Petra1324 komentáře u knih
Na prvních listech knihy představení všech vystupujících. My dospělí moc nechápeme, proč jsou stavaři jako auta, ale dětem to nijak nebrání v pozorování celoročního cvrkotu na stavbě uprostřed městečka. Auta asi proto, že je to stavba parkovacího domu se servisem. Oživlé nejsou jenom auta, ale i nářadí a stavební stroje, mají tváře a ručičky na práci. Také obyvatelé městečka jsou autíčka. Jedině pes, kočka a ptáci jsou opravdový pes, kočka a ptáci, a po celý rok se různě motají okolo stavby.
Dají se sledovat proměny obchodů v okolí, třeba hračkářství, kde mají každý měsíc nový nápaditý poutač nebo knihkupectví s novými nabídkami knih.
V lednu vše začalo vytýčením stavební pláně, aby v prosinci vše vyvrcholilo na slavnostní otevírací párty, kde úhelník sedí v rohu a líže zmrzlinu, zmrzlinu točí míchačka a kornouty se zmrzlinou zapichuje do děrované cihly, lopaty nabízejí panáky-olejničky. Jednohubky, ve formě matek, šroubků a podložek, lze zapíjet proudy kvalitního oleje. Nechybí dort ve tvaru pneumatiky s hořící zapalovací svíčkou. A za mixážním pultem to roztáčí dýdžej vibrační dusadlo, aby na parketu mohla křepčit ruční pilka s motorovou pilou.
Trochu bláznivý rok na stavbě. Dětem se „postavičky“ líbily a ocenily, že se stále něco děje. Nejvíce je bavilo hledat kočku a psa a komentovat jejich lumpárničky.
"Vydejte se za polární září do země ohně a ledu..." Tak se jelo.
Příjezd hlavní hrdinky do hotelu mi připomněl film s Jackem Nicholsonem Osvícení - zamčeno, tma, zima, nikde nikdo. Postava Eyrun dole v prádelně byla taky trochu hororová.
Ale pak vše naběhlo do obvyklé romantiky a už to jelo jako ve správné pohádce až do konce. Hekla, Brynja, Olafur, Gunnar, Erik, Kristjan, Elin, Freya, Dagur nejsou jména příjemně měkkých polštářů z IKEA, ale, téměř pohádkově sympatických, zaměstnanců hotelu Polární záře.
Osm zakřenění, pár malých úrazů, aby bylo co řešit, nezbytné litry horké čokolády, oheň v krbu, svíčky a lampičky, přehlídka dobrého jídla, poležení v příjemných dekách a kožešinách, odhalování malých tajemství, sbližovací výlety do okolí... vodopády, sopky, termální jezírka a ledovce.
Samozřejmě, že nechyběla minilekce z místního jazyka pro případ, že byste chtěli komunikovat v islandštině. Třeba o sněžení (hundslappadrifa = padající psí šlápoty) nebo o vhodném dárku (jólabókaflód = vánoční příval knih) nebo když jste potkali velkého moulu (kúkulabbi = hovno na dvou nohách).
Četlo se to opravdu dobře, postav tak akorát, žádné záludnosti v propletenci vztahů, lehké napětí, přijatelně třaskavý humor, mírně překvapivý závěr.
Navíc nenápadný bonus. Odkaz na hru - Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa a postavu Lady Bracknellové.
A jakou svíčku si zapálit k této knize?
Village Candle vonná svíčka Frosted Lavender (Ledová levandule)
Yankee Candle votivní svíčka Winter Night Stars (Hvězdy zimní noci)
Yankee Candle vonná svíčka North Pole (Severní pól)
Kringle Candle vonná svíčka Hot Chocolate (Horká čokoláda)
Sáhla jsem po této knize, protože mne zaujala obálka, název a taky proto, že se mi hodila do výzvy "Kniha se žlutou obálkou".
