Petra1324 komentáře u knih

Co dodat. To byla taškařice slečny Beatrice až do samého umilování. V době vydání musely být články, a následně i kniha, jako dopad meteoritu velikosti Westminsterského opatství přímo do centra Londýna. Text bohužel vyznívá jako brávíčkové články psané samotnými čtenářkami v rubrice partnerské vztahy a sexuální otázky.
Obvyklé postavy porno žánru - služebná, lady, komorná, učitelka, kamarádka, guvernantka nebo služka si to rozdávají s typickými protějšky – markýz, zpovědník, monsignor, komorník, vévoda, otec, lord, zahradník. Všude, vždy a pořád a všichni dohromady. Chyběl jen hasič, instalatér a zdravotní sestra a sekretářka.
Jak popisovat stále dokola to samé a neopakovat se. Mistr slova Wilde se snažil seč mohl o pestrost popisů, ale i tady došlo k monotematické nudě. Poslední stránky autor odbyl už úplně. Na parníku s námořníky a tři dny cesty!!! – to mělo docela vysoký potenciál na dalších aspoň dvacet třicet stránek. Zřejmě už zasáhla dobová cenzura.

Abych se při čtení nenudila, začala jsem počítat. Došlo ke čtyřiceti jedné souloži, z toho osm krát anální sex. O panenství nebo panictví přišlo dvanáct obcujících. Tři masturbace, patnáct orálních uspokojení, nepočítaně polibků, pár decilitrů ejakulátu (zde „odborně“ nazývané „mrdka“).
Pohlavní styk nebo sex je zde bušení, zprznění, rožnění, šukání, mrdačka, píchačka, šukec, prcání a zcela úřední - obcování. Pro masturbaci zvolil autor obligátní honění a lehce poetické prstění. Felaci nazval úplně bez nápadu kuřbička.
Názvy ženského klína jsou už nápaditější a autor se dostal na více než dvacet, vesměs romantických, názvů – kundička, skulinka, drahoušek, štěrbinka, uzoučká záležitost, propast lásky, jeskyňka lásky, neviditelná ruka, svatyňka, pipinka, pička, svátý grál, přístav, vráska lásky, svatyně, zásuvka lásky. A pak i přitvrdil, s kundou a kundiskem.
No a na penisech se pan Wilde přímo vyřádil, stejně jako slečna Beatrice a její přítelkyně a někteří pánové. Je jich přes čtyřicet, těch názvů. Některé i humorné. Ten Tvůj, miláček, klobása, klacek s rubínovou hlavičkou, topůrko, obrovitá žilnatá věc, příšera, váleček, pendrek, kopí, zbraň, kláda, pyj, nádobíčko, přirození, obluda, stroj lásky, sprostá hračka, ocas, Jeho věc, potvora, šíp lásky, oř, monstrum, panáček, péro, náčiní, pan Pták, stožár, motor lásky, aparát, čůrák, žihadlo, motor, mašina, beran, dýka, klacík, bimbas, ptáček a kláda.
Zkuste najít tolik názvů pro jiné části lidského těla, třeba ucho nebo koleno. Asi nenajdete. Jak je ta čeština bohatá!

„Konečně nás námořníci museli opustit a musím přiznat, že to byla ta nejchlípnější orgie, které jsem se kdy zúčastnila, jelikož jsem hned po jejím sladkém konci upadla do tak chatrného stavu, že ani můj pobyt na Madeiře už ničemu pomoci nedokázal a od té doby mě tohle mé požitkářství přivádí do hrobu. Ach! Přesto, existuje-li na onom světě blaženost, věřím, že to není nic jiného než věčná mrdačka. Amen! Déle již své pero neudržím.“

