petaSk
komentáře u knih

Thriller plný přemrštěných citů, jak z telenovely. Bambulovitý hrdina a jeho mlčící femme fatale, aspoň se to tak ze začátků zdá. Rozuzlení příjemně překvapilo, ale z průměru knihu už nevytáhlo.


Vděk je útlá knížečka o tom, jak nás všechno opouští, přesto s láskou vzpomínáme na příležitost, které nám někdo poskytl a laskavost můžeme projevit někomu jinému.
Knihu jsem měla přečtenou během pár hodin a dodala mi přesně, co jsem čekala: malý lidský příběh o lidské dobrotě, vzpomínkách a o tom, jak si vážit všech těch drobných věcí, které se nám dostávají. Četla se mi dobře a hezky.


[audiokniha]
Nejsem cestovatel, a už vůbec ne baťůžkář. O to více mě lákalo si poslechnout knihu člověka, který takový je. Kniha je popisem příhod poutníka, mladého kluka, který se těší pohostinnosti místních, bojuje s puchýři, rozhodnutím, kde umístit svou hamaku na spaní a zda se zúčastnit různých oslav, na které ho místní berou. S Ladislavem Ziburou spíše prožijeme každodenní neplánovaná dobrodružství při setkání s místním koloritem, než chození po památkách nebo hluboký vhled do kultury. Prostě zábavné čtení o putování kluka, co se pěšky vydal na výlet do Jeruzaléma :-)


Kniha za pár korun klame tělem. Na začátku se zdá být tuctovým thrillerem, ale mění se před očima. Mění se zápletka, mění se hrdinka. Styl psaní je syrový a nekompromisní a sednul mi. Místy mi děj dost brnkal na nervy.
Hodně příjemné osvěžení v záplavě zaměnitelných thrillerů.

[Audiokniha]
Přála bych si mít schéma v knize probíraných témat s příklady a závěry a nalepit si ho jako plakát na stěnu, abych ho měla pořád na očích.
Perfektní dílo o myšlení, o tom, jakých chyb se dopouštíme - v nejedné jsem se poznala.
Knihu si budu muset někdy poslechnout ještě jednou nebo 10x, protože zahrnuje tolik informací, že to můj mozek nebyl schopný pobrat, hlavně si pamatuji efekt ukotvení - budu si muset dát pozor na to v jakém pořadí uvádím různá čísla :-D
Formu audioknihy jsem zvolila, protože tištěnou knihu jsem kvůli její úmornosti nebyla schopna dočíst. Jenže! Myšlenky se toulají a audiokniha hraje dál, takže to taky není ideální. Pokud máte problémy se do knihy dostat, doporučuji audioknihu, ale jinak určitě tištěná kniha je mnohem lepší, ať už kvůli poznámkám pod čarou nebo kresleným schématům.


Jak hodnotit motivační knihu? Už v ní samotné se píše, že podpora zvenčí je k ničemu. Válka umění vás povznese, nakopne, ale energie z ní vydrží jen po dobu, kdy knihu čtete nebo nejvýš pár dní poté, co s ní skončíte.
Kniha nenabízí nástroje, jak psát, od toho tady jsou jiné publikace, popisuje pohled známého spisovatele na psaní, na múzy a na to, čemu on říká Odpor, někdo jiný to nazývá prokrastinací, strachem, leností. Oproti jiným knihám je tato pojata o něco více mysticky.
Myšlenky v knize jsou formulovány krásně, ale pořád jde o známé poznatky:
1) sednout si a tvořit
2) setřídit si priority a věnovat se důležitým věcem (umění) před urgentními
3) nestarat se o to, jak vaše dílo bude přijato
4) být sám sebou a nesnažit se ostatním zalíbit
5) dělat, co mě naplňuje
V podstatě je to pořád dokola. A je hezké o tom číst, ale kdo skutečně tvoří, číst o tvoření nepotřebuje. Jiní si stále dokola kupují příručky, o tom jak začít.
Co podobné knihy přináší? Sdělení, že v tom nejste sami.


Kniha o rodině, lásce a vztazích v nich. Hlavní hrdina Marco, oční lékař, nás provádí svým životem napříč desetiletími pomocí dopisů, vzpomínek a SMS. Vyprávění není chronologické, i když částečně spěje od mládí ke stáří.
Líbil se mi způsob psaní, místy horečnatý, jindy plný výstižných dialogů. Myslím, že autorovi se dobře podařilo vystihnout spletitost vztahů.
Co mi ale chybělo, byl popis vztahu k Luise, protože ačkoliv to byla Marcova životní láska, nedostala jsem v knize k tomu žádný důkaz, jen fakt, že je to životní láska, což měly podpořit jen dopisy, kde to je už hotová věc.
Konec byl slabší a na mě příliš utopistický, ten člověk budoucnosti mi trochu naháněl husí kůži, což je oproti Marcově pocitu naděje asi to, co autor nezamýšlel.


