parxel
komentáře u knih
Šibumi
Trevanian (p)
(SPOILER) Šibumi je skvělý román. A to dokonce tak moc, že se divím, že ještě nikoho nenapadlo ho zfilmovat. Příběh je přitom z dnešního pohledu celkem banální, ale to co mu dává jedinečný šmrnc je hlavní postava.
Postava najemného vraha, který ovládá umění "hoda/korosu". Takže je schopný vás zabít třeba kancelářskou sponkou, roličkou od toaletního papíru nebo čímkoliv co vás napadne. Ano i prázdným obalem od tyčinky deli. Prostě sympaťák na první dobu. Něco jako kříženec Stevena Seagala s Thórem, jenom mu místo kladiva dáte do ruky mucholapku.
Proti němu stojí nadnárodní koncern zlých ropných magnátů, kteří jsou režiséry na velkém jevišti zvaném svět. Neuznávají hranice, ovládají vlády a dokonce i proslulou CIA. Možná i KGB, ale o té se v knize nic nepíše.
Karty jsou rozdány. On je ten hodný a ropný magnáti ti zlí. Jak to asi dopadne, si každý dovede představit, ale i přes očividnou předvídatelnost je to skvělý čtení.
Dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku, pohlaví a čehokoliv jiného.
Komturova smrt
Haruki Murakami
Komturova smrt je již několikátá kniha, kterou jsem od Murakamiho četl. Podle mého názoru je pro jeho tvorbu charakteristická určitá racionální neuchopitelnost. A té se vám v přiměřené míře dostane i v této knize.
Pokud bych však měl vyjádřit, co bylo hlavním poselstvím této knihy, tak musím upřímě přiznat, že vlastně vůbec nevím. Po jejím dočtení ve mne zůstal pouze jakýsi neurčitý pocit, že hlavní hrdina svým konáním zabránil spáchání něčeho zlého. Něčeho, co se mohlo přihodit, ale vůbec netuším, co to mělo být.
I přes zamlženost celého příběhu, jsem si čtení moc užil. Moc se mi líbila atmosféra a taková jakoby prostá obyčejnost. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří nelpí na tom, že musí za každou cenu vše pochopit, ale mají rádi oslovení na úrovni emocí a intuice.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Deset malých černoušků jsem četl v rámci čtenářské výzvy 2022. Přestože detektivní příběhy moc nevyhledávám, tak tento mne v několika ohledech zaujal. Jednak povahou vyšetřovatele, kterým nebyl žádný nadaný všeumětel typu Hercul Poirot, ale spíše sbor dobrovolných hasičů. A za druhé rozuzlením, ke kterému dochází jakoby náhodou "post mortem" a nese ve stylu vzkazu v láhvi. :-)
Celkově "Deset malých černoušků" předčilo má očekávání. Knihu doporučuji a to nejenom v rámci čtenářské výzvy.
Dračí chrám
Bernhard Moestl
Dračí chrám je prezentovaný jako příběh o šaolinu. Mě osobně po přečtení této knihy přišlo, že jsem se o šaolinu vlastně nic moc nedozvěděl. Sem tam nějaká zmínka o cvičení, ale mnohem více jsem vnímal různá poučení inspirovaná budhismem.
Za sebe nedovedu posoudit, které z popsaných zážitků se skutečně přihodily a které si autor vymyslel pro potřeby tohoto románu. Některé příhody na mne však působily lehce vyumělkovaně. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si čtení užil a knihu bych doporučil všem zájemcům o budhismus a východní filosofi.
Odhalená tajemství Slunce
Rudolf Kippenhahn
Odhalená tajmeství Slunce je úžasná kniha. Od jejího vydání uplynulo už více než dvacet let a přesto má svým čtenářům stále co nabídnout. Je v ní popsaná historie výzkumu slunce od pozorování slunečních skvrn až po sledování sluneční erupcí a mnoho dalších zajímavostí týkajících pozorování Slunce.
Zároveň je třeba dodat, že tato kniha je poměrně náročná a k jejímu pochopení je zapotřebí určité zvýšené usílí. Autor přitom k vysvětlení nepoužívá žádnou pokročilou matematiku, avšak jde ve svých popisech velmi hluboko.
Podle mne se jedná o vyjímečnou knihu. Svou náročností překračuje běžný rámec vědecko-populárních knih, ale trpělivým čtenářům přinese hluboký vhled do dějů a procesů, které se na Slunci odehrávají. K této knize se v budoucnu rozhodně vrátím, protože na první čtení jsem zdaleka vše nepobral. V každém případě knihu doporučuji všemi deseti.
