petr_ komentáře u knih
Tato kniha se mi nečetla dobře i když byla zajímavá. Fiktivní historie z Velké Británie, která podepsala po porážce Francie mirovou smlouvu s Německem a co z toho mohlo být. Naprosto deprimujícím způsobem na mě zapůsobilo prostředí válečné (nebo poválečné) doby, celá Evropa podlehla nacionálnímu totalismu.
Vlastně je to kniha o nesprávných rozhodnutí, ať už jedinců, nebo lidí s politickými pravomocemi, což vlastně byla politika appeasementu, které způsobují osobní i národní tragédie, kdy je čím dál obtížnější zvrátit nežádoucí stav.
Takže členové odboje, riskovali životy a čelili fašizaci země. V knize je dobře popsáno napětí, které museli snášet lidé pracující pro odboj, aby splnili svoje úkoly. A to bylo to, co na mě působilo až mrazivým dojmem a měl jsem z toho nepříjemné pocity během četby. Ptal jsem se sám sebe, zda bych něco takového dokázal.
Ani mi nevadí, že příběh nemá žádný velký konec, nebo odhalení, protože popis toho, co všechno je člověk schopen udělat i za cenu, že bude ubližovat jiným lidem je podle mě naprosto přesný.
Zajímavá je také spojitost celé fašistické společnosti v Anglii s poměry na internátní škole, tak jak ji Frank prožil. Někteří lidé budou zlí, pokud jim to jejich okolí bude tolerovat.
Historický román z Arménie. Jaké šance má národ, který žije mezi dvěma navzájem znepřátelenými velkými říšemi. Tento stav se projevuje i uvnitř království, kde jsou knížata rozdělena na příznivce Persie nebo Byzantské říše. V podstatě lze konstatovat, že vše je marnost. A vše končí špatně. Obávám se, že zkušenosti Arménů následujících letech až do současnosti nejsou o mnoho lepší.
A vlastně to nekončí ani dnes. Podívejte se co se dnes děje na Náhorním Karabachu, aniž bych posuzoval podíl viny jednotlivých zúčastněných národů.
Zlatý kompas je zlatý kompas, kniha se mi líbila, ale nic nového jsem v ní neobjevil. Začátek je pěkný plný děje, ale po povodni se Malcolm s kámoškou a malou Lyrou pohybují z bodu A do bodu B, pak do C atd. Proplouvají po povodni z jednoho místa do druhého a tam se něco stane. Vztah Lyřiných rodičů je stejně nejasný, jako v ostatních knihách a jedniným přínosem je vysvětlení, kde se dostala Lyra k alethiometru .
Je to útlá knížka ale její čtení je náročnější. Oceňuji styl autora, který dovede psát zajímavé příběhy, nad kterými se musí čtenář zamyslet aby je vstřeba.
Jako ve většině Páralových knih, hrdinové bojují se všedností, která se jim dostala pod kůži, aniž to vědí. Žijeme v totalitě, ve světe se zničeným prostředím a jen okrajově víme, že to není v pořádku. Začneme s tím bojovat, něčeho dosáhneme, ale zjistíme, že zlo nevymizelo, ale projevuje se v jiné podobě a ještě horší. Můžeme jenom přemýšlet, jestli někdy lidé dostanou dost rozumu, aby svoje problémy vyřešili správným a účinným způsobem.
V této knize opět mágové přesvědčili veřejnost jací jsou to břídilové. Pokud jim někdo dá moc, tak to moc špatně skončí. Mrakoplaš je přinucen zachraňovat co se dá. Největší úlet však jsou apokalyptičtí (nebo Jakokalyptičtí?, nejsem si jist) jezdci, kteří skončí v putyce a patřičně opilí si nechají ukrást koně. Jediný SMRŤÁK si musí zachovat patřičnou úroveň a dobrou oragnizaci práce. Kniha mi dala to co jsem očekával.
Kompletní údaje o Vilémovi z Rožmberka a o domíniu Rožmberků vůbec. V knize se píše o životě na rožmberském panství o studiu a politickém vývoji Viléma.
Vliv Rožmberků v českém království byl velký a nejvýrazněji se projevili poslední rožmberkové. Je zde dobře zdokumentovaná snaha polských šlechticů o to aby se Vilém stal polským králem. Ale i když to byla pro Viléma lákavá výzva, věděl, že musí být loajální k Habsburkům.
V knize je také možno se dočíst o hospodářství Rožmberků a další zajímavé údaje.
Opět jsem se pobavil nad zmatky, které dokáže Mrakoplaš způsobit a zase od nich rychle utéct.
Musím obdivovat intuici mágů, když teleportovali zapálený kanón do neviditelné univerzity a zhasli doutnák a zase ho zapálili, když kanón teleportovali zpátky, což mělo také důsledky.
Mrakoplašovo zavazadlo si také přišlo na své akorát si nepamatuji, zda celá rodina zavazadel, nepronáledovala Mrakoplaše.
Je to prostě něco jiného, než-li číst o ruské revoluci.
U této knihy bych tošinku v hodnocení ubral, protože mi asi unikla pointa. A nebo si ji budu muset přečíst znova.
