patch
komentáře u knih

Na celé knize je dobrý jen ten nápad, psát od konce k začátku. Jinak je to celé nepravděpodobný blábol, který podceňuje čtenáře. Situace, které se stanou, jsou slušně řečeno málo uvěřitelné, autor se ani nenamáhá je uvěřitelnými udělat.


Četla jsem po delší době od vydání dvojky. Takže jsem se těžko orientovala v tom, kdo je kdo. Ještě že je na předsádce ten diagram. Osudy lidí se dotáhly, někteří dopadli dobře, jiný neslavně. Na třetím dílu jsem ocenila hlavně zařazení skutečných osob mezi ty románové.


Přečteno v rámci Čtenářského klubu kkvysočiny. Už asi potřetí v životě. A na konci zase slzy, prostě hlavní hrdina přiroste k srdci.
Jedná se spíše o sled historek, ale dobře vykreslí konec 19. století na rančích a stezkách.


Asi příliš mnoho umění pro mě. Sice jsem to dočetla, ale nějak nepochopila, proč ten člověk odešel a znovu se vrátil a kdo to na konci umřel. Text bez uvozovek se mi četl špatně a španělské překlady až na konci knihy? Ztrácela jsem přehled.


Výborně napsané, zkousla jsem to za jeden den a šla spát asi o půlnoci. Jak se zcela běžné situace rodičů mohou změnit v rukou psychopata, který slídí, špehuje a ubližuje.


Kniha se četla velmi dobře, jedním dechem. Ale dějově je spíše plytká, zápletka málo uvěřitelná a hlavní hrdinka na můj vkus příliš dokonalá.


Konfrontace mezi židovským světem a světem okolo, které skoro nemají průnik. Ale když mají obě strany zájem a jsou otevřené, tak se nakonec potkají.
Má oblíbená prostředí - Belgie a židé v jedné knize, za mě 5 hvězdiček.


Trochu moc psychologie v jedné knize. Čte se dobře, závěr je poněkud překvapivý, až snad trochu nedomyšlený.


Uf, tolik bolesti a vzpomínek. Co všechno lidi unesou a přežijí. 20. století bylo takto zpětně hrozné a 21. není o moc lepší. Kdo je trochu depresivní, ať to raději nečte.


Vrátila jsem se ke Cormoranovi po několika letech a nezklamal mě. Viróza v posteli se s touto knihou dá zdolat celkem v klidu. Je to sice dlouhé, ale nenudí.


Sice tam umře asi 100 lidí, samozřejmě kromě hlavního hrdiny, ale bavilo mě to. Není to tuctové čtení.


Tak trochu Panství Downton z Německa, vlastně Pruska. Všichni něco tají nebo mají vlastní touhy, příjemně se to čte. Těším se i na další díly.


Trochu zklamání. Předtím jsem od autora četla Sen o Gliwicích a bylo to skvělé čtení. V tomto románu mi postavy připadají trochu ploché a jejich chování je popsané nějak nabubřele a nevěrohodně. Asi jsem čekala víc. Dočetla jsem to, ale uchvácená jsem nebyla.


Znepokojivé čtení, jako vždy, když někdo cestuje časem. Sonda do současného Polska, zejména situace ve školství. Nedělám si iluze, že v polském školství je něco diametrálně jinak, než v českém školství. Další důvod znepokojení.
Po knize jsem sáhla náhodně a byla překvapená, jaké skvělé čtení. Půjčím si Černá a purpurová, těším se.


Druhý díl snad ještě lepší než první. S hrdiny jsem už byla seznámená, vyprávění plyne a je napínavé a plné zvratů.


Lehce z toho mrazilo. Jak snadno spadnout z normálna do smrtící žárlivosti.


Přečteno pro čtenářský klub kkvysočina na téma Draci a saně. Sice trochu odbočka, ale drak tam je a hraje velkou roli. Asi by mi pomohlo, kdybych před tím četla Silmarilion, takhle jsem se trochu ztrácela v tom, kdo je kdo. Taky to chtělo hodně listovat na předsádku s mapou. Ale celkově hodně dobrá kniha, asi si i ten Silmarilion přečtu.


(SPOILER) Přečteno pro čtenářský klub kkvysočiny. Asi bych se jinak nedonutila. Plastický obraz všeho možného okolí z viktoriánské Anglie. Jidlo, oblečení, interiéry domů, způsob práce v nevěstinci. Hluboké rozdíly mezi vrstvami obyvatel. Nejvíc mě ale na knize zaujalo, že nemá žádný konec. S těmi postavami to nijak nekončí. Tolik slov a nakonec nic.


Velmi zdařilá nápodoba staré dobré Agáty. Zajímavá zápletka i prostředí.


Vlastně se mi kniha zase tak nelíbila. Čekala jsem víc. Vyústění je až příliš předvídatelné. Pěkné čtení, ale bez dopadu.
