pajaroh komentáře u knih

I v dnešní době stále aktuální a velmi zajímavě napsaný cestopis doplněný autentickými ilustracemi (od jednoho z členů výpravy) a etnologickým výzkumem. Doporučuji každému, koho severské národy zajímají či si chce poupravit představu o němých primitivech žijících ve sněhových norách.
K doplnění bych doporučila podívat se na fotky z knihy Duše, buď krásná, které jsou převzaty od objevitelů a cestovatelů z muzea v Kodani (text netřeba číst, jedná se většinou o repliku K. Rasmussena).

6 19.08.2019

Milé, krátké povídání o starém Valašsku, o povaze jeho obyvatel a celkově o životě v dřevěnicích rozesetých na pasekách. Vyprávění není idealizováno a Langer pěkně vysvětluje tvrdou povahu a nutnost drsného chování. Stejně tak velmi trefně - ale smutně - popsal konec tehdejšího Valašska a jeho proměnu, která je dána zálibou člověka v bačkůrkářství (= pohodlnosti).
Mám moc ráda tento kraj, přestože vím, že dnešní dřevěnice ztrácejí svou podstatu i duši a jsou jen napuštěné atrakce pro turisty. A tak vítám každý knižní návrat do starého světa.

6 10.06.2019

Zahraniční zpravodaj Petr Vavrouška popsal ruskou duši jako: "rozmanitou, barevnou a nepochopitelnou". Tato kniha je rozmanitá, barevná a tolik pochopitelná. Na příběhu jednoho člověka je krásným stylem popsán kus historie této země, atmosféra Moskvy, kritika sovětských i moderních poměrů a smutek lidí zde žijících. Cynické, ale ne skličující. Časté odkazy na ruskou literaturu mě těšily jako čtení samotné. Velmi dobrá kniha.

6 29.04.2019

Opravdu nečekejte příběh idylického dětství dvou sourozenců žijících s tatínkem v ručně postaveném domečku v lese. Je to kniha o lidské povaze a násilí. O té zvrácené stránce, která v člověku je a bude. Pěkné chvíle a popisy v příběhu také jsou, ale i ty jsou podtrženy smutkem, který čtenář cítí od začátku knihy. A ten smutek graduje.
Autorka dokáže vtáhnout do příběhu a na krátkých retrospektivních událostech vykreslit povahu postav. Popisné i dějové části jsou vyvážené, vše je doplněno melancholickým nádechem a tento pocit zesiluje popis protředí a atmosféry kraje severní Anglie - té přírodní i té zničené.
Drsné čtení, které mi však kromě obrazu severní Anglie a připomenutí násilí v lidské povaze více nedalo.

6 11.04.2019

Moje první audiokniha, nemohu srovnávat, ale myslím, že je zpracovaná dobře.
Tučková dokáže pěkně popsat i pro mě tak nezáživné téma (průmysl, továrnictví), je silná především v detailech, ale co se týče cekové struktury knihy, je to už horší.
Příběh je vhodný hlavně pro toho, kdo Brno zná a zajímá se o historii, atmosféru a život měšťanstva v 19. století (úplně vidím ty jablkové sady na dnešní ulici Vlhké..). A to i přes vyfantazírované příběhy a velkou idealizaci generace Offermannů.
Nicméně se vrátím opět k tištěné formě knih, u audia ztrácím během chvilky pozornost... a to pak hodně ovlivňuje hodnocení samotné knihy.

6 26.11.2018

Ve své době jistě přínosný cestopis vyznačující se autentičností a autorovou silnou osobností. I v dnešní době je to zajímavé čtení, které nezachází do detailů a cesty po Sibiři popisuje vcelku stručně (Obzvláště druhá cesta je velmi útržkovitá). Text se mi líbil a i když už v dnešní době není nijak objevný, styl autora, jeho zapálení i občasná ironie dělá z knihy čtivé dílo.
Co se však nepovedlo je vydání Dauphin - na první pohled pěkná forma, ale uvnitř - na přebalu zbytečně 4x otisknutá jedna a tatáž mapa. Fotografická příloha na začátku knihy, seznam vyzobrazení na konci, kdy se popis fotky váže ke stránce a k číslu kapitoly, ovšem fotografie nejsou ani číslované ani stránkované a kapitoly také ne. Pokud se tedy chce čtenář dopátrat konkrétní podoby Samojeda či situace, kterou autor popisuje, musí hledat, počítat, pátrat... Stejně tak rejstřík obsahující hesla jako hobliny, mouka, nahota apod. mi přijde sice na první pohled zajímavý, ale nepoužitelný.
Takže text hodnotím jako velmi dobrý, forma knihy nepovedená (a kdyby se nejednalo o cestopis, tak na tom ani tak nebazíruji...)

