pakoshka komentáře u knih
5 let jsem prokletému dítěti odolávala, protože jsem si nechtěla kazit HP svět. No, kdybych to nečetla, asi bych udělala líp. Meh.
(SPOILER) Když nevíš, jak ukončit příběh, překombinuj ho a nacpi tam psychickou poruchu (ještě k tomu takovou komplexní až nereálnou!). Zakončení je předvídatelný.
Trochu jako alternativní konec HP: Harry se s trhnutím probudil ve svém přístěnku pod schody a zjistil, že to vše bylo jen sen.
"30 portrétů neprávem více či méně pozapomenutých neohrožených žen napříč zeměkoulí i dějinnými epochami. Najdete tu například Margaret, herečku a hollywoodskou specialistku na padoušské role, Agnodiké, gynekoložku ve starověkém Řecku, která se musela převlékat za muže, aby se mohla věnovat svému povolání, apačskou válečnici a šamanku Lozen anebo Anette, australskou akvabelu, která vynalezla ženské plavky, či Sonitu, afghánskou raperku a aktivistku v exilu, Thérese, dobrou vílu pařížských babiček, Nellie, investigativní novinářku 19. století, maratonskou atletku Cheryl nebo Phúlan, královnu banditů a zastánkyni utlačovaných v Indii."
Naprosto skvělý. Zábavně podaný, hezky ilustrovaný, plný informací a velkých žen v průběhu věků. Bichle ideální do křesla, kde jsem si každej večer přečetla jeden, dva komiksy o některé z dam, které (ne)nápadně měnily svět.
Příběhy a svědectví několika lékařů - vězňů v Osvětimi. Nesmíme nikdy zapomenout.
Čteno první vydání z r. 83.
Stanislav Beran mě naprosto míjel, ale teď mu budu věnovat pozornost. Kocovina byla VYNIKAJÍCÍ a já se moc těším na další autorovy knihy. Sudety jsou mi, jakožto rodačce z Hané, naprosto vzdáleny, ale tahle novela mě tam přenesla dokonale. Různý pohledy, různý časy, různý obyčejný životy. Tak to mám přesně ráda. Nejlepší kniha za posledních pár měsíců.
Děsnej název, děsná obálka. Ale nějak mě v knihovně cvrnkla do oka, navíc je to Host, takže to musí bejt dobrý... A bylo. Trochu rozvleklej, smutnej, dospělej román o rodině, sama sobě.
Chtěli byste rok bydlet v Grónsku? Já asi ne, hlavně určitě ne s Alanem, ale ráda jsem se na ostrov podívala skrz knihu. Pěkné a svižné čtení, ideální pro mou současnou náladu.
Už pár let vždycky po Vánocích doplňuju Harryho. Několikery Vánoce mi zabraly knihy v angličtině a taky mám ráda tyhle bichle plný fotek, obrázků a zajímavostí. Dávkovala jsem si ji a vydržela mi skoro měsíc.
Trochu jsem se bála, aby to nebylo jako číst Ordinaci, ale ne, dobrý to bylo. Chudák Hynek.
Vážně přemýšlím, jestli je tahle kniha opravdu tak plochá a hloupá, nebo jsem jenom já tak nafrněná? Dočetla jsem, protože jsem nechtěla mít třetí odloženou knihu tento měsíc, ale nadšená nejsem ani malinko.
Posledních pár týdnů nejsem ve správné čtecí náladě a trochu s tím bojuju. Prsa a vajíčka nejsou z těch knih, které se čtou samy, chci o ní přemýšlet a vnímat ji na 100 %, zároveň na to momentálně nemám prostor a v knihovně je na ni rezervace, takže si tu odkládám, že jsem skončila na straně 260 a věřím, že se ke knize brzy vrátím.
Sexwork is work! Komiks o placeném sexu, vztazích, s bohatým doslovem a dodatky. Podle mě velmi dobrá práce, byť docela radikální, a v mnohém s Chesterem souhlasím.
Tyjo, no, já jsem celkem rozpačitá, protože na Markétu Lukáškovou čtu samou chválu, ale já k ní nemůžu nic extra přisadit. Je to pohodovka, klídek, ale bez nějakých hlubších emocí a trochu přeplácaný, navíc se tam trochu šolichá s daty, mám ten dojem. Na jedné straně se Lucie s Bárou neviděly dvacet let, na druhé spolu třináct let nebyly v kavárně? (Jde o stále stejnou kapitolu, stejnou situaci u mobilu.) A to podle mě není jediný případ. No nic, měla jsem tenhle víkend chuť na něco easy, to jsem dostala, jedeme dál.
Vraní zpěvy jsem si chtěla přečíst snad devět let, od té doby, co mě Radek Malý učil na vysoké. A jsou to těžké verše, opravdu, začala jsem už začátkem prosince a skončila jsem včera, to se musí dávkovat. Sbírka není těžká na pochopení, jazyk je úžasný, ale ta jejich hloubka a tíha...
Ani později, ani jinde byla pro mě úplně jiná, než předchozí knihy od Delphine, které jsem četla. Thibaultova linka mě rozptylovala, ale ta Mathildina byla přesně pro mě. A narozdíl od mnoha komentujících pode mnou chápu ten její postupný rozklad a myslím, že jeho vykreslení i popis je velmi věrohodný.
160 stran a už nemůžu, odkládám... Pořád to samé dokola, chybí dynamika, nějaká akce, tohle není pro mě. Zkusila jsem se prolistovat více dozadu, ale mám dojem, že se děj nikam neposunuje. A jako bonus mě neuvěřitelně rozčiloval ten tenoučký papír.
Moje poslední letošní přečtená kniha, po které jsem sáhla kvůli tématu, které je mi blízké - jinak na to moc nahlížet nejde, protože literární hodnotu to nemá žádnou, slohově mi knížka připomíná moje pokusy že základky.
Kdysi před lety jsem četla autorčinu knihu Povolání domina a tu jsem hodnotila líp, možná je to ale tím letitým odstupem.
Poupátka jsou letos moje třetí kniha na podobné téma. Je depresivní a bezútěšná, ale ne jen kvůli situaci v divadelňáku, ale pro mě hlavně kvůli vztahům v rodině a vůbec všeobecně. Ubohá Fanynka.
Trochu béčkový gore plný krve, spermatu a jiných lidských tekutin, mučení, perverze, zvráceností. Večeři si teď už nedám. Jedná dlouhá a dvě krátké povídky.