parxel komentáře u knih
Jantarové oči jsem četl na doporučení kamarádky a celkově vzato se mi tato kniha líbila. Děj je zasazen do vesmíru ve kterém lidé navázali kontakt s vyspělou mimozemskou civilizací Össeanů, která je určitou obdobou hmyzu, ale v humanoidní podobě. A také je technologicky mnohem vyspělejší.
Svět Össeanů zahrnuje spoustu různých netradičních prvků. Ve většině případů jsou uváděny v jejich originálním "össeanském" znění. To samozřejmě dokresluje celkovou atmosféru, ale na druhou stranu se tyto pojmy špatně pamatují. Naštěstí jich není mnoho a daleko důležitější je, že to všechno dohromady funguje.
To co se mi na knize líbilo nejvíce, byla její dějová linie. Příběh ze své podstaty totiž není moc akční, ale ono to vůbec nevadí. Konec zůstal hodně otevřený a tak jsem zvědavý na další díl.
Celkově dávám čtyří hvězdy, protože na české sci-fi se jedná o nadprůměrné čtení.
Murakami je jedním z mých oblíbených autorů. Navzdory tomu s jeho povídkovou tvorbou tak trochu zápasím. Povídky jako Útok na pekárnu, Spánek a další mne zdaleka tolik neoslovily jako jeho romány. V této knize to však bylo jiné. Murakami se v ní zabývá vztahy mezi muži a ženami s takovou jeho typickou jemností a citlivostí. To ale neznamená, že to občas nezabolí, právě naopak. A to se mi na této knize líbilo nejvíce. Dávám čtyři hvězdy, protože jsem si tyto povídky moc užil.
Pokaždé když čtu knihu od Roberta Holdstocka, tak mám pocit, že se tak trochu míjíme. S přibývajícími stránkami ztrácím pozornost a příběh jakoby běžel úplně mimo mne. Stejně tomu bylo i při čtení Hloubení. Robert Holdstock a jeho knihy zkrátka nejsou můj šálek čaje, ale dal jsem mu šanci a nelituji toho. Celou sérii Les mytág považuji za vyjímečnou svým pojetím a originalitou. Nicméně postrádám v ní něco, co by mne hlouběji oslovilo. A z toho plyne i mé doporučení pro potenciální čtenáře. Dejte této knize šanci, možná vás osloví, možná ne, ale v každém případě nahlédnete do netradičně pojatého světa, ve kterém se mísí skutečnost s imaginací a historií.
Tuto knihu jsem si chtěl strašně dlouho přečíst, ale stále jsem to odkládal. Když jsem se k ní po letech konečně dostal, tak jsem zjistil, že mi už nemá co nabídnout. Zkrátka některé knihy mají svůj čas, kdy je má člověk číst a pak už je lepší se k nim nevracet. Jak si lidé hrají je jednou z těchto knih.
Lavondyss na mne od začátku působil jako úplně jiná kniha, než Les mytág. Mnohem více vyzrálejší a mnohem více prokreslenější. Jakoby autor od vydání první knihy urazil veliký kus cesty a napsal knihu, která je mnohem dál.
V Lavondyss se tak přede mnou otevřel plnohodnotný svět, v němž působí neuchopitlelné síly lidského nevědomí, které ovlivňují les samotný a toho kdo do něj vstoupí. Les ve kterém se stanete součástí mýtu a váš život už nikdy nebude takový jako dřív.
Závěrečné rozuzlení jsem pochopil spíš intuitivně a pocitově, než racionálně a rozumově. To však knize neubírá na hodnotě. Spíše naopak. Těším se na další díl.
Les mytág je kniha, která ve mne budí tak trochu rozpaky. A to zejména pro své vysoké hodnocení. Ve své podstatě se jedná o malé komorní fantasy drama, které staví na zajímavém a ve své době určitě orignálním napádu. Nicméně to samo o sobě nestačí. Ústřední zápletka celého příběhu totiž spočívá na vztazích mezi hlavními postavami a ty se podle mého názoru autorovi nepodařilo vykreslit dostatečně přesvědčivě. A to je podle mne největší problém celé knihy, neboť bez toho Les mystág zůstává pouhým fantasy příběhem, kterému se nepovedlo překročit hranice svého žánru, byť k tomu měl zpočátku velmi dobře nakročeno.
Na shledanou tam nahoře mi lehce připomíná Mrtvé duše od Gogola s tím rozdílem, že v tomto případě jsem se moc nezasmál. Spíše naopak. Hned od počátku ve mne příběh vyvolávala takový tíživý pocit zmaru, který jako by naznačoval, že tohle nemůže dobře dopadnout a v tomto duchu se pak nesl i zbytek knihy. Většina témat, kterými se příběh zabývá je totiž velmi obtížných a nenabízejí žádné jednoduché bezbolestné řešení.
