Pafka643 komentáře u knih

Žádnou válku ani komunisty jsem nezažil. Jsem 97 ročník a narodil jsem se do svobodného světa. Ten má jistě také své neduhy nicméně čím starší sem, tím víc vnímám jak je důležité zajímat se o to, jak to fungovalo dříve. Pohled na 20. století skrze bratry Hardbolce, kteří dali tatínkovi prostý slib, nabízí velice zajímavou perspektivu na tehdejší dění, dřívější myšlení a hlavně absurditu socialistické mašinerie.
I naše generace je nakonec socialismem vychována. Sice jen nepřímo, skrze naše rodiče a prarodiče. Nicméně 40 nesvobody jistě poznamenalo duši národa.

Je to silný příběh o odvaze a cti. Mapuje celé století. A když mi tu a tam některé dialogy přišli poněkud prkenné, vtáhlo mě to. Tady si nejsem jistý, jestli to nebyl autorův úmysl. Každopádně Karel s Františkem byli bratři jak se patří a třebaže navenek mohli působit jako podivíni, v jádru měli hodnoty, o kterých by se mnohým z nás ani nesnilo.

Obzvlášť zajímavé mi připadalo, jak se socialismus postupně vyvíjel a měnil.

Myslím tím i to, že teď dokážeme být kritičtí vůči všem, kteří před socialistickou mašinerií ohnuli hřbet. Lehce teď soudíme soudruhy a soudružky. Kolik z nás by však mělo ve stejné situaci odvahu postavit se režimu?

2 30.01.2025

Čtivé, dobře vysvětlené, zajímavé.
18 poutavých kapitol z nichž každá ukazuje husitskou revoluci z trochu jiného úhlu pohledu. Jako Čtenář máte pak pocit, že dostáváte velice kompatktní, a přece více méně ucelený přehled o tehdejším dění.
Zase jsem se jednou přesvědčil, jak moc jsem toho ze školy zapomněl.
Rozhodně doporučuji!

3 20.01.2025

Jestli hledáte knihu, která vám pootevře vrátka to světa podprůměrných garážových kapel se srdcem na pravém místě, tak jste jednu takovou našli.

Nebudu tady rozebírat strukturu díla, ani kde přesně mě vtáhla jak ďáblovo osidlo, a kde přesně mi tolik nevoněla. Čím míň o ni víte, tím líp!
Při čtení jsem dostal chuť všechno opustit, sbalit se a vyrazit na nějaký hudební festival. Ještě, že je leden...
Kniha má duši, je vtipná a pěkně odsýpá.

1 10.01.2025

Masterpiece!
Příběh otce a syna. Kdo nese pochodeň naděje v jinak beznadějně ztraceném světě? Polemika o tom, co je dobro a zlo.

7 31.12.2024

(SPOILER) Zajímavé a velice přínosné pasáže se prolínají s pasážemi ne tak záživnými a nepříliš říkajícími. Některé metafory se zbytečně opakují. Autor se v různých přirovnáních dost vyžíval. Některé závěry mi přišli vycucané z prstu. Argumentace mi občas přišli jako když pejsek a kočička pekli dort. Tu si dopomůžu matematikou, támhle fyzikou. Autor je jistě sečtělý a chytrý.
Za nejzásadnější považuji myšlenku, že existuje dobrá vina, a že nehledě na to, co děláme, celý život vinu prožíváme. Dále je zajímavý model duše já (ego, vědomí) a Já (vědomí +nevědomí či stín). A zajímavé, že v první polovině života věříme, že já (ego) obsahuje celou osobnost, a že se podvolujeme společnosti a rodičům a neodvažujeme se hledět do stínu Krize středního věku je pak jakýmsi bodem, kdy se ucho pomyslného džbánu utrhne. Je to bod zlomu, kdy nelze předstírat že nevědomí neexistuje. Přínosná mi přijde i druhá část knihy, kde je popsáno, jak lze vině čelit. V první (obsáhlejší) části je vysvětleno, že vině musíme čelit, abychom se stali úplnými. Pro úplnost je nutné nořit se do nevědomí jako lovci perel vynášet do vědomí poklady v něm ukryté. Vina je překážka (změna tlaku), které musíme čelit.

31.12.2024

Neodložil jsem.
Posledních 100 stran jsem musel dát na jeden zátah.
Super návrat na střední. Uvěřitelný (normální) postavy a jejich vývoj. Bavilo mě bourání klišé. Skvělá příprava dalšího děje. Dobré propojení postav.

