Pawlis
komentáře u knih

Literatura osekaná jen na to nejnutnější - a jak úžasně to funguje. Jazyk tak strohý, že z něj sálá jediný cíl, a to přežít. Depresivní výlet napříč spálenou Amerikou, otec a syn, vozík, revolver a s každým dalším řádkem postupné vychládání naděje, že z toho všudypřítomného popela ještě někdy něco povstane.


Tuto knihu nelze vlastnit, tuto knihu lze jen nechat, aby o nás pečovala...


Nejlepší kniha od Dostojevského = nejlepší kniha, co kdy byla napsána.


Lydia je mrtvá, tato knížka pro mě bude ovšem nesmrtelná.


Ke komentářům týkajícím se autorova vizionářství... Orwell nepředpověděl budoucnost, "jen" precizně popsal, jak fungovaly krvavé revoluce už mnohokrát předtím, a tudíž jak budou fungovat i nadále.


Remarquea jsem četl hodně na střední a kvůli tomu jsem si později myslel, že to vlastně asi zas tak dobrý nebylo. Na záp. frontě klid jsem si ale přečetl znovu a zjistil jsem, že minimálně tato kniha tak dobrá rozhodně byla.


Poklad plný úžasných nápadů. Hlavní zápletku považuji za jednu z nejlepších, co byly kdy vymyšleny. Kafka ve vrcholné formě; těžko pochopit, že mohl takové dílo se zklamáním odložit...


Úžasná kniha. Doufám, že na tuto knihu o paměti naší identitě nikdy nezapomenu:)


Pasáže z vězení jsou skvělé, ale ty výlety do minulých životů jsou naprosto nezajímavé. Na jedné straně úžasná oslava lidské svobody (v kazajce), na straně druhé odbyté povídky jak rychloprózy z rodokapsu.


Člověk se z tohoto románu dozví opravdu mnoho - na román možná až příliš mnoho.


McCarthyho Cesta ušitá na aktuální dění, jen možná trochu horkou jehlou.


V rámci odstavce geniální, ale číst to celé jako román bylo až příliš podobné utrpení. Neuvěřitelný rozpor mezi stylistickou dovedností a neschopností udržet románový celek.


Na rozdíl od knih, které používají vulgární vyjadřování vypravěče (a zároveň hlavního hrdiny) jen pro efekt, tady se za všemi těmi sprosťárnami skrývají skvělé postřehy a nápady. Sice jsou na teenagera až moc trefné a veškeré jejich formulace a přirovnání až moc originální, ale na to už jsme u knih psaných v 1. osobě nějakým "mladistvým" už zvyklí. A hlavně se u této knihy člověk tak děsivě pobaví, že je za tento typický přehmat nakonec rád.


Jazyk osekaný jen na to nejnutnější stejně jako holý boj o přežití, který se z pobytu na ostrově stává. Autorova záliba v McCarthym a jeho vlastní život vyústily ve výbornou novelu. Jen ten závěr mi přijde už zbytečný, ale kdoví, možná právě takový byl nevyhnutelný.


Popisy města a jeho jazyka byly naprosto brilantní, samotný nápad s "knihou" taky, jen ty příběhy z knihy mě moc nenadchly.


Opět gejzír výborných nápadů a opět přehlídka originálních magorů. Jen mám pocit, že už se ta originalita (asi svou vyhroceností) začíná trochu opakovat.