"Ještě nedávno jsem se toulal rozlehlou stepí a nezměrnou divočinou a teď jsem znova nasadil škrobený límeček civilizovaného člověka. Stýskalo se mi po všem, co jsem opustil. Zapomněl jsem na útrapy a nesnáze cesty a vzpomínal na prostý, radostný život mezi dětmi přírody, které mi tak přirostly k srdci. Kdo nikdy nežil jinak než po našem, nemůže druhou stranu pochoit. Ale kdo poznal život v jeho nejprostší podobě, ten na to nikdy nezapomene a jeho vzomínky se po návratu z divočiny změní v nádherné výjevy, které jej budou provázet navždy. Stane se z něj člověk, který na chvíli žil v jiném světě a nechal tam kousek sebe sama."

6 14.11.2018

Velmi pěkné, norsky "chladné" vyprávění o osudech jednoho rodu z Lofotských ostrovů. I přes množství postav, různé časové linie i formy vyprávění se mi kniha četla dobře, jen mi na závěr chybělo vysvětlení osudů některých osob. Pokud máte rádi atmosféru Skandinávie, rodinné ságy a severský vypravěčský styl (K. Ekman, T. Gulbranssen), doporučuji.

6 03.10.2018

Trilogie je psána nostalgickým, starým stylem a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla - plno postav jen krajně představených, přeskakování obrazů. Ale to se zlepšilo a F. Hobizal mi příblížil krásnou přírodu a hory Šumavy takové, jaké byly před několika desítkami let. A výstižně zdůraznil, že lidi i nelidi jsou tady v každé době. Ideální pro čtenáře Klostermanna, Němcové apod.

6 31.08.2018

Asi jsem nečetla knihu, která tak pěkným jazykem a originálním stylem popisuje tak temné věci, lidi, rituály. První část je opravdu silné kafe pro někoho, kdo má "respekt" z vody, především té stojaté. Autor se vyžívá v hnusu bahnitých vod i lidských povah a stejně jako obrazy Pavla Růta (vydání Argo) příběh doslova přitahuje temností (až ošklivostí).
Na knize opravdu neshlédávám nic idylického či romantického (a už vůbec ne v první části), ale nedá se upřít její literární kvalita. Jestli bych chtěla vidět do hlavy nějakému spisovateli, asi to bude Miloš Urban.
"Krajina ztratila své dominanty i své propasti, zploštila se - stejně jako duše lidí, kteří v ní - a z ní - žijí."

6 08.08.2018

Severská nádhera plná obrazů přírody a pocitů, o kterých jsem dosud netušila, že je lze vyjádřit (ne)obyčejnými slovy. Verše Hanse Borliho mají opravdu duši. Doporučuji číst venku v přírodě.

6 23.07.2018

Tahle kniha se rozvíjí stejně jako život postav - od méně záživného a neuceleného začátku přes chytlavý děj až k naplňujícímu, smysluplnému závěru. Autor do příběhu vložil hodně ze své osobnosti, to je zřejmé z blízkosti, která působí na čtenáře. Styl je čtivý, nikterak složitý, přesto jsou myšlenky a pocity velmi pěkně a výstižně popsány.

6 06.04.2018

Pomalý nástup, ale po něm nastává krásná jízda plná neromantizovaných pohledů do krajiny i těžkého života v odlehlém kraji severního Švédska. Nastínění problémů Sámů, jejich vykořenění z navyklého způsobu života, ztracenost a nepochopenost i nepochopitelnost z hlediska místních obyvatel je podána bez pozlátek a s velkou znalostí lidských povah i vesnických podmínek. Čtení je to těžké, melancholické a velmi naplňující.

6 29.01.2018

Zimní zahrada je něco jako sonáta pro housle a piano a stejně tak jako se poslouchá klasická hudba, tak se musí kniha číst - pomalu a v klidu vychutnávat každý tón. Autorka pěkně staví do kontrastu šedou dobu, šedé stavby a v neposlední řadě šedé povahy s jemností umění, melancholicky historickou částí Prahy a křehkostí duší.
Málokdy v literatuře z této doby nenarazím na škatulkování typu: tehdy to bylo špatné a teď sluníčko svítí, Zimní zahrada pokazuje bez slepé idealizace na smutek a nešvary každé doby.
Kdo by nechtěl občas ignorovat všechno nepěkné a schovat se do malého antikvariátu v zapomenuté Zlaté uličce (kam by v současnosti neprošla přes turnikety na turistické vstupenky ani noha, natož nějaký disident... ).
Atmosféra novely je velmi pěkná, řešení vedlejších vztahů a náznaky úletů (př. v klášteře) mi přijdou nedůležité a trochu přebytečné.