Lehce fantaskní životopis o Madame Tussaudové se hlavně zabývá jejím dětství a dospíváním, mnohem rychleji prolétneme věk do čtyřiceti let a její život v Londýně je shrnut na pár posledních stránkách.
Autor sám se v doslovu přiznává, že i přes rešerše nechal tvořit hlavně svou fantazii, aby vyplnil bílá místa, o kterých nenašel informace. Podle toho, co jsem našla, tak upravil změnil i fakta, která dostupná jsou.
Kniha samotná má zajímavé postavy, z nichž každá si projde svým vlastní vývojem. A ač jsem spolu s Marii na mnoha místech skřípala zuby, nemůžu říct, že bych si ji obzvlášť oblíbila. Možná za to mohlo její zvláštní vyjadřování hraničící s chytrolínstvím. A zřejmě bylo autorovým záměrem, že i v dětském věku mluvila jako stará žena.
Příběh je místy morbidní, jelikož se hemží popisem vnitřností, useknutými hlavami a zvláštní posedlostí těly.
Život Marie se odehrává na pozadí francouzské revoluce, kdy všichni víme, jak skončí, a dostavuje se pocit z neodvratnosti osudu. Taky se tady setkáváme se spousty známých osobností z daného období, jak procházeli voskovým kabinetem.
Knihu k přečtení určitě doporučuju, ačkoliv spíše než plnohodnotný životopis se jedná o fantazii, která mi v lecčems připomínala Barona Prášila, i když postrádala nadpřirozené prvky.


Útlá knížečka, které její strohý styl svědčí. Kim Čijong je postava založená na statistikách o průměrné ženě, která se potýká se sexismem a přehlížením. Která je svědkem toho, jak se zásluhy přidělují mužům a od žen se čeká, že se postarají o domácnost, aniž by za to čekaly jakékoliv ocenění. A Kim Čijong se z toho jednou "zblázní" a vypráví příběh svého života, který je příběhem její matky, babičky a mnoha dalších žen.
Skvělá kniha o dnešní Jižní Koreji a za mě velké doporučení.


Výborná kniha. O období Belle Époque jsem neměla ani tušení, i když to období znám a jakousi mlhavou představu jsem měla. Ale Barnes mi vylíčil její obraz, a to zábavnou a přitom fikcí nezabarvenou formou. Člověk by si myslel, že v tom čtvrtstoletí se zrodila většina velkých umělců, a možná to tak bylo.
Přála bych si, aby mi podobné knihy představily i další historická období.


Říkala jsem si, že Steampunk už mě dávno nebaví, že těch knih už je tolik a proč autoři nepíšou i z jiného období. A pak se objeví kniha jako Čaropisci a já tu knihu miluju. Technika skribování byla skvělá, stejně jako postavy, ačkoliv hlavní hrdinka mi trochu lezla na nervy a ta romantická linka - no, mám dojem, že autor se spíše svezl na současné vlně a požadavcích společnosti.
Doufám, že bude další díl.


Drsná cyberpunková pohádka.
Jane je jediný člověk v podivné továrně, ve které pracují vykořisťované děti. Není cesty ven, dokud nenajde mechanického draka.
Myslíte si, že jde o příběh přátelství mezi drakem a malou dívkou? Omyl. Jejich vztah je nelítostný stejně jako celá kniha.
Dcera železného draka je kniha o dospívání a hledání si místa ve světě podivných bytostí a krutých rituálů. Ve světě konzumu a zneužívání. Ale jiný svět Jane nezná a stejně jako ostatní obyvatelé, i ona se snaží přežít. Stejně jako každý člověk.
Nejprve mě prostředí továrny a podivné dětské tlupy nezaujalo, ale sotva se dostala Jane na drakovi ven, už to jelo. Tohle je šílená směsice zkažené pohádky a drsné poetičnosti. Zatím nejlepší kniha roku. Naprosto mi sedl styl, příběh, postavy a ta podivná směs mytologie a vyprázdněného konzumu.
Pro mě byla Dcera železného draka naprosté zjevení. Je to ale jeden z těch titulů, který vám buď nic neřekne a hodíte ho do odpadu nebo si ho zamilujete pro svou jedinečnost a nekompromisnost.
A Jane je skvělá, žádná nanicovatá hodná holka.


Chvilku jsem měla problém se začíst do trochu složitějšího stylu psaní, ale jako vždy to rychle odeznělo.
Mám ráda knihy, které mi skrz zajímavý příběh přiblíží dějiny nějaké země nebo oblasti. O konfliktu v Severním Irsku jsem samozřejmě neměla ani potuchy. Hlavní hrdinka se potýká s omezeními danou komunitou i neodbytným Mlíkařem, který ji uvězní v pasti klepů.
Výborná kniha.