Myslím, že lepší už by ten debut nemohl být.
Definici, kdo je a není spisovatel bych si odpustil. Talent zdaleka nestačí. Tady nejsme na netflixu... Autor si to odedřel. A stejně jako v každé jiné profesi, i zde dřina (se sebereflexí) přinesla ovoce.

Hodně štěstí.

4 20.12.2024

Prvních pár kapitol jsem byl lehce zmatený. Chvíli mi trvalo se do knihy dostat. Postavy a interakce mezi nimi jsou vykresleny zajímavě, nicméně prvních cca 200 stránek mi přišlo, že se na něco čeká (rozestavování figurek na šachovnici). Když se ale děj konečně dal do pohybu, úplně mě to pohltilo. Nejzajímavější za mě byla pasáž zhruba v polovině knihy. Pak se trochu povolily šrouby, ale finální rozuzlení a pointa mě vehnaly slzy do očí.

Kniha nabrala dost překvapivý směr. A i přes krkolomnější začátek si mě získala. Hlavní pointa příběhu jde hlouběji než jsem zprvu očekával.

Občas dost psychologické (hlavně zpočátku). Vnitřní monology hlavního hrdiny. Místy nahazuje lehce filosofické otázky. Příběh se vydává dost nečekaným směrem, což může být bráno jako plus, ale zároveň hrozí, že čtenář dostane něco trochu jinačího než zprvu očekával.

Vzhledem k pointě vhodné spíš pro dospělejší čtenáře

2 27.11.2024

Zajímavý mix povídek. Doporučuji.

Jednoznačně nejlepší povídky:
Balada o Minervě a Františkovi
Bedna
Devět bojovnic Elbereth
Doupě řvoucí smrti
Havranice
Jen tančí, nemluví, nespí
Osobní strážce
Poslední z vymírajícího národa
Sbohem jezero...
Vyzvánění
Zahrada duchů

31.10.2024

Stručný, faktický přehled Českých dějin aneb pohled z rychlíku na časovou osu naší historie.

DOPORUČUJI všem, kdo by si rádi osvěžili posloupnost událostí, které formovaly náš národ, ale tak trochu zapomněli "základy" ze školy.
Dobré jkao rozcestník, až se budete rozhodovat, do které etapy naší historie se ponořit.
Správnost letopočtů jsem nekontroloval. Je jich tam požehnaně.
Pro mě bude brožura sloužit jako takový pamatovák, kdybych náhodou zapomněl, jaké události a osobnosti se vážou k jednotlivým stoletím.

1 29.08.2024

Čteno v angličtině.

Až doposud jsem znal pouze Staré Řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky.
Odysseus mě bavil už tam a jednoznačně patřil k mým nejoblíbenějším postavám. Dílo Odysseus tak pro měla byla tak trochu povinnost. Myslel jsem si, že znám příběh Itháckého krále dobře. Jkaé bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak malou část příběhu zaujímá zoufalá plavba na moři a boj s nepřízní bohů.

Ve skutečnosti je to daleko dospělejší a komplexnější příběh, než jsem si dříve myslel.
Styl sice kapku zestárl a dlouhé monology jsou zvláště v angličtině místy ubíjející. Obsah vyprávění však stále zraje, a už jen kvůli tomu tuhle exkurzi do Starověkého Řecka doporučuji.

2 12.06.2024

Mozaiku Duše by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o dušení zdraví. Mozaiku Duše by si měl přečíst i ten, kdo důležitost duševního zdraví bere la lehkou váhu.
Vlastně... právě pro tu druhou skupinu je kniha ještě přínosnější.
Desatero tady rozhodně není nadneseným pojmem. Je to čtivé, obsahuje to tak akorát praktických cvičení a navíc jsou v každé kapitole QR kódy s dodatečným video obsahem.
Autor ví o čem mluví a jeho hlas promlouvá skrze stránky knihy laskavě.

