pakoshka
komentáře u knih
Mateřství
Sheila Heti
Dočteno v lednu, kvůli popisku jsem se k Mateřství vrátila bezmála na začátku dubna... Hele, mnou to téma může rezonovat, mi je za dva dny 32, v knize bylo několik myšlenek, který jsem si poznamenala, ale osobně v sobě nemám ten boj a tolik otázek, jako má Heti - to možná přijde za pár let, haha, nebo snad raději ne. Hrozně se mi asi ve třech čtvrtinách knihy ulevilo, když jsem si uvědomila, že ji nemusím dočítat do konce a jen jsem ji prolistovala.
Doba chemlonová
Jaromír Marek
Útržkovité vzpomínky na dospívání v chemlonové době, rodinné historky. Fajn lehčí počtení o nelehkých letech.
Zbabělí hrdinové
Simona Bohatá
Další povídky. Moje první Bohatá. Vůbec ne špatný, jedou na vlně syrových životů lidi odvedle, a protože má každej příběh různý úhly pohledu, vezmeme vždy k jedné povídce dva. To mě hodně baví.
Latte bez mlíka
Kristýna P.
Lattéčku sluší víc forma ig postů, sleduji je od úplného začátku, proto pro mě většina příspěvků není novinkou... :-)
Lastočka
Jitka Závodná
Lastočku jsem dočetla zhruba před měsícem a půl, nenapsala jsem si k ní komentář a teď koukám jako blázen, co to mám za knihu v kolonce Přečteno... No co budu lhát, vůbec jsem si na ni nemohla vzpomenout, a to je sakra špatně. Přitom námět - životní události paní Ludmily, narozené ve 30. letech minulého století v Rusku, návrat do ČR, válka, komunisti, zrady, život, to celý je děsně zajímavý, ale bohužel nějaká zaživná forma tomu chybí. Za nic na světě nevydoluju z hlavy takovou poslední třetinu knihy.
Naše ztracená srdce
Celeste Ng
Naše ztracená srdce, dcery, synové, rodiče. Dystopické romány až tak nevyhledávám, ale Celeste Ng jsem neodolala a to je dobře. Téma asijských uprchlíků v Americe mě vtáhlo a drželo, trochu víc možná první část, vyprávěné malým hochem, druhá byla víc o pochopení. Každopádně doporučuju!
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Se Zulejkou jsem strávila nejeden srpnový večer a říkala jsem si, že jsem si ji měla nechat na zimu - je to pro mě vyloženě zimní román. Ale báječný, čtivý, oči otevírající, i když v konečným důsledku snad trochu pohádkový.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Asi by mě Holden víc bavil před 15 lety, když mi bylo taky 16, ale bohužel, tehdy jsem se k němu nedostala.
Teď to pro mě byla taková úsměvná skorojednohubka.
Slečny
Barbora Baronová
Po Intimitě jsem dostala nutkavou potřebu vrhnout se na další životní osudy žen a Slečny se nabídly prakticky samy. Osm neprovdaných bezdětných žen, ženy ve velmi vysokém i středním věku, ženy, které svého životního rozhodnutí litují i ty spokojené. Formu vyprávění jsem znala už z Intimity, ta mi sedla moc, s některými ženami jsem trávila čas moc ráda, s jinými méně. A to je život.
Jakožto svobodná jednatřicítka bez potomků jsem ráda, že si v dnešní nemusím procházet takovým společenským tlakem.
Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
Tak tohle mi nesedlo. Bohužel. Kontrolovala jsem, jestli čtu správnou knihu, bo jinak mám Zuzanu Dostálovou moc ráda. Vím, že je za branže a pokud čerpala ze svých zkušeností... No, připomnělo mi to nějaký výlety v devítce. Samej alkohol, žrádlo, Lidl, dospělí lidi, co neumí mluvit o (po)citech. Dočetla jsem horko těžko.
Símka
Lucie Hušková
Na Símku jsem se těšila a jsem... Zklamaná? Možná je to moc silný slovo, ale Símka mi přijde jako ždímání tématu, který táhne. Jo, všem těm Soukupovým, Hanišovým, Dostálovým a Mornštajnovým, těm to funguje a tyhle rodinný dramata jim žeru, ale tady mě autorka nepřesvědčila a je o pár tříd níž.
Matěj maluje mapy
Michaela Hošková
Matěj má šílený štěstí, že se narodil do takový rodiny! Čtení, který mě moc bavilo, nahlídnout do rodiny s autistickým dítětem prostřednictvím vyprávění bez příkras, ale s náležitou mateřskou hrdostí. Moc ráda se k Matejovi ještě vrátím.
Zápisky z garsonky
Pavel Novotný
Ježkovy, tohle bylo teda! Poetický, ale tak, že i naprostej nepoeta pochopí, co tím pan kluk myslí. To dětství v garsonce s matkou, návštěvy dědka, jejich nerovnováhu, dospětí. Na Zápisky z garsonky jsem se chystala předlouho a jsem šťastná, že jsem se k těmto vzpomínkám do dob socialismu dostala.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Po dvou letech jsem dostala zas chuť na nějakou duchařinu. Trochu úlet. Bavila mě tak první třetina, kde jsem byla trošku napnutá, druhou třetinu si zabral můj racionální mozek a u třetí jsem kroutila očima, přehnaný.
Nalezený
Erin Kinsley
Jsem asi trochu pitomá, protože jsem si blbě přečetla anotaci, nebo se mi s něčím popletla? Myslela jsem, že půjde spíš o thriller nebo psychologický román než jednoduchou detektivku.
Sochař smrti
Chris Carter
Letos mám na moje poměry moc detektivek. Příští rok si s němi dám trochu pohov, je to to samé pořád dokola. Slova povrtat a pohrabat teď nenávidím, byly stránky, kde se vyskytovaly i pětkrát.
Můj syn feťák: skutečný příběh
Eva Hacalová
Už roky jsem nečetla nic o drogové závislosti a zcela nepřekvapivě, i tady je podobný vzorec, jako všude jinde. Asi jako u všech feťáků. Oceňuji střídání pohledu matky a syna, ale chvílemi bych Moniku vyliskala. Vážně na začátku knihy řekla, že je lepší mít za syna feťáka, než homosexuála? Nejvíc líto mi bylo dcery Nely. Rodiče roky řeší bráchu feťáka, v jejím nejkřehčím věku dospívání, navíc viděla, že peníze toho umí spravit hodně... Docela by mě zajímal i její pohled.
Jednoduché čtení na víkend. Téma, o kterém by se mělo mluvit, hlavně mezi mladými.