Polyxena jako poslední r Rožmberků po přeslici byla zajímavá osoba. Vlastně díky ní se část majetku domínia dostala Lobkovicům.
Z knihy vyplývá, že měla rozsáhlé kontakty a vliv v českých zemích.
Zajímavý je i pohled němců na nacistickou politiku a na Hitlera.
Knihu jsem četl jako mladík, a četla se dobře jako téměř všechny Běhounkovy knihy. Je dobrodružná s dobře charaterizovanými postavami. Co chtít více ?
Dva svědci období třicetileté války jeden malíř a druhý filosof a pedagog. Autorka velmi pěkně popsala jejich tak rozdílný a přece stejný pohled na svět a události kolem nich.
Oba byli postiženi a za jejich názory je společnost potrestala. Rembrandt nastavil zrcadlo místní společnosti a ta jej připravila o majetek a postavení.
Komenský kritizoval panovníky a chtěl je upozornit na chyby ve společnosti. Musel odejít z domova, přišel o své dílo, které začal budovat znovu.
Dílo obou přečkalo mnoho let a je i v současné době aktuální.
PS. Sympatické je, že tato kniha má všitou záložku.
Řekl bych, že provázáním děje této knihy s Porodní bábou autorka doplnila pohled na dobu. Zatímco v této knize popsala dění v celé říši a vztahy jednotlivých vévodstvích a knížectvích, tak v porodní bábě popsala život nižší šlechty a poddaných. Takže bych viděl obě série jako jeden velmi dobrý celek.
Proto vůbec nechápu, proč takové pěkně knihy vydavatel nevybavil všitými záložkami, což je problém celé řady knih a vypovídá to o neúctě k takovým krásným knihám !!!!!
Souhlasím s tím, že se jedná o podrobné dílo o životě Napoleona Bonaparte, ale nutno dodat, že je poplatno době a místu svého vzniku. Je tam mnoho zajímavých podrobností z té doby, které však jsou znešvařeny poučkami a názory "vědeckého komunismu", jinak by tato kniha nemohla ani vzniknout.
Kniha se zaměřuje na vztahy Ruska a Evropy k císařství a důležité události a aktéry pomíjí.
Válka ve Španělsku je zde zmíněna jen tak mimochodem a stejně tak i úloha Welingtona, která je opomíjena, protože to nebyl nějaký průměrný vojevůdce, jak uvádí autor, ale člověk, který nalezl slabiny v taktice francouzských vojsk a dovedl je využít jak ve Španělsku tak v bitvě u Waterloo. Ale co jiného bych mohl očekávát od sovětského autora. Navíc podpora Anglie byla v napoleonských válkách rozhodující protiváhou, protože Anglie finančně podporovala protinapoleonské koalice (vč. Ruska). Proto dávám méně hvězdiček.
Kniha je to objemná, ale dobře stravitelná, takže jsem ji přečetl za dva dny.
Je to hezký příběh. V některých chvílích mě připadal trochu naivní, protože autor z hrdiny udělal takového super-hrdinu.
Trochu mi tam chyběly nějaké historické reálie, ale ke konci příběhu se to zlepší.
Tuto knihu bych považoval za vhodnou spíše pro mládež, ale to mi nebrání si ji také přečíst.
Na knihách Terryho Prachetta se mi líbí jeho laskavý pohled na svět a jeho humor. I tato kniha, ačkoliv není plná paradoxů jako příběhy ze Zeměplochy jsou tyto atributy jeho příběhů přítomny.
Ačkoliv Mau i Dafne pocházeli z odlišných prostředí, měli něco společného. Žili v konzervativních společnostech, které se snažily je zformovat k obrazu svému. Jak to dopadlo popisuje tento příběh, takže se může stát, že anglická dáma přežvýkává staré paní jídlo a vyrábí tradiční pivo na ostrově. Mau kterého události připravily o víru v bohy, začne jednat jinak, než by jeho soukmenovci očekávali a podaří se mu stmelit celou společnost, protože si je vědom toho, že sám by na ostrově dlouho nepřežil.
Příběh se mi líbil, protože neměl žádná nezajímavá místa a dobře se četl. Nechci rozebírat děj, ale vždy mě fascinuje, když se někde dočítám o historii v Itálii a jak složité byly vztahy mezi jednotlivými italskými městy, což dobře popisuje tento příběh. Proto v těchto místech byly znatelné zájmy okolních vládců, jako byli např. Lucenburkové, nebo Havsburkové, ale i jiní kteří využívali rivality, mezi jednotlivými italskými státy.
Trochu jsem se ztrácel v pochopení různých virtuálních realit. Děj mi připadal, jako když si děti hrají na stopovací hru. Tolik k ději, a bylo to napsané tak, aby to čtenáře neodradilo.
Nemohu říci, jestli se jedná o klasického Reynoldse nebo ne, protože je to první kniha, kterou jsem od něj přečetl. Podívám se po dalších knížkách tohoto autora, abych si udělal představu o jeho díle.
Příjemné čtení ve kterém nejsou přehnané akční scény s dobrou a zajímavou charakteristikou hlavních postav. Doufám, že pokračování bude stejně zajímavé.