Agnes má nepořádek v životě jako na obraze Ulfa Lundella. Postupně se odpoutává od parazitujícího partnera (stejně chtěl jen pořádný bazuky, které ona nikdy neměla) a zároveň končí v zaměstnání se sexistickým šéfem (jako malý zavalitý francouzský majitel restaurace si myslel, že má právo si jisté věci k personálu dovolovat). Agnes začíná konečně žít sama podle svých představ, jde to sice ztěžka, ale lepší se to.
Název knihy v letním horku příjemně chladil, příběh nikoliv. Oceňuji poklid vyprávění, lehce plyne, má logiku a spád, autorka nehýří zbytečnou romantikou a vyumělkovanými rozhovory. Velmi rychlý závěr, který se dal tušit. A pak už může pracovat vaše fantazie, jak to bylo dál.
Takže album Norah Jones Not Too Late nebo One Flight Down na pianissimo, některou vůni z níže uvedených, citronový koláč s tvarohem. A můžete číst.
DW Home vonná svíčka Mantra (Citrón a máta peprná)
DW Home vonná svíčka Clean Kitchen (Citron s limetkou)
Yankee Candle Signature vonná svíčka Lemon Lavender (Citron a levandule)
Village Candle vonná svíčka Fresh Lemon (Čerstvý citron)
Rudy Profumi aroma difuzér Citronella & Timo (Citronová tráva a tymián)
Jak nekřičet a neřvat po dětech? Jak se na ně nezlobit kvůli malichernostem? O tom v kostce tato kniha je.
Kniha dává stručné návody a rady, které všichni tak nějak podvědomě máme v hlavě, abychom nevyletěli jako čert z krabičky. Mnozí ale, v každodenním hektickém zvládání všech neodkladných povinností, na dobré rady důkladně zapomínají a pak se uchylují k rychlému imperativnímu, často hlasitému, jednání při prosazování svých výchovných cílů. A pak se všichni cítí mizerně.
Jak se cítí děti, jak se cítí dospělí, a není to nic příjemného. Krátké příběhy "selhávajících" matek. To vše je uvedeno v první kapitole. Jak tomu předcházet se dozví čtenář v dalších kapitolách.
Kniha určitě nebude na jedno přečtení, a pak už to všechno vím a budu to dělat správně, v klidu a ke spokojenosti všech. Ke knize se můžete vracet celý život a asi tam najdete vždy něco, co by stálo za to se naučit dělat běžně. Každý si tam najde své slabé místo při výchově dětí a může se dle rad pokoušet toto změnit. Dovednosti z knihy se klidně dají praktikovat i na jednání s dospělými, v každém z nás je přece kus přerostlého dítěte.
Hvězdička navíc za odkazy na knihy Jespera Juula.
"Uvolněte se. Užívejte si děti a sebe navzájem. To je to nejlepší, co pro sebe a své děti můžete udělat." (Jesper Juul)
Ženy a jejich krátké životní epizody nebo dlouhé životní etapy v překvapivých souvislostech. Kinského zahrada se každého příběhu lehce dotýká, není to nic osudového, jen tak lehce dotváří atmosféru a určitost místa. Dvanáct žen se svěřuje se svými niternými pocity, každá po svém, každá jinak, originálně, svým vlastním jazykem.
Skvělé grafické zpracování knihy ve mně vyvolalo zádumčivost teplých podzimních dnů v blízkosti nebo přímo v tichu Kinského zahrady.
Nejvíce se mi líbila povídka Judith, psaná hovorovou až obecnou češtinou.
Bonus navíc. Kniha má velikost malého diáře se saténovo-sametovým povrchem. Nejenže se dobře četla, zároveň byla moc příjemná do ruky.
Nádherná knížka plná obrázků ve svěžích jarních barvách. Klidné a tiché rozhovory Slavíčka s kvetoucími stromy v kouzelně kvetoucí a vonící zahradě. Najde Slavíček strom, ve kterém si postaví své hnízdečko? Najde. A kterýpak to bude? Nechte se překvapit.
"Píp, píp, ťu ťu ťu, víííí!" pak radostně zazpívá ze svého nalezeného domova.
A vy budete chtít být v zahradě se Slavíčkem a knížku si prohlížet a číst stále znova.
