Pavlaj komentáře u knih

Irské reálie byly zajímavé, ale po Z písku a popela jsem čekala o malinko víc. Asi mi vadilo, že celá zápletka Anne, jejího dědečka a cestování časem byla prozrazená brzy po začátku, takže pak už bylo jasné, jak to celé skončí.

4 02.11.2021

Kniha mého dětství, o kterou jsme pak přišli při stěhování. Vyprávění je to tak kruté, že jsem ho tehdy snad ani celé nepřečetla. Ale obrázky, ty jsem znala nazpaměť. Fotky Sedícího býka, Rudého oblaku a Geronima zformovaly mojí představu o Indiánech víc než mayovky. Takže teď to bylo krásné setkání po velmi dlouhé době, s obrázky i s příběhy, které se k nim vážou.
Ale věřím, že kniha je to zajímavá pro všechny. A když už je sláva indiánských bojovníků pryč, měli bychom si jejich příběhy aspoň pamatovat.

4 27.10.2021

Vůbec se nedivím, že je kniha považovaná za takovou senzaci, protože je to vážně bomba. Krátké kapitoly mě nutily číst pořád dál a v druhé půlce jsem se nemohla dočkat, jak to dopadne. 250 stránek a jeden život chudé a nevzdělané černošky. Autorka tam dostala všechno - násilí na ženách, LGBT, emancipaci, rasismus, ženskou solidaritu, kolonialismus, víru, smysl života... Přitom je to přirozené, uvěřitelné, napínavé, zajímavé jazykem i formou.

7 17.10.2021

Na to, že bylo napsáno před 130 lety, se překvapivě snadno a pěkně čte. Poutavý děj, reálné, i když rázovité postavy - hajní, pytláci, celníci, nešťastné manželky, kněží, co se plahočí hodiny a dny, aby dali poslední pomazání... A ty popisy přírody, ty braly dech. Je to hrozná fráze, ale stará Šumava na stránkách fakt a doslova ožívá před očima.

26 14.10.2021

Co mi na románu přišlo výjimečné, je, jak autorka dokázala oddělit dva vesmíry. Ten vnější - historické události, které přes to, jak „velké“ jsou, tu slouží jenom jako kulisa. Před ní se odehrává to hlavní, o čem kniha je - mikrokosmos rodinných a milostných vztahů. Někdo se trápí, stárne, umírá, jiný se rodí, roste, miluje, nenávidí…
Rozdělení do tří časových dějství je taky super. Romantická první republika, kterou sledujeme naivníma očima Zuzanina dětství. Dusno a nejistota po nástupu Hitlera, když dospívání tří přátel přinese napětí i do vzájemných vztahů. A pak peklo protektorátu, války a holocaustu.
Úsporný styl psaní mi přesně sedl a postavy se mi rychle dostaly pod kůži (ani ne tak Zuzana, zato všichni ostatní). Jsem v šoku, kolik vynikajících českých spisovatelek máme, jak se nebojí složitých historických témat a jak výborně se jim daří je přibližovat.

23 03.10.2021

Kniha obsahově určitě vynikající. Je ale tak hutná, že se mi nečetla lehce a informací bylo tolik, že si nejsem jistá, kolik mi z nich v hlavě zůstane. Marshallovo V zajetí geografie - deset map bylo o hodně jednodušší a přehlednější.
Co se mi líbilo, je, že Kaplan (na rozdíl od Marshalla) zdůrazňuje, že geografie je jen jedním z determinujících faktorů, že taky existují nějaké hodnoty a vize jednotlivých států a společností, a ty je třeba brát v potaz.

8 01.10.2021

(SPOILER) Rodina, která má všechny předpoklady být normální a šťastná. Dva rodiče, kteří milují své děti i sebe navzájem. Akorát že si vytáhli špatný los v podobě těžké nemoci jednoho z dětí a čelí nemožným volbám. Matka dělá vlastně všechno špatně – protože rozhodnout se „správně“ znamená nechat svoje dítě umřít. Sofiina volba a noční můra každého rodiče. Kdo nemá děti, tak knihu asi úplně nepochopí, kdo je má, ten ji obrečí.
Obdivuju autorku, jak se jedna každá její kniha zaměří na nové (a kontroverzní) téma, které se snaží prozkoumat ze všech možných úhlů a pohledů. Začínám si zvykat i na její nečekané konce. SPOILER: Kate v pozadí jsem tušila, Jesseho zápletku taky, ale úplný závěr mě teda dostal. Zaplaťpánbůh za právníkovy hlášky, proč potřebuje asistenčního psa, aspoň nějaké odlehčení.