Písek
Hugh Howey
Písek je pro mne hodně rozporuplná kniha. Na jednu stranu autor vytvořil pouštní svět, který je originální a naprosto odlišný od Duny. Na stranu druhou položil příběh, ve kterém načal několik témat, ale ani jedno pořádně nedotáhnul.
Vůbec jsem například nepochopil, proč Hugh Howey po celkem zdařilém úvodu opustil téma objevování zasypaného města. Za úplný úlet považuji vyslání malé dívky do pouště, aby se setkala s nevlastními bratry, kteří tam jdou jednou za rok bivakovat. Prostě tohle se nepovedlo. Výsledný dojem se podobá zakousnutí do nezralého jablka.
Dávám dvě hvězdy, ale s odřeným nosem, utrhlým uchem a pusou plnou písku.
Kniha vesmírů
John D. Barrow
Kniha vesmírů je jednou z mnoha vědecko populárních knih, která se věnuje kosmologii a matematicko-fyzikálním modelům vesmíru. John. D. Barrow v ní popisuje, jakým způsobem se utvářely naše představy o vesmíru. Začíná u modelů Ptolemaia, Koperníka, Tycho de Braha a přechází k modelům založeným na řešení rovnic obecné teorie relativity.
Jedním z nich je v současné době nejvíce uznávaný kosmologický model tzv. Lambda-CDM, jehož matematický popis vyjadřuje Friedmanova rovnice. Zajímavostí je, že v tomto roce uplynulo přesně 100 let od doby, kdy ruský matematik Aleksandr Friedman toto řešení nalezl a publikoval. V mezičase vědci prostudovali mnoho dalších modelů např. cyklické vesmíry, ale nakonec se vždy vrátili k Friedmanově rovnici. A o tom všem a o mnoha dalších zajímavých objevech je tato kniha.
Obecně mám tento druh literatury velmi rád a pokud se nejedná o vyložený nonses, tak je hodnotím věsměs kladně. Částečně je to dáno i tím, že je píší lidé, kteří mají rádi vědu a jsou motivováni snahou přiblížit vědecké poznatky ostatním lidem. V případě této knihy jsem byl velmi spokojený, protože mi srozumitelnou formou dala přesně to, co jsem od ní očekával a co uvádím v textu výše. Neurazil bych se, ani kdyby v ní byla špetka matematiky navíc. :-)
Na závěr bych ještě dodal, že v této knize nenaleznete mnoho informací o teorii strun ani o jiných teoretických konceptech jako je např. kvantová smyčková gravitace nebo Verlindeho entropická teorie gravitace. Případným zájemcům o teorii strun bych doporučil knihu "Tajemství skyrtých dimezí vesmíru" od Lisy Randall. O kvantové smyčkové gravitaci vyšlo několik knih od Carla Rovelliho. Věsměs jsou čtivé, ale mne osobně moc nezaujaly. O Verlindeho entropické teorii gravitace bych doporučil přednášku od Petra Kulhánka s názvem "Je gravitace pouhou fikcí?", která je volně přístupná na youtube.
Motiv X
Stefan Ahnhem
Motiv X jsem začal číst s očekáváním, že dostanu detektivní příběh o pátrání po sériovém vrahovi, který jedná náhodně bez stanoveného vzorce. Alespoň takto mne navnadil podtitul na obálce knihy. Snaží se ve vás vyvolat očekávání, které z principu nemůže naplnit, neboť o tom zmiňovaná vůbec není. Osobně mě to zmátlo a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že tato kniha není tím, za co snaží vydávat.
Onen sériový vrah odkazovaný v podtitulu v knize sice vystupuje, ale pouze jako vedlejší postava. Pátrání po něm bude zřejmě námětem další knihy. Jako čtenář se cítím podvedený a další knihu z této série již číst nebudu, protože nevěřím vydavateli, že se mne znovu nepokusí utáhnotu na nudli. Ze stejného důvodu knihu nemohu doporučit dalším čtenářům.