To bylo tak smutné, že jsme se vždy zastavili na čtvrtém obrázku, kde starší z kamzíčat leží bezvládné na skále po smrtelném skoku. Na další straně je rozhovor mladšího kamzíčka s maminkou.
"Co se mu stalo?" ptal se zděšeně maminky.
"Zemřel," odpověděla kamzice.
"Ne!" zakřičel malý kamzíček.
"Je mi to velmi líto," řekla maminka a plakala.
Dál jsme se, ani po několika pokusech o čtení, už nikdy nedostali. Vnouček (3,5 let) byl z toho tak rozlítostněný, že nechtěl za žádnou cenu pokračovat ve čtení. Slzičky jsme utřeli a musela jsem ho ujistit, že zraněnému kamzíčkovi se to spraví a zase bude skákat. Kniha se musela zavřít a odnést.
Já jsem si knihu dočetla dokonce. Syrový silný příběh bez složitého děje nabízí k zamyšlení nad konečností života a ztrátou člena rodiny, blízkého člověka. Ukazuje možnosti, jak se s tím vyrovnat. Pětileté děti by už mohly plně pochopit poselství kamzičího příběhu.
Ilustrace v knize nejsou ilustracemi v pravém slova smyslu, jaké hledáme v dětské knize, tedy kresby a malby. Je to koláž doplněná kresbou. Barevnost obrázků přesně vyjadřuje emoce příběhu. Tmavé barvy nebezpečí, strach, zranění, smrt a smutek. Světlé barvy smíření, naději, milé vzpomínky, sounáležitost a znovunabytou radost.
Není to kniha na každodenní čtení před spaním, ale je svou myšlenkou krásná a nadčasová.
"Vítejte v útulné kavárně, kde to voní skořicí, horkou čokoládou a láskou."
Majitelka kavárny Eva ještě k tomu PINK MOLéCULE 090.09 dánské provenience ZarkoPerfume.
A jak voní Pink Molécule 090.09? Voní jako ovoce a bobule, bublající šampaňské a suchá mořská sůl. Voní jako šumivé růžové šampaňské s meruňkovou příchutí, které je pak přelité šlehačkou. Je cítit šumivost bublinek šampaňského. Tato vůně je sladká a navzdory mahagonu a akordu z černého dřeva jí to tak zůstává po celou dobu. Dřevo časem vyhladí vůni a ta se stává teplejší a útulnější. Tak asi tak musí vonět to tajemné dánské hygge. Do toho svítí lampy Poul Henningsen nebo Arne Jakobsen, povalujete se na pohovce Hans Wegner v šatech od Vera Wang a zabalení do měkké deky z Illums Bolighus v interiéru od Alvar Aalto.
A v tom se odehrává celá sladká romantika knihy. Tentokrát se na sebe jen 12x zakřenili, jedno malé nedorozumění, mnoho drobných lehce řešitelných příhod, jedna velká muchlovačka, jedno velké nedorozumění, jedno velké udobření a pak už jen šťastný konec - svatby, děti a tak.
"Plaše jsem se na něj podívala. "Docela ráda bych se tam vrátila."
Na rtech se mu zavlnil úsměv: "Co, chceš si zopakovat jízdu na Démonu?"
Polilo mě horko. Věděla jsem, že oba myslíme na ten krátký polibek."
Kniha se mi líbila, paní Julie ví jak na to. Člověk jí věří, že se to někdy někde mohlo takto stát. Popisy reálií jako vždy skvělé, a nejen obrazy města a krajiny, ale i chutě a vůně. Jste tam, i s hlavními hrdiny, a máte chuť hned vyrazit na cesty.
Tipy na vonné svíčky k této knize:
Milkhouse Candle Co. Sticky Buns (Skořicové šneky)
Kringle Candle Hot Chocolate (Horká čokoláda)
WoodWick HearthWick Cashmere (Kašmír)
Kringle Candle Cashmere & Cocoa (Kašmír a kakao)
Krátké představení, kdo je kdo, hned na prvních listech a pak už jen můžete sledovat svého oblíbence v průběhu celého roku. Jak žije, kdy spí, kolik má dětí, s kým se kamarádí, kdo je jeho nepřítel, co rád mlsá, jaký má dům. My máme favorita lišku, vlka a losa.