6 19.12.2017

Tak tohle byly Himaláje, hlavně co se obtížnosti týče. Jak už v komentářích zaznělo, kniha není pro každé rozpoložení a životní etapu. Úvahy jsou hluboké a pěkně popsané, atmosféra hor všudypřítomná (i v přeneseném významu), v textu cítím potenciál, který bohužel nedokážu vychutnat. Nejspíš je to odlišnou mentalitou i atmosférou čínského venkova, ale jakoby ke mně vypravěč mluvil krásná slova přes tlustou betonovou zeď.

6 22.11.2017

Z J-M. Guenassia se nám pomalu stává autor dívčích románků... odpočinková kniha psaná lehkým stylem, nerozvitá dějová linie a až bolestivě plytké rozhovory (ten při "střelném" vygradování celého příběhu mě bolel snad více než Van Gogha). Na druhou stranu se nedá úpřít doslova impresionistické vylíčení impresionistů, jejich obrazů, dobové Provence i vcelku originální (ač fiktivní) pohled na poslední období malířova života, které stále vyvolává mnoho otazníků.
Vhodný doplněk biografického románu Žízeň po životě.

6 22.10.2017

Už dlouho jsem nenarazila na tak nesympatickou hlavní postavu vyznačující se kombinací ega a zbabělosti, která je, pravda, ve většině z nás, nicméně v takto napřímo podaném vyprávění ich-formou je těžké se do "hrdiny" vcítit a porozumět jeho jednání. Kupodivu to nevadí. Kniha se čte lehce a výstižné popisy severské přírody, skalnatého ostrova, hlubokého lesa, ledu, větru, moře a výstřednost vedlejších postav se všemi jejich bolestmi jsou na knize nejbližší.

6 04.10.2017

Filolog z UK by s mým hodnocením asi nesouhlasil, nicméně příběh "Niramačabeli", její zápal a jistota, že dělá dobrou a smysluplnou věc, chápání přírody a potřeby přirozenosti, vysilující a nekonečný boj proti lidským elementům a egoismu mi pronikl do duše a už tam zůstal. A to prosím nikterak nemiluji opice, lidoopy apod.

Pro podobně zasažené:
https://www.youtube.com/watch?v=SZvmzDMEKt0
https://www.youtube.com/watch?v=EFndwaCDvF4

6 07.08.2017

Kniha ve mně zanechala smíšené pocity, zpočátku mi vadil strohý, úsečný styl vyprávění bez jakékoliv hloubky, kdy jednotlivé zvraty osudu jsou zmíněny v jedné větě a naopak nedůležitý příběh je popsán a trochu násilně vložen do děje bez pointy.
Na příbězích jednotlivých generací ženských postav je pěkně zachycena celková změna hor, ráz vesnice i lidí, příchod techniky a jednoduššího způsobu života, který však není tím nejlepším.
Popisy Beskyd, přírody a "starého" života lidí jsou doslova pohlazením na duši... horší je to s popisem vztahů. Část Fany je vyloženě a zbytečně dlouhá. Chápu, že spisovatelka chtěla zdůraznit odcizení od přírody, od rodiny a nespokojenost se životem v civilizaci (přes veškerou jeho jednoduchost), ale přijde mi, že právě rozepisování vztahu-nevztahu pocitů atraktivní-neatraktivní ženy se děje na úkor těch zajímavých pasáží.
Velice zajímavý námět nepříliš povedeně zpracovaný. Bohužel.

6 02.05.2017

Výborné, zajímavé. Nesoudí, netvaruje, informuje a nechává na čtenáři udělat si vlastní názor. To umí málo novinářů.

6 10.02.2017

Tři odlišné dějové linky z různých dob spojené záhadným místem se zvláštní, temnou energií. Autorka se inspirovala reálnými postavami i doloženými útržky osudů a k této inspiraci dotvořila zajímavé příběhy. Styl vyprávění se mi líbil, trochu mi chybělo nějaké závěrečné ukončení.
Knihu jsem četla za nocích trávených o samotě v karavanu pod horami (doporučuji pro perfektní vcítění se do situace) a přiznám se, že díky tomu na mě především Roubalův příběh působil děsivě. Asi že byl tak... (ne)lidsky reálný.