(SPOILER) Na knihu jsem slyšela samou chválu, byl jí celý instagram. Těšila jsem se (a taky trochu bála) na příběh, který mě rozseká, protože pokud jsem na něco citlivka, tak to jsou strádající děti.
Kniha je rozdělena do tří částí. První je vyprávěna z pozice malého Štěpána, od kterého odešel tatínek a on zůstal sám s maminkou v chudobě. Myslí si, že je mamince na obtíž, že ji stojí moc peněz a otec se příliš změnil a zdá se, že o syna už nestojí.
První část byla nejvydařenější, i když už z ní čišela až příliš velké bolestínství.
Druhá část je popisována z pohledu maminky Elen, která pracuje v Bille jako prodavačka. Scény z Billy se ale příliš opakovaly, bylo to až ubíjející číst. A autorka v ranách osudu ještě přitvrdila.
Ve třetí části se vracíme k už staršímu Štěpánovi, který se proměnil...nebudu říkat jak, ale jeho proměna byla pro mě zklamáním, knihu totiž tak trochu shodila svou neuvěřitelností.
Nejvydařenější pro mě byla první část, a kdyby autorka zůstala u ní, udělala by nejlíp.
Za mě zklamání, čekala jsem od příběhu více relatiy, ale spíše se mi zdálo, že se mi až moc snaží hrát na city.


[audiokniha]
Nejdříve jsem viděla seriál, pak se pokoušela začíst do knihy. Nedařilo se mi to. Nakonec jsem sáhla po audioknize, a to bylo to pravé ořechové.
Bála jsem se, že když už znám seriál, tak kniha mi toho moc nedá, ale moje obavy se nevyplnily. Předloha skýtá spoustu materiálu, který se do seriálu nevešel. Spoustu o motivaci postav jsem se dozvěděla až z knihy. Jen mě dost překvapilo mládí všech hrdinů, jelikož v seriálu se mi zdáli všichni tak o 10 let starší.
Pokud váháte, zda se do knihy pustit jako já, už neváhejte :-)


Před pár lety jsem četla knihu Konec prokrastinace, která se zabývala stejnou oblastí: návyky. Publikace od Petra Ludwiga byla stručná, plná obrázků a výstižná. A stejně jako Atomové návyky to byl soubor doporučení, které autoři sesbírali. Atomové návyky jsou taky skvělou knihou, prostou na balast, kterým se podobné příručky jen hemží. Každá kapitola se zabývá jedním nástrojem k budování návyku. Vysvětluje souvislost s lidským chování a motivací, a jak s nimi daný nástroj funguje. Je zde více informací i celkových metodik, než v Konci prokrastinace. Přesto se Atomové návyky četly lehce a jsou snadno pochopitelné. Je dobré si ale kapitoly dávkovat a zavádět do vlastního života. Cítím ale, že po knize je třeba sahat častěji, jak tomu u podobných knih bývá. Protože to, jestli věci fungují, nepoznáte z přečtení.
Atomové návyky doporučuju. Hodně informací z nich pro mě nebyly novinkou a dávno je využívám, přesto jsem zde našla i spoustu nových poznatků. Za mě jsou Atomové návyky jednou z nejlepších knih z oblasti osobního rozvoje.


Fajn survival, dokonce bych se obešla bez té thrillerové složky. Konec se mi líbil. Postavy akorát zábavné na to, aby vám nevadilo, že umírají jak na běžícím páse. Děj rychle odsýpal. Pozadí zápletky ale docela na hlavu.


Příběh, ve kterém se krize neodehrává mezi obyčejnými lidmi, ale v krizovém centru, mezi politickými špičkami, vedením elektráren a hackery, kteří situaci řeší. Tenhle úhel pohledu mi byl milejší než předpokládaný survival a mizérie potřebných lidí. Co mě už tak ale netěšilo byl "superhrdinský status" Piera Manzana, nepřehlednost a propletence, ve kterých se děj ztrácel. Příliš zbytečných technikálií na úkor čtivosti. Ne příliš sympatický a uvěřitelný hrdina, přestože se jednalo o programátora :-D Přesto fajn thriller o hrozbě, která není nereálná.


Nejvíce se mi líbila atmosféra severských lesů, ale jinak se jedná o velmi průměrnou knihu, která za mě do žánru nepřinesla nic nového. Možná, že mladším čtenářům se bude líbit víc, díky věku hlavní hrdinky.


Tohle mi dalo hodně zabrat, ale stálo to za to. Strašně chytrá sci-fi fantasy historie :-D psaná s nadhledem a s láskou k filozofii, vědě a lingvistice. Postavy byly pestré, a hlavně Tristan byl můj oblíbenec. Vědecky podložená magie, cestování časem a originální vyprávění formou, deníků, dopisů, reportů - většinou mi to vadí, ale tady to pasovalo.
