pakoshka komentáře u knih

Sexwork is work! Komiks o placeném sexu, vztazích, s bohatým doslovem a dodatky. Podle mě velmi dobrá práce, byť docela radikální, a v mnohém s Chesterem souhlasím.

3 10.01.2022

Tyjo, no, já jsem celkem rozpačitá, protože na Markétu Lukáškovou čtu samou chválu, ale já k ní nemůžu nic extra přisadit. Je to pohodovka, klídek, ale bez nějakých hlubších emocí a trochu přeplácaný, navíc se tam trochu šolichá s daty, mám ten dojem. Na jedné straně se Lucie s Bárou neviděly dvacet let, na druhé spolu třináct let nebyly v kavárně? (Jde o stále stejnou kapitolu, stejnou situaci u mobilu.) A to podle mě není jediný případ. No nic, měla jsem tenhle víkend chuť na něco easy, to jsem dostala, jedeme dál.

3 09.01.2022

Vraní zpěvy jsem si chtěla přečíst snad devět let, od té doby, co mě Radek Malý učil na vysoké. A jsou to těžké verše, opravdu, začala jsem už začátkem prosince a skončila jsem včera, to se musí dávkovat. Sbírka není těžká na pochopení, jazyk je úžasný, ale ta jejich hloubka a tíha...

06.01.2022

Ani později, ani jinde byla pro mě úplně jiná, než předchozí knihy od Delphine, které jsem četla. Thibaultova linka mě rozptylovala, ale ta Mathildina byla přesně pro mě. A narozdíl od mnoha komentujících pode mnou chápu ten její postupný rozklad a myslím, že jeho vykreslení i popis je velmi věrohodný.

5 05.01.2022

160 stran a už nemůžu, odkládám... Pořád to samé dokola, chybí dynamika, nějaká akce, tohle není pro mě. Zkusila jsem se prolistovat více dozadu, ale mám dojem, že se děj nikam neposunuje. A jako bonus mě neuvěřitelně rozčiloval ten tenoučký papír.

Moje poslední letošní přečtená kniha, po které jsem sáhla kvůli tématu, které je mi blízké - jinak na to moc nahlížet nejde, protože literární hodnotu to nemá žádnou, slohově mi knížka připomíná moje pokusy že základky.

Kdysi před lety jsem četla autorčinu knihu Povolání domina a tu jsem hodnotila líp, možná je to ale tím letitým odstupem.

2 31.12.2021

Poupátka jsou letos moje třetí kniha na podobné téma. Je depresivní a bezútěšná, ale ne jen kvůli situaci v divadelňáku, ale pro mě hlavně kvůli vztahům v rodině a vůbec všeobecně. Ubohá Fanynka.

4 29.12.2021

Trochu béčkový gore plný krve, spermatu a jiných lidských tekutin, mučení, perverze, zvráceností. Večeři si teď už nedám. Jedná dlouhá a dvě krátké povídky.

3 27.12.2021

Naprosto souzním s komentářem HelenaTomková, je zbytečný psát cokoliv jinýho.

26.12.2021

Na Ohníčky jsem se chystala dlouho, ale moc ne nezaujala anotace, obálka, moc nemusím tuhle americkou smetánku... A bylo to skvělý, boží, chci vidět ten seriál, chci se k nim určitě ještě někdy vrátit, teď hlavně chci nad celou knihou chvíli v klidu přemýšlet. A to je přece bájo, když kniha nechá takovou stopu.

9 22.12.2021

Člověk by řekl, že budu ideální cílovka, single almost 30 s kočkou. Chtěla jsem něco jednoduchýho na vypnutí v těchto hektických dnech, což jsem teda dostala, ale nečekala jsem, že to bude jednoduchý tak moc.

Cejtim z toho moc snahu a školní sloh, no, plus rádoby ironii, která je teď hodně populární. Tři cesty tramvají a není co číst.

(Autorku neznám, o podcast jsem se dozvěděla až po dočtení.)

15.12.2021

První knížka, kterou jsem od Kinga zvládla přečíst celou, ale stejně mě nenadchla. Chci viiiiic strachu. A Cuja mi bylo líto.

