pakoshka
komentáře u knih
Listopád
Alena Mornštajnová
Ze všech knih pro dospělé od paní Mornštajnové se mě Listopád dotknul asi nejmíň - a hlavně tedy až ke konci. Asi není potřeba o něm nic víc psát, nikomu letos neušel.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
S Agathou (a zejména Poirotem) pod lavicí jsem přežila spoustu nudných hodin ekonomiky a dějepisu, od střední školy jsem ji ale nevzala do ruky. Jaká škoda! Vybrala jsem si pro re-reading Vraždu v Orient-expresu, což je asi nejznámější Poirotovka a já si myslela, že si vraha nepamatuju... V průběhu čtení jsem si ale uvědomila, že pamatuju. Je to pro mě taková milá a chytrá detektivní pohádka a já slibuji sama sobě, že po Agathě Christie budu sahat častěji než jednou za 10 let.
Sítě
Petra Dvořáková
Tři povídky, a i když ke každé mám nějaké to svoje chytračení (první byla šíleně průhledná, druhá mě srala koncem, že se vše vlastně vyřešilo 'samo', u té třetí taky bylo jasné, kam to směřuje...), tak mě kniha moc bavila. Taky co se týče literárního stylu, tak šla každá trochu jinam, což kvituji, i když se strohým vyprávěním v úsečných větách u poslední povídky jsem měla trošku boj. Petra Dvořáková má skvělej dar vykreslit povahu svých postav, Sítě čtu jako čtvrtou autorčinu knihu a rozhodně budu pokračovat.
Samota Christlhof
Veronika Rubínková
Letošní novinka, která nikde není moc k vidění. Kdybych na ni nedostala tip, tak si ji asi sama nevyberu, bo obálka... Ale anotace už zní lépe, takže proč ne. Jako celek ale knihu asi doporučovat nebudu, ač mě z valné části bavila (všechny tři časové osy, nejvíce ta ze 17. století), na konci mi dalo práci udržet pozornost, moje zvědavost odpadla a četla jsem jenom z musu. Based on the true story, což je hrozně super, ale na mě tam toho bylo moc.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Trochu s tím bojuju. Pokud bych četla každou jednu povídku zvlášť, tak, jak tyhle fragmenty běžných lidských životů a bolestí vycházely v různých periodikách, tak bych si toho asi nevšimla a byla z povídek nadšená, ale po zhruba půlce knihy (celkem 18 krátkých povídek) mi došlo, že mi většina z nich přijde sexistických až misogynních a s touhle myšlenkou v hlavě se mi nečetly dobře.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Achjo, zas pro mě tuctová detektivka... A to jsem ji dostala jako tip, když jsem se chtěla bát.
Erotomanie
Jan Neruda
Nikoli erotické, ale milostné texty, krátké prózy, vrtají se přímo do duše. Nepřekvapilo mě, že mě nebavil Mácha a Neruda (po jehož povídce se sbírka jmenuje), jinak jsem si výběr moc užila.
Svatá hlava
Hana Lehečková
Dnes, 10.10., je světový den duševního zdraví. Zároveň je to den, kdy jsem dočetla Svatou hlavu. Příznačné.
ten tok myšlenek není snadný občas číst není snadný číst to nejenom protože já mám interpunkci ráda ale stejně jsem to četla a i když ze začátku jsem chtěla vyrvat vlasy všem tak pak jak se mísí realita a iluze tak to je hustý jak asfalt tak to teče líně a divoce a funguje to a grafická úprava knihy se mi taky líbí moc a ten pohled na slabou duši je sugestivní úplně neuvěřitelně moc
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Rezervačka v knihovně na Mezi dvěma Kimy na mě vyšla hned poté, co jsem dočetla Svědectví o životě v KLDR. Nininy poznatky ze studií v KLDR mi nedaly tolik, co rozhovory s uprchlíky - spoustu infa už jsem měla právě z poslední knihy, navíc mi Mezi dvěma Kimy přijde trochu zmatečná. Autorka hodně zdrojuje, její osobní zážitky jsem ocenila víc.
Pokud váháte, spíš doporučím Svědectví o životě v KLDR, ta mi dala víc, má zajímavější formu a je víc lidská.
Kořist
Darcy Coates
Vzhledem k hodnocení jsem čekala daleko větší pecku. Průměrnej příběh, naivní postavy, nějaký nepřesnosti, vyhořelá policajtka, která díky případu chytne po letech elán do práce. Není to klišé? Je to klišé. Kdyby to byl film, tak ho nedokoukám, neb takový mě děsně serou.