Dávám 4 hvězdy, protože příběh nabízí řadu témat, která jsou stále velmi aktuální. Místy mi však neseděla jeho přílišná rozvláčnost a velmi náhlé zakončení.
Čaroděje Zeměmoří jsem dostal kdysi jako dárek pod stromeček od svých rodičů a hned po pár přečtených stránkách jsem se do něj doslova zamiloval. Od té doby jsem ho četl, alespoň pětkrát. Nejvíce mě na něm fascinuje to jednoduché prolnutí světa magie, prostého příběhu s osamělým putováním při kterém máte pocit, že osud Geda je spjatý s osudem celého zbytku světa.
Moc krásná kniha. Za mě jasných pět hvězd, protože je to nejlepší fantasy kniha, jakou jsem kdy četl.
Wow! Tak tohle bylo nečekaně dobré počtení. A to jsem si tuto knihu půjčil v podstatě náhodou a vůbec jsem netušil, o co se jedná. Možná i díky tomu jsem byl velmi mile překvapen.
Celkově na mne kniha působila jako určité fragmenty vzpomínek. Přitom se ale o vzpomínky nejedná, neboť vyprávění zahrnuje více postav. A vy skrze ně máte možnost vidět ty samé události a vztahy z různých pohledů.
Velká část se samozřejmě soustředí na život a smrt v zajateckém táboře a je opravdu hutná. Nicméně pro mne osobně byla nejpůsobivější asi poslední čtvrtina knihy. V té sledujete, jak postavy stárnou a proměňují se. Postupně se z nich vytrácí to, co bylo dobré a špatné a zůstává pouze to, co je lidské.
Moc zajímavá a působivá kniha, kterou si chci přečíst znovu. Dávám plný počet hvězd.
Přestože byla Předehra k Nadaci vydána v pořadí jako šestá kniha celého cyklu, tak časově patří na úplný začátek. Hariho Sedldona potkáte v době, kdy právě objevil teoretické základy psychohistorie a je plný pochyb o jejím praktickém využití.
Musím říct, že tento aspekt knihy mne, společně s poněkud rozvláčným úvodem, zpočátku dost iritoval. Na něco takového jsem u proslulého a báji opředeného Hariho Seldona nebyl z předchozích knih zvyklý a v této části knihy jsem se do jejího čtení musel trochu nutit.
Postupně se z Hariho nakonec vyklubal ten Hari, na kterého jsem byl zvyklý a Předehra k Nadaci nabrala kvalitu předchozích knih. Takže za mě super počtení. Navíc jako bonus luxusní pointa, která vás asi mnohem víc překvapí pokud neznáte předchozí knihy. A pokud je znáte, tak v ní spaříte veškeré aspekty, které se prolínají předchozími díly.
Shrnutí: Další skvělý díl do sérii Nadace. I přes poněkud utahaný a ufňukaný úvod se příběh nakonec rozjede a všechno dobře dopadne. Dávám plný počet hvězd.
Draculu jsem četl kdysi před léty a kniha mne naprosto pohltila. Líbilo se mi zejména, že je psaná formou různých deníků, dopisů a zpráv z pohledu osob, které zažili setkání s Draculou.
Před pár týdny jsem se ke knize vrátil. Při druhém čtení mi však popisy připadaly příliš detailní, rozvláčně až nezáživně. I přesto však dávám čtyři hvězdy, protože ve mne stále převládá silný dojem z prvního čtení knihy.
Poměrně útla, ale přitom skvěle zpracovaná kniha zabývající se pohádkami a jejich interpretací z pohledu analytické psychologie. Obecně je pro mne na tomto typu knih důležité, aby mě v nich něco jakoby "trklo", abych získal nějaký nový druh náhledu a to se této knize podařilo.
Kniha se mi četla velmi dobře, ale je potřeba přihlédnout k tomu, že je dobré znát alespoň základní termíny analytické psychologie. Jinak se vám snadno může stát, že se ztratíte v použité terminologii. Přece jenom pojmy jako např. bytostné já, už nelze chápat pouze intuitivně a je dobré vědět, co si pod nimi představit. V tomto směru bych doporučil knihu Analytická psychologie. Její teorie a praxe, ve které C.G.Jung tyto pojmy velmi srozumitelně vysvětluje.
Shnutí: skvělá kniha, díky které jsem se posunul zase o kousek dál. Dávám plný počet hvězd.
Třetí díl Vesmírné odysey mne přišel zatím jako nejslabší. Podle mne se zde naplno projevilo, že A.C.Clarke byl především vědec a nikoliv spisovatel.