1. O důležitosti a metodách poznávání sama sebe.
2. Hledání svého laskavého hlasu
3. o důležitosti prožívání i těch nepříjemných emocí
4. o stresu (jen to čtení téhle kapitoly mě vystresovalo.. žeby symptom nějakého problému?)
5. O úzkosti
6. O depresi
7. Zdravé vztahy
8. Komunikace
9. o pravidelném dobíjení baterek
10. kdy si připustit odbornou pomoc


Líbilo se mi, jak se na sebe kapitoly postupně nabalovaly a jak byly dříve vysvětlené principy vysvětleny hlouběji do detailu. Délka knihy= tak akorát.
Praktická psychologie, která nesoudí a podá pomocnou ruku, když je potřeba (třeba i preventivně).
Dobrá práce!

2 01.05.2024

Zprvu jsem se té pekelně tlusté bichle zalekl. Po začtení jsem byl mile překvapen, a zhruba v půlce knihy už z toho byla láska jako hrom.

Kvalitní kus papyru. Chytlavý, napínavý příběh s postavami, které přirostou k srdci. Mistrovská práce s filozofickým přesahem (názor od amatéra, který o filozofii neví zhola nic). Autor nicméně (dle mého mínéní) myšlenky nevnuvuje, ale pouze předkládá čtenáři v dobře stravitelné formě. Skvělá práce

-Sinuhet, Ten-jenž-jest-osamělý

14 20.02.2024

James Clear dostál svému jménu. Píše jasně a stručně.

4 krokový model a jednotlivé zákony jsou vysvětleny tak jednoduše, že je pochopí každý. Obdobně je na tom i struktura knihy a jednotlivých kapitol.


Myšlenky knihy lze shrnout na několik A4, ale to bych neviděl jako problém.
U seberozvojové literatury jde přeci jen především o akci a experimentování s představenými technikami. Čtení je zde pouze prvním krokem. Proto přístupnost témat spíše vítám.
Jestli toužíte po čtenářské výzvě, doporučil bych Stručnou historii času nebo knihu Ulysses. Náročnost Atomových návyků tkví především v tom, co čtenář změní po jejich přečtení.

Já si jdu dál válet šunky
Ale co uděláte vy?

3 02.01.2024

Bomba
Nesrovnatelné v porovnání s Anthonyho novější trilogií o dracích. Píseň Krve je sice fantasy, ale oproti Draconis Memories se drží víc při zemi. Sedl mi styl vyprávění, kdy jsme celý příběh sledovali z úhlu jedné postavy (Vélina Al Sorny). Oblíbil jsem si i charaktery a vztahy, které mezi nimi vládly. Super bylo i nenásilné, pozvolné splétání fantasy prvků do světa blízkého našemu středověku. Styl psaní byl poutavý a bavila mě každá jedna kapitola. Ačkoli je to první díl větší ságy, autor do knihy dokázal vměstnat uspokojivý konec s náznakem pokračování. Druhý díl se tak nestává povinností, což je velké plus.

Píseň Krve je za mě fajn odpočinková četba. Myslím, že se někdy v budoucnu pustím i do pokračování.

7 25.11.2023

Garth Nix vytvořil velmi zajímavý a atmosférický svět. Koncept duší, které se pokoušejí vrátit do života a nekromantů, kteří je posílají zpět do smrti je super. Podivná šerá říše mezi životem a smrtí i lokace ve Starém království jsou zpracované luxusně. Připadal jsem si trochu jako ve světě Dark souls.

Bohužel kniha v závěrečné části ztrácí dech. Je moc rozlítaná a vlastně jsem si finální konfrontaci neužily tak jak by se slušelo. Jako kdyby měla mít kniha původně 500 stránek, ale autorovi někdo zhruba v polovině řekl, že to má skrouhnout na 300.
Ani záporák na mě vlastně moc nefungoval. Připomínal mi spíš otravnou mouchu, která má ale neúměrně velké sebevědomí.

Nicméně jako fantasy pro děti či teenagery dobrý. Mohlo by to být výrazněji lepší, ale dobrý!

11.10.2023

Oslava života v tváří tvář všem jeho hořkostem. V kontrastu se smrtelností a stářím vyniká vše krásné. Bohužel to nedokážu popsat lépe.
Otevřeně se přiznávám, že ne všechny básně jsem plně pochopil. Rozhodně se k nim vrátím později.

Morový sloup je má první zkušenost se Seifertem a rozhodně nebude poslední. Nádherné slovní obraty a životní moudrost. Velice inspirativní.
Zachytit byť jen střípek života na kus papíru je velké umění. Jaroslav Seifert v tomto litém boji rozhodně obstál a jeho řádky tepají životem i dnes.

Ze sbírky:
"Každý z nás kráčí ke své propasti.
Jsou dvě:
hluboké nebe nad hlavou a hrob.
Hrob je hlubší."


Co je na světě krásnějšího než žena?

3 30.04.2023

Temná pohádka s prvky hororu. Zajímavá jednohubka. Líbilo se mi, jak popis prostředí korespondoval s aktuálním děním v příběhu. Ilustrace jsou famózní, a i když jsem na začátku očekával trochu něco jiného (popravdě sám nevím, co jsem očekával), tak jsem byl mile překvapen. Nemusí sednout každému, ale mně to teda sedlo.

1 01.02.2023

Čteno v anglickém originále.

Quentin Tarantino je kultovním režisérem. O tom žádná. Je však také kultovním spisovatelem?
Přiznám, že bych si totožnou knihu od jiného autora k přečtení pravděpodobně nevybral. Už to vpovídá něco o tom, jaký má jeho jméno přesah. Musím ale vzápětí fodat, že své volby nelituji.

Nejde o to, že by měla kniha nějaký super převratný příběh. To nemá. Tématicky je mi taky dost vzdálená. Vždy, když se Quentin rozpovídal o filmech z té doby, tak jsem se vůbec nechytal. Každopádně i tak mne čtení bavilo. Zajímali mě myšlenkové pochody postav (které ve filmu ze zjevných důvodů nebylo možné vykreslit), a dokonce jsem se přistihl, že mě zajímal i westernový příběh, ve kterém hrály postavy z knihy.
Velkou Přidanou hodnotu mělo i čtení v anglickém originále. Nevím, zda bych knihu vnímal stejně v českém překladu.

Jako zábavná forma učení se angličtiny: DOPORUČUJI.
Doporučuji i všem, kterým se film líbil a chtěli by si trošku rozšířit povědomí o postavách v něm.
UPOZORNĚNÍ: Novela se v některých významných scénách dost liší od filmu, tak abyste nebyli zklamaní :)

2 14.01.2023

Na tuhle zajímavou knížečku jsem narazil před lety. Bukowski byl pro mě velkou neznámou a neznal jsem tehdy ani beatníky. Po přečtení jsem si Bukůw syrový a upřímný styl psaní zamiloval. Dokonce jsem se vrhnul i ony slavné beatníky (ty mě ale spíš nudili).
Teď po letech jsem si dal NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKOU VE MĚSTĚ znovu (vždyť kdo by dokázal odmítnout), a překvapivě zjišťuji, že moje nadšení není takové jako tehdy. Buď zestárla ona, nebo já, říkal jsem si. A nebo se možná pomalu poddávám tomu šedivému životu, na který Buk tak nadával. Nevím. Každopádně jsem byl nucen ubrat jednu hvězdičku. Jeho styl vyprávění je pro mne stále fenomenální. Bez vykecávání, rovnou k jádru k věci. Je to i vtipné i geniálně absurdní. Nejlepší povídky jsou za mě: NITROŽDÍMAČKA; PATNÁCT CENTIMETRŮ, ŠUKACÍ MAŠINA; VŠICHNI SLAVNÍ LITERÁTI, KID STARDUST; DVANÁCT LÍTAJÍCÍCH OPIC, CO NEUMĚJ POŘÁDNĚ SOULOŽIT...
Ale i ostatní jsou vlastně z hlediska stylu a atmosféry na hodně vysoké úrovni. Některý jsou dost šílený a je tu i pár, dost zvrácených.
Vlastně můj jediný problém je, že mi prostě některý nepřišly tak senzační jako tehdy.
Každopádně i tak je pro mě Bukowski PAN spisovatel. A jeho jméno je pro mě synonymem vytrvalého dříče, který prostě nemohl nic jiného než psát.

Je to první kniha i tvůrčím psaní, ke které jsem se dostal. Nedokážu jí tedy porovnat s konkurencí. Z mého skromného pohledu je však publikace poučná a zajímavá. Určitě mne pár věcí naučila. Zároveň mi k mé nelibosti ukázala, kolik jsem toho stačil zapomenout (to je taky plus). V každé kapitole jsou zajímavé postřehy, příklady, a pak taky úkoly (vždy na konci lekce). Suma sumárum hodnotím knihu jako přínosnou, a určitě do ní ještě někdy nahlédnu.

07.10.2022