pajaroh komentáře u knih

Nehledejte a nečekejte Ostrov, Bílý oceán ani Dřevaře, pokud jste je četli dříve, a přistupujte k R. Jacobsenovi jako k neznámému autorovi. Mně osobně to dělalo problém - a to nerada srovnávám knihy, pokud se nejedná o sérii. Jestliže se od toho oprostíte (nebo čtete Zázračné dítě jako první autorovu knihu), dostane se vám pěkného příběhu, ve kterém čtenář dospívá společně s Finnem, odkrývá (dochází mu) různá nepěkná tajemství ze života blízkých a také mnoho z nich zůstane nevysvětleno.

8 18.08.2018

Výborná antologie povídek předních lotyšských spisovatelek, jejichž tvorba je pro nás vcelku nedostupná. Většinou (jako asi každému čtenáři) se mi ve výběru některé úryvky líbí, jiné méně, ale v knize Krajinou samoty není příběh, který by mě nezaujal. Povídky čtyř spisovatelek spojuje syrovost života, atmosféra pobaltské země a drsná povaha jejich obyvatelek.

4 15.08.2018

K výstižnému komentáři Pett není moc co dodat. Pohádkově vyprávěný příběh o krásných i drsných časech a lidech z kanadských lesů. Občas sklouzne k naivitě, ale i to tak nějak k snivému stylu knihy patří.

4 14.08.2018

No, podle mě avízovaným leitmotivem knihy není led, ale kňourání. Nerada bych Bratrovi z ledu křivdila, ale při čtení mé počáteční nadšení postupně zamrzalo a nevím, zda si kniha zaslouží i ty 2*. Dokumentární kapitoly o sněhu a polárních výpravách jsou zajímavě VYPSANÉ z rozličných zdrojů (wikipedia) a popisují vcelku obecně známé věci o dobytí pólů. Sníh a led mě fascinuje ve všech podobách, ale v tomto případě to bylo jen opakování známého bez přidané osobitosti či poetiky.
Postiženého bratra autorka okrajově a neosobně zmíní (přirovnání "z ledu" je pěkné), ale z velké části se zabývá sama sebou, a to hodně na přeskáčku. Některé spojitosti s ledem jsem pochopila, jiné kapitoly šly naprosto mimo mě (Šatna R...?). Alicia Kopf se snaží o vysokou literaturu, ale vyprávění sklouzne k ublíženému: R. mě opustil, S. mi nedal lajk na facebooku, tatínek mi nedal peníze (30-leté ženské) a maminka mě nezavezla do Ikei (protože se musí starat o autistického bratra). A celá kniha končí cestopisem z Islandu - to je teď přeci v módě (autorka asi byla v jiném Reykjavíku, když "obešla celé město za 15 minut". Mně osobně trvalo přes 4 hodiny ho přejít napříč). Její "dobytí" Islandu v několika dnech alá turistické hop-on hop-off je vcelku smutné, zvláště když klade takový důraz na těžkost polárních výprav. Prostě mi nesedla osobnost autorky, která se v textu výrazně projevuje, a netuším, proč tuhle knihu vůbec napsala (vypsala)...

9 11.08.2018

Milé, vtipné (občas škodolibé) příhody povětšinou ze staré dobré Anglie. Roald Dahl píše způsobem, který vtáhne do děje a situace od první věty - a to i u povídek. Příjemné čtení pro ty, kdo mají rádi britský humor.

4 10.08.2018

Asi jsem nečetla knihu, která tak pěkným jazykem a originálním stylem popisuje tak temné věci, lidi, rituály. První část je opravdu silné kafe pro někoho, kdo má "respekt" z vody, především té stojaté. Autor se vyžívá v hnusu bahnitých vod i lidských povah a stejně jako obrazy Pavla Růta (vydání Argo) příběh doslova přitahuje temností (až ošklivostí).
Na knize opravdu neshlédávám nic idylického či romantického (a už vůbec ne v první části), ale nedá se upřít její literární kvalita. Jestli bych chtěla vidět do hlavy nějakému spisovateli, asi to bude Miloš Urban.
"Krajina ztratila své dominanty i své propasti, zploštila se - stejně jako duše lidí, kteří v ní - a z ní - žijí."

