petrulka komentáře u knih

Vše už bylo řečeno. Čtivě napsané, příběh Hany bolavý. Dvě v podstatě "zbytečné" tragédie, kdy stačilo jedno slovo nebo jedna věc udělat jinak a vše bylo jinak. Bylo by třeba dobře.

Začnu závěrem. Na jednu stranu šok, pocit ztráty a zrady. Minimálně polovinu knihy čekám. Čekám na setkání, jaké bude, jak ovlivní další osudy postav, které jsem si oblíbila. Oblíbila jsem i Svatopluka, který prožíval své malé soukromé peklo, které v sobě uzavřel, trápil a mučil nejen svou rodinu, ale hlavně sám sebe. Na stranu druhou snad lepší konec ani nemohl být napsán. Tím koncem vše začíná. Je třeba tolik si toho říct, vysvětlit a ještě prožít. Je to krásná kniha, velmi poutavá, se zajímavými charaktery, momenty překvapení, velkého smutku i opatrných nadějí.

Asi by mělo být povinnou četbou pro všechny, kdo tvrdí, že dnešní doba je "hrozná". Tolik bezpráví v historii našeho národa, tolik těžkých období. Zoufalá byla situace žen, matek, které zůstaly samy se svými dětmi. Naprosto mě uchvátila postava Irmy. Tak silná, čistá bytost. Takovou ženu chcete znát. Přijala to, co bylo nevyhnutelné a bez láteření a stěžování si na krutý život jím proplula se ctí. A snad, alespoň někdy, byla trochu šťastná.

Příběh tak smutný, až se v člověku vše svírá lítostí. Tolik osamění, nejprve v blažené nevědomosti, kdy se můžeme utěšovat tím, že Charliemu vlastně ani moc nedochází, jak moc osamělý je. V průběhu děje mi ho bylo líto čím dál tím víc a konec, ten mi zlomil srdce. Jedna z knih, na které se asi nedá nikdy zapomenout.

(SPOILER) I na tuto knihu musel přijít ten pravý čas. A když nadešel, přečetla jsem jí za tři dny. Musela jsem si dávat přestávky, nezvládla jsem jí na jeden zátah. Všechno vstřebat, pochopit, smířit se. Je tak děsivá, ochromující, ...Zpočátku to cosi připomíná, ano - cenzura, ano - sledování, ano - donášení..to vše každý z nás trochu zná, z minulosti či z informací z jiných částí světa. Samozřejmě zde je to úplně jiná liga, říkáme si - trochu dystopie, trochu sci-fi. Pak přichází Kniha. Zdánlivě nejnudnější pasáž, vysvětlující vše, co už víme nebo minimálně tušíme. Možná zdlouhavá, ale velmi důležitá. Od okamžiku, kdy dochází na mučení, už je to jen šílenství. Nedokážu to vyjádřit jinak. Rozložit člověka na molekuly a znovu si ho poskládat podle svého, tolik bezmoci, utrpení, o kterém ani neví, neví, že má hlad, neví, že páchne, jen čas plyne, dál a dál v hrůze a beznaději, kterou si ani neuvědomuje, vygradovaných do brutálního nátlaku, který má onoho člověka s konečnou platností zlomit. Dosáhnout svého, přesně tak, jak mu bylo slíbeno. Zdánlivě nemožné, neuskutečnitelné, člověk má přece duši, která je nedotknutelná, alespoň jednu její část si v sobě přece musí uchovat, záblesk sebe sama, uvědomění své osobnosti...závěr příběhu mě nechal zírající na poslední řádky, zklamanou do morku kostí. Naděje zemřela.

(SPOILER) Ok, mám splněno, na tuhle knihu tak nějak číhám pár desetiletí a konečně jsem si mohla odškrtnout v seznamu nachystaného čtení. A že tohle je kniha, která za přečtení stojí. Lidstvo je geniální ve vymýšlení všelijakých způsobů sebedestrukce a zde nám autor naservíroval hned dva. K tomu trochu těch sociálních problémů, hádek, půtek a bojů o kus žvance, o moc, o život. Hlavní poselství románu je o schopnosti lidstva adaptovat se téměř na cokoliv. Takže žádné armády probíjející se trifidy zamořenou planetou. Žádná akční střílečka. Jen snaha přežít.