24 03.11.2023

Začátek knihy přesně vystihuje atmosféru konce osmdesátých let. Úplně se mi vybavovalo sídliště Krásno u řeky Bečvy ve Valašském Meziříčí. Tady autorce věřím každé slovo. Od 27. listopadu 1989 je to fikce vyšroubovaná do maxima. Fikce poskládaná ze všech možných způsobů potlačování lidských práv a svobod, které dvacáté století nabídlo.
Nejsem si jistá, zda by tehdejší vládnoucí garnitura byla schopna během pár dnů zkonsolidovat svou moc a nastolit tak tvrdý režim a znovu zasahovat do osudů lidí. Byla už v rozkladu a jela setrvačností, už se nikomu, ani těm nahoře, nechtělo v té šaškárně pokračovat.
Kniha napsaná přesvědčivě, vtáhla mne do děje víc, než jsem chtěla a musela jsem číst stále dál a dál. Tak jsem jim přála dobrý konec. Nepřišel. Naštěstí to je jen fikce.

Je to takové pohlazení, stačí pár odstavců čtení a člověk má hned zase dobrou náladu.
Z Budžese už máme, sestra, dcera a já, takové ty hlášky, na které se vždycky těšíme a vždycky, při dalším poslechu najdeme nějakou, která nám trochu utekla. A my ty hlášky používáme často a rády, třeba na dotazy našich mužů a dětí.
Když se zeptají, jak bylo, tak se dá použít v jakémkoliv ročním období a po jakémkoliv návratu věta: "Byla tam tma a bylo moc krásné počasí, hustě sněžilo a foukal vítr, tak jsme šly pomalu, abychom si to pěkně užily".
"Jiskřičky nejsou vůbec žádný zasraný, a že to bude príma." Je výborná věta a říkáme ji pokaždé, když jim není něco po chuti, jen jiskřičky měníme za to něco, co jim není zrovna po chuti.
Univerzální věta: "Ten můžu, ten není vůbec žádnej sladkej." se hodí pro každé jídlo, kde není moc cukru.
"Rrruku líbám, komteso Heleno." Tak tak zdravíme naši devadesátidevítiletouletou babičku, jmenuje se totiž Helena a už jsme jí Budžese taky pustili, aby věděla o čem je řeč. Byla nadšena.
Na otázku, proč děláš to či ono, pohotově odpovídáme: "Abych byla hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá jako Olga Jeřábková."
Zcela vyčerpávající odpověď na dotaz - A proč to něco chceš je: "A taky, protože prostě tu sisinku (něco) chci."
Proč jsi to neudělala, proč jsi tam nešla, proč to nejíš atd. je zcela bezkonkurenční říct: "Nechám si to na až budu velká."
A když se něco fakt povede a jsme opravdu velmi spokojeny, tak vždy zazní: "A jsem teda fakt hodně spokojená."

14 05.06.2023

Knihu mi půjčila spolužačka v prváku na gymplu. Přečetla jsem ji za jeden večer. Představovala jsem si zámek Hradec nad Moravicí. Byla jsem jí nadšená. Z příběhu sálá barevnost, vůně, mládí a bezstarostnost. Film jsem viděla později jako starší, líbil se mi, ale už to nebylo takové nadšení jako z knihy.
Nyní po dalším přečtení, po čtyřiceti letech, se jen musím usmívat.

14 18.05.2023

„Ve tmě chodby, v mezeře mezi dveřmi a veřejemi, spatřila tvář, která se na ni usmívala.“
Tak to je poslední věta první kapitoly. Ještě žádná krev a žádná mrtvola, ale kdyby mi v tu chvíli pípla v mobilu sms, tak bych se asi posmolila strachy. Nepípla. Autor dokázal po pár stránkách navodit napětí k prasknutí. Čtu dál. Musím číst dál. Napětí pomalu povoluje a čekám, co se bude dít. Tvořím si své vlastní teorie, ale s každou další vraždou a indicií se mé teorie hroutí. A není to jako jednoduchý logický problém ve stylu: Melissa má červený dům a nemá psa. Kirsten chodí v pátek tančit a má ráda steak. Oliver nehraje šachy a chová papouška. Kdo zabil Diega, když v pondělí po tenise baštil pizzu a krmil kočku ve svém bílém domě?
Postavy jsou jednoznačné, žádné záludnosti a zbytečné kudrlinky k matení čtenářů, nikdo tam není navíc. Propracované charaktery, popisy situací přesné. Stojím Robertu Hunterovi přímo za zády a pozoruji vyšetřování, i tu jeho únavu a prvotní bezmoc pociťuji.
Po odhalení pachatele opadne z člověka napětí. Chápe jeho motiv, dokonce mu začíná i trochu držet palce, aby to dotáhl do konce. Prostě oko za oko, zub za zub. Ale stále zůstává zvědavost, proč to udělal a proč zrovna takto. Na předposlední straně se to dozví. Excellent Surprise!

