painthers
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
Napřed mě přepadala tíseň z toho, jak náročný musel být v této době v hornickém kraji život no a pak jsem to jedním dechem dočetla. Skvěle zpracovaný meziválečný českopolský pohraniční konflikt. Těším se na další díl!
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Druhý díl se mi líbil ještě víc jak ten první, asi i kvůli tomu, že poslední stránky už popisují dobu dětství a mládí mých prarodičů. Několikrát jsem si u čtení vzpomněla na jejich vyprávění, na vyprávění dědy, který byl nuceně poslán kopat zákopy na východní frontu.
S babičkou už ani jeden nežijí a při opakované připomínce toho, jak strašná musela tahle válečná doba pro všechny být, mi opět chybí. Doufám, že nikdo z nás ani našich dětí nebude muset tohle zažívat. Autorce děkuji za poutavý příběh, který není schopen člověk přestat číst, dokud neotočí poslední stránku.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Na knihách od Tučkové se mi líbí, že vezme reálnou část české historie a přetaví ji poutavým románem do popularizační podoby pro běžného čtenáře. Bílá voda je zejména o perzekucích církve za socialismu, vyobrazuje ke konci ale i “temnou stránku církve v podobě mocenského a často rigidního aparátu. Myslím, že snaha destrukce církve socialistickým státem a komunisty u nás byla silná, desítky let devastující a mající své stopy bohužel až do přítomnosti. Jsem moc ráda, že tohle téma autorka vytáhla na povrch. Náročné čtení, ale doporučuji!
U severní zdi
Petra Klabouchová
Uf. Autorka má velký talent se svým stylem dostat člověku pod kůži a ta kniha je pak dost ostrá. Chvílemi asi jedna z nejostřejších, co jsem kdy četla. U toho s lehkostí klouzá přes poetické popisy přírody a hřitova, přes moudra, někdy až příliš naturalistický popis stáří, zapomínání, samotu až přes ironické poznámky k osudu a temný humor. Zadařilo se i více dějových linek, které provádí člověka příběhy, které dělí desetiletí lidských osudů.
Jestli autorku ještě neznáte, tak tohle opravdu stojí za pozornost. Nejen pro společensky zásadní téma, ale za mě i jako literární počin. Dávám plný počet a doporučuji.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Doufám, že tim někoho neurazim, ale přišlo mi to trochu jak seriál Ulice pro lepší lidi z Prahy. Pozorujeme život muže vlastnícího kadeřnictví jak lítá z lásky do lásky a prožívá rozchody, jak vychovává děti, jak prožívá krizi středního věku.
Současná “společenská” literatura není úplně žánr, který čtu. Co se Hartlovi ale nedá upřít, je čtivost. Pokud chcete něco oddechového na zimní večery nebo na léto na pláž, u čeho nebudete muset přemýšlet, tak berte.
Hana
Alena Mornštajnová
Četla jsem jako první Tiché roky, a po těch byla Hana lehkým zklamáním. Příběh se mi zdá od začátku lehce průhledný, některé části knihy mi vyloženě připadaly dělané pro dramatický efekt - třeba když Hana na otázku, co znamená být Žid, ukáže svoje tetování z koncentráku. Malinko to dělá asi i výběr tématu - prostě když chceš napsat něco smutného, sáhni s jistotou po koncentrácích.
Jinak kniha čtivá, to zas celkem jo. Snad tim komentářem někoho neurazim.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Tak tohle byla čistá radost pro tu část mojí duše, která by šla nejradši hned do lesů. Některé postavy jak kdyby mi mluvily z duše nebo prožívaly to, co někdy v lesích prožívám já - vítr ve větvích, blížící se bouřku, mraky honící se po kopcích a pak to ticho, které k člověku promlouvá. Toto nejspíše nikdy nebude moje cesta, protože většinově jsem pohodlná, mám ráda svůj domov a zázemí a nevydržela bych na jednom místě, nicméně ke dvěma rozhovorovaným bych nejradši jezdila na měsíc na pravidelnou rekreaci! :-)
Jeho království
Mika Waltari
Waltari prostě patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Knihu jsem dostala půjčenou, nevěděla jsem předem, o čem bude. Nadchla mě hned už jen tím, že se věnuje jednomu z nejdůležitějších příběhů lidstva - tedy Ježíši Nazaretskému. Pokud tedy nejste zrovna na to, abyste četli Evangelia, tahle kniha může dát fiktivní cestou alespoň přibližný obrázek o tom, co se tenkrát v Jeruzalémě stalo.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Po dlouhé době beletrie, která mě bavila. Nejvíce mě zaujalo prostředí karpatských vrchů, kde se kniha povětšinou odehrává. Kopce, bouřky, čarodějnice... Kniha má v sobě nějaké tajemné kouzlo, a dobře se četla. :-)
Dej mi své jméno
André Aciman
Ještě jsem v žádné knize neviděla tak autenticky popsaný cit k druhému člověku, to šílenství a zbláznění. Myslím, že mnoho lidí se v tom najde a pak to prožije s tou knihou znova. Přečetla jsem to jedním dechem.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Krásný, krátký, moudrý, dojemný.
Doporučuji.
Divoké labutě
Jung Chang
Asi k tomu nemám víc co dodat, jak komentující níže. Knihu zařazuji do doporučuji, protože je myslím opravdu zásadní pro historický kontext toho, jak kruté jsou diktátorské nebo totalitní režimy (protože socialismus, jaký jsme tu měli my, toho byl jen malý čajíček na ukázku). Ráda bych, aby tuto knihu měli na výstrahu všichni lidé, kteří dnes tlačí jakékoliv formy rovnostářství pod taktovkou státu - ať už majetkové, intelektuální nebo jiné. Snaha chudších nebo méně vzdělaných dosáhnout skrze moc a bez větší snahy toho, čeho dosáhli ti šťastnější nebo pilnější, se nikdy nevytratí. A pokud tomu podřídíme státní politiku a dáme k tomu státu moc, opět se vrátíme k ještě větší tyranii, nespravedlnosti, nesvobodě a destrukci společnosti.
V říši hladových duchů
Gabor Maté
Život je utrpení. To je ve shrnutí jedna ze základních Buddhových ušlechtilých pravd. A každý člověk na tomto světě má různé mechanismy, jak se tohoto utrpení zbavovat. Jsou více či méně patologické, sklouzávají k nepozornosti, až k často k sebedestrukci.
Ti, co zažili v životě největší bolest, jsou pak schopni se v duši konejšit tak, až se jejich život zmenší pouze na heroin, pervitin, crack. To jediné, co dokáže jejich duši umrtvit, až následkem chronického užívání postupně vyhasíná a jednou vyhasne úplně.
Závislost (nejen ta drogová), je symptom, ne příčina problému!
Dle i mého názoru se psychicky zdravý člověk závislý na návykových substancích nestane, i když si je vyzkouší. (Čímž ale nikoho k ničemu rozhodně nevyzývám.)
Autor Maté je lékařem, který se závislými pracoval. Mluví nejen o tom, jakými životními příběhy jeho pacienti prošli, ale i o tom, že válka proti drogám, jak ji známe dnes, je válkou proti těm nejzranitelnějším osobám, která je zoufale neefektivní a škodlivá a v civilizované společnosti už by se dít neměla.
Rozhodně doporučuju!
Vrány
Petra Dvořáková
Krátké, smutné a umí opravdu vzít do děje. Postavy matky a dcery vyloženy důvěryhodně, osud celé rodiny vlastně smutný (a tragický).
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Knize jsem dala všechny hvězdičky kvůli skvělému vyobrazení temné atmosféry šumavského pohraničí, jeho obyvatel s komplikovanou historií, kopců a hlubokých lesů a taky pro linku o zapomenutém a utajovaném šumavském pracovním táboře za nacistů, o kterém jsem z knihy slyšela poprvé. Hned jsem pak šla samozřejmě googlit!
Jinak detektivní příběh byl místy dost komplikovaný a trochu hůře uvěřitelný, ale to, co jsem na knize ocenila, pro mě bohatě vyvážilo nedostatky.
Piranesi
Susanna Clarke
První přibližně polovina knihy, která se odehrává primárně v Labyrintu, je kouzelná, atmosférická a člověk čeká za tim všim něco neuvěřitelně velkýho. Myslim, že popis místa, které má reflektovat moudrost dávných civilizací, Svět, věčnost - se povedl na jedničku. Celé rozuzlení a to, o to tam nakonec jde, mi ale přišlo trochu slabší, jak z nějaký obyčejný detektivky. Trochu škoda, protože potenciál to podle mě mělo velkej.
Svoboda učení
Peter Gray
Na světě existuje mnoho vzdělávacích systémů. U nás je však legální pouze jedna větev, a to ta direktivní, kterou známe z našich škol. Jsme na tom hůře než řada států západního střihu - USA, UK, Izrael a další.
Kniha představuje styl sudburských škol a unschooling - něco, co je pro mnoho lidí v naší zemi těžko představitelné a většina z nich to bohužel i rovnou odsoudí. Přesto jsou to funkční způsoby vzdělávání mající výsledky, které jsou humánní a respektující k lidem bez ohledu na věk. Knihu doporučuji všem rodičům, budoucím rodičům i osobám, které se zamýšlí nad vzděláváním. Myslím, že legalizace těchto vzdělávacích konceptů u nás by pomohla mnohým lidem i jejich dětem k takovému osobnímu rozvoji, jaký považujeme každý sám pro sebe za podstatný.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Knihu jsem v polovině odložila, fakt jsem na to neměla sílu. Příběhy, ze kterých vychází, jsou hezké, ale na ty si mohu přečíst knihu pohádek. Komentáře autorky mi pak přijdou rozvláčné, zbytečně dlouhé a hlavně místy docela zcestné. Nevím, jestli je vhodné své vlastní názory podávat jako faktické archetypální a psychologické výklady.
Zajímavé, jak jsou komentáře od ostatních čtenářů této knihy od sebe až dramaticky odlišné. Možné tedy je, že kniha opravdu může někomu dát podněty k zamyšlení. Doufám, že kniha si tyto čtenáře najde.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Asi se budu lišit v komentářích s ostatními čtenáři, ale mě kniha napřed bavila, čekala jsem tam něco tajemného v pozadí, těšila jsem se na závěr, kterým se konečně dozvíme, co se děje v “neděli odpoledne. Závěr mě ale lehce zklamal. Myšlenka dobrá, zajímavě nastiňující, jak mohou být životy různých lidí nešťastnými náhodami tak zničeny a v rámci rodin i provázaně. Nicméně přišlo mi to celé trochu hůř uvěřitelné.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Trochu čtení do deprese, ale přesně tak to mám občas ráda. Povídky s tématem smrti, sebevraždy nebo šílenství byly uvěřitelné, poutavé Líbilo se mi to! Pokud chcete trochu té temnoty, která číhá všude ve společnosti mezi námi, tak směle do toho.