Velmi těžko se mi hodnotí bez silných slov. Bez sprostých slov. O lidstvu nemám žádné iluze, přesto mě zas a znovu překvapí, jak krutí k sobě dokážeme být. Jak to nejodpornější chování k lidské bytosti, k ženě, k dítěti, v sobě takový člověk dokáže ospravedlnit. Jak se vůbec dokázala zkoncentrovat brutalita a nenávist v takovém měřítku. Byl to důsledek války? Nebo je to v nás stále a jen čeká na svojí příležitost? Odpouští jenom Bůh. Nevěřím, že něco takového odpustit lze.

Mé oblíbené postapo v té nejsyrovější podobě. Jedná se o téměř komorní příběh dvou lidí, prodírajících se zbytky světa. Nevíme co se stalo ( že by supervulkán..), nevíme, až na jednu malou,ale podstatnou informaci, vůbec nic. Jen se den za dnem lopotíme setmělou krajinou, prožíváme zoufalství z hladu a všudypřítomné zimy.
Doporučuji jako motivační čtení pro lidi, kteří považují dnešní dobu za těžkou. Protože starosti, které v současnosti máme,jsou vlastně roztomilé.

Tohle bylo tak parádní čtení. Líbilo se mi ještě víc než Marťan. Hlavně díky Rockymu. Tenhle borec si mě totálně získal a přiznávám, že ke konci jsem byla dojatá, i nějaká ta slza skanula. Úplný konec je hořkosladký, i když jsem v podobný tak nějak doufala. Prostě úžas úžas úžas!

Neubránila jsem se úplně malinkému, malinkatému přirovnání s 1984 od Orwella. Takový slabší odvárek, možná právě proto i více pravděpodobné. Úplně nemožný takový scénář našich dějin není. Co se týká knihy samotné - opět velmi čtivé, mající spád, žádné dlouhé přešlapování na místě. Malinko mi chybělo více o pobytu ve vězení. Konec nepříjemné překvapení, musím přiznat, že jsem čekala něco jiného.

Velké překvapení, nečekala jsem až tak strhující příběh. Těžké, kontroverzní téma. Nádherně popsaná krajina, prostředí. Skvěle vystavěné charaktery postav. Moc se mi líbil vývoj vztahů dvou stěžejních rodin. Hlavní záporák teprve vystrkuje růžky, ale i tak z něj naskakuje husí kůže. Z celé té doby. Kniha není žádným velkým literárním dílem s hlubokomyslnými myšlenkami, ale je velmi čtivá, svižná, poučná a vlastně i zábavná.

Úchylní, sadističtí psychopati, to asi tedy budou Weaverovi nejoblíbenější záporáci. Moje třetí kniha a třetí magor na scéně. Je nesmírně čtivá, velmi mi vyhovuje, že není plná klišé o genialitě hlavního vyšetřovatele a už vůbec ne (děkuji, děkuji) o jeho parádním vzhledu. Samozřejmě, mezi řádky je jasné, že geniální je, protože má vyřešeno v rámci týdnů tam, kde policie tápe roky. A navíc nastupuje Healy. Na toho se těším v dalších dílech, policajt ze staré školy, to nemůže nikdy škodit :-).

Luxus. Opět jsem se přesvědčila, že v té naší malé, české kotlině, žijí opravdoví talenti fantasy žánru. Další a další překonávají moje očekávání a Petra Stehlíková patří mezi absolutní špičku. Zubožení obyvatelé ghet, kteří jsou nuceni obětovat své už tak chatrné zdraví, jen aby uspokojili vysoké nároky bohaté, zhýčkané společnosti lidí žijících v luxusu, tyjících z potu, krve a slz novodobých otroků. Až potud stará, známá písnička. Nicméně tato kniha má mnohem víc. Příjemnou změnou oproti podobným knihám je postavení dítěte do role hlavní postavy. Hlavní zápletka je dosud pouze naznačená, nicméně velmi slibná. Tato kniha se velmi těžko odkládá a popravdě jsem ráda, že jsem začala s čtením až teď, kdy je na spadnutí vydání posledního dílu a budu tak moci celou sérii sjet najednou, bez zbytečných prodlev :-D

Trochu se odkloním od dějové linky příběhu. Totiž myslím, že se nebudu tolik plést, když řeknu, že obrovská síla této knihy je její romantická stránka. Jak i ve spoustě jiných příběhů, moderních, pohádkových, v rozpadajících se červených knihovnách po babičce, je tu ON, temný rytíř. Ponurý, zachmuřený, mocný, silný, movitý, arogantní parchant, kterému se ženy plazí u nohou..samozřejmě hluboko v duši citlivý, zranitelný a s drásající, beznadějnou touhou po té jediné, která ho zachrání. Takové klišé. Tolikrát ohrané, tisíckrát opsané totéž a přesto to zatraceně funguje. Když se k tomu přidají křídla, zuby nebo třeba rohy a nějaká ta nadpřirozená schopnost, je vymalováno :-)
Jinak ke knize - fantastická!