13 04.11.2023

"Vítejte v útulné kavárně, kde to voní skořicí, horkou čokoládou a láskou."
Majitelka kavárny Eva ještě k tomu PINK MOLéCULE 090.09 dánské provenience ZarkoPerfume.
A jak voní Pink Molécule 090.09? Voní jako ovoce a bobule, bublající šampaňské a suchá mořská sůl. Voní jako šumivé růžové šampaňské s meruňkovou příchutí, které je pak přelité šlehačkou. Je cítit šumivost bublinek šampaňského. Tato vůně je sladká a navzdory mahagonu a akordu z černého dřeva jí to tak zůstává po celou dobu. Dřevo časem vyhladí vůni a ta se stává teplejší a útulnější. Tak asi tak musí vonět to tajemné dánské hygge. Do toho svítí lampy Poul Henningsen nebo Arne Jakobsen, povalujete se na pohovce Hans Wegner v šatech od Vera Wang a zabalení do měkké deky z Illums Bolighus v interiéru od Alvar Aalto.
A v tom se odehrává celá sladká romantika knihy. Tentokrát se na sebe jen 12x zakřenili, jedno malé nedorozumění, mnoho drobných lehce řešitelných příhod, jedna velká muchlovačka, jedno velké nedorozumění, jedno velké udobření a pak už jen šťastný konec - svatby, děti a tak.

"Plaše jsem se na něj podívala. "Docela ráda bych se tam vrátila."
Na rtech se mu zavlnil úsměv: "Co, chceš si zopakovat jízdu na Démonu?"
Polilo mě horko. Věděla jsem, že oba myslíme na ten krátký polibek."

Kniha se mi líbila, paní Julie ví jak na to. Člověk jí věří, že se to někdy někde mohlo takto stát. Popisy reálií jako vždy skvělé, a nejen obrazy města a krajiny, ale i chutě a vůně. Jste tam, i s hlavními hrdiny, a máte chuť hned vyrazit na cesty.

Tipy na vonné svíčky k této knize:
Milkhouse Candle Co. Sticky Buns (Skořicové šneky)
Kringle Candle Hot Chocolate (Horká čokoláda)
WoodWick HearthWick Cashmere (Kašmír)
Kringle Candle Cashmere & Cocoa (Kašmír a kakao)

13 31.08.2023

To bylo výletů, to bylo dobrodružství. Od bordelu až po kostel.
Známá místa jiným pohledem, neotřelým a nevtíravě vtipným. Nová místa přiblížena tak, že uvažuji o jejich brzkém navštívení.
Kniha je sice objemná, ale z 394 stran knihy je čtvrtina - plných 95 stran - kouzelných obrázků z dílny Tomski&Polanski. Tak to pak to putování ubíhá ještě rychleji.

Díky za tipy na hudbu do auta (Mozart, Musorgský, Janáček, Dvořák, Čajkovský, Miles Davis, Canned Heat, The Velvet Underground) a na knihy na dovolenou (Žák, Konkolski a Heller).

Nyní není těžké si představit, že frčím čtyřicítkou, v Nissanu Cube, na zadku ceduli se zetkem, v rádiu na plný koule jede Motörhead – Ace Of Spades, za okny ubíhá malebná česká krajina a troubím na slona mezi Výšinkou a Stříteží.