6 08.08.2018

Osamělý akademik a lingvista žijící v Norsku se zvláštními zvyky - na to jsem se vážně těšila. Ale od první věty mi docházelo, že tento divný styl znám. Nu ano, autor přeceňované Sophiiny volby. I v této knize skřípe jeho urputná snaha o záhadnost (co je Pelle se jen tak mimochodem dozvíme uprostřed knihy). Lingvistické vsuvky by mohly být zajímavé, kdyby se neopakovaly dokola. Podivínské postavy mám ráda, ale divnost této hlavní postavy byla umělá. Jako celý můj dojem z knihy.

4 06.08.2018

Budu se opakovat, Marius Szczygiel je výborný pozorovatel a i z naprosté drobnosti dokáže vytvořit pěkný příběh, číslům a neznámým jménům vdechne osobnost, nevyhýbá se mírné dávce nostalgie - ale to vůbec nevadí. Myslím, že jeho největší přínos je v tom, že čtenářům předává schopnost dívat se kolem sebe podobně a aspoň na chvíli vidět příběhy v lidech, kteří nás míjejí. Já to tak alespoň mám.

4 03.08.2018

Zajímavý autobiografický pohled na emigraci židů, kteří se jako židé necítí, ze Sovětského svazu, na pomoc neznámých lidí a organizací i pocit vykořenění, vděčnosti i deziluze v cizí zemi. Autor popisuje situace často s vtipnou ironií hraničící s cynismem, jindy z dětského pohledu. Je cítit, že se čtenáři nechce moc otevřít, především v částech popisující dětství. A není se co divit. A ta ponurá atmosféra komunistického státu je stále tak živá. Dobrá kniha.

7 02.08.2018

Styl knihy je čtivý, ale tady jde hlavně o obsah, který je zajímavý, dobře konstruovaný a přehledný. Některé rady jsou užitečné, jiné byly na mě už moc, ale jak sama autorka uvádí, "není důvod, proč by se váš život měl točit kolem péče o kefírová zrna... důležité je hledat udržitelnou rovnováhu mezi ekologií a praktičností."
Ne, Domácnost bez odpadu není nijak objevná příručka, ale je inspirující a hezky shrnující. Hodně věcí se opakuje, ale v tomto případě je to nejspíš potřeba.
Nejdůležitější je uvědomit si a přijmout onu skutečnost, že každý z nás velkým dílem přispívá k tomu, jak svět vypadá. A na každém je ta změna přístupu. Jen se obávám, že tuhle knihu nebudou číst ti, kteří by měli. Ale i tak té hrstce (a třeba i hrsti) osob, která se nad tímto tématem zamýšlí, a proto vzala knihu do ruky, pomůže najít směr a správnou rovnováhu.

7 30.07.2018

Příběh ze zrušeného psychiatrického sanatoria, izolované historické sídlo, starý deník a pátrání po stopách příběhu - vážně jsem měla chuť si něco takového přečíst. Jen jsem si neuvědomila, že se jedná o románek pro ženy, v případě dějové linie Izzy románek pro dívky. Takže za mě velmi nenáročná literatura na drsné téma s vcelku dobře popsanou atmosférou míst, ale s překombinovaným dějem, černobílými postavami a nehezky sladkým koncem - z toho jsem se málem osypala. A hvězdy padají...

15 29.07.2018

Tohle opravdu není román (ty se lépe prodávají, tak proč to tak neoznačit), spíše krátký příběh, novela, jejíž děj je sice pěkně popsán, ale nestačí se rozvinout.
Čerň a stříbro se příjemně čte, nicméně zítra nebudu navzdory vážnému tématu vědět, o čem je.

4 27.07.2018

King vážně umí. Ze začátku jsem byla skeptická, přeci jenom soutěže a reality show je pro mě antitéma, ale brzy mi začalo docházet, že tahle kniha není žádná oslava šílených soutěží, ale naopak že chtěl (dle mého) autor podat smutný obraz současné společnosti, zábavy a fascinace lidí zvrhlými věcmi. Do toho výstižná psychologie postav a gradace děje, který je ukončen výborným způsobem. Příběh plyne a čtenáře pohltí - jako nějaká psycho reality show.
Co na Kingovi obdivuji, je schopnost jednoduše popsat složité věci a vztahy. Na jednu stranu bych tu jednoduchost rozvíjela, na druhou stranu musím uznat, že je upřimná a na nic si nehraje.

14 24.07.2018

Ideální pro čtenáře starých vesnických příběhů. Příroda, střídání ročních období i mystika zasahují do života postav, které nejsou nikterak psychologicky přiblíženy. Také příroda a hory jsou popsány stroze a vystupují spíše jako temné síly v baladickém příběhu.

