petrarka72
komentáře u knih
Vítejte do Zlých časů
E. L. Doctorow
Antická tragédie o třech sešitech. Starosta Blue, děvka Molly, chlapec Jimmy. Jak se na Západě město rodí a umírá. Prostě - western o dvojí apokalypse (ty autor umí - viz Homer a Langley a další).
Oheň a bič
Dick Francis (p)
Retropříručka o všech možných způsobech, kterak dopovat koně - jako obvykle to u Francise vypadá velmi rafinovaně, aby se později ukázalo, že skutečnost je jednoduchá - a o to drastičtější. A jeden z mála jednoznačně kladných hlavních hrdinů. A nefalšované dobrodružství. Zkrátka - Francis Dick v nejlepší formě. (Mimochodem, překlad paní Moserové-Davidové je opravdu mnohem lepší...)
Marně hledám slov
Edward St. Aubyn
Úsměvné až šklebivé - ale obávám se, že bez znalosti anglických literárních reálií si to člověk moc neužije - i když svět pinožící se kolem jedné obskurní ceny jakžtakž funguje i sám o sobě. Holt jsem měla celou dobu pocit, že mi něco uniká... a není to St Aubynova chyba.
Na Věrnosti
Tana French
Skvělý román. Tana French umí psát - a navíc má neomylnou schopnost vzít několik žánrových klišé (drsný detektiv se vrací domů, vražda stará přes dvacet let, rodina kontra práce) a vytvořit z nich něco originálního a velmi, velmi čtivého. Tu míru nejednoznačnosti a rozporuplnosti v postavách i motivacích jsem docenila až na druhé čtení. A přesto souhlasím s komentáři níže - v kontextu autorčiny tvorby jde o slabší kus; ta pravá zběsilá jízda začala později, Místy pro tajnosti a dalšími příběhy...
Mýtné
Cherie Priest
Obávám se, že tato kniha doplácí na žánrovou nevyhraněnost. Najde se pár hororových scén (cesta přes most na začátku, duchové v komoře, závěrečné bloudění), ale jinak jde o příběh, který nedodržuje pravidla hororu, fantasy ani magického realismu - a tak nějak bezradně těká okolo... Veliká škoda, některé situace měly potenciál.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Anatomie vztahu Dicka a Nicole v průběhu třinácti let v první třetině dvacátého století. Od psychózy pochybností a vitální zběsilosti počátku, přes reprezentativní okázalost Dicole a rozervanost milostného trojúhelníku, až po něžně nostalgické, přesto bolestné vytrácenTo všechno na pozadí večírků, skandálů, pozlátka banality a nesnesitelné lehkosti bytí... Soustředění na psychologii. Vybraný jazyk. Velmi přesně, až divadelně popsané situace. Zážitek.
Pavián
Naja Marie Aidt
Existenciálně laděné, emocionálně působivé povídky. Nevolnost, neporozumění, sex, rozklad, smrt - člověk je koneckonců jen kus masa...
Tetovaný
Peter V. Brett
Výborné čtení (díky, Oksalakko). Nejsem specialista na fantasy, ale od Pána prstenů, Narnie a Pratchetta (což byly, tuším, jedny z mála vydaných žánrových titulů před Sametem - a mám opravdu na mysli literaturu, nikoli film) občas ochutnám. Brett nabízí úžasně propracovaný fikční svět, epický příběh dostatečně doširoka rozkročený (věřím, že v dalších dílech rozpracuje jen to, co v prvním nabídl), zapamatovatelné postavy (a ty tři hlavní, Alden, Leesha a Rojer, navíc procházejí turbulencemi událostí i dospívání uvěřitelně a celkem bez stereotypů), smysl pro napětí a smysl pro temnotu. Pro mne srovnatelné se Shustermanem. Těším se na další díly.
Vysoké sázky
Dick Francis (p)
Nadstandardně akční, (anti)hrdinové pozoruhodní, závěr krvavý. A "hračkář je ohromný, jako jeho hračky".
Patrick Melrose I.
Edward St. Aubyn
"Ježíši," povzdychla si Anne a pohledem přejela po místnosti, "to je ale zoufalá sebranka. Myslíš, že tyhle lidi skladují hluboko zmražené v nějaké ústřední castingové agentuře a na velké oslavy je vždycky rozmrazí?"
"Kéž by," doplnil ji Patrick, "ale obávám se, že jim patří většina téhle země."
