Pafka643 komentáře u knih

Na tuhle zajímavou knížečku jsem narazil před lety. Bukowski byl pro mě velkou neznámou a neznal jsem tehdy ani beatníky. Po přečtení jsem si Bukůw syrový a upřímný styl psaní zamiloval. Dokonce jsem se vrhnul i ony slavné beatníky (ty mě ale spíš nudili).
Teď po letech jsem si dal NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKOU VE MĚSTĚ znovu (vždyť kdo by dokázal odmítnout), a překvapivě zjišťuji, že moje nadšení není takové jako tehdy. Buď zestárla ona, nebo já, říkal jsem si. A nebo se možná pomalu poddávám tomu šedivému životu, na který Buk tak nadával. Nevím. Každopádně jsem byl nucen ubrat jednu hvězdičku. Jeho styl vyprávění je pro mne stále fenomenální. Bez vykecávání, rovnou k jádru k věci. Je to i vtipné i geniálně absurdní. Nejlepší povídky jsou za mě: NITROŽDÍMAČKA; PATNÁCT CENTIMETRŮ, ŠUKACÍ MAŠINA; VŠICHNI SLAVNÍ LITERÁTI, KID STARDUST; DVANÁCT LÍTAJÍCÍCH OPIC, CO NEUMĚJ POŘÁDNĚ SOULOŽIT...
Ale i ostatní jsou vlastně z hlediska stylu a atmosféry na hodně vysoké úrovni. Některý jsou dost šílený a je tu i pár, dost zvrácených.
Vlastně můj jediný problém je, že mi prostě některý nepřišly tak senzační jako tehdy.
Každopádně i tak je pro mě Bukowski PAN spisovatel. A jeho jméno je pro mě synonymem vytrvalého dříče, který prostě nemohl nic jiného než psát.

Je to první kniha i tvůrčím psaní, ke které jsem se dostal. Nedokážu jí tedy porovnat s konkurencí. Z mého skromného pohledu je však publikace poučná a zajímavá. Určitě mne pár věcí naučila. Zároveň mi k mé nelibosti ukázala, kolik jsem toho stačil zapomenout (to je taky plus). V každé kapitole jsou zajímavé postřehy, příklady, a pak taky úkoly (vždy na konci lekce). Suma sumárum hodnotím knihu jako přínosnou, a určitě do ní ještě někdy nahlédnu.

07.10.2022

Skvělá jednohubka a ideální četba na víkendové cestování.
Jednoduchý příběh, který člověka vtáhne na první dobrou. Uvěřitelné charaktery, které žijí uvěřitelné životy. Dobře vykreslená hlavní hrdinka i její životní trable. Strašidelné scény jsou také povedené. A rozuzlení dává smysl.
Možná se nejedná o nejlepší hororový příběh, který existuje. Ale je fér říct, že na nic takového si kniha ani nehraje. Naopak je opravdová!
Vše, co se autorka rozhodla použít funguje velice dobře. Takové malé švýcarské hodinky, které mě potěšily. Dobrá práce a hodně štěstí v další tvorbě!

4 02.10.2022

Povinná četba.
Ne, opravdu! Schopnost kriticky hodnotit informace a obraz na svět, který si z nich utváříme považuji v dnešním světě za nepostradatelnou. Autorův pohled na svět je velice inspirativní a čpí životními zkušenostmi. Všech 10 představených instinktů dává smysl. Jednotlivé myšlenky jsou předávány srozumitelně a čtivě.
Když jsem pak zjistil za jakých okolností kniha vznikla, zamrazilo mě.


ČTĚTE, ŠIŘTE, PŘEMÝŠLEJTE.

16.06.2022

Zajímavý pohled na věc. Neříkám, že se mnou rezonuje všechno, co autor napsal. Asi na to nemám dost otevřenou hlavu. Každopádně čtení ve mně budilo takovej zvláštní uklidňující pocit.

Stres. Fakt, že na nás mnohdy doktoři zírají jen přes odraz na obrazovce svýho laptopu. A je pravda, že je až děsivě jednoduchý promrhat svůj život pro cizí sny a vize.

2 13.03.2022

Jen bych tady opakoval, co bylo řečeno už 1000x a daleko líp.¨
Četl jsem anglický originál, každopádně hádám, že český překlad na tom bude dost podobně.