Světy za obzorem
Julie Nováková
Na knihu "Světy za obzorem" jsem narazil náhodou v knihovně. Zaujala mne zejména tím, že znám autorku Julii Novákovou z přednášek o astronomii (např. youtube, přednáška "Kuiperův pás a Oortův oblak"). Přestože si to možná někteří čtenáři neuvědomují, tak autorka své znalosti vkládá i do své literární tvorby. Jedná se o krátké nenápadné věty, kterých si ani nevšimnete, protože z hlediska příběhu nejsou důležité, ale krásně dokreslují atmosféru.
Ze sbírky mne nejvíce zaujala poslední povídka, protože mi hodně připomínala fenomenální Solaris. Nevím jak moc se autorka inspirovala u Stanislawa Lema, ale podle mne tato podobnost nebyla náhodná. Pouze moře bylo nahrazeno trávou. Ostatní aspekty byly více méně zachovány.
Osobně jsem si čtení této knihy moc neužil, protože jsem na ní narazil v dost blbé době. Hodně spěchu, spousta věcí na vyřizování, v hlavě jsem stále něco řešil a knihu vnímal tak sotva na půl. I přes tuto skutečnost se podle mne jedná o velmi slušně napsanou sbírku povídek, která hravě obstojí i při srovnání se zahraniční konkurencí. Knihu doporučuji všem fanouškům sci-fi.
Rakoncaj - Měl jsem kliku
Josef Rakoncaj
Patřím ke generaci, které jméno Rakoncaj mnoho neříká. O to zajímavější pro mne bylo přečíst si tuto knihu a seznámit se s jedním z našich předních horolezců. Osobně nedovedu dostatečně docenit přínos popsaných horolezeckých výstupů, ale zaujala mne především přímočarost Rankoncajova přístupu: "dostal jsem nápad", "přišel jsem", "vylezl jsem", "a pak že to nejde".
Nejzajímavější pro mne byla závěrečná část, která je již napsaná z pohledu člověka v závěru své kariéry, kdy už ho limitují různá omezení a nalézá radost i v menších a ne tolik ambiciózních výstupech. Celkově na mne Josef Rankoncaj v závěru působí mnohem více vyrovnaně a lidsky. Dávám čtyři hvězdy, protože mi kniha přišla hodně popisná a chybělo mi v ní o špetku více emocí.
Vygoogli si to!
Anna Crowley Redding
Chcete-li se dozvědět informace o historii společnosti Google a stejnojmenného vyhledávače, tak je tohle kniha přesně pro vás. Nejde sice příliš do hloubky, ale spíše se zaměřuje na hlavní myšlenky a okolnosti za jakých Google vznikl. Kniha zároveň poukazuje na to, jak rozvoj digitálních služeb ovlivnil náš každodenní život a potažmo celý svět.
Z mého pohledu je kniha napsána velmi čtivě, ale zároveň trochu jednostranně. Zaměřuje se zejména na pozitivní přínosy, ale zcela minimálně se dotýká negativních dopadů. V podstatě zmiňuje pouze otázku ochrany osobních údajů.
Ono je sice pěkné a moc užitečné, že si dnes můžeme téměř vše během pár vteřin vygooglit a "zdarma" se dostat k velké spoustě informací. Ale, jsme díky těmto službám lepšími lidmi? Jsme trpělivější? Jsme spokojenější? Upřímě o tom v poslední době hodně pochybuji. Spíš mám pocit, že tomu je přesně naopak.
Otázky podobného druhu však v knize nenaleznete. Musíte si je položit sami. Stejně tak si musíte sami odpovědět na otázku, zda dáte přednost tištěné knize nebo její elektronické verzi. Já osobně miluju pocit, když cítím v ruce knihu, čtu si, otáčím stránky a pomalu se blížím k závěru. Rád si občas zajdu do knihovny, procházím se mezi regály a užívám si tu atmosféru, protože tohle se prostě vygooglit nedá.
Zřídlo
Akwaeke Emezi
Zřídlo je velmi netradičně pojatý román o duševně nemocné dívce. Příběh je vyprávěn z pohledu několika "bytostí", které jednají zcela autonomně a přebírájí otěže, když přijde ten správný čas a nebo když to zkrátka vyžadují okolnosti.
Pro mě osobně je tento román objevem roku. Podobně zpracované příběhy již dnes nejsou zcela neobvyklé, ale tento obsahuje řadu zcela nových prvků, které jej činí výjimečným. Jedná se například o to, že oněmi bytostmi jsou různí afričtí bohové, někteří se objeví, až v učitém věku atd. Zkrátka za mne moc zajímavé vyprávění.