Obecně považuji za největší úskalí absenci hlubšího prokreslení postav, protože na mě všechny působily jedna jako druhá. Dále mi vadilo nadměrné množství různých popisů na úkor příběhu. Zkrátka třetí díl Vesmírné oddysey mne moc nezaujal a nemám důvod se k němu vracet.
Tento gamebook vás provede Legendou o svatém grálu. Začínáte v roli bezejmenného mladého muže, který žije s matkou v lese. Po náhodném setkání s rytíři vyrazíte, k velké nelibosti své matky, na Camelot stát se rytířem. Postupně procházíte nejprve učednická léta, možná navštívíte bájný Avalon, zúčastníte se rytířského turnajem, zamilujete se do Guinevery a nakonec se vydáte hledat svatý grál. Zkrátka vše co k této legendě patří.
Pokud jde o příběh, tak hlavní linie je předem daná a hráč se od ní sice v některých místech může trochu odchýlit, ale hra ho nakonec vždy přivede zpět. V samotném průběhu hry hráč chvílemi představuje Percivala a chvílemi Lancelota, i když fakticky není ani jednou z těchto postav. Oba zmiňovaní rytíři v knize vystupují jako vedlejší postavy se kterými se hráč může setkat nebo s nimi bojovat v rytířském klání.
Co se týká obtížnosti, tak pokud budete tento gamebook hrát, smiřte se s tím, že vaše postava sem tam zemře. Zkrátka kosty občas nepadnou. Nicméně když opomenu tento aspekt, tak je gamebook celkem jednoduchý a více méně nemáte moc kde zabloudit. Jenom si to chce dát sakra pozor na ženský. Velmi rychle zjistíte, že dovedou být mnohem nebezpečnější než neviditelný rytíři a jiní nepřátelé. :-)
Já osobně jsem se k tomuto gamebooku po dlouhých letech vrátil, protože i přes zmíněná negativa si myslím, že v sobě má atmosféru Legendy o grálu. A zároveň sleduje vývoj postavy od naivky po zkušeného rytíře. Originálním prvkem gamebooku je rovněž vlastnost druhé tváře, která hráči dává možnost nahlédnout do budoucnosti prostřednictvím vizí ve fromě obrazových symbolů.
Hodnocení: lehce podprůměrný gamebook inspirovaný legendou o svatém grálu. I přesto, že hráč nemá příliš mnoho svobody v rozhodování, tak z příběhu dýchá atmosféra Legendy o grálu.
Světlo mezi oceány je pro mne velmi silný a působivý příběh. Příběh o důsledcích jednoho rozhodnutí, které zcela zásadně ovlivnilo život několika lidí. Jeho dočtení ve mne vyvolalo celou řadu morálních otázek, na které podle mne neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Na jednu stranu chápete proč Tom a Izabela jednaly tak jak jednaly, velmi lidsky a přitom "sobecky". Na druhou stranu soucítite s Hannah, která přišla takřka o vše. Zkrátka vůbec bych se nechtěl ocitnout v kůži někoho ze zůčastněných a činit rozhodnutí, která museli učinit.
Pokud jde o vlastní literární zpracováním mám pouze dvě drobnější připomínky. Jednak mne trochu zklamalo, že se autorka více nesoustředila na vnitřní prožívání postav, neboť příběh k tomu přímo vybízí. A za druhé na mne závěr působil poněkud uspěchaně a nepřesvědčivě. Pro mne je totiž velmi těžko uvěřitelné, aby se všichni, po tom co prožili, tak snadno se vším vyrovnali. Spíše si myslím, že by se s tím vyrovnávali dlouhá léta a velmi by to ovlivnilo zbytek jejich života, což by samo o sobě bylo téma na další knihu a ne na jednu kapitolu.
Shrnutí: velmi silný a "krásný" příběh s trochu uspěchaným závěrem.
Dočteno a jsem rád, že to mám za sebou. Hlavní postav, muž opuštějící svou rodinu, se neustále motal v kruhu rádoby intelektuálních keců, ale z pohledu vnitřního cítění a prožívání na mne působil jako vyprahlá poušť. Jako by už ani nebyl schopný nic cítit. Jakoby by ho vztah s matkou poznamenal natolik, že nikdy nebyl schopný dozrát do své celistvosti a stát se plnohodnotným mužem.
Celkově se mi tato kniha četla velmi obtížně. Absolutně nejhorší mi přišla absence pocitů u hlavní postavy. Jakoby příběh vyprávěl někdo, koho se to netýká. Zkrátka vůbec jsem se v této knize nenašel a proto jí ani nedovedu nikomu doporučit.