Dávám 9 z 10. Hvězdu dolů za přerušované putování a vracení se domů.

11 09.02.2024

„Kouzelná krajina, vůně vanilky a hřejivá objetí.“
Kouzelné krajina v okolí jezera Kinlochleven, vůně vanilky v parfému Guerlain Shalimar (používala matka hlavní hrdinky) a hřejivá objetí všech obyvatel skotského hradu.
Tentokrát se nějaké velké cestování neuskutečnilo. Pouze jeden výlet do Edinburghu, exkurze do pár obchodů s nepraktickými vánočními dárky. Další malý výlet do vesničky v podhradí na vesnickou tancovačku ceilidh a uvedení do tajů skotského tance Gay Gordons, což je jedno velké pochodové a rotační cvičení za kvílivého zvuku dud. Smyslnost tohoto tance je založena na divoce rozevlátých kolových sukních kiltu, odhalující více než jen chlupatá pánská lýtka a stehna.
Po většinu času byli hlavní hrdinové zavření v hradě. Vařili, pekli, míchali drinky a whisky tekla proudem. Předělávali hrad na hotel, malovali, tapetovali a opravovali střechu. V rámci dědictví sem tam hledali vzácné safíry, které by zlepšily jejich finanční situaci. Excentrická matka hlavní hrdinky, a posléze i excentrická matka hlavního hrdiny, dělaly trochu více rozruchu než všichni ostatní obyvatelé hradu dohromady a pořádně to tam roztočily.
Hlavní hrdinka měla stále dost starostí s rozjezdem hotelu, mnohokrát musela zkousnou rty, ale hlavní hrdina ji nenechával klidnou, tak kvůli němu rty špulila, v břichu měla motýly, a když už byl stav fakt infarktový, tak ji pomohl vše rozdýchat. A z toho se mu dělaly vějířky vrásek u očí a jí se z toho podlamovaly kolena, pak se na něj jen jednou zakřenila (!), a to už bylo po vánocích, tak si řekli, že se milují a byl konec.
Velká pohádka, velká romantika, do toho velká zimní bouře a hodně sněhu, dvě malé záchrany před ledovou vodou, mrazem a zimou. Na závěr samozřejmě jedno velké šťastné combo vyřešení všeho. A jestli neumřeli, tak tam jedí, popíjejí, zapalují svíčky a hřejí se u krbu dodnes.
Kniha se četla velmi dobře, mělo to spád a dynamiku, popisy vánočních pochoutek, zimní krajiny a zimního počasí dokonalé.
V rámci série dávám tři hvězdy, plus jedna hvězda za obálku knihy, tip na kamna Rayburn, bytové doplňky Timorous Beasties a knihu Cizinka od Diany Gabaldon.

11 01.10.2023

Ráda pozoruji letadla na obloze. Tipujeme, odkud a kam asi letí. Mám k tomu dalekohled, flightradar24 a vůbec žádné zkušenosti s létáním. Ale obří letadla Emirates do Dubaje už poznám pouhým okem.
Letadlem jsem letěla jen jednou, soukromý let Cessnou 172S nad Beskydami. Na letišti za slunečného dne vypadalo malé letadélečko nádherně. Po nasednutí, zabouchnutí dveří a nastartování jsem chtěla utéct. Malý prostor, velký rachot, silné vibrace. Sluchátka na uši a už jsme letěli. Nakonec to byl pohádkový výlet nad rodným krajem. Můj kapitán ke mně taky mohl mluvit a já jsem mohla mluvit s ním, ale jen něco přes hodinu. A protože bylo celou dobu se na co dívat a co fotit, neměla jsem samozřejmě čas se zeptat na vše, co mě o létání zajímá.
To kapitán Hecl podal vyčerpávající informace o všem, na co jsem se kdy chtěla pilota dopravního letadla zeptat, ale neměla jsem příležitost. Kniha klidně mohla být mnohem objemnější - další zajímavosti, někdy až pikantní, podávány s lehkostí, pokorou, nadhledem a humorem by určitě nenudily.
Byl to parádní let! Doporučuji všemi křídly.