13 24.09.2021

Zajímavé, ale asi jsem čekala o trošičku víc. Politiku v USA sleduji docela pozorně, a to je možná kámen úrazu - vlastně jsem se o americké politice a „rozpojenosti“ států nedozvěděla nic moc nového. Pro laika je rozhodně poučné, kolik práce je za jedním jediným rozhovorem nebo jednou reportáží. Také oceňuji snahu poskládat jednotlivé zážitky do tří ucelenějších oddílů. Přesto jde spíš o zápisník zpravodaje než o hlubší analýzu, proč jsou Spojené státy víc rozpojené než spojené, a na přiblížení běžného života v USA mi Americký deník Jany Cíglerové přišel zajímavější.

8 18.09.2021

Čas mezi šitím zatím neznám a nemohu srovnávat, ale Mise zapomnění za mě dobrý. Trocha historie Španělska i Kalifornie, pěkně propojené. Krize po rozvodu, potřeba nových začátků, poznávání nových kultur, sestavování minulosti ze střípků tříděné pozůstalosti - nic úplně světoborného, ale zaujalo mě. Po přečtení mám chuť zažádat o Fulbrightovo stipendium a vyrazit objevovat nové světy.

2 18.09.2021

Hanu jsem dlouho odkládala, asi mi nebylo příjemné, jaký je okolo ní povyk a jak je jí všude plno. A byla to chyba. Protože povyk je okolo ní právem. Krásný a silný příběh, ale hlavně mi přesně sedl autorčin styl vyprávění. Přímočarý, bez patosu, ale s brilantně vystiženými charaktery. Knih o holocaustu jsem četla dost, ale tahle mě hodně zasáhla. Ne scénami z Terezína a Osvětimi, ale tím, co se dělo na obyčejném českém městě před deportacemi židů i potom, co se vrátili. Vlastně jsem si uvědomila, že moji rodiče a prarodiče si tu dobu prožili - a nikdy o ní nemluvili. Patřili k těm, kdo přešli na druhý chodník, když potkali sousedku se žlutou hvězdou na kabátě? Snažili se pomoct nebo se omlouvali tím, že mají doma malé děti a nemohou riskovat? Nesoudím, jen mi naplno došlo, jak těžké to tehdy všechno bylo.

43 08.09.2021

(SPOILER) Zajímavý námět i prostředí, krásně zpracované. Čirá lyrika v próze, přitom to téma - předsudky, opuštěnost - je tak těžké. Konec mě uvrhl do morálního dilematu, ze kterého jsem se ještě nevyhrabala. Měla právo, neměla právo? Neměla, samozřejmě. Ale pochopit se dá.

25 11.08.2021

(SPOILER) Tyhle prvotiny od Leily Meacham jsou spíš jednohubky na jeden večer než skutečné romány a se somersetskou ságou se nedají srovnávat. „Křehký, klasický milostný příběh“ slibovaný v anotaci to teda určitě není. Je to plnohodnotná červená knihovna, jenom s kvalitnější obálkou. Hezké byly kulisy Colorada, a to je asi tak všechno.
SPOILER: To závěrečné jakože překvapení a la Hospoda Jamajka bylo jednak průhledné a jednak okopírované.

2 08.08.2021

Obávám se, že politická situace v USA velkou mírou určuje politický vývoj celého (minimálně toho našeho zatím demokratického) světa. Pokud se nepodaří zabránit úpadku demokracie v její kolébce, bude o hodně těžší mu zabránit jinde. Autokrati ztratí zábrany, okopírují úspěšné techniky jako „fake news“, „stolen elections“, a jsme v …… Nezbývá než se modlit, aby se v GOP a na FoxNews prosadilo netrumpovské křídlo a GOP se vrátila k McCainově myšlence majáku demokracie. Zatím to na to ani náhodou nevypadá.
P.S. Proč to vůbec čtu, takový knihy. Jenom mám větší a větší vztek. Ale ano, ten exkurs do historie obou politických stran byl velmi zajímavý. Překvapilo mě, že už dvakrát byl v amerických primárkách těsně před zvolením nebezpečný populista s autokratickými sklony, ale pokaždé ho na poslední chvíli někdo zastřelil. Což dost testuje moji víru v nenásilí (vtip).

5 03.08.2021

Doplnila jsem si těch pár povídek, které nejsou ve výběru Dobrého člověka těžko najdeš (Odeon 1988). Asi jsem čekala, že když se ty povídky nedostaly do výběru, budou o něco slabší. Ale chyba lávky, zase jsou vynikající, jedna jako druhá. Fantastické vykreslení postav i prostředí, kruté absurdní konce.