První a asi nejlepší kniha z celé série. Hlavní hrdina Zane při pokusu o sebevraždu omylem zastřelí Smrt. Poté musí nastoupit na její místo, cestovat světem a převážet duše zemřelých do očistce. K dispozici má nejrůznější vychytávky jako například koně Mortise, který se v případě potřeby může proměnit na auto apod. Do toho všeho se připlete vtělení zla Satan, který se snaží Zaneho zkorumpovat a získat ho na svou stranu. Při střetnutí s pánem lží však není nic takové jak se zdá a Zane musí pochopit podstatu smrti, aby v tomto boji zvítězil.
Na knize se mi nejvíce líbil nápad. Smrt je zde chápána jako jakýsi úřad, který vykonává člověk do té doby, než ho někdo zabije a stane se jeho nástupce. Jako vedlejší postavy vystupují v knize vtělení Času, Osudu, Války a Přírody. Jejich příběh je pak obsahem dalších knih. Rovněž svět ve kterém se vše odehrává připomíná současnost, ale navíc zde působí magie a vše do sebe pěkně zapadá.
Knihu bych doporučil všem fanouškům fantasy. První díl Na bledém oři lze číst samostatně. Od druhé knihy začne postupně vycházet najevo, že je vše o něco komplikovanější. A příběh Zaneho byl pouze jedním kamínkem v mnohem větší mozaice. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejoriginálněších fantasy sérií.
Dodatek: v angličtině vyšli ještě tři další knihy: For Love of Evil, And Eternity a Under a Velvet Cloak, které bohužel nebyly přeloženy.
Zpěv drozda je pro mne kniha, která má velmi zajímavou pointu. Nicméně samotné čtení mě moc nebavilo. Proč tomu tak bylo vlastně ani nedovedu přesně vyjádřit. Je za tím jenom takový neurčitý pocit, že mi v knize něco chybělo. I přesto si však myslím, že Zpěv drozda stojí za přečtení.
Knihu jsem si přečetl poté co jsem viděl seriál a zajímalo mne jak se knižní verze liší od té filmové. V tomto směru se nekonalo žádné velké překvapení. Seriál v podstatě kopíruje knihu a odlišuje se v drobnostech (v seriálové verzi možná trochu více vyniknou různé časové linie). Nicméně jeden podstatný rozdíl tady přece jenom je. Kniha končí cca v místě, kdy se seriál dostane do poloviny. To znamená, že druhá polovina seriálu nemá oporu v knižním zpracování a je to sakra znát, protože kvalita jde prudce dolů.
Zpět ke knize. Kniha je napsaná velmi dobře jenom se občas člověk neubrání pocitu, že by hlavní hrdina v průběhu umřel asi tak 3x na krvácení do mozku. Nicméně to je detail, nad kterým jsem ochotný přimhouřit obě oči, protože to bohatě vynahrazuje atmosféra a originální napád.
Autor se rovněž netají tím, že inspirací pro něho byl seriál od Davida Lynche Městečko Twin Peaks. V tomto směru kladně hodnotím, že se autorovi podařilo vytvořit kompletně jiný příběh. Nejedná se tedy o žádnou napodobeninu výše zmíněného seriálu.
Celkově dávám čtyří hvězdy, protože si myslím, že poté co se jednou dozvíte pointu, tak kniha ztratí část svého kouzla a nemá smysl se k ní vracet. Nicméně vzhledelm k originalitě příběhu a úžasné atmosféře bych tuto knihu doporučil všech čtenářům hororově laděných příběhů.
Velkolepý začátek úžasné ságy. Kniha v podstatě pojednává o tom, co se dělo na Kelwanu v době, kdy v Midkemii probíhala Trhlinová válka. Hlavní postava - lady Mara se ve velmi mladém věku stává paní domu Acoma a chtě nechtě se zapojuje se do hry Rady, aby zajistila přežití rodu a pomstila smrt svého otce a bratra.
Kniha má spád, je čtivá a chytlavá. Prakticky od počátku se seznamujete se světem, ve kterém hraje velmi velkou roli úcta k předkům, kodex cti a tradice. Po prvních pár kapitolách jsem se začetl tak, že jsem se takřka nemohl od knihy odtrhnout.
Na druhou stranu, by knize podle mého názoru prospělo, kdyby sledovala paralelně více dějových linií a neomezovala se pouze na Maru. Zejména nahlédnutí do nitra jejích hlavních protivníků ve hře rady by pro děj mohlo být velmi přínosné a osvěžující.
Dále jsem se v některých místech nemohl ubránit pocitu určité naivity. Například v okamžiku, kdy Mara do svých služeb najímá šedé válečníky a "náhodou" narazí na bývalého zvěda, který má síť spících agentů po celém impériu a prakticky okamažitě vstoupí k Maře doslužby, čímž Mara získá velmi silnou a nebezpečnou zbraň.
Nicméně to jsou jen drobné, až bych řekl kosmetické vady na jinak úžasné fantasy. Za mě plný počet hvězd.