Autor řek, co říct chtěl. A řek to tak, že tomu porozumí každej. Vopravdu!
CHYTRÝ, STRUČNÝ, VÝSTIŽNÝ a NADČASOVÝ!

19 13.03.2022

Zvláštní čtení. Chvílemi mi to připomínalo situaci, kdy se střízlivý člověk pokouší přebrat a porozumět myšlenkám někoho na tripu. Často jsem si kladl otázku: "Co se to tady vlastně děje?"
Na druhou stranu se mnou posledních dejme tomu 40 stránek z nějakého nevysvětlitelného důvodu rezonovalo (Asi dobře volený slova). A samotnej závěr mě překvapil. Jen tak dál!
Já jdu dál filosofovat nad tím, co se mi to vlastně dostalo do rukou.

1 13.03.2022

Na prvnía pohled mě zaujala struktura knihy. Za tu rozhodně hvězdičku. První část obdahuje řekněme "historky z natáčení", které jsou chronologicky seřazeny od roku 1937 až do 2020. Zprvu optimistický podtón postupně přejde do těžkého pesimismu. V druhé části jsou zobrazeny naše pochmurné vyhlídky do budoucna. A v té třetí se v nás autor pokouší vzbudit naději tím, že prý" existuje cesta jak z toho ven".
Musím přiznat, že ačkoli jsem zastáncem větší ochrany přírody a souhlasím s důležjitostí biodiverzity, něco mi na tom celém nesedělo. Optimistické vize, že všechno bude dobrý když uděláme to a to mi přišli až příliš idilické. "Firmy nás budou za dobré peníze zbavovat odpadu. Elektřina bude díky 100% využití obnovitelných zdrojů levnější. Lidé, kteří se rozhodnou mít dětí jich budou mít míň. Budou si vybírat z dražších, ale o to kvalitnějších potravin s minimem masa. " Já nevím. Špatně se to popisuje, ale kniha mi v určitých chvílích přišla naivní. Zcela ignoruje ten jediný dílek, který dokáže neskutečně zamíchat kartami a změnit dobré myšlenky v hodně špatné ideologie. Tím dílkem je lidská schopnost:" ojebat a ohnout vše k obrazu svému". I když se vydáme na zelenou cestu jak jí popisuje David, tak mám strach, že je to do určité míry jen dobře mířený pokus na získání větší kontroly. Protože my jako většina populace se třeba nakonec vzdáme spousty věcí, které ničí planetu, ale udělají to i ti nahoře? Stejně jako měli ve středověku náboženství, tak se může zvrhnout i zelená ideologie. A bohužel musím přiznat, že při čtení možných řešení a přílišného optimismu jsem se té myšlenky nemohl zbavit.
Nevím. Ať si každý udělá názor sám. Třeba se pletu.

Jinak souhlasím s problémy, které David nastínil. Plasty v oceánech, drancování oceánů i souše. A dokonce i s energetikou, kde zcela správně vypíchl problém s uložením energie.

8 23.01.2022

Nevím, jak se lidé cítili před 100 nebo 200 lety, každopádně je pravda, že náš život je do značné míry hektičtější. Sociální médie, multitasking, stres způsobený prací, nesoustředěnost, přehlcenost zbytečnými informacemi. To všechno jsou neduhy, se kterými se potýkáme víc, než kdy dříve.
Jestli se vás některý z výše uvedených pojmů týká, vězte, že Cal Newport v Hluboké práci řeší právě výše zmíněnou problematiku. Jak zvýšit svou schopnost soustředit se? Jak v dnešní době najít chvíli klidu pro práci či nějaký projekt? Jak dopomoci k tomu, aby člověk vyprodukoval něco opravdu hodnotného, a ne jen další generickou excelovskou tabulku?
Souhlasím s myšlenkou autora, že schopnost soustředit se na práci je v dnešní době dost možná vzácnější. Více méně souhlasím i s jeho postojem k sociálním médiím a emailu. Jak se říká, NIC není nikdy zadarmo. A za sociální sítě platíme tím nejcenějším, co máme. Naším časem. Ten by šel jistě využít líp.
Kniha se mi jako celek vlastně docela líbila. A na svůj žánr je i celkem čtivá. Je z ní sice trochu cítit, že její pisatel opravdu pochází z univerzitního prostředí nicméně s tím jsem se dokázal smířit.
Myšlenkově jsem se s autorem nejvíce rozdělil snad jen v jediné kapitole, která se týkala plánování dne. Nicméně je potřeba přiznat, že z teoretického pohledu mají Calovi myšlenky něco do sebe. Není to nic z čeho by vám měla vybouchnout hlava, ale určitě se vyplatí se nad některými nápady v knížce alespoň zamyslet.
To jo!