„Bude to znít legračně, ale nejčastější zdravotní problém na palubě jsou příliš utažené kalhoty. Zastavují totiž pohyb plynů v břišní dutině a vytvářejí pocit, že máte infarkt.“

10 23.10.2024

"Vydejte se za polární září do země ohně a ledu..." Tak se jelo.
Příjezd hlavní hrdinky do hotelu mi připomněl film s Jackem Nicholsonem Osvícení - zamčeno, tma, zima, nikde nikdo. Postava Eyrun dole v prádelně byla taky trochu hororová.
Ale pak vše naběhlo do obvyklé romantiky a už to jelo jako ve správné pohádce až do konce. Hekla, Brynja, Olafur, Gunnar, Erik, Kristjan, Elin, Freya, Dagur nejsou jména příjemně měkkých polštářů z IKEA, ale, téměř pohádkově sympatických, zaměstnanců hotelu Polární záře.
Osm zakřenění, pár malých úrazů, aby bylo co řešit, nezbytné litry horké čokolády, oheň v krbu, svíčky a lampičky, přehlídka dobrého jídla, poležení v příjemných dekách a kožešinách, odhalování malých tajemství, sbližovací výlety do okolí... vodopády, sopky, termální jezírka a ledovce.
Samozřejmě, že nechyběla minilekce z místního jazyka pro případ, že byste chtěli komunikovat v islandštině. Třeba o sněžení (hundslappadrifa = padající psí šlápoty) nebo o vhodném dárku (jólabókaflód = vánoční příval knih) nebo když jste potkali velkého moulu (kúkulabbi = hovno na dvou nohách).

Četlo se to opravdu dobře, postav tak akorát, žádné záludnosti v propletenci vztahů, lehké napětí, přijatelně třaskavý humor, mírně překvapivý závěr.
Navíc nenápadný bonus. Odkaz na hru - Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa a postavu Lady Bracknellové.

A jakou svíčku si zapálit k této knize?
Village Candle vonná svíčka Frosted Lavender (Ledová levandule)
Yankee Candle votivní svíčka Winter Night Stars (Hvězdy zimní noci)
Yankee Candle vonná svíčka North Pole (Severní pól)
Kringle Candle vonná svíčka Hot Chocolate (Horká čokoláda)

Líčení života stárnoucí čtyřicátnice na pozadí jedné divadelní sezóny, ale promítá se v ní dvacet let života. Nejen jejího osobního, rodinného a pracovního. V náznacích také společenského a politického, domácího i zahraničního. Tvrdě, s ironickým humorem a velkým nadhledem.
Básničky o velbloudech a lamách pobavily více než kdysi Rusák s Husákem nebo kníže Přemysl. A úplně nejvíce rozhovor s Gertude Macek na toaletách (že by s Elfriede Jelinek?) nebo vietnamským prodavačem ve večerce. Moc se mi líbí obálka, černobílý pohled do hlediště s nádherně malinově červeným nápisem DARDA.

10 12.06.2023

Medvěd, Liška, Zajíc, Veverka, Sova a tajemný tvor v krabičce.
Jednoduchý příběh o nezištném přátelství bez podmínek, dávání radosti, péči, starostlivosti a soucitu. Děti se vcítí do pocitů zvířátek i tajemného tvora v krabičce a úplně jim propadnou. A my dospělí, díky společnému čtení s dětmi, taky.

"To nejcennější, co můžeme mít, to nejlepší, čím můžeme být... KAMARÁD",

Nádherný příběh a překrásné obrázky dělají z této knížky poklad.