2 13.12.2021

Pojem "masochismus", který zavedl německý psychoanalytik a sexuolog Richard Krafft-Ebing v r. 1890, je obecně znám a používán. Méně je známo, že Krafft-Ebing při formulování tohoto pojmu vyšel z analýzy biografie a literárního díla rakouského spisovatele Leopolda von Sacher-Masoch; za klasickou je z tohoto hlediska považována novela Venuše v kožichu.
- z doslovu

Takže je to taková pramáti biblička masochismu.

2 08.12.2021

O sexuálních otrokyních japonských vojáků za druhé světové války jsem už něco slyšela či četla, ale tenhle grafický román mi celou situaci přiblížil zase o něco víc.

5 03.12.2021

Chci si od Delphine de Vigan přečíst úplně všechno.

6 02.12.2021

Poslední z volný trilogie a já jsem tý knížky TAK plná! Myslím, že se mě dotkla víc než Anežka a Houbařka, je hrozně smutná, drsná, všechno to pevně stojí, i když se svět kymácí. Líbí se mi to reálný myšlení, který Viktorie Hanišová dává svým hrdinkám, ta strohost a skutečnost bez nějakých zbytečně podsouvaných emocí - však k těm si člověk stejně dojde sám.

Velmi cením reálie ohledně vražedkyň a zmínku o vytváření vzpomínek.

8 29.11.2021

Rok jsem se teď ke knize přemlouvala, chtěla jsem ji do výzvy jako knihu, která byla zakázaná. Vrátily se mi vzpomínky, když jsem jako děcko Káju četla - pro mě, bez nějakýho vedení k víře a s naprosto odlišným životním stylem to byl vhled do úplně jinýho světa. Dokonce si pamatuju, že jsem na knížku dělala ve třetí třídě referát, to bylo někdy kolem roku 2001. Nevěděla jsem, co znamená iniciála F. u jména autora (dnes už vím, že autorky!), internet jsme doma neměli, dohledávat jsem si samozřejmě nic neuměla a na tabuli jsem nechtěla psát F. Háj, měli jsme uvést celý jméno autora, tak jsem to vyřešila po svým, nejznámější jméno na F mi přišlo František, tak jsem ho tam lupla. A naší mladé učitelce to bylo jedno.

Jinak jo, hezký, až moc milý, až moc náboženský, nedivím se, že Kája patřil na seznam zakázanejch knížek. Pro dnešní dobu samozřejmě šíleně naivní. V dětství jsem došla až někde ke čtvrtýmu dílu a pak už byl Kája velkej, tak mě nebavil, ale ty první tři jsem četla opakovaně. Dnes mi bohatě stačil tenhle jeden díl, vzpomínka fajn, ale už dál pokračovat nemusím.

Asi jsem měla začít se Skoncovat s Eddym B., ale pod ruku mi dříve padla Kdo zabil mého otce. Citlivá osobní zpověď, zároveň žalostná obžaloba škatulkování a vlády.

1 28.11.2021

Je mi líto, že jsem Delphine de Vigan nezačala číst dřív, ale nikdy není moc pozdě; je mi líto, že jsem Vděk četla během cestování, protože jsem nemohla popustit slzy; je mi líto, že i já dlužím dopis někomu, komu nemám odvahu ho napsat.

Tady bylo krásný úplně všechno: příběh, postavy, pocity, jazyk, překlad, doslov. Nenašla jsem v knize ani kousek patosu a židovskou linku nepovažuju za zbytečnou, jak tu pár lidí poznamenalo. Moc jsem se snažila číst pomalu a užít si každý řádek.

Pádím pro další Delphine.

8 25.11.2021

Na Větrné hůrce jsem četla na moje poměry dlouho, dokonce jsem ji proložila asi třema dalšíma knížkama. Cíleně jsem se celý život vyhýbala 'anglické romantice', což je škatulka, kde mám Austenovou, sestry Brontëovy atd., protože na tu romantiku a lásku až za hrob prostě nejsem. A ono to nebylo tak špatné, líbila se mi uvěřitelná psychologie postav, popisné pasáže, ale ten děj neděj a ubíjející nic pro mě docela nudilo. A úplně všichni mě srali. Vkuse bych to přečíst nedokázala.

Někdy, za pár měsíců minimálně, zkusím z té anglické romantiky ještě něco.

4 24.11.2021