3 13.01.2022

Četl jsem v anglickém originále a vřele doporučuji.
Rozhodně nečekejte, že objevíte nějaký zázračný a zaručený recept na život. Peterson zde (alespoň pro mě) neobjevuje Ameriku. V knížce popsané principy najdeme v určité formě i v ústní lidové slovesnosti. A o to právě jde. Peterson oprášil staré pravdy a upravil je pro potřeby naší hektické doby. Pokusil se nám čtenářům vysvětlit, že nás těchto 12 "pravidel" provází odjakživa. Lze je nalézt v bibli, i ve starověké mytologii.
Kniha se za mě (oproti Petersonovým přednáškám) pohybuje spíš v teoretické rovině. Jednotlivá "pravidla" definuje a vysvětluje, proč fungují.
Dále pro mě byla kniha zajímavá, protože ji lze (dle mého) považovat za takovou sondu do Petersonova stylu myšlení. A myslím, že i když se s ním třeba člověk nemusí ve všem shodnout, tak je zajímavé "nakouknout do hlavy" někomu tak chytrému jako je on.

9 18.11.2021

Nerad bych tady zabředl do nějakého lezení do zadku. A ani nechci opakovat, co už bylo řečeno tisíckrát a lépe. Takže jen ve zkratce.
Buk je špica.
Inspirativní myšlenkový pochody
Upřímnost a vytrvalost.
Víc takových spisovatelů.
Klobouček
Hoj

1 10.05.2021

První půlka knihy celkem zdařile buduje atmosféru tajemna. Druhá část už je trochu slabší. Překvapivě mi nevadilo rozuzlení, se kterým autor přišel. Co mi však do příběhu nepasovalo, byl epilog. Nedokážu přesně vysvětlit proč, ale prostě mi to tam nesedělo.

1 24.08.2020

Můj názor na motivační literaturu je nepublikovatelný. Mark Manson nicméně vybočuje a jeho pohled na svět do určité míry rezonuje s tím mým. A co že dělá jinak?

Především se nesnaží věšet čtenáři bulíky na nos. Myslím, že některé myšlenky mají přesah i do aktuálních problémů naší doby.

PS: Doporučuji přečíst v angličtině.

07.07.2020

Po dlouhé době jsem si k postavám v knize vybudoval vztah. A po dlouhé době mi bylo opravdu smutno, když jsem knihu dočetl. Takhle nějak by to v postapokaliptickém světě nepochybně vypadalo.

12 05.07.2020

Pouta krve je pro mě jasným důkazem autorčiny tvrdé práce v průběhu let.
Ta nám v knize představuje 9 různých povídek, které mají společnou jednu jedinou věc. Všechny obsahují prvky fantasy.

Příběhy jsou seřazeny podle data vydání. Jako první se nám představí MOUCHA, což je dokonce autorčina prvotina. Ta mě příliš nenadchla a nedařilo se mi vcítit do jednání postav. Pak následovaly: SCHIZMA, HEKATOMBA a DIORAMA.
Všechny výše zmiňované patří k tomu nejslabšímu, co v knize najdete. S každou další povídkou je však znát, že se řemeslná práce spisovatelky zlepšuje.
Příběh ZRCADLO mi už přišel vcelku dobře vystavěný a poutavý. Následoval docela zajímavý SMUTEK. Pak obstojná POUTA KRVE, která jsou jakousi pochvalnou ódou na Lovecrafta. KLID V KALNÉ VODĚ se mi líbil moc. A ŠARLATOVÁ VLNA na závěr nebyla vůbec špatná.

V závěru lze říct, že bych knihu doporučil všem, kteří nevěří, že pokud psát neumí od narození, nikdy se nezlepší. Kossakowska jasně ukazuje, že nezahálela. Neznám sice její další knihy, ale nejspíš se na ni někdy v budoucnu ještě kouknu.

04.09.2019

Role se obrátily a z lovců se stala lovná zvěř.

Začala válka a zlo má i přes veškerou Harryho dosavadní snahu navrch. Šance jsou mizivé a úkol před nímž naše trojice stojí se zdá být nesplnitelný.