Nejsou tam jen zvířata a stromy, ale i hajný v domku na kraji lesa a další lidé jako občasní návštěvníci lesa. A všichni vydáni napospas počasí a stále se měnící přírodě i sami sobě.
Kniha beze slov, ale přesto nad ní můžete vyprávět tisíce různých příběhů, dávat nepřeberné množství otázek a dostávat ještě více odpovědí. A pokaždé najdete něco, co vám při minulém prohlížení knihy uniklo.
Roztomilým obrázkům, se skvěle zvládnutou neverbální komunikací všech obyvatelů lesa, porozumí i ty nejmenší děti.
Medvěd, Liška, Zajíc, Veverka, Sova a tajemný tvor v krabičce.
Jednoduchý příběh o nezištném přátelství bez podmínek, dávání radosti, péči, starostlivosti a soucitu. Děti se vcítí do pocitů zvířátek i tajemného tvora v krabičce a úplně jim propadnou. A my dospělí, díky společnému čtení s dětmi, taky.
"To nejcennější, co můžeme mít, to nejlepší, čím můžeme být... KAMARÁD",
Nádherný příběh a překrásné obrázky dělají z této knížky poklad.
Nenáročné "čtení" k vodě. Autor vyzývá na zadní straně "čtenáře" - "Pojď si hrát a pojmenuj správně následující obrázky."
Obrázky jsou veliké a jednoduché. Dost mi vadí, že je u obrázku napsaný i jeho název, obrázek to tím kazí. Kniha se jmenuje Hasičské autíčko, tak jsem předpokládala, že se budou v knize objevovat obrázky dalších dopravních prostředků. Což se stalo - Vláček, Lodička, Motorka. Ale pak je tu zcela překvapivě Trumpetka a Budík a naprosto nepochopitelně Pink-Pong.
Cílová věková skupina 0-2 názvy obrázků neocení. Pink-Ponk nepochopí vůbec, natož aby jej pojmenovala.
Kniha krásně plave, plast je příjemný na omak i na skus a vydrží i ostré dětské zoubky a nenechavé ručičky.
Lodě námořní i říční; lodě obchodní, rybářské, sportovní, rekreační, výletní, vojenské; lodě dřevěné, kovové i slaměné, kožené a plátěné; lodě s vesly, pádly, plachtami, motory i na páru. Mapy zámořských objevů, schémata námořních bitev, medailonky významných loďařů, mořeplavců a kapitánů, plány slavných lodí, technické údaje lodí, technické a navigační pomůcky používané při plavbě, citáty z knih o moři. To vše na barevných fotografiích, dobových ilustracích, rytinách a obrazech. Chronologicky a přehledně.
Moc se mi líbí obálka, dobová fotografie Queen Mary v odstínech šedomodré a obrovský, čistě bílý název LODĚ. Jako bílé plachty na ocelově modrém moři.
Dokonalý jazyk, přesné vyjádření pocitů postav, jednoduché a přitom bohaté vyprávění dává celému románu výjimečnou kvalitu. Kniha neztratila nic ze své aktuálnosti. Ještě dlouho na ni musím intenzivně myslet.
Kniha je vyprávěním starého profesora u svého lékaře, vzpomíná na svůj život po čtyřicítce, kdy mu do něj vstoupila osmnáctiletá studentka. Příběh lásky studentky septimánky a stárnoucího profesora latiny. On poblouzněn její dokonalou krásou a bezstarostným mládím, ona zamilovaná do svého profesora, tak jak občas studentky bývají. On bezmezně zamilován na celý život, ona vášnivě a slepě zamilovaná jen na pár měsíců. Přesto spolu žili, přežívali, vychovávali dítě, a navzájem se trápili.
Vyprávění profesora jsem ze začátku chápala jako lásku nebo okouzlení ke studentu Antoniovi a až poté, co vstoupila na scénu Magdalena, bylo jasné, že nenávidět a milovat se budou všichni. A všichni se o to přičinili a všichni na tom budou mít kus viny.