1 23.07.2018

Severská nádhera plná obrazů přírody a pocitů, o kterých jsem dosud netušila, že je lze vyjádřit (ne)obyčejnými slovy. Verše Hanse Borliho mají opravdu duši. Doporučuji číst venku v přírodě.

6 23.07.2018

Vskutku mišmaš všeho po vzoru Stoletého staříka či Nezmara. Pěkný přebal a zajímavý nápad vystavět příběh na kontrastu filozofie horala ze Sibiře a právnické fakulty Harvardu, respektive drsných činů alá vrhání kamenů, boje a sexu versus právnických řečí, kliček, úřadování atd. Jak to zní dobře. Tady to pěkné končí, příběh nemá dobrý základ, nedrží pohromadě a skáče z jednoho místa na druhé stejně jako hlavní hrdina - a tváří se velmi reálně. Takzvané "reálné absurdno" dle autora. Podle mě nepěkným stylem napsaná kniha, do které autor nacpal co nejvíce... všeho (medvídek Pů? Vážně?).
V neposlední řadě - za což autor až tak nemůže - ohlasy na přebalu knihy. Chápu, když se uvede literární kritika či citace ze slavného magazínu, ale koho zajímá názor bývalého předsedy Americké psychologické asociace? A co na to bláznivá Markétka z Těšínského nádraží?

2 19.07.2018

Příběh téměř bez děje plný pocitů a vztahů: rodičů a dětí, mužů a žen, mladých, starých, vzdělaných, jednoduchých...
První část se mi četla hůře, je náročná na soustředění a myšlenky mi často utíkaly stejně jako hlavním hrdinům, ale je potřeba pro pochopení či náhled všech osobností. S druhou částí přichází změna - popisy opuštěného místa, počasí, atmosféry jsou proloženy strohými větami odhalujícími osud postav. A ta třetí už vyplývá a uzavírá. Woolfová měla velký dar popsat myšlenky i atmosféru a typy lidí a když se do čtení ponoříte, stojí to za to.

3 19.07.2018

Pro milovníka severu je to velmi zajímavá kniha, autorčin osobní pohled a cesty střídají obecnější postřehy ze života Laponců a historie území, často s odkazem na Česko. Mám oblast Laponska ráda, zajímá mě historie Sámů, a i tak jsem narazila na zajímavé a neznámé informace: projekt Alta, který přidal trochu optimismu v mém nepěkně cynickém pohledu na boj lidí proti rozhodnutí vlády zničit kus krásné země, sámští umělci, ekologické hledisko a ochrana původní kultury... A především mě kniha přenesla na chvíli tam na sever...

4 16.07.2018

Dobrá osnova děje, různorodá typologie postav a můj první King. Asi kvůli velkému očekávání a znalosti základního děje zůstane u pěkného příběhu (kdysi dávno mi o knize nebo filmu někdo vyprávěl, takže o gradaci a překvapení jsem byla ochuzena). Některé části mi přišly nerozpracované a trochu povrchnější, ale na to, že příběh vycházel původně na pokračování, je to dobrá práce. Hodnotím pěknými pozitivními 3mi *.

3 16.07.2018

O vlcích bylo napsáno několik opravdu dobrých knih a osobně preferuji profesionálnější přístup k vlkům i lépe odvedenou spisovatelskou práci J. M. Kvasnici (Jantarové oči, Vlci přicházejí s větrem) nebo L. Crislerové (V Arktických pustinách).
Autorka knihy Moudrost vlků tato zvířata zbožňuje a snaží se jejich chování populární cestou po vzoru svého německého kolegy Petera Wohllebena (Tajný život stromů) přiblížit lidským masám. To je jistě dobrá cesta, ale občas srovnání lidí a vlků (př chování manažerů vs vůdců smečky apod.) skřípe stejně jako přirovnání typu "vlčí Angelina Jolie". To mi přijde zbytečně laciné, chování těchto zvířat je fascinující samo o sobě a nadsazovat (z mého pohledu spíše degradovat - viz. zmíněné přirovnání) opravdu nepotřebuje.
Ale námitky stranou, ekologické apelování autorky tímto způsobem je trefné, některé úvahy velmi pěkné (o domově, divočině), fotografie vlků jsou nádherné a především - stejně jako Peter Wohlleben i Elli H. Radingerová přibližuje přírodu lidem - a to je opravdu potřeba. Pro člověka, který se o vlky zajímá, nepřináší kniha mnoho nového, ale pro laika je to dobrý odrazový můstek k tomu, jak myslet "přírodně".

12 08.07.2018