"Oproti kolonii mravenců se liší jen nepatrně," pokračovala Anně, "akorát že mravenci aspoň dělají něco užitečného. Pamatuješ, jak v Lacoste vždycky vyčistili celou terasu?"
(s. 413)
Píše o vyšší společnosti, co rozhodně nemusí řešit obživu, o jejím pokrytectví, politikaření a prázdnotě. Píše lehce a neobyčejně (černo)humorně a dialogy skládá z bonmotů. Píše o takovém množství postav, že se v nich čtenář ztratí, ale vlastně je to jedno, o oslnivých prostředích, v nichž se odehrávají banality - aspoň většinou - a skutečných problémech typu zneužívání otcem, zneužívání narkotik, zneužívání moci, které jsou nenávratně banalizovány. A hlavní hrdina se od ostatních liší jen mírou vhledu, a to ještě kdo ví jestli... O kom že je řeč? Na přelomu 19. a 20. století to byl Oscar Wilde, na přelomu 20. a 21. je to Edward St Aubyn. Přiznávám, že první díl (Na tom nesejde) jsem protrpěla a málem knihu odložila - těch keců o ničem, těch vážně líčených nezajímavostí, té Davidovy velikášské nudy.. - ale těšil mě popis Patrickovy bezstarostnosti dětských pěti let a dostalo to, co se skoro mimochodem odehrálo na konci. Druhý díl (Špatná zpráva), v němž Patrick letí do New Yorku vyzvednout Davidovy ostatky a celou cestu pojímá jako drogový výlet, jsem prosmála, tu a tam na hranici hysterie. A třetí díl (Trocha naděje), jehož ústředním bodem je "zásadní" společenský večírek a zároveň Patrickovo vyrovnání se s otcem o dalších 8 let později, jen kroutila hlavou (srovnatelný je zážitek z představení Bezvýznamné ženy hádejte koho? Ano, Oscara Wildea... Nebo taky Velkého Gatsbyho či Tichých dnů v Clichy.) Jinými slovy - čtenář si musí zvyknout, míra sarkasmu, který se tváří, že je myšlen vážně, je nadstandardní, ale nakonec se dostaví i potěšení a katarze.
Zbouchnul jsem Satanovu dceru
Carlton Mellick III
Bizzar fiction ve spojení s romantikou se stává koktejlem, který je škoda nevypít do dna. Má to humor, fantazii, vtip, správnou porci násilí i nechuťáren a překvapivé (nejen) dějové zákruty. Takže protřepat, nemíchat - a hnědozelené oko místo olivy, prosím.
Dolanův cadillac
Stephen King
Jedna z nejslabších Kingových povídkových sbírek - ale stejně je její četba jako návrat domů. Pravda, ten domov se tak trochu mění, jak přerůstá, za zvuku pekelně dobrých kapel si v něm podávají dveře mstitelé, spasitelé, upíři a proměnlivé děti, zuby s nožičkama, tenisky s mrtvou mouchou na špičce a prst číhající z výlevky se chovají trochu nevypočitatelně - ale co se dá dělat? Domov je domov - a návyk je návyk, že, Mr. King?
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Poněkud roztahaná psychologická detektivka se skvělým cliffhangerem.
Chyba
Marek Šindelka
Skvělé čtení. Mělo se to jmenovat Klimatický žal - což je pro tuto "ekologickou noirovou detektivku" název přesnější, i když méně atraktivní. Smutek nad světem, který odchází, bažení za modrou orchidejí těly prorůstající, pět postav, potácejících se na hranici reality a mystické zkušenosti, zástupy parazitů od bolševníku po lidi a stesk po sněhu. Více než příběh je v tomto případě jazyk - obrazivý, metaforický, přecházející z lyriky do dramatu třeba třikrát během jednoho odstavce. Cestu naší omezenou budoucností jsem si užila.
Neškodné příběhy
Villy Sørensen
Skvělé čtení! Autor osvědčoval smysl pro absurdní humor a uměl smysluplně zasazovat nesmysl do všednodennosti. Ve světě podle Sorensena je možné všechno - ovšem výhradně podle přísných a logických pravidel. Z deseti povídek minimálně polovina volá po hlasitém čtení, tak je její jazyk melodický... A pokud se vám zdá, že knížka je "stará" (většina předkládaných dílek vznikla v šedesátkách), ochutnejte alespoň Tygry, Vojákův Štědrý večer nebo variaci na Sněhovou královnu O skle.
