pakoshka komentáře u knih

Naprosto souzním s komentářem HelenaTomková, je zbytečný psát cokoliv jinýho.

26.12.2021

Na Ohníčky jsem se chystala dlouho, ale moc ne nezaujala anotace, obálka, moc nemusím tuhle americkou smetánku... A bylo to skvělý, boží, chci vidět ten seriál, chci se k nim určitě ještě někdy vrátit, teď hlavně chci nad celou knihou chvíli v klidu přemýšlet. A to je přece bájo, když kniha nechá takovou stopu.

9 22.12.2021

Člověk by řekl, že budu ideální cílovka, single almost 30 s kočkou. Chtěla jsem něco jednoduchýho na vypnutí v těchto hektických dnech, což jsem teda dostala, ale nečekala jsem, že to bude jednoduchý tak moc.

Cejtim z toho moc snahu a školní sloh, no, plus rádoby ironii, která je teď hodně populární. Tři cesty tramvají a není co číst.

(Autorku neznám, o podcast jsem se dozvěděla až po dočtení.)

15.12.2021

První knížka, kterou jsem od Kinga zvládla přečíst celou, ale stejně mě nenadchla. Chci viiiiic strachu. A Cuja mi bylo líto.

2 13.12.2021

Pojem "masochismus", který zavedl německý psychoanalytik a sexuolog Richard Krafft-Ebing v r. 1890, je obecně znám a používán. Méně je známo, že Krafft-Ebing při formulování tohoto pojmu vyšel z analýzy biografie a literárního díla rakouského spisovatele Leopolda von Sacher-Masoch; za klasickou je z tohoto hlediska považována novela Venuše v kožichu.
- z doslovu

Takže je to taková pramáti biblička masochismu.

2 08.12.2021

O sexuálních otrokyních japonských vojáků za druhé světové války jsem už něco slyšela či četla, ale tenhle grafický román mi celou situaci přiblížil zase o něco víc.

4 03.12.2021

Chci si od Delphine de Vigan přečíst úplně všechno.

6 02.12.2021

Poslední z volný trilogie a já jsem tý knížky TAK plná! Myslím, že se mě dotkla víc než Anežka a Houbařka, je hrozně smutná, drsná, všechno to pevně stojí, i když se svět kymácí. Líbí se mi to reálný myšlení, který Viktorie Hanišová dává svým hrdinkám, ta strohost a skutečnost bez nějakých zbytečně podsouvaných emocí - však k těm si člověk stejně dojde sám.

Velmi cením reálie ohledně vražedkyň a zmínku o vytváření vzpomínek.

8 29.11.2021

Rok jsem se teď ke knize přemlouvala, chtěla jsem ji do výzvy jako knihu, která byla zakázaná. Vrátily se mi vzpomínky, když jsem jako děcko Káju četla - pro mě, bez nějakýho vedení k víře a s naprosto odlišným životním stylem to byl vhled do úplně jinýho světa. Dokonce si pamatuju, že jsem na knížku dělala ve třetí třídě referát, to bylo někdy kolem roku 2001. Nevěděla jsem, co znamená iniciála F. u jména autora (dnes už vím, že autorky!), internet jsme doma neměli, dohledávat jsem si samozřejmě nic neuměla a na tabuli jsem nechtěla psát F. Háj, měli jsme uvést celý jméno autora, tak jsem to vyřešila po svým, nejznámější jméno na F mi přišlo František, tak jsem ho tam lupla. A naší mladé učitelce to bylo jedno.

Jinak jo, hezký, až moc milý, až moc náboženský, nedivím se, že Kája patřil na seznam zakázanejch knížek. Pro dnešní dobu samozřejmě šíleně naivní. V dětství jsem došla až někde ke čtvrtýmu dílu a pak už byl Kája velkej, tak mě nebavil, ale ty první tři jsem četla opakovaně. Dnes mi bohatě stačil tenhle jeden díl, vzpomínka fajn, ale už dál pokračovat nemusím.

Asi jsem měla začít se Skoncovat s Eddym B., ale pod ruku mi dříve padla Kdo zabil mého otce. Citlivá osobní zpověď, zároveň žalostná obžaloba škatulkování a vlády.

1 28.11.2021

Je mi líto, že jsem Delphine de Vigan nezačala číst dřív, ale nikdy není moc pozdě; je mi líto, že jsem Vděk četla během cestování, protože jsem nemohla popustit slzy; je mi líto, že i já dlužím dopis někomu, komu nemám odvahu ho napsat.