Během jejich společného života, v důsledku jejich společných rozhodnutí, chyb a jednání, prochází stavem miluji a nenávidím nejen oni sami, ale i jejich dítě.
Vyprávění končí po více než dvaceti letech, kdy psychicky zdeptaný profesor a psychicky nemocná bývalá studentka spojí svůj život navždy. Trochu jako antická tragédie.
"Přeji si jenom zůstat po jejím boku, setrvat s ní ruku v ruce ještě pár chvil.
Má Eurydiké! Vždyť sestoupit za ní až na dno života je mé poslední a největší štěstí, doktore!"
Na gymplu kniha knih. Váhově, ne obsahem. Mezi studenty nazývaná prostě BIBLA. Bichle velká jako prase, která by zabila i slona. Nikdo ji nenosil domů a všechny ležely celé roky ve skříni, brali jsme si je jen občas do hodiny, byly krásné a pořád jako nové a voněly.
Nudné čtení, které skoro nikoho nebavilo. Ještě možná začátek knihy od pravěku po antiku byl trochu zajímavý, ale od středověku to byla nekonečná nuda, novověké dějiny jen nutné zlo, mnohé dějinné události tam pro jistotu nebyly vůbec. Naštěstí jsme měli historií zapáleného kantora, který nám ji během tří let celou převyprávěl do poutavých dobových příběhů a zaujal i nemilovníky dějepisu. Taková první živá audiovideokniha. A při takovém poslechu byly dvě knihy Světové dějiny, položené naležato na lavici, skvělou podpěrkou pod bradu. (Díky, Vlastíku, bylo to nádherné!)
Pohádkový příběh o zvířátkách a lidech v období celého roku. Nechybí napětí, dobrý konec a poučení. Kouzelné celostránkové ilustrace se střídají jedna ku jedné se stránkami s textem a přesně zobrazují to, o čem se zrovna vypráví.
Malý formát knihy je tak akorát do dětského batůžku, třeba na čtení přímo v lese, na pařezu, u potůčku.
Ráda čtu knihy psané formou deníku. Tento je víc než autentický. Punc věrohodnosti mu dodává styl vyjadřování hlavní hrdinky. Přesně tak by si to psal ten, kdo má své zápisky jen pro sebe. Marta si nejen psala deník, ale četla i spousty knih a v deníku se o nich zmiňuje. Což je další bonus této deníkové knihy. Tipů na další čtení je díky Martě dost a mám je ve složce "Doporučeno Soukupovou".
Duch soudce Pauknera: Havlíčkova Jilemnice / Jaroslav Havlíček
Šilhavý medvídek / Ed McBain
Dějiny lásky / Nicole Kraussová
Gordon / Edith Templetonová
Popelka / Ed McBain
Pár trotlů / Jonathan Coe
Stopy ve sněhu; Kletba vikingova hrobu / Farley Mowat
Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye / Michael Chabon
Laskavé bohyně / Jonathan Littell
Chladnokrevně / Truman Capote
Podivný případ se psem / Mark Haddon
Cit slečny Smilly pro sníh / Peter Hoeg
Dopravní strojařina v kostce. Pro rodiče zvídavých malých obdivovatelů velkých aut a strojů na kolech je tato kniha nepostradatelnou nutností.
"Ty ji chceš, ty ji musíš mít, ty ji potřebuješ!" (Tonda, 3 roky)
Obrovská kniha je po rozložení skoro jako herní plán. Zvířata jsou zde rozděleny zcela nezoologicky - ne do kmenů, tříd a řádů - ale tak, jak to vidí děti. Na Mrňousky, Obry, Černobílé, Barevné, Na nebi, Pod vodou, Srandovní, Zuřivé a Na farmě, jedné skupině je věnována jedna dvoustrana. Celou knihou provází Mravenec a představuje každého ze svých zvířecích kamarádů. Takže například mezi Mrňousky jsou stínky, ruměnice, kněžice nebo vši, prostě taková zvířátka, se kterými se děti běžně setkávají, ale zatím nevěděly, jak se všechny jmenují.