Listy z mého mlýna / Pondělní povídky
Alphonse Daudet
Lehoučké, větrem nesené drobné příběhy, evidentně vznikající nejen pro obživu, ale i pro rozkoš z vyprávění. První sbírka rozmarná, obsahující některé známé epizody (Kozička pana Sequina byla tuším součástí čítanek pro základní školy), a i když se v ní objevují tragické tóny, působí úsměvně. Pondělní povídky jsou melancholičtější a tu a tam jimi probleskne temnota; obsahují vyprávění inspirovaná prusko-francouzskou válkou. Daudet má smysl pro lyrické popisy přírody, epické příběhy a dramatickou zkratku - a velmi, velmi by si zasloužil nový překlad. I když i v této podobě vzbuzuje pocit pohody...
Na smrt
Jozef Karika
Název napovídá - nejde o náklonnost, spojenectví, přátelství, lásku "na život a na smrt", ale pouze "na smrt"... Příběh dvou kluků z Ružomberoku, které spojí jedna nešťastná událost, a jejich soukmenovců připomíná metodou Durychovo Bloudění: tam, kde u Durycha procházejí Kajetán a Jiří třicetiletou válkou, narážejí na sebe a v určitých uzlových bodech se znovu a znovu setkávají, zde potkává Viktora a Karla totéž od konce dvacátých let do konce druhé světové války. Čtenář se dozví leccos o židovské mafii v Brooklynu a o vzniku a rozvoji nacismu v Německu, o americké hospodářské krizi a německém vyhlazovacím programu. Celým románem prochází téma zla, jeho podstaty, okolností zrodu a působnosti (přichází zvenčí, vlivem okolností, nebo je má člověk v sobě?), téma odpovědnosti za život svůj i životy těch druhých, související téma viny a vůle přežít za všech, i těch nejstrašnějších okolností. Nejde o čtení pro slabší povahy, protože připomíná cestu peklem, při které si ani na chvíli neoddechnete; Karika popisuje racionálně a sugestivně, krok za krokem, vznik a fungování americké společnosti Murder Inc. - a vznik a fungování nástrojů rasové očisty od ještě předválečné likvidace méněcenných, tedy invalidů všeho druhu, až po vyhlazování civilistů např. v Litvě a obludný systém v koncentračním táboře Birkenau ("efektivnost je to podstatné slovo"); tu a tam zachycuje tutéž sérii faktů z obou stran, zvenčí a zevnitř, a zásadně nevynechává žádnou fázi ztráty duše nebo ztráty života. Stávalo se mi zejména ve druhé části knihy, že jsem cítila úlevu v momentech, kdy některá z postav zemřela; to byla jediná záruka toho, že jim protivníci (nebo autor) neudělají nic horšího než doposud... Navzdory tomu čtenářská fascinace trvala až do konce - a téměř westernový závěr přinesl kupodivu i potřebnou katarzi.
"Abe a jeho parta chudáků s jejich primitivními vraždami, které měly vždycky důvod a zištný motiv, ať už byl jakkoli banální. Chechtal se jako smyslů zbavený, smál se jejich ubohosti, tomu, jak se plahočili, jenom aby se dostali ze své plesnivé čtvrti. Ani tak jim to nepomohlo, všichni jsou mrtví, většinu usmažili na elektrických křeslech (dostalo je kovové peklo). Jejich směšných vraždiček bylo možná tisíc, nanejvýš dva tisíce za osm let, a celá Amerika se z toho posrala. Obrovská senzace!
V krematoriu číslo dva zvládli tři tisíce mrtvých během normální denní směny. Krematoria však byla čtyři a nepracovala jenom přes den, ale i v noci, celé týdny a měsíce."
Na hraně
Dorthe Nors
"Takováhle káčátka skoro vždycky nakonec zemřou. Společně jsme ho pohřbili v mikrotenovém sáčků za budovou s hospodářskými stroji a já jsem směla sama zasypat jámu." - "... řekl, že kdyby měl volit mezi ztrátou deseti dolarů a ztrátou důvěry v to, že se lidé mohou jmenovat Kevin i Charlie a být černí i bílí zároveň, tak by radßi přišel o těch deset dolarů." - "V určitých denních dobách je Waddenzee jako velký šedý mokrý kus lepenky, který by člověk nestihl popsat ani velkými písmeny, i kdyby na to měl čas po zbytek života." Nenápadně působící příběhy s šokujícím zázemím. Silná imaginace, jako stvořená pro film. Metaforický jazyk. Dánské podivno. Norsová není pro každého - ale každý by ji měl vyzkoušet, aby měl jistotu, že tohle není soukromá zpráva speciálně pro něj...
