĚSTĚ znovu (vždyť kdo by dokázal odmítnout), a překvapivě zjišťuji, že moje nadšení není takové jako tehdy. Buď zestárla ona, nebo já, říkal jsem si. A nebo se možná pomalu poddávám tomu šedivému životu, na který Buk tak nadával. Nevím. Každopádně jsem byl nucen ubrat jednu hvězdičku. Jeho styl vyprávění je pro mne stále fenomenální. Bez vykecávání, rovnou k jádru k věci. Je to i vtipné i geniálně absurdní. Nejlepší povídky jsou za mě: NITROŽDÍMAČKA; PATNÁCT CENTIMETRŮ, ŠUKACÍ MAŠINA; VŠICHNI SLAVNÍ LITERÁTI, KID STARDUST; DVANÁCT LÍTAJÍCÍCH OPIC, CO NEUMĚJ POŘÁDNĚ SOULOŽIT...
Ale i ostatní jsou vlastně z hlediska stylu a atmosféry na hodně vysoké úrovni. Některý jsou dost šílený a je tu i pár, dost zvrácených.
Vlastně můj jediný problém je, že mi prostě některý nepřišly tak senzační jako tehdy.
Každopádně i tak je pro mě Bukowski PAN spisovatel. A jeho jméno je pro mě synonymem vytrvalého dříče, který prostě nemohl nic jiného než psát.

Je to první kniha i tvůrčím psaní, ke které jsem se dostal. Nedokážu jí tedy porovnat s konkurencí. Z mého skromného pohledu je však publikace poučná a zajímavá. Určitě mne pár věcí naučila. Zároveň mi k mé nelibosti ukázala, kolik jsem toho stačil zapomenout (to je taky plus). V každé kapitole jsou zajímavé postřehy, příklady, a pak taky úkoly (vždy na konci lekce). Suma sumárum hodnotím knihu jako přínosnou, a určitě do ní ještě někdy nahlédnu.

07.10.2022

Povinná četba.
Ne, opravdu! Schopnost kriticky hodnotit informace a obraz na svět, který si z nich utváříme považuji v dnešním světě za nepostradatelnou. Autorův pohled na svět je velice inspirativní a čpí životními zkušenostmi. Všech 10 představených instinktů dává smysl. Jednotlivé myšlenky jsou předávány srozumitelně a čtivě.
Když jsem pak zjistil za jakých okolností kniha vznikla, zamrazilo mě.


ČTĚTE, ŠIŘTE, PŘEMÝŠLEJTE.

16.06.2022