9 30.08.2023

Sto dvacet kilometrů mezi Moskvou a Petuškami, dvacet čtyři hodin na cestě, litry nekvalitního pití, tisíce prázdných opileckých slov, stovky životních mouder, desítky odkazů na díla a životy těch nejlepších spisovatelů a filozofů a samozřejmě Boha. Hutný boršč uvařený z ingrediencí, které nechcete vidět ani jednotlivě, natož tak jíst. Chlast a cigarety. Chlastat a hulit, pokud nechlastáš a nehulíš, tak jsi v bezvědomí nebo mrtvý. A smrdíš ostatním i sobě, pochcaný, posraný a poblitý.
Carský důstojník nebo mužik, přetrvávající chronické problémy s alkoholismem trvající staletí. Nabízí se otázka o slepici a vejci. Co bylo dříve? Chlastáš, proto žiješ v takových sračkách nebo žiješ ve sračkách, proto musíš chlastat, abys to přežil a nezbláznil se, než zemřeš.
V knize se střídá obyčejná realita, nepochopitelné sny, psychedelické myšlenky, fantasmagorické úvahy. To vše se stupňuje a zrychluje. Chvílemi se děj zcela zastaví, aby vzápětí infaustní prognóza nabrala finální zničující rychlost.

Měla to být kniha humorná. Moc jsem se nezasmála, ale pobavily mne měsíční grafikony pijáků (str. 26), recepty na koktejly (str. 49) a pět hádanek od Sfinx (str. 100).

Jerofejev byl v mládí pohledný, charismatický mladý muž s určitou šancí žít normální život. Pokud můžeme normálním životem nazývat život v Rusku v letech 1938 - 1989. Ale jako by ve všem, samozřejmě ruským způsobem, kopíroval svým životem Kerouaca. Myslím, že by si rozuměli.

Zničená krajina, devastace životního prostředí. Zničené životy lidí, plošná devastace charakterů obyvatel. Ponurost, marnost, neutěšenost, bezcitnost, osamělost, smutek. Malý kluk touží po obyčejné lásce své skoro nepoznané matky, chce být milován, chce milovat. Surový, drsný a beznadějný svět okolo něj mu to nechce dovolit a on musí bojovat o holé přežívání. Tradiční svět se tu setkává s novým lepším.
Zdá se, že je to hrubé, brutální, vulgární a kruté vyprávění. Ale popisovaná skutečnost bude ještě daleko, daleko horší.

9 02.06.2023

Kdysi, v roce 1979, jsem viděla inscenaci v televizi a ohromně jsem se bavila. Měla jsem třináct, plný význam a obsah hry mi tehdy samozřejmě unikal, ale slovo zbemberizovat jsem si zapamatovala dodnes.
Dnes, po přečtení, mi vše připadá ještě humornější a oceňuji každý dialog. Nadčasové dílko, které ani po 130 letech neztratilo nic ze svého vtipu, lehkosti a nadhledu.

"Lady Bracknellová: Jestli jsme přišli trochu pozdě, Algernone, je mi to líto, ale musela jsem se zastavit u drahé lady Harburyové. Nebyla jsem u ní od smrti jejího manžela. Jakživa jsem neviděla ženu tak změněnou – vypadá o dvacet let mladší."

"Lady Bracknellová: Algernon je nesmírně schopný mladý muž. Nemá nic a vypadá na všechno, to je vám snad málo?"

"Slečna Prismová: Paměť, milá Cecílie, to je náš deník, a ten si všichni nosíme stále s sebou.
Cecílie: Ovšem, jenže ten obyčejně zaznamenává to, co se nikdy nestává a co by se ani stát nemohlo. Myslím, že paměť má na svědomí skoro všechny třídílné romány, jaké nám posílají z knihovny.
Slečna Prismová: Nemluvte opovržlivě o třídílných románech, Cecílie. Sama jsem v mladších letech jeden napsala.
Cecílie: Doufám, že ten román neskončil šťastně. Nemám ráda romány, které končí šťastně. Velice mě skličují.
Slečna Prismová: S dobrými to skončilo šťastně, se zlými nešťastně. Tomu se říká krásná literatura."