Krátké texty u jednotlivých zvířátek jsou malými charakteristikami, podle kterých dítě může hledat zvířátko na plánu. "Tyhle holky pusinkují kytičky a pak vyrábějí med. Víš, jak se jim říká? Ano, včely!" nebo "Vypadá to, jako by měl plenku přes celá záda. To je laskavý šprýmař Tapír!"
Zvířata dělají i lidské činnosti - mandril jede na skejtu a veze zákusky, žába slaví narozeniny s dortem, bažanti žonglují, gepard se prohání na kole, čtyřnohá zvířata mají obuté boty, plameňáci tančí, panda čte panďátku knihu, tuleň líže zmrzlinu, nosorožec češe mamuta. Děti samozřejmě ví, že to zvířata nedělají, ale milují, když o tom mohou poslouchat a pak samy vymýšlet a přidávat další a další fantazie.
Co je vhodné číst rychle a co je nutné číst racionálně. Racionální čtení pracovních a nepracovních textů, od orientačního čtení, přes kurzorické čtení, selektivní čtení až po statarické čtení. Rekreační čtení pro všechny nepracovní způsoby čtení. Co je to rozložení informační hustoty v písmenech, slovech, větách a odstavcích. Tak tohle všechno autor analyzuje a matematicky vysvětluje a navádí, jak se na čtený text dívat jinak, než doposud. Hravě, čtivě a zajímavě a stále aktuálně.
Jen jeden odstavec knihy je už za hranicí životnosti a působí v dnešní době velmi úsměvně, a to když autor uvádí vlivy na čtivost písmen. Ale v roce 1991 si skoro nikdo nedovedl představit, z čeho všeho budeme v roce 2023 číst texty.
"Na čtivost písmen má jistě vliv jeho velikost, druh tisku (kolonel, petit, garmond, cicero a jiné romantické názvy), druh barvy tisku a její sytost, vztah barvy písmene a barvy podkladu textu apod. Copak si můžeme v praxi volit u jednoho a téhož textu typ a velikost písma, jeho barvu a barvu podkladu? Snad na výkonném počítači třídy PC. Ale kdo ho má? A kdo má potřebný software a kdo má možnost číst většinu svých textů z displeje anebo z kvalitní přizpůsobivé barevné tiskárny počítače?"
Závěrečný test je text, článek "Jak správně odhadnout a vybrat knihu ke čtení". Ten je nejen testovacím textem k ověření nově nabytých čtenářských schopností, ale skvělým praktickým návodem s trvalou platností.
Všem medvědům
Jednoho dne potkal medvěd zubra.
Zubr mu vyprávěl, jaké to je, když všechno v zimě zapadne sněhem.
Medvěd se zamyslel: On brzy usne a všechny zimní radovánky mu zase utečou.
Dokonce už přišli i tukoni, aby ho uložili k zimnímu spánku.
Přinesli s sebou všechno, co takový medvěd k spánku potřebuje.
Vypadá to, že medvěd konečně usnul. Už můžeme jít!
Teď si můžou tukoni konečně odpočinout.
Všechny zvířátka, která měla usnout zimním spánkem, už spí ve svých pelíšcích.
Počkat, ale vždyť medvěd nespí!!!
Já nechci jít spát!
Tukoni ho přemlouvají, aby se vrátil do svého brlohu.
Medvěda však něco napadlo.
V mém brlohu se špatně spí! Najděte mi jiný pelíšek!
Tenhle je moc měkký! A ten zase tvrdý! To je moc nízko! A tohle moc vysoko!
Žádný pelíšek se medvědovi nelíbil.
A zatímco se tukoni snažili něco vymyslet, medvěd jim zase utekl.
A v tom uviděl šnečka, který se právě ukládal k spánku.
Dobrou noc, šnečku. Sladké sny, medvěde.
Konec
Tak to je celé.
Textu není moc, ale pro malé děti tak akorát. Obrázky jsou kouzelné, nad každým se dá volně vyprávět další a další příběh. No a tukoně, ty si musí zamilovat každý.