Za nejslabší část celé knihy považuji paradoxně závěr. Nese se v duchu dnes již dobře známého klišé, ala návrat ke kořenům. Nicméně v případě této knihy více než jindy platí, že cesta je cíl. Více už nebudu prozrazovat.
Knihu bych doporučil každému, kdo se zajímá o hlubší pohled do nitra lidské duše. V tomto románu ho dostanete víc než dost. Dávám plný počet hvězd.
Černobílá cesta - šachové povídky a studie
Pavel Houser
Černobílá cesta je sbírka vtipných, nápaditých, ale jinak vcelku průměrných povídek inspirovaných šachy. Některé mne zaujaly více jiné méně, ale tak to u sbírky povídek obvykle bývá.
Osobně mne trochu mrzí, že se mi nepodařilo vyhradit si čas na přiložené šachové studie. V budoucnu se proto chci ke knize vrátit a tento drobný nedostatek napravit.
Knihu bych doporučil všem příznivcům šachů, protože podobně zaměřenou knihu jen tak nenajdete. A některé vtipy zkrátka člověk bez znalosti pravidel nepochopí.
Evropská jižní observatoř a česká astronomie
Petr Hadrava
Tato kniha popisuje historii astronomie v ČR a spolupráci českých astronomů s Evropskou jižní observatoří. Podle mého názoru je zajímavá zejména pro fanoušky a nadšence do astronomie, ale pro běžného čtenáře není moc atraktivní.
Osobně se domnívám, že to je trochu škoda. Podobně zaměřených knih od českých autorů není mnoho a pokud už nějaká kniha vyjde, tak je škoda promarnit její potenciál. V případě této publikace se domnívám, že se mohla mnohem více zaměřit na probuzení zájmu o astronomii, a nepůsobila tak suchopárně.
Poznámka: Kniha je napsána dvojjazyčně, tzn. vlevo je český text a vpravo anglický text. Lze ji tedy použít i jako učebnici k procviční astronomických pojmů v angličtině.
Bez šance
Neal Shusterman
Po první kapitole jsem měl z knihy poměrně dobrý pocit. Přišla mi čtivá a zápletka mne zaujala. Tento pocit však velmi rychle vyprchal. S přibývajícími stránkami se na sebe začaly vršit jedna "přiblblá" náhoda za druhou, což v kombinaci s často zcela nepochopitelným chováním hlavních protagonistů tuhle knihu poslalo do mé kategorie nedočteno. Osobně nemám potřebu se k této knize vracet a tudíž ji ani nedoporučuji dalším čtenářům.
Popel Babylonu
James S. A. Corey
Popel Babylonu byla má první kniha v sérii, u které jsem neznal seriálovou předlohu a moc jsme se na ní těšil. Předchozí kniha končí v okamžiku, kdy se zásadním způsobem změní rozložení sil ve sluneční soustavě. Popel Babylonu na vzniklou situaci velmi úzce navazuje.
Jak jsem již zmiňoval v komentářích k předchozím dílům, celá série se vyznačuje nadprůměrnou kvalitou. Nicméně stále mám pocit, že funguje mnohem lépe v rovině vnitřního politikaření a přetahování o moc. Pokud jde o mimozemskou civilizaci, která vytvořila protomolekulu a o její záhadné vyhynutí, tak se příběh moc neposunul.
Oproti předchozím dílům se trochu změnil způsob vyprávění. Příběh je vyprávěn z pohledu většího množství postav a neomezuje se na cca pět hlavních protagonistů. Osobně to hodnotím velmi kladně, protože se ve vyprávění opět objevila jedna z nejvýraznějších postav celé série Avasarala.
Na Expanzi si cením zejména toho, že se autorovi daří držet velmi dobrou kvalitu celé série. Po šesti přečtených knihách jsem nenarazil ani na jeden slabší díl. Pro fanoušky asi není moc co řešit. Pro všechny ostatní nezbývá, než začít hezky od prvního dílu a nebo se podívat na seriál. Já osobně preferuji spíše knižní předlohu.
Hubbleovy stíny
Jeff Kanipe
Hubblovy stíny jsou jednou z řady knih, které popularizují vědu a to zejména fyziku a astronomii. Z názvu si dovodíte, že se jedná zejména o objevy související s Hubblovým vesmírným teleskopem.