Minimalisticky, přesto zcela přesně vyjádřeny charaktery hlavních postav. Krátké shrnutí jejich minulosti, aby bylo zcela zřejmé, proč tak jednají a co je k tomu dohnalo. Dle pár odkazů na místa si můžeme v mapě najít, kudy postavy chodily. Jsme ve Francii, v Paříži, myslíme si, že daleko od nás. Ale klidně to může být základní škola v českém městě, děti, které denně míjíme cestou do práce, dospělí, které známe ze sousedství. Týká se to nás všech. Otevřený konec dává optimistům určitou naději, že se s tím dá ještě něco dělat, pesimistům jistotu, že společnost je v tom až po uši.

8 20.05.2023

Tady máš můj tajný deník a čti si. Je tam všechno, nic nevysvětluji, nic nekomentuji, jen vypravuji, přeber si to, jak chceš. - Tak takto na mne působí kniha. Důvěrně a skutečně. Je jako letmé pohlédnutí do pootevřených dveří neznámého světa, který je pro „zdravé“ těžko pochopitelný. Sonda do mysli a jednání nemocné ženy mě nutí přemýšlet, jak bych její situaci zvládala a řešila já. Nevím. Ale sáhnu po knihách zde zmíněných - Martina Fischmeister: La Loba a Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky.

„Nepotřebovala jsem ani rady psychiatra, ani prášky, ani neosobní modlitby. Potřebovala jsem citové zázemí, možnost někomu uvěřit, zažít lásku. A on nikdo nebyl.“

„Objektivně jsem se zabíjela hladem. Jenže tohle zabíjení hladem není tak nenápadné, je skryté a plíživé. A pocity, které mi hlad přinášel, potlačily vědomí, že si odmítáním jídla ubližuji. Chtěla jsem žít, ale zdálo se, že nedokážu žít s anorexií, protože jsem na pokraji sil, a současně nedokážu žít bez ní. Byla jsem zahnaná do kouta, z kterého už nešlo utéct. Hlad mě totálně ovládal. Vrůstal do mé osobnosti, až jsem jej postupně začala prožívat tak, že já jsem anorexie. Já jsem hlad.“

„Čerstvý mořský vánek, půvabná zákoutí a jiskřivé pohledy.“
To byla zase pohádečka. Favolina per adulti. Molto romantico e molto zuccheroso.
Měli všechen čas světa, tak trajdali v okolí Positana. Kromě čahtání v moři nebo bazénu, jezdili na skútrech a jachtách, baštili italské speciality a popíjeli italské alko i nealko nápoje. Zmrzlina se podávala po kilech. U toho se na sebe zubili (12x) a křenili (jen 3x). Samozřejmě, když jim oči láskou potemněly, že nechyběly vějířky vrásek u očí a celý roj motýlů poletující v břiše. A to bylo předzvěstí jejich nejlepšího sexu v životě. Jó, v takovém prostředí, mezi citroníky, bazalkami a rajčaty s výhledem na azurové moře a pod blankytnou oblohou, to musí jít samo. Nakonec nezbytná malá zbytečná překomplikovaná neshoda a bleskový odjezd, aby mohla následovat velká udobřovačka. A jestli nezemřeli, tak tam v láskyplném objetí baští tu pizzu doteď.
PS: Chtěla bych vidět Liiny textilní tapisérie, ze kterých byli všichni tak paf.

Četlo se to skvěle, slunce a moře, zvláště v tomto deštivém počasí. K tomu stopečka limoncella, dva-tři střiky vůně Sole di Positano nebo Mandarino di Amalfi od Toma Forda, ještě zapálit svíčku Yankee Sage & Citrus (Šalvěj a citrus) a jste tam, se všemi barvami a vůněmi.
Dávám navíc hvězdičky za tipy na vonné svíčky Diptyque, šaty Temperley, kosmetiku Officina Profumo-Farmaceutica di Santa Maria Movella a za tipy na výlety (Il Sentiero degli Dei) a restaurace.