3 01.08.2021

Jedna ze dvou knih s názvem na 21 písmem, které jsem doma objevila, když jsem potřebovala pohnout s čtenářkou výzvou. Historický román o reálné postavě americké války za nezávislost zněl fajn. Na druhou stranu autor – komunista, který byl v ČR vydáván v 50. letech, zněl sakra podezřele. Dala jsem knize šanci a rozhodně nelituji.

Vylíčení ekonomické stránky americké revoluce je fascinující. Taky mi poprvé naplno došlo, jak významnou roli hráli židé při vzniku nezávislé Ameriky a jak moc byla zase pro ně Amerika zemí zaslíbenou. Příběh skromného, nedoceněného a téměř zapomenutého žida Hayma mě úplně dojal. Možná zaslouží ještě vyšší hodnocení, ale přece jenom jsou některé pasáže psané moc pateticky (podle Goodreads je psané pro děti, při čtení jsem to nepoznala, ale vlastně asi jo).

3 31.07.2021

Mé první setkání s autorem a bylo to ……. dost zvláštní? Asi chápu autorův záměr i zamýšlené poselství, ale bylo to moc okatě moralizující. V podstatě stejnou myšlenku zpracoval Dickens ve Vánoční koledě už před 180 lety vtipnějším a přímočařejším způsobem. Taky se mi zdá, že právě ti lidé, kteří v životě zažili velké ztráty, většinou nejsou krutí a zatvrzelí, spíš jsou laskaví a soucitní. Takže mi ten hlavní hrdina přišel papírový, neživotný a nevěrohodný.

2 27.07.2021

Rwandská genocida z jiného, širšího pohledu než jen příběh Hotelu Rwanda. Těžké na čtení kvůli detailnímu popisu složitých procedur a byrokracie OSN. Což je ale logické, protože složité procedury a byrokracie OSN byly jedním z důvodů, proč svět nedokázal genocidě zabránit. Dá se vůbec očekávat, že organizace, kde se má shodnout 193 zemí, bude flexibilní? Nebo že bude akční Rada bezpečnosti, kde má právo veta komunistická Čína? Nebo že bude ve světě zasahovat některá ze světových velmocí, za což bude všemi zpětně zkritizována? Smutné mi připadá, že neexistuje žádný mechanismus, jak občanské konflikty hodnotit a jak rozhodnout, kdy je mezinárodní zásah vhodný a kdy je kontraproduktivní. Nepodařilo se zabránit genocidě ani na Balkáně ani ve Rwandě a nejspíš se to nepodaří ani v budoucnu.

4 26.07.2021

(SPOILER) Čirý impresionismus. Akorát že v impresionismu je důležité světlo, a tady jsou hlavně obrazy temnoty, nostalgie, smutku. Občas protkané krásou, ta je ale vždycky chladná, ledová, neosobní. Podobné knihám Per Petersona.
První polovina příběhu, kde autorka kreslí obraz temného jezera s vrakem plným obětí na dně a dvě opuštěné holčičky, byla úchvatná, ale pak jakoby příběh ztratil tempo. Nebo se vydal cestou, která je mi cizí. SPOILER! To, v čem hlavní hrdinky viděly vzpouru od konvencí, jako záškoláctví nebo hromadění odpadků, na mě působilo jako obraz úpadku. Předpokládám, že happy end byl v tom, že Ruth a Silvie zůstaly spolu a získaly svobodu a volnost. Ale žít život v zimě, špíně a naskakováním na vlak? Nevím, zrovna tenhle aspekt asi nechápu. Za mě Gilead a Lila pořád nejvíc.

3 23.07.2021

Druhý díl už se definitivně posunul od zamilovaného YOLI k dobrodružné pohádce, děj se přesouvá z paláce do pouště a jak říká František Hrubín „žhne tu slunce z pouští, z holých skal“. Temné kletby, knihy kouzel, létající koberec, mágové čtoucí z hvězd a ovládající oheň, okřídlený had, dívka, která chytila měsíc. Nádherným prostředím pouště se mi druhý díl líbil ještě víc než první. A že postavy končí buď svatbou nebo smrtí? Je to pohádka a tak to v pohádkách chodí.

26.06.2021

Trocha romantiky občas nezaškodí a tenhle retelling Pohádek tisíce a jedné noci má spoustu předností. V souladu s původní předlohou je Šeherezáda odvážná a duchapřítomná, palác plný intrik a zahrady voní po růžích a po jasmínu. Chálidovi autorka vymyslela důstojnou záminku k vraždění svých nevěst a udělala z něj charismatického úžasňáka. Ctí i původní žánr a napsala něco mezi milostným příběhem a dobrodružnou pohádkou, kde nechybí otrávená jídla, rychlí koně, věrní sokoli a moudří beduíni. Za mě spokojenost, knížka má svoje kouzlo.

6 25.06.2021