Z Gillian mám pocit, že trpí depresí nebo snad nějakým druhem masochismu. Její hlavní postava je opět zničená, zdeptaná osudem, ačkoliv v průběhu děje ze sebe vykřesává i něco málo vtipu a snad i jakési naděje. Pojmu-li drsnou (vyloženě chlapácky drsnou) zápletku, z celé knihy křičí šeď a zoufalství. Vše je ponuré, už jen popis dětí kráčejících ráno do školky. Většina lidí by snad zaznamenala nějaké to bláto a holínky, ale autorka podala i tuto nepatrnou zmínku o něčem tak "hezkém" jako malé děti tak depresivně, že jsem měla dojem opuštěných, hladových sirotečků kráčejících k plynovým komorám. A tak je to s každou postavou. Každá má své vnitřní démony, přežívá jen ze setrvačnosti a nikde ani náznak toho, že by mohlo být líp...Navzdory všemu jsem byla knihou nadšená. Zrovna tenhle styl psaní mi vyhovuje, moc nemusím rozjásané, prosluněné a optimismem nabité příběhy. Rozuzlení nečekané. Gillian je drsná a to hodně, ale je zatraceně dobrá.

Geniální. Nemůžu vytknout vůbec nic. Příběh o síle přátelství, které překoná i největší překážky. Mezi pětadvacitkou si jistě každý najde své oblíbence, například mě poměrně slušně odzbrojil pád do podzemí. Ta absolutní rozhodnost kapitána následovat malého sklenaře na téměř jistou smrt, byla dojemná. Takové pasáže, kde pomalu vytahujete kapesníčky (setkání Ilan s matkou a bratrem) v rychlém sledu střídají napínavé, dech beroucí okamžiky a v neposlední řadě zůstanete v úžasu nad nějakým tím odhaleným tajemstvím. Ilan je už teď moje nejoblíbenější hrdinka ever.

Tak tohle bylo něco. Neuvěřitelně zábavné povídky, kdy každá má co nabídnout a ani jedné nemám co vytknout. Snad jen zdlouhavější Kam plují harmy, kdy pro mě byl "ach" momentem vlastně jen způsob cestování. Častěji zmiňovaná povídka Roky naší lásky mě doslova vyděsila svým poselstvím. Možná, že mi prostě sedla do mého rozpoložení, ale při představě všeho popisovaného mi běhal mráz po zádech. Pořádný šok z rozuzlení zápletky připraví Lovci vraků, Mrtví od Krakenova moře nebo Bestie. Zrcadlo nastaví Zahrada slepců nebo Archa zrůd. A nakonec celkem roztomilá záležitost - To, co milovalo Arthura Brookse.
Fritz píše velmi čtivě, poutavě, umí překvapit i dojmout. Ale dobré konce nečekejte.

Hotýlek je taková fajn knížka na dovolenou. Čte se velmi dobře, nějaká ta chvilka napětí i lítosti se najde, ale nic traumatizujícího, prostě pěkný a zajímavý příběh.

Nůž vystřelil sérii opět vzhůru. Nesbo Harrymu nakládá měrou vrchovatou, cupuje ho na kousky a zas ho skládá dohromady. Kam to až jednou dospěje netuším, ale začínám mít pocit, že by životní cesta jednoho z mých nejmilovanějších knižních přátel nemusela skončit spokojeným užíváním si důchodu.

Za celou trilogii palec nahoru. Ten závěr, vysvětlení - mazec. U této série by mi nevadil ani nějaký epilog (ne-li rovnou volné pokračování). Moc by mě zajímalo, co bylo dál, jak se dařilo, nedařilo v novém. A hlavně, co všichni ostatní, řekl jim někdo co a jak nebo je nechali napospas? Moc, moc otázek by bylo :-)