Tato kniha má na DB knih nižší hodnocení a já se domnívám, že zcela oprávněně. Chybí jí totiž jasná struktura a navíc pokud neznáte některé pojmy a nemáte načteno, tak vám to autor moc neusnadní. Přišlo mi, že moc nevysvětluje a spíše skrytě předpokládá, že máte základní vědomosti z atrofyziky a kosmologie.
Dalším objektivním nedostatkem je rok vydání 2009. Dnes jsme přece jenom o 13 let dál. Stojíme na prahu Webbova vesmírného dalekohledu a podle mého názoru dává mnohem větší smysl, počkat si 2-3 roky a přečíst si obdobně zaměřenou knihu založenou na poznatcích z tohoto nového dalekohledu.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Služní lidé jsou knihou s tématem záměny novorozenců. Hned v úvodu mne zaujalo společné rozhodnutí obou párů, jakým způsobem budou nástálou situaci řešit. Už tam jsem měl pocit, že to může způsobovat řadu problémů. K těm začalo docházet velmi záhy, ale protože je kniha koncipována jako thriller, tak situace velmi rychle eskalovala. Těžiště příběhu se postupně posunulo mnohem, mnohem dál, než jsem očekával. Více už nebudu prozrazovat, abych potenciální čtenáře nepřipravil o zážitek.
Podle mého názoru dovede kniha hodně silně působit na emoce, ale za mne bych ubral prvky thrilleru a naopak bych přidal špetku takové té jemné psychologie. Příběh se totiž mohl vyvíjet více směry a za mne by bohatě stačilo, kdyby autor více rozpracoval záležitost ohledně toho, že si oba zúčastněné páry nenastavili jasná pravidla hry. V tomto směru si myslím, že si autor trochu usnadnil práci.
Slušní lidé jsou velmi čtivou knihou. Já osobně jsem si jí vybral, protože měla dobré hodnocení a hodila se mi do čtenářské výzvy. I přes odlišný názor na směřování příběhu, jsem byl po čtenářské stránce spokojen a knihu doporučuji. Dávám čtyři hvězdy.
Drobnou zajímavostí na závěr je skutečnost, že před několika lety se podobná situace přihodila i v České republice a autor tento případ v knize letmo zmiňuje.
Opičí král
Wu Čcheng-en
Opičí král je jedním z příběhů mého dětství. Poprvé jsem se s ním seznámil v jeho seriálové podobě z roku 1986. Byl to sice kýč až běda, ale jako dítě jsem ho prostě miloval. Hlavně díky postavě neohroženého opičího krále Suna.
O mnoho let později jsem zjistil, že předlohou k tomuto seriálu byla stejnojmenná kniha, která byla vydána v českém jazyce. Dlouho jsem neotálel a knihu si vypůjčil v knihovně. A světě div se, četla se moc dobře. Až tak dobře, že jsem Opičího krále uchoval ve svých vzpomínkách a po letech se k němu vrátil se svými dětmi.
A opět to byla trefa do černého. Společně jsme se zasmáli nad příhodami opičáka Suna a jeho společníků a prožili jejich útrapy při cestě za posvátnými svitky do západního ráje. Mazanost a prostořekost opičáka Suna je doslova legendární a právě díky těmto vlastnostem si získal srdce mne a mých synů.
Knihu doporučuji všem fanouškům opičáka Suna a jejich dětem. :-)
Poznámka: V čestině vyšla rovněž kniha Opičák Sun, jejímž autorem je francouzský spisovatel Frédérick Tristan. Jedná se o tentýž příběh, ale převyprávěný trochu jinak. Tuto knihu mohu rovněž doporučit.
Jedenáct minut
Paulo Coelho
Název knihy Jedenáct minut odkazuje na "údajně" průměrnou dobou pohlavního styku. Těžko říct, zda toto číslo vychází z reálné studie nebo si ho autor tzv. vycucal z prstu. V každém případě hraje v této knize významnou roli sexualita.
Mě osobně nejvíce zaujala první část příběhu, protože byla taková neurčitá a nebylo jasné, kam se bude příběh dále ubírat. A to až do okamžiku, kdy se "Veronika rozhodla zamilovat".
Pak jsem měl pocit, že se příběh změnil v jakousi rádoby romanci a už mi nepřišel zajímavý. Samozřejmě nikomu neberu jeho iluze, ale osobně upřednostňuji střízlivější pohled na věc a to i v případě lásky a sexuality. Podle mého názoru byl zkrátka závěr trochu odtržený od reality.
Za mne tři hvězdy, protože konec mne trochu zklamal.