Tady bylo krásný úplně všechno: příběh, postavy, pocity, jazyk, překlad, doslov. Nenašla jsem v knize ani kousek patosu a židovskou linku nepovažuju za zbytečnou, jak tu pár lidí poznamenalo. Moc jsem se snažila číst pomalu a užít si každý řádek.

Pádím pro další Delphine.

8 25.11.2021

Na Větrné hůrce jsem četla na moje poměry dlouho, dokonce jsem ji proložila asi třema dalšíma knížkama. Cíleně jsem se celý život vyhýbala 'anglické romantice', což je škatulka, kde mám Austenovou, sestry Brontëovy atd., protože na tu romantiku a lásku až za hrob prostě nejsem. A ono to nebylo tak špatné, líbila se mi uvěřitelná psychologie postav, popisné pasáže, ale ten děj neděj a ubíjející nic pro mě docela nudilo. A úplně všichni mě srali. Vkuse bych to přečíst nedokázala.

Někdy, za pár měsíců minimálně, zkusím z té anglické romantiky ještě něco.

4 24.11.2021

Tohle byla symfonie. Nádhernej jazyk a stylistika, propracované postavy (ono o románu na 430 stranách stihnete hlavní postavy rozvést a utvořit si k nim vztah, není to jak novelka o 200 stránkách). Drsná realita se občas prolne s fantasmagorickými představami, vztahy, myšlenky, hledání, tohle je podle mýho gusta.

Co na mě bylo moc - ty dva vstupy z pohledu Bůh.
Co velmi cením - sugestivní popis postav a taky prostředí! Ze začátku jsem byla nadšená z natáčecího placu, a i další pro mě netradiční prostory a přesvědčivý detaily z nich (ústav, ministerstvo, vzpomínky na Mongolsko a další) byly hrozně fajn.

Sakumprásk se jedná o další knihu s tématem hledání vlastní identity, tápání, o vztazích mezi rodinou i mezi lidmi, se kterými se v životě potkáváme, nicméně mi přijde, že Malinka jde malinko hloubš, než další populární knihy na podobné téma.

5 23.11.2021

Spolknuto během pár hodin, K moři bylo výborný, takhle prvotina @petra1soukupova mě od ní bavila zatím úplně nejvíc. Strašně dobrý.

5 20.11.2021

Až moc bolesti na 150 stránkách... Čtení nebude pro každýho, není to úplně jednoduchej text a líbivka, vyžaduje pozornost, obsahuje šíleně dlouhý věty a odstavce, neoznačenou přímou řeč, myšlenky... A hlavně celej den děj románu je plnej utrpení.

Inspirováno skutečnou vraždou učitelky, autorka provádí hlubokej vhled do rodin a vztahů dětských vrahů. Co mají společného?

Nefunkční matky. Rodiny.

2 16.11.2021

Moc krásný, vtipný, ale i smutný - což ale asi chápu až teď, když jsem starší než Slávka.

A moc moc se mi líbila vzpomínka Olgy Scheinpflugové na uvedení hry v roce 1922 i na samotného Fráňu Šrámka.

2 15.11.2021

Kytici naprosto miluju, ke komiksům mám vlažný vztah, vůbec je nevyhledávám, ale zvítězila zvědavost. Každá balada byla ilustrovaná jiným autorem, což mi přijde jako fajn nápad, nicméně většina autorů mě stylově neoslovila.

I přesto ale kvituju zpracování a cením snahu dělat klasiku v moderním hávu.

Svolení je šíleně naléhavé, během čtení mi bylo špatně a úzko. Tolerovaná pedofilie, francouzské umělecké kruhy, 80. léta; terapeutické vyprávění bez záměru vyvolat skandál.

5 13.11.2021

Ano. Petra Soukupová mi prostě sedí, mám ráda její neobyčejný příběhy obyčejných lidí, Marta byla neuvěřitelně uvěřitelná, lidská, smutná, depresivní, k té si člověk musel udělat vztah.

Jediný, co mě občas sralo, byla ta absence sloves nebo zvratných zájmen. Občas dobrý, ale jednou za pár stránek seklo. Ale k příběhu nemám výtku. Vrátilo mě na do druháku na bohemistice, kde jsem taky neuvěřitelně bojovala s fonetikou.

6 10.11.2021

Recepty bez nápadu (jen sesbíraná klasika, žádná vlastní invence), příšerné fotky - ať už rozmazané, nebo na nich jídlo nevypadalo vábně. Například na kachně (nebo kuřeti?) byly zbytky brk, vepřový plátek na hořčici vypadal tak suchý, že se mi stáhlo hrdlo. U svíčkové omáčky jsem se dozvěděla, že už ji vlastně nikdo nedělá z kusu masa, po kterém se jmenuje, ale z levné náhražky.

05.11.2021