7 15.09.2024

Spoustu a spoustu alkoholu. Nebo čouda hodně dobré trávy a na zakousnutí konopné koláčky, a už to jede. Jedna myšlenka střídá druhou, jedno ani nedomyslíš a už jedeš na další fantasmagorickou představu. Nestíháš sledovat chod svých myšlenek, ale vše pečlivě zapisuješ. Jako Hůlová.
Něco jsem nepochopila, jako u Kerouaka, něco jsem nestíhala jako u Jerofejeva, nápaditá přirovnání a neobvyklé slovní obraty jsem obdivovala, jako u Bukowského. Nekonečná souvětí, tak to je kapitola sama pro sebe. Životní moudra a zkušenosti mají hlubokou poetiku.
Četla jsem v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách, tak jsem často u knihy usínala. Takové mikrospánečky to byly, a zdály se mi různé věci. Pak jsem sama nevěděla, zda jsem to četla nebo zda to byly mé sny. Některé odstavce jsem musela číst znova. Některé člověk pochopil až po dvojím trojím přečtení. Člověk se jen čtením dostával do podobných stavů jako vypravěčka.
Líbily se mi názvy knih, které autorka – hlavní hrdinka píše. Nápaditý kontrast mezi jejím žitím a její tvorbou.
A kdo byl ten slavný T. K. a jeho Klára?
Více mne bavila druhá polovina knihy, k té se musel člověk pracně pročíst, ale stálo to za to. Dávám 90 procent.

"Autor trápí sebe a čtenáře a autora zase utrápený kritik, kterého už trápení se nebaví, a tomu se říká čekání na velký český román.“

„A to je nefér, že slovo brak lidé nechápou jako příběh negativ, kdy šťastné vyhlídky dávají vale zlým koncům, které žijeme, a ještě si o nich číst, ale brak že chápou jako špatnost, jako brajgl vrak literatury, co ztroskotala, a to i lidé, kteří brak čtou, a to se pozná tak, že mu raději než brak říkají oddechové čtení.“

„Nejlépe drží rodina, kde mezci v kole tlačí bez keců kolotoč rumpálu, z jakéhosi „dole“ tahají kýble se stavebním materiálem a stavba rodina tak utěšeně roste a okna se jí neustále otáčejí za sluncem.“

„Muž se párkrát stavil i od té doby, co tu nebydlí. Přišel s náručí modrých tašek Ikea a kdeco si do nich naládoval. Všechny věci výhradně jeho, většinou nevysoké tržní a vysoké vzpomínkové hodnoty. Kromě knih i všelijaké svícínky z cest, sošky, tabatěrky, pivní sklo s výjevy a motivické textilie.“

„Říká se tomu těšit se na svou vlastní smrt. Když to hlavní, čeho se jeden nemůže dočkat, je pátek, padla po pracovním týdnu, a plynule navazuje těšení se na ten další pátek, a smrt to je takový Velký pátek před víkendem, který nikdy nekončí.“

„Devadesát procent dobře míněných poznámek svým dospělým dětem dobrá matka holt spolyká.“

7 17.02.2024

Ráda čtu knihy psané formou deníku. Tento je víc než autentický. Punc věrohodnosti mu dodává styl vyjadřování hlavní hrdinky. Přesně tak by si to psal ten, kdo má své zápisky jen pro sebe. Marta si nejen psala deník, ale četla i spousty knih a v deníku se o nich zmiňuje. Což je další bonus této deníkové knihy. Tipů na další čtení je díky Martě dost a mám je ve složce "Doporučeno Soukupovou".
Duch soudce Pauknera: Havlíčkova Jilemnice / Jaroslav Havlíček
Šilhavý medvídek / Ed McBain
Dějiny lásky / Nicole Kraussová
Gordon / Edith Templetonová
Popelka / Ed McBain
Pár trotlů / Jonathan Coe
Stopy ve sněhu; Kletba vikingova hrobu / Farley Mowat
Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye / Michael Chabon
Laskavé bohyně / Jonathan Littell
Chladnokrevně / Truman Capote
Podivný případ se psem / Mark Haddon
Cit slečny Smilly pro sníh / Peter Hoeg

7 21.07.2023