Jednoduchej jazyk a kraťoučký kapitoly, knížku zvládnete za dva dny. Chvíli zas nic podobnýho číst nemusím.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Neuvěřitelně čtivě zpracovaný téma. Tleskám!
Úlomky žuly
Teréza Nováková
Re-reading po letech. Povídky Terézy Novákové představují drsnej realismus a venkovskej život přesně tak, jak to mám ráda. Prózy, psané okolo roku 1900, jsou v božím východočeském nářečí, vychází z reálných zkušeností lidi na venkově na konci 19. století, přináší nejen (pro dnešní dobu) absurdní situace, ale hlavně těžkej život (především) žen, témata jako chudoba, nemanželské dítě, smrt dětí, tradice, tlak společnosti (například když si matka po smrti svého dítěte nemůže dovolit truchlit, protože se očekává, že se postará nejen o rodinu, ale i o funusníky, musí pracovat...).
Není to četba na jeden den, ale vřele doporučuju, tohle je podle mě neprávem podceňovaný skvost český literatury. Úlomky žuly jsou jako krajina v okolí Proseče a Budislavi - drsný jak sviň, ale zároveň něžný.
Z pohledu jezevčíka
Frauke Scheunemann
Chtěla jsem ji do Čtenářské výzvy, ať ji můžu ukončit. Miluju jezevčíky, to je o mně známo, nečekala jsem vysokou literaturu, ale tohle byl docela brak a hloupost, navíc s chybama, přečteno za pár hodin. Jako nebudu pokrytecky tvrdit, že jsem se třeba dvakrát neusmála, ale další díl rozhodně shánět nebudu.
Návrat z nicoty
Martin Pistorius
Tohle jsem nedočetla. Příběh zajímavej, ale z literárního hlediska to bylo šílený, takže vracím do knihovny po třech měsících nedočtené.
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
To bylo teda tvrdý!
Absolutně jsem se nemohla začíst, přečíst víc jak deset stránek mi nešlo, všechna ta jména na M mi vadila. Taky ty lyričtější pasáže, o kterých jsem si ze začátku myslela, že jsou vzpomínkový. Ovšem když už jsem se kousla a během víc jak týdne přečetla asi sto stránek, tak těch zbylých skoro 200 jsem dala za jeden den jako nic, jak mě ta mozaika drobných příběhů na vsi, která je zahalená v mlze a podivně páchne po masokombinátu a močálech, pohltila. Nakonec asi víc než první díl, Do tmy. Není nutný na sebe knížky navazovat, kdybych měla jednu z těch dvou doporučit, tak to bude Ke dnu, protože tyhle reálný, hrozně tvrdý střípky života protkaný jemnou mystikou mě bavily nakonec víc.
Tohle město, tahle řeka
Martina Leierová
Tohle Město, Tahle Řeka mi velmi sedla stylem autorky, vyprávěním i dějem. Vážně mě bavily postavy, který byly vykreslený, věrný a lidský. Poněkud mi ale nesedí časová linka.
Edit: po pár měsících už vůbec netuším, o čem kniha byla.
Vše o mé dceři
Kim Hjedžin (p)
Myslím, že je to moje první kniha zasazena do jihokoreského prostředí.
Víc než o dceři mi to přišlo o vztahu ke stáří. Stárnoucí matka nemůže smířit s lesbickou orientací své dcery, není se bohužel čemu divit, když celkově komunitu odmítá většinová společnost; řeší se stárnutí, seniorské domovy, kniha je plná pocitů zmaru a nejistoty... Je zajímavá. Holku bych nejraději objala za její trpělivost a přístup.
Něžná píseň
Leïla Slimani
Přečetla jsem svou první Slimani ráda, ale tématem se mě nedotkla. Celá tahle problematika toho mít děti - nemít kariéru - odložit děti chůvě - makat od rána do noci, to jde mimo mě. Sociální propast, Paříž, zklamání, výchova cizích místo vlastního dítěte, imigrační politika, ta témata uvnitř příběhu jsou docela silná, ale chybí mi tam asi nějaká vlastní zkušenost. O tu vraždu z první stránky vlastně nejde.
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Hezké, křehké a připomíná mi to něco, co jsem četla v dětství.