Sedmé pokračování o brýlatém čaroději se od předchozích značně odlišuje. Hrdinové dospěli a musejí bojovat. Prostředí je různorodé a plné nebezpečí. Lord Voldemort má oči všude a stačí jediná chyba...
Čtenáři, kteří měli na Harrym nejraději školní prostředí budou možná trochu smutní. Ostatní mohou jásat, neboť se konečně uzavře kruh a sedmi dílný příběh eskaluje k epickému závěru, ve kterém jde skutečně o všechno.

Byly to krásné dětství s Harrym po boku, a tak zatlačuju slzu a opět beru do ruky Kámen mudrců, abych si to celé prožil ještě jednou.

10 03.09.2019

Princ dvojí krve je pro mě osobně vrchol celé série. Je to především proto, že mám rád bradavické prostředí a baví mě sledovat "obyčejný" život studenta školy čar a kouzel.
A zde ho je požehnaně. Od milostných trampot (které chytnou za srdíčko, ale jsou i komické) až po zajímavou výuku. Trable puberťáků překvapivě skvěle zapadají do velice temného příběhu, který by malým dětem mohl přinést i nějakou tu noční můru.

Harrymu je 16 a už je téměř dospělým čarodějem. Kouzelnické společenství ho po událostech ve Fénixově řádu považuje za vyvoleného a v Bradavicích se žije o poznání snesitelněji. Všechno by mohlo být fajn. Tedy až na ten drobný detail, že se vrátil největší černokněžník všech dob, lord Voldemort.
Jeho stoupenců přibývá a atmosféra strachu houstne. Harry se bude muset ponořit do černokněžníkovi minulosti a pokusit se odhalit důvod jeho nesmrtelnosti. V kamenných chodbách hradu, ale i mimo ně se rozehrává podivná hra, která může mít pro všechny zůčastněné následky, které si ponesou po celý život.

3 03.09.2019

Ticho před bouří. Lži, strach a temnota v pozadí. Takhle bych shrnul páté pokračování brýlatého čaroděje.

Harry, Ron a Hermiona jsou v očích svých blízkých stále dětmi, přestože už se tak sami necítí a chtějí bojovat!
Lord Voldemort se vrátil a je potřeba jednat. Kouzelnické společenství nicméně jeho návrat popírá a snaží se udělat blázna z kohokoli, kdo tvrdí opak. Harryho přivrženců ubylo a on se musí spolehnout na ty nejbližší. Ke všemu ho stále častěji trápí děsivé sny a vize. Sám si začíná připadat jako blázen až se zdá, že hlavní boj se tentokrát odehrává v jeho hlavě.

Nejtlustší bichle v celé sérii. Ale stojí za to.

7 02.09.2019

Harry, Ron a Hermiona už začínají pomalu dospívat a spolu s nimi i děj, který už jen těžko lze nazvat pohádkou pro malé děti. Naši hrdinové se krom toho, že jim jde o život se potýkají i s klasickými trablemi, které se týkají puberty. Čekají je první lásky a první zklamání. Harry má někdy pocit, že by se raději utkal s maďarským trnoocasím drakem než oslovil dívku, která se mu líbí. Ještě ke všemu ho někdo přihlásí do turnaje, který je náročný i pro plnoleté, vyučené čaroděje. K těm má Harry ještě hodně daleko. Naštěstí má i přátele. Ti ho snad ve štychu nenechají. Jenže kdo ho do turnaje přihlásil?

4 02.09.2019

Vězeň z azkabanu je považován za pomyslný vrchol série o mladém čaroději. Je temný, záhadný a odkrývá nám další střípek kouzelnického světa. Harry, Ron a Hermiona tentokrát čelí hrozbě trestance, který uprchl z nejstřeženějšího kouzelnického vězení, Azkabanu. Už sice ovládají nějaká kouzla, ale stále jsou ještě dětmi. Bradavice jsou střeženy víc, než kdy dřív, jenže ani to nemusí stačit. Harry bude muset odhalit kousek minulosti, která se týká jeho samého a v pravý čas se rozhodnout, komu důvěřovat. Čelit navíc bude tomu, z čeho má největší obavy.
Příběh je skvěle vystavěn a krůček po krůčku vede čtenáře k finálnínu rozuzlení. Navíc pro toho, kdo má rád obrázky bych doporučil vydání ilustrované Jimem Kayem. Kresby jsou tentokrát temnější stejně jako celá